Bohumil Pečinka - PUBLICISTA

/

Články autora

Deset deka Turka a půl kila Babiše

Krátce po vyhlášení voleb do Evropského parlamentu se rozhořel boj o to, kdo vlastně volil seskupení kolem Filipa Turka. Formace Přísaha / Motoristé sobě, jejíž byl Turek hlavní postavou, fantasticky zvládla koncovku volební kampaně a získala přes deset procent hlasů. Neobvyklá stabilita preferencí ve všech regionech naznačuje, že šlo hodně o hlasy protestní, podobně jako kdysi v případě Věcí veřejných. Šéf agentury STEM Martin Buchtík tvrdí, že Turek čerpal hodně od lidí, co se neúčastnili ani sněmovních voleb v říjnu 2021, ani prezidentských v lednu 2023.

Turek, Šlachta a síla sociálních sítí

Sociální sítě během několika let udělaly z bývalého závodníka a podnikatele Filipa Turka vlivného influencera. Stejně sociální sítě z něj během několika měsíců udělaly adepta na křeslo v Evropském parlamentu. A do třetice stejné sociální sítě vydaly před pár dny svědectví o jeho sympatiích ke kultuře německého nacismu. Turek z kandidátky neodstoupil, jen přerušil volební kampaň. Otázka je, jestli sociální sítě, které ho vynesly, mají takovou sílu, aby přispěly k jeho nezvolení. Letošní volby do Evropského parlamentu jsou zajímavé tím, že politické strany pochopily úlohu sociálních sítí v moderní komunikaci a vsadily na tento způsob interakce s voliči.

Praskne obruč vlády socialistů a lidovců?

Letošní volební kampaň do Evropského parlamentu byla absolutně fragmentovaná. Připomínala puzzle rozhozené do malých obrázků, takže šlo jen obtížně složit celkový obraz. Jaké byly příčiny? Poprvé převzaly hlavní slovo ve volební kampani sociální sítě se svými dosahy. Klasická média typu novin, časopisů nebo televizí aspoň pět dní před volbami, kdy vznikají tyto řádky, nepřinesla nic, co by obrátilo tok volební kampaně. Tradiční tištěná média mají stále menší čtenost, takže už ani neovlivňují výstupy kolegů z jiných médií jako v minulosti.

Slovensko: ministr Kaliňák jako Gustáv Husák

V nejsledovanější slovenské televizi Markíza probíhá konflikt mezi managementem a novináři, který může být po příštích volbách inspirací i pro budoucí novou českou vládní sestavu. Podzimní parlamentní volby na Slovensku se ze strany dnešních vládních sil, v čele se Směrem premiéra Roberta Fica, nesly v duchu boje proti tradičním médiím typu novin nebo televizí. Bylo v tom hodně nepochopení moderního mediální světa, který se odehrává daleko víc na sociálních sítích a v internetových podcastech.

Spolu a Turek – studenti a učňové volili

Z necelých 23 tisíc hlasů, které reprezentovaly 265 škol v celém Česku, vyšla vítězně koalice SPOLU (15,2 procenta) před Přísahou a Motoristy sobě (14,2 procenta) a Českou pirátskou stranou (11,6 procenta). Devět procent měli STAN a zbylé strany se pohybovaly kolem hladiny pěti procent a pod ní. Většinu předchozích studentských voleb vyhráli Piráti, kteří teď pro část mladých zřejmě ztratili punc protestu. Část těchto voličů dala evidentně hlas koalici Přísaha/Motoristé v čele s Filipem Turkem. Je to poprvé v historii, co do politické soutěže vstoupil youtuber známý ze svých pořadů VOX TV nebo XTV.

Náš slovenský atentát

Česká a hlavně slovenská média po oznámení atentátu na Roberta Fica oněměla. Pokud nepočítáme jejich povinné vyjádření solidarity s vážně zraněným premiérem. Důvodem bylo, že slovenští vládní politici vyhráli interpretační válku o to, „kdo za to může“. Po atentátu si nechali vnutit názor, že existuje kolektivní viník pokusu o vraždu slovenského premiéra. Místopředseda slovenského parlamentu Blaha (Smer) to řekl jasně: Viníkem jsou média.

Nanebevzetí Roberta Fica

Slovenský premiér mi promine, ale tomu, co se děje po atentátu na jeho osobu, je třeba se smát a současně se mít na pozoru. Během několika dní přešlo jeho blahořečení ve svatořečení a každým dnem už musíme očekávat nanebevzetí, a to ještě zaživa. Uzdravení a návrat do funkce Ficovi přejme, tyhle šaškárny kolem jeho osoby ani náhodou. Bývalý poslanec ČSSD a právní expert Trikolóry Zdeněk Koudelka uveřejnil na Blogosvětě článek s příznačným názvem Robert Fico – hrdina demokracie.

Starší články