Byl to snad nejpodivnější začátek sjezdu politické strany v historii. Hodinu před polednem přistoupil v pražské basketbalové hale Královka k mikrofonu místopředseda strany Motoristé sobě Jiří Barták. Komisním hlasem připomínajícím jinou stranu jiné epochy oznámil, že už ráno se sešlo několikačlenné vedení, které si potvrdilo do čela Petra Macinku a jako místopředsedy jeho a paní Renatu Maršíkovou.

Europoslanec Filip Turek pochopil trapnost celé chvíle, přistoupil k mikrofonu a řekl, že to, co dobrá tisícovka lidí v sále slyšela, nejsou Motoristé, ale že skuteční Motoristé jsou něco jiného. V tu chvíli se na obrovském plátně za ním rozezvučela skladba Thunderstruck od AC/DC a vizuál rapera Řezníka. Za dunivé hudby a trhavých iluminací byly představovány různé myšlenky blízké Motoristům a zároveň medailonky jednotlivých řečníků. Propukla tříhodinová show, připomínající představování nových výrobků v podání Applu nebo Tesly.

Diváci v kině

Politické strany jsou z hlediska zákona o politických stranách uskupeními, která musejí mít demokratické stanovy a povinně organizovat shromáždění, jež si demokraticky zvolí své vedení. Vychází se přitom z judikatury německého ústavního soudu. Ten už po válce s ohledem na zkušenost z doby nacismu vyšel z teze, že politické strany ucházející se o moc musejí mít demokratické vnitřní mechanismy. V opačném případě je riziko, že nedemokratické praktiky mohou zavádět i do fungování státních úřadů. Pokud to nesplní, může jim civilněsprávní úsek českého ministerstva vnitra zneplatnit sjezd nebo pozastavit činnost. K čemu došlo u Motoristů?

Tato strana de facto vznikla už před dvěma lety a účastnila se komunálních a evropských voleb. Neustavila se však jako plně demokratická struktura, kde jednotliví členové delegují moc na vyšší orgány. V jistém smyslu šlo a stále ještě jde o hlavu bez těla. Přesněji řečeno, o všem dosud rozhodovalo několik lidí ve vedení strany (předsednictvo), které se obešlo bez členů a krajských struktur. Pár hodin před sobotním prvním kongresem si sedm lidí z vedení potvrdilo na další dva roky svoje pozice a teprve poté schválilo žádosti o vstup do strany 1415 lidem. Ti se však členy strany s hlasovacím právem stanou až po zaplacení příspěvků. Pokud byli náhodou na kongresu přítomni, neměli status delegátů, ale diváků v kině bez hlasovacího práva. Zažili jsme tak bizarní kongres bez voleb a hlasování.

Čistě z právního pohledu o kongres vlastně ani nešlo. Odehrál se jen mezi sedmičkou vyvolených, kteří si ráno potvrdili svoje funkce a pak to ostatním oznámili. To, co se odehrávalo později na pódiu v Královce, byla mimořádně kreativní veřejná show. Otázka je, jestli se noví členové spokojí s rolí komparzu, nebo budou chtít silněji promluvit do formulování politiky Motoristů.

Staronový předseda Petr Macinka kdysi řekl, že Motoristé chtějí být revival ODS. Když v dubnu 1991 měli občanští demokraté svůj ustavující sjezd, volili už tam odspodu nahoru své stranické orgány. Fakt je, že od té doby převládly ve většině politických stran autoritativní metody řízení. Typickým příkladem je ANO, kde předseda může ze stanov rozhodnout o vyškrtnutí jakéhokoli nominanta z jakéhokoli místa jakékoli kandidátky. Zároveň platí úměra: čím méně členů politické strany, tím méně prostoru pro vnitřní demokracii. Motoristé jsou tedy na křižovatce toho, jakým typem strany chtějí v budoucnu být.

Hlavní sdělení

Jinak motoristická show byla tou nejvelkolepější akcí, jaká se na české politické scéně kdy odehrála. V ideové rovině představil předseda Macinka ve svém desateru klasický liberálně konzervativní program. Nebyli jsme svědky žádných úkroků k národně konzervativním tématům v duchu Orbánova Posilujeme moc státu, který bude hrát v ekonomice větší roli. V hospodářské politice Motoristé stojí na pozicích volného trhu, obhajoby tradičních zdrojů energie a průmyslu.

Rozluštění tajenky, jakou pozici chtějí Motoristé zaujmout, přišlo až v samotném závěru. Předseda Macinka k překvapení řady přítomných v sále po několika hodinách bičování lidí pravicovými hodnotami prohlásil, že hlavním soupeřem Motoristů není levice, SPD nebo Babiš, ale ODS. Kritérium úspěchu pro jeho stranu pak bude, jestli Motoristé sobě získají víc poslaneckých křesel než občanští demokraté v rámci koalice SPOLU.

Macinka pak dodal, že buď bude Babiš vládnout s komunisty, nebo s Motoristy. Tím se přihlásil k hnutí ANO jako k potenciálnímu koaličnímu partnerovi. Tomuhle závěru napovídalo, jak organizátoři přivítali místopředsedu ANO Karla Havlíčka a jaký fešácký medailonek mu na plátně věnovali. Šlo o vyhlášení strategie spolupráce s hnutím ANO.

To byla snad největší chyba, které se Macinkův tým na kongresu dopustil. Řada pravicových voličů je samozřejmě z Fialovy vlády zklamaná, ale jen malá část akceptuje rovnici: Volte Motoristy a dostanete k tomu Babiše. Kdyby předseda Motoristů udělal tento pragmatický krok po volbách, mohlo to mít svou logiku. Takhle odkryl karty a přeměnil Motoristy v nástroj Babiše, jak získat nové hlasy. Stručně řečeno, ANO se zaměří na své voliče, kteří ještě před pár lety většinově hlasovali pro ČSSD a KSČM, naopak Motoristé se budou orientovat na pravicové hlasy a společně vytvoří vládu.

Není jisté, jestli Motoristé dobře znají svůj voličský svět, protože tak jednoduché to mít nebudou. Soudě podle voleb do Evropského parlamentu přetáhli nejvíc hlasů z tábora SPD, přelétavých pravicových voličů, ale existuje tu také silná linka na trase mladších lidí hlasujících dřív pro Svobodné nebo Piráty. Žádná z těchto skupin příliš neocení přihlášení k Andreji Babišovi.

Možná i tyto věci si dobře uvědomoval Karel Havlíček, který na kongresu vysekl tvrdý pravicový projev. Pochopitelně se nevyhnul tradičnímu havlíčkovskému fňukání, že část veřejnosti ANO nebere, protože… protože Babiš. Bylo cítit, jak je rád, že může získat koaličního partnera, který naředěním ve vládní koalici funkcionářům ANO zlepší pověst.

Otázka je, jak budou slaďovat své politické programy, protože ANO se v posledních třech letech stalo podle všech průzkumů ze dvou třetin stranou důchodců zaměřených na rozdělování a přerozdělování. Zatímco Motoristé cílí na nepoměrně mladší skupiny, převážně z velkých měst.

Turek lídr?

Kongres neřešil základní otázku, jestli bude lídrem ve sněmovních volbách europoslanec Filip Turek. Bez něho by však celá konstrukce neměla význam. Dalším úspěchem Motoristů bylo, že od SPD přetáhli na svou stranu symbolickou figuru exprezidenta Václava Klause. Jinak se čekalo, že Motoristé po dvou letech existence získají víc známých osobností, než jsme byli v sobotu svědky.

Na okraji zájmu Motoristů bylo také zahraničněpolitické vymezení. Když před pěti lety vznikala podobně orientovaná Trikolora, byl hlavním garantem zahraničněpolitického směřování sám Václav Klaus starší. Tentokrát nepadlo ani slovo na témata typu ukrajinská válka. O důvod víc, že europoslanec Turek má za sebou řadu hlasování v Evropském parlamentu ohledně Ukrajiny, Gruzie nebo Moldávie, kdy se spojuje většinou s prorusky orientovanými formacemi. On sám to zdůvodňuje formalistickými důvody, že nesouhlasí s některými formulacemi v podporujících nebo odsuzujících usneseních. Tyhle nejednoznačné postoje ke klíčovým zahraničněpolitickým otázkám mohou řadu pravicových voličů odpudit.

Spíš než revival ODS připomínal kongres Motoristů další pokus vytvořit, tentokrát už načisto a bez chyb, novou Trikoloru. Na rozdíl od strany vzniklé v roce 2019, která se dnes pohybuje na hranici statistické chyby, mají Motoristé několik předností. Zcela jistě lepšího lídra (Filip Turek), určitě silnější byznysové zázemí a hlavně mediální ekosystém. V pozici čestných hostů pod pódiem seděla početná flotila spřátelených novinářů v čele s Thomasem Kulidakisem a zároveň řada lidí provázaná s youtubovými kanály.

Navíc je tu další výhoda. Trikolora se také strategicky orientovala na spolupráci s Andrejem Babišem, který v té době byl už osmý rok nepřetržitě u moci. Dnes jsou ANO a Motoristé společně v opozici, což dává jejich spolupráci větší logiku.

Záhadou je zatím partnerství se Šlachtovou Přísahou, které zafungovalo během evropských voleb. Ambice Motoristů jsou však větší než se dělit o místa na kandidátkách se senátorem, jehož příběh část voličů táhne, ale zbytek strany je úplně marný. Šlachta je pro Motoristy krabičkou poslední záchrany, pokud by neměli před volbami v říjnu 2025 dost preferencí nutných pro překonání pětiprocentní hranice vstupu do Poslanecké sněmovny.