Klíčovým sociálním výborem Poslanecké sněmovny prošel návrh novely zákona o dávce státní sociální podpory. Je to další reformní krok ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky. O co jde?

V Česku od poloviny devadesátých let funguje systém sociální pomoci, který je už dnes značně nepřehledný (a také zneužívaný). Tvoří ho státní sociální podpora a v jejím rámci různé typy dávek jako příspěvek a doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí a péči o děti. Slabým místem systému je, že jeho adresáti nejsou majetkově testováni ani se nesleduje jejich pracovní aktivita. Pokud lidé propadnou ještě níž, dostávají příspěvky pomoci v hmotné nouzi. Tady už příjmové a majetkové testování funguje. Nějakou formu sociální podpory v Česku čerpá zhruba 400 tisíc domácností a celkově cca 850 tisíc lidí.

Ministr Jurečka chce novelou zákona sjednotit sociální podporu do jedné tzv. superdávky. Nepůjde jen o prosté sloučení, ale o jednu novou samostatnou dávku. Její novou součástí je bonus za práci a školu. Pokud máte aktivní snahu najít si práci, bude vám superdávka přiznána v plné výši. Další bonus můžete získat, když své děti posíláte do školy.

Zní to banálně, ale v některých krajích nedokončí základní školu až 16 procent dětí, což působí jako návrat do éry Marie Terezie, která zavedla povinnou školní docházku. Část české veřejnosti se bojí nové vrstvy pologramotných imigrantů, přitom si je tady vyrábíme z vlastních zdrojů. Tyto jevy jsou koncentrovány především v kraji Moravskoslezském, Ústeckém a Karlovarském.

Navíc budou před vyplacením částky zjišťovány vaše majetkové poměry, což je novum. Práh je určen poměrně vysoko, takže superdávku může získat i rodina s celkovými úsporami do 400 tisíc a jedním autem a chatou. Je to dost, ale zase: jde o dočasnou částku, jejímž smyslem je vrátit vás co nejdřív do pracovního procesu. Pokud budete pasivní a vaše děti nebudou docházet na základku, může se vám superdávka snížit až o 25 procent.

Této části sociální reformy je někdy vytýkáno, že neušetří peníze státního rozpočtu. Hlavním smyslem je něco jiného – člověku, který ztratí práci, vytvořit na pár měsíců dobrou sociální ochranu a pak ho vrátit na trh práce. „Pokud ten člověk nechce spolupracovat, nechce se vrátit do práce, živit se vlastníma rukama, tak už tam nemůže být taková podpora, jaká je třeba dnes,“ řekl ministr Jurečka.

Ještě ostřeji to vidí starosta Kadaně a starostka Jirkova, kteří s Jurečkou vystoupili na tiskové konferenci k detailům reformy. Jde o představitele samospráv ze sociálně znevýhodněných sudetských oblastí, kteří po motivačním sociálním systému volají řadu let. V těchto regionech vznikla situace, jež se v mnohém podobá té, kterou v amerických reáliích popsal Trumpův viceprezident J. D. Vance ve své knize Americká elegie. Vance psal o své zkušenosti života v upadajících průmyslových oblastech amerického Středozápadu, odkud se část lidí kvůli práci odstěhovala, část se tam naopak přistěhovala za levným ubytováním – a v regionu vznikla vrstva sociálně nepřizpůsobivých. Tyhle oblasti jsou navíc spojeny s kriminalitou a drogami.

Specifikem Česka a jeho sociálního systému je vznik parazitní vrstvy obchodníků s chudobou, kterou umožnil stát svými neadresnými příspěvky na bydlení. Chudé lidi a vlastně i český stát celá léta ždímají spekulanti s nemovitostmi. Dochází tak k paradoxním situacím, kdy je nájemné v celém městě nejvyšší v pochybných ubytovnách a nevyhovujících bytech, protože to stát stejně doplatí. Navíc státem takto dotované nájemné zvyšuje cenovou hladinu všude kolem.

Jurečkův motivační systém si dává za úkol omezit tento obchod s chudobou a aktivně pomáhat s hledáním solidního bydlení. Proto má takovou podporu starostů v sociálně vyloučených lokalitách. V MF DNES o tom Jurečka řekl, že „každý by se měl snažit najít bydlení, které odpovídá tomu, co je schopen ufinancovat. Dlouhé roky byl systém nastaven tak, že umožňoval mít zbytečně nákladné bydlení a stát to doplatil. Proto se snažím motivovat lidi tak, aby jejich náklady na bydlení odpovídaly průměrným nákladům na bydlení v dané lokalitě“.

Dalším cílem reformy je, aby úřady práce nebyly jenom vypláceči dávek. Aby s každým žadatelem o sociální pomoc úředníci sestavovali aktivizační plán zahrnující dluhovou poradnu, hledání zaměstnání a rekvalifikaci. Jinak řečeno, reforma by měla zbavit úředníky mechanické práce s administrací dávek a víc je vést k poradenství a práci s klientem. Připomíná to dávný plán lidoveckého předsedy Luxe známý jako sociální trampolína.

Nový systém revidující vyplácení dávek je součástí řady kroků, k nimž v roce 2025 v resortu práce a sociálních věcí dojde. Základem je postupně zaváděný digitalizovaný systém, který vytvořil tým kolem špičkového IT manažera Karla Trpkoše. Digitalizace samozřejmě sama o sobě není řešení, ale dobrý způsob, jak zprůhlednit dávkový systém.

Jurečkova reforma v následujících měsících změní řadu zaběhaných postupů a bude mít své poražené. V první řadě jsou to neziskové organizace, po jejichž konzultačních a poradenských službách nebude taková poptávka. Právě největší neziskovky třímaly v uplynulých měsících prapor boje proti reformě. V politice vzniklo zajímavé rozložení sil. Koalice SPOLU stála za Jurečkou. Babišovo ANO v základních rysech souhlasilo, ale protože je v opozici, museli si jeho poslanci vymýšlet nesouhlasné detaily, aby se vyhnuli hlasování. Ještě víc „nadšeni“ jsou z reformy zástupci SPD, léta kritizující zneužívání sociálních dávek. Obava, že jim někdo vyfoukne étos boje proti sociálně nepřizpůsobivým, je vedla k tomu, že budou hlasovat proti.

Naopak vládní STAN byl zcela pod kontrolou neziskovek, takže Marian Jurečka musel podmínky superdávky v některých ohledech změkčit. Výsledkem je, že v prvních letech budou sociální výdaje vyšší než dosud. Teď se bude hrát o to, jestli nový systém sociálních dávek začne platit už v červenci, nebo až na podzim.