V Česku nastal podivný úkaz: konzervativní část levice a místní populisté jásají nad příchodem republikána Donalda Trumpa do Bílého domu. Jde o nedorozumění vycházející z nepochopení amerických a českých národních zájmů.

Polský analytik Maciej Ruczaj přišel s označením „balíčky identity“. Lidé si pro snazší porozumění světu pořizují kompletní sady názorů. Když jste proti genderu, automaticky vám váš názorový kmen nabídne, že jste také proti očkování, máte vstřícný postoj k Rusku, odmítáte pomoc Ukrajině atd. Českou konzervativní levici a populisty mohou s Trumpem spojovat stejné náhledy na kulturní témata, to ale neznamená, že jsou ve většině věcí na stejné lodi.

Projev Donalda Trumpa v Davosu byl v řadě témat v protikladu s tím, co se odehrává v naší části světa. Americký prezident ohlásil program nižších daní a deregulace ekonomiky. Celní politiku už poněkolikáté představil jako politický nástroj, jak si například pojistit dlouhodobé kontrakty na vývoz ropy a plynu a narovnat obchodní bilanci.

V části postsovětského prostoru sahající od Gruzie přes Bulharsko, Srbsko, Maďarsko až po Slovensko jsme svědky odlišného trendu. Politické autoritářství jde ruku v ruce s regulací vnitřního trhu a jeho kartelizací pod heslem potravinové a jiné soběstačnosti. Modelovým příkladem je Maďarsko s oligarchizací podnikatelského světa a omezováním svobody slova. To je v rozporu s Trumpovými deregulačními plány na osvobození podnikání a rušením regulací názorů na sociálních sítích.

V podstatných věcech jsou tyto vlády jinde než Trump. Typickým příkladem je Ficovo Slovensko. Vnějškově by se mohlo zdát, že se pokouší o nezávislou politiku na Bruselu, což by někdo mohl označit za trumpovský suverenismus. To je ale jenom fasáda. V podstatných věcech sleduje ruské zájmy. Vzpomeňme, jak se Fico stavěl k americko-slovenské obranné smlouvě. Jak ji někteří politici Smeru dávali na stejnou úroveň se sovětskou okupační smlouvou. V živé paměti také je, jak místopředseda Smeru Blaha vytleskával na mítinku voliče, aby kvůli smlouvě uráželi tehdejší prezidentku Čaputovou slovy „americká kurva“.

V Česku se falešný étos trumpismu snaží kromě SPD a Stačilo! ztělesňovat také Andrej Babiš. Jeho snahy o kartelizaci obchodu, důraz na větší přerozdělování a plán zrušit důchodovou reformu ale dokládají, že jde o maškarádu. Jestliže Trump říká, že státy NATO budou muset zvýšit výdaje na obranu, Babiš reaguje v rozhovoru pro Deník: „Když budu mít příležitost mluvit s prezidentem Trumpem, tak mu řeknu, že to (5 procent HDP na obranu) nejde, protože potřebujeme hlavně peníze pro naše učitele, hasiče, sestřičky, lékaře a vojáky.“

Myslím, že Trump po tomto sdělení absolutně oněmí a jediný, kdo zatleská, bude Kreml. Ten ostatně už zatleskal, když Karel Havlíček nedávno prohlásil, že po příchodu k moci bude chtít ANO zrušit muniční iniciativu na pomoc Ukrajině. Tedy nejúspěšnější zahraničněpolitickou akci Česka za řadu let.

Stejně tragický přístup k našim zájmům demonstruje okolí prezidenta republiky. Člověk by měl dojem, že řada prezidentových poradců každou chvíli vyhlásí Spojeným státům válku, nebo alespoň podá žádost o anulování amerických voleb z důvodu osobního rozladění z jejich výsledku. Jmenování Věry Jourové, expertky přes regulace a omezování svobody slova, Pavlovou poradkyní jen podtrhuje zmatenost hradní politiky.

Přitom americké a české národní zájmy se dají velmi dobře sladit. Shrňme je do několika bodů:

• Svět blízké budoucnosti nebude bezpečné místo, takže nastává éra zbrojení. Česko může podporou zbrojařských firem kompenzovat překotnou deindustrializaci Evropy. Základem je podpora společných projektů amerických a českých firem a orientace na dodávky zbraňových systémů z USA.
• Rusko se na desetiletí zdiskreditovalo jako dodavatel ropy a plynu. Ani nižší ceny nemohou vyvážit, že tyto dodávky využívá k politickému nátlaku. Spojené státy se naopak v posledních letech staly největšími vývozci těchto komodit a chtějí přepsat poměry na energetických trzích. Jejich dodávky výměnou za udržení nízkých cel jsou výhodné pro nás i Američany.
• Dlouhodobé kontrakty na strategické suroviny zajistí klíčovou věc pro naši bezpečnost – americkou vojenskou přítomnost ve střední Evropě.
• Česko je pochopitelně jiná váhová kategorie než Spojené státy, takže svůj zájem musíme v Bruselu i jinde prosazovat také skrze větší země typu Itálie a Polska, které budují zvláštní vztahy s USA.
• Českým národním zájmem není orientace na proruskou balkánskou osu v čele s Maďarskem, která sice slovně vsadila na Trumpa, ale reálnými přístupy se zájmům USA spíš vzdaluje. Platí, co řekl polský premiér Tusk: „Pokud (Orbán) opravdu zablokuje evropské sankce v ústředním momentu války, bude absolutně jasné, že v současné hře o bezpečnost a budoucnost Evropy hraje za Putinův tým, nikoli za náš.“
• Trump se pokusí vytvořit nový způsob soužití na Blízkém východě. Český proizraelský postoj je dlouhodobě identický s americkým, takže stačí držet linii.
• Nový americký prezident je byznysový hráč, který nesnáší dlouhé vysilující konflikty a války, takže se pokusí situaci na Ukrajině rychle uzavřít. Je to však člověk formovaný studenou válkou a nenechá Rusko vyjít z konfliktu jako jednoznačného vítěze. Nějak válku uzavře a bude tlačit Evropu do udržování křehkého míru v této oblasti. Tři roky jsme nesli náklady války na Ukrajině, takže je logické, že by se české firmy měly podílet na poválečné rekonstrukci Ukrajiny.
• A pak je tu ještě jedna elementární věc. Donald Trump není americkou verzí Babiše nebo Stačilo!. Stále zůstává pravicovým republikánem, který jen přepisuje některé politické stereotypy. To bude mrzení, až tahle věc vyplave na povrch.