Eseje

Zdraví a smysl života

V této době řešíme konflikty, nové nemoci či zdražování energií, takže uvažování o smyslu života se zdá vzdálené a nadbytečné jako nějaká intelektuální libůstka. Pokud na počátku 20. století žilo ve městech kolem 6 % populace, řešit podobné otázky ani nebylo zapotřebí. Člověk se prostě narodil do světa, ve kterém bylo nutné starat se o hospodářská zvířata, včas zasít a dobře sklidit. Duchovní rámec jeho života určovaly církevní svátky a nedělní bohoslužby. V rostoucích městech už člověk nemusel chodit do kostela, ale ani dodržovat lidové zvyky. Osvobodil se od mnoha povinností, ale také se začínal ptát, odkud vlastně jde a kam že to směřuje. Obě světové války končily nejenom bídou a utrpením, ale také otázkou, proč se staly a jaký toto velké ničení mělo smysl.

Jíme u čím dál menších stolů

David Brooks (nar. 1961) je americký konzervativní komentátor a novinář, který mj. působil na univerzitě v Chicagu či Yale. Pro měsíčník The Atlantic napsal v roce 2020 velmi zajímavou (a obsáhlou) analýzu stavu západní rodiny The Nuclear Family Was a Mistake (Nukleární rodina byla chyba). Známe to z rodinných ság a seriálů pokrývajících desetiletí a někteří z nás to ještě pamatují z vlastního dětství: doby, kdy žilo pod jednou střechou pohromadě několik generací. Já sama jsem se do takové doby narodila. Nedlouho po mém narození se musel můj otec vrátit do Bulharska, odkud pocházel.

Ekonomové, kde jste?

Až se jednou budou psát dějiny globalizace, klíčové místo v nich bude zaujímat rok 2022. Právě v jeho druhé půli byl v USA schválen a prezidentem Joem Bidenem podepsán tzv. Inflation Reduction Act (IRA), který v roce 2023 postupně začal vcházet v život. A teprve se zpožděním si významná část pozorovatelů ekonomického dění uvědomila jeho dlouhodobé fundamentální důsledky pro celý svět. V případě IRA nejde jen o komicky nepřesný až ironický název této rozsáhlé legislativy, neboť o snižování inflace v něm v nejmenším nejde, to spíš o ochranářství, daňové pobídky, přímou podporu amerického průmyslu a též částečně cenové stropy či dotace, to vše zabaleno do hávu boje s klimatickou změnou.

Televizní krize po polsku

Poláci rádi jednají ode zdi ke zdi. Změna vlády není jen výměnou lidí na nejvyšších pozicích, ale příležitostí k hluboké a široké čistce na všech úrovních státního aparátu. Svým způsobem to dává smysl. Nominálně nezávislá stálá byrokracie může efektivně sabotovat vládní počiny. Dobrým příkladem je Británie, kde se nehybnost státní služby stala předmětem skvělého seriálu Jistě, pane ministře/premiére. Všechny vyházet a dosadit na jejich místa své lidí se může zdát jako logický postup. Na druhou stranu to často znamená ztrátu kontinuity a přeměnu každých voleb v téměř existenční souboj.

Česko se vymyká

Po útocích v pařížském Bataclanu z 14. na 15. 11. 2015 běželo kontinuální vysílání, vyšetřovatelé průběžně zpřesňovali informace. Paralelně zveřejňovali jména pachatelů, popisovali jejich náhlou, případně postupnou radikalizaci, vazby na Islámský stát, dosavadní kriminální činnost. I seriózní média nabízela informace týkající se rodinného zázemí. Postupně se vypracovávaly podrobné profily s odůvodněním, že tato znalost je ve veřejném zájmu. V Česku jsme zvolili odlišný přístup. Když vzniká tento článek, je patnáct dní po smrtícím útoku na Filozofické fakultě UK a my toho mnoho nevíme.

Zárodek lepšího světa?

Rok 2023 se nezapíše do dějin jako právě ten nejšťastnější. Na Ukrajině pokračovala brutální ruská invaze. Teroristické hordy Hamásu zmasakrovaly na 1200 nevinných Izraelců a vyvolaly tím tvrdou odplatu. Ekonomická situace je přinejlepším průměrná. Celosvětové vládne blbá nálada. Vlády jsou extrémně nepopulární třeba v Česku, ve Spojených státech nebo v Británii. Zároveň se nezdá, že možné alternativy by představovaly velké zlepšení. Rok 2023 ale může vejít do historie jako období, kdy lidstvo nastoupilo na cestu k nepředstavitelným výšinám.

Vyléčit svět z „nemoci života“

Události jako vraždění na Filozofické fakultě UK představují pro společnost také děsivou otázku. Není možné ji „vymlčet“, nějak se jí vyhnout, protože nepodléhá naší vůli, bude tu nezávisle na našem rozhodnutí, jak se k ní postavit. A ve dnech bezprostředně následujících chtějí lidé slyšet odpovědi. Nejlépe takové, které by tu děsivost nějakým způsobem zkrotily, proměnily ve srozumitelný řetěz příčin a následků, který je pak možné analyzovat a na tom základě pak navrhovat různá řešení, pochopit, kde, v čem a kdy se stala chyba.

Jako chůze po hraně

Slova jsou jak prošlé léky, poznamenala postava z románu Učitel dějepisu od Terezy Brdečkové, a když se člověk začte do úvodu ke knize O útěše / Jak žít s nadějí v temných časech od kanadského historika Michaela Ignatieffa, nemá pocit, že by to byla česká záležitost. I Ignatieff si všímá, že západní svět odrostl víře, aniž by vrostl do něčeho nového. Dokud je dobře, není to problém. Člověk si vystačí s každodenní moudrostí, blízkými lidmi a fungujícími institucemi. Ale nemusejí to být ani národní katastrofy, stačí těžké časy a sebejistota je pryč.

Globální patologie dorazila do Prahy

Dlouho se zdálo, že řádění hromadných střelců je jev, který se České republiky netýká. Zprávy o masových vraždách většinou přicházely zpoza hranic, většinou z USA, ale někdy i z bližších krajin. Česko sice zažilo vraždu několika lidí v Uherském Brodě a v ostravské nemocnici, v obou případech ale šlo o duševně narušené jedince s historií předchozích problémů. To útok na Filozofické fakultě UK odpovídal schématu známému právě ze Spojených států

Otázky po tragédii

Česko zažilo tragédii, jakou dosud nepoznalo. Připravila o život nevinné lidi, vyvolala šok a přinesla strach do společnosti, která žila v přesvědčení, že je v poměrně klidné zemi před podobným otřesným útokem v bezpečí. Kromě toho však bezprecedentní situace vyvolala zcela přirozeně i řadu otázek, jak se mohlo něco takového stát a zda se v dané situaci postupovalo opravdu nejúčinněji.

Deset tisíc malých já

Půl milimetru není zrovna moc. Na pořádné spatření něčeho tak malého je dobré vzít silnou lupu, ne-li slabý mikroskop. Ale vědecké revoluce někdy vyrostly i na menších základech. Když kolegové slavného fyzika lorda Rutherforda roku 1932 poprvé rozštěpili atom, neměli šanci se na výsledek své práce podívat vůbec. Biologie ovšem pracuje s většími objekty než atomová fyzika, zobrazovací metody během stovky let také výrazně pokročily, a tak se jeden tým z Weizmannova institutu mohl se svým čerstvým dílem pokochat i vizuálně. Byla to embrya, lidská embrya, technicky vzato „modely“ embryí, protože věda zase jednou předběhla legislativu.

Jak mít blbou náladu

Chýlí se ke konci další nepříliš šťastný a lehký rok, což platí jak o dění ve světě, tak u nás doma. Po éře covidových uzavírek, nesmyslných zákazů a rozlišování na očkované a neočkované nastala léta dřív nepředstavitelné vysoké inflace způsobené nalitím peněz do ekonomiky právě kvůli pandemickému ochromení hospodářství, propadání životní úrovně, drahých energií i základních potravin.

Kdo je tady neomarxista?

Neomarxista je známá postava z kulturně-politické mytologie. Řadí se po bok boomerovi nebo sněhové vločce. Co to je věcně, možná tušíme, ale jistě víme, že je to nadávka, a tak si rozumíme. Ostatně už když toho slova užil v roce 1901 německý intelektuál a politik Franz Mehring, šlo o urážku. Mířil jím na ty, kdo si přivlastňují Karla Marxe, ale místo toho, aby chystali revoluci, udělali si z marxismu živnost. Existuje někdo, kdo by se za neomarxistu sám považoval? Tuto otázku si lze položit na pozadí stého výročí Institutu pro sociální výzkum, jehož představitelé se k marxismu hlásí. Založen byl roku 1923 ve Frankfurtu nad Mohanem.

Když jsou fakta na obtíž

Replikační krize je závažný problém ve vědě. Když někdy na začátku desátých let tohoto století vědci začali opakovat staré experimenty (často šlo o slavná zjištění, na nichž stála celá odvětví), nedokázali dospět ke stejným výsledkům. Krize je obzvlášť velká v psychologii, kde se různým studiím podařilo zopakovat jen asi 23 až 63 % výsledků. Ale krize zasáhla i jiné disciplíny. Podle průzkumu vědeckého časopisu Nature z roku 2018 se celkově 70 % vědců někdy nepodařilo replikovat výsledky svých kolegů.

Vzkříšení Usámy bin Ládina

Už jsme si zvykli, že na sociální síti TikTok se mimeticky šíří nejrůznější nesmysly. Teenageři třeba houfně jedí kapsle prášku na praní. Zvykli jsme si, ale ne pochopili, takže jsme znovu překvapováni. V polovině listopadu začalo několik influencerů šířit videa o tom, že se seznámili s dopisem Usámy bin Ládina Americe. A jde jim z toho hlava kolem. A nikdy už nebudou svět vidět tak jako dřív. A musíte nechat všeho, co děláte, a hned teď se s ním seznámit taky. Videa se nápadně podobala, „pacienty nula“ byly, pokud je známo, influencerky zabývající se do té doby hlavně tzv. wellbeingem.

Prudký pád schopností počítat a číst

Gramotnost ve svém původním slova smyslu znamená schopnost či spíš dovednost číst a psát v určitém jazyce. Zpravidla aspoň v mateřském. Vychází z původního řeckého gramma, písmeno. V čase se význam mění tím, jak se postupně vyvíjejí nároky společnosti na kompetentnost člověka. Umět dobře počítat a rozumět textu je ale základ. Teprve na něj se dají nabalovat další znalosti a schopnosti. Bez logického myšlení a porozumění textu se nedá myslet a jít dál. Vzdělání stojí na těchto dvou schopnostech.

Největší Korsičan

Napoleon. Pro Brity to byl „korsický zlobr“, pro Hegela „světová duše na koni“, pro Ridleyho Scotta podpantoflák, který podřizoval zájmy Francie zájmům o vlastní ženu, tedy aspoň co můžeme soudit podle naštvaných reakcí stovek fanoušků historie na sociálních sítích. Napoleon je nepochybně jednou z největších postav dějin, gigant tyčící se nad 19. stoletím. V anglosaském světě byl dlouho prototypem nebezpečného tyrana, který zatáhl Evropu do zničující války, než ho v této roli nahradil Hitler. Pro Francouze neúnavný modernizátor, který dovedl zemi k její dějinné předurčenosti, ovládnutí celého evropského kontinentu.

Fialovo memorandum a další promarněná dekáda

Vláda odsunula na později dvě výrazné podzimní krize ve školství a zdravotnictví, které spolu snesou poměrně jasné srovnání: jejich prapodstata tkví v roky odkládaných reformách, které se stále odsouvají naléváním peněz. Protest lékařů tedy skončil. Jak ho hodnotí zástupci obou stran? Zhruba takto: ať už to dopadlo jakkoli, minimálně celá stávka upozornila na těžké podmínky, přesčasy a zatížení lékařů v nemocnicích. Těm se zvednou o několik tisíc platy. Získali také příslib, že se od přespříštího roku dostanou jejich platy do rozmezí 1,5- až trojnásobku průměrné mzdy. Učiní se reformní kroky v otázce vzdělávacího procesu i nemocniční péče.

Podivné dědictví

Žijeme v době, kdy od revoluce v roce 1989 uplynulo třicet čtyři let a stává se už záležitostí pamětníků a oslav – sotva najdeme člověka pod pětačtyřicet, který by si ještě strukturu a fungování komunistického státu reflektovaně pamatoval, což je dál oslabováno i tím, že vyčerpaný a měknoucí komunistický režim už do světa dětí příliš intenzivně neinheroval. Všichni se k odkazu tehdejšího 17. listopadu obecně a Václava Havla jako člověka a myslitele speciálně dnes nadšeně hlásíme.

Co když to nebyl úplně dobrý nápad?

Nastal čas vrátit se do Evropy. Vznik Státu Izrael byla tragická chyba. Očekávat, že cosi jako židovský stát může existovat v samém srdci islámu, byla od začátku nesmyslná iluze, ba ještě něco horšího – byla to sebevražda. Jakkoli byl Hitler pro Židy úděsný, vydržel pouhých dvanáct let, a co je pro Židy dvanáct let? Tady hrozí ještě něco horšího, druhý holocaust Židů, tentokrát na Blízkém východě, kam Židé z Evropy přišli, aniž je někdo zval. Nastal čas vrátit se do Evropy. Tam patříme. Proti sionismu je třeba prosazovat diasporismus.

Ctnosti a hodnoty

My nežijeme v temných časech, o nichž psal Bertolt Brecht ve své básni Budoucím z třicátých let 20. století. My žijeme v časech nihilistických. Hovoří o tom třeba jedna z nejvýraznějších politoložek současnosti, Američanka Wendy Brownová v knize Nihilistické časy (2023). Nihilismus považuje za dobu, která pozbyla základní orientaci ve věcech dobra a smyslu.

Cameronův návrat

V Británii tradice velí, že jména ministrů se nezveřejňují před oficiálním jmenováním. Když premiér Rishi Sunak vyhodil ministryni vnitra Suellu Bravermanovou a na její místo přesunul ministra zahraničí Jamese Cleverlyho, novináři nedočkaví nového šéfa diplomacie sledovali Downing Street, aby ihned věděli, kdo se dostavil k předsedovi vlády pro nominaci. A byli nesmírně překvapení. Obzvlášť vtipný je komentář televize Sky News. „Auto přijíždí do Downing Street, nejsem si jista, kdo by to mohl být...,“ popisuje reportérka dění na ulici. „Ochranka otvírá dveře pro... Davida Camerona!?“ vykřikne překvapením.

Drama pláště a dýky ve světě umělé inteligence

Od loňského listopadu, kdy organizace OpenAI vypustila na veřejnost chatbot ChatGPT, vlna toho největšího zájmu pominula. Až teď přišla umělá inteligence s novým kusem, jaký nikdo nečekal – s nebývalým korporátním dramatem. V několika měsících po spuštění prvního chatbotu jako by pro laiky ohledně potenciálu i nebezpečí této nové technologie bylo prozatím řečeno vše. Navzdory různým varovným otevřeným dopisům se už žádné zpřítomnění existenciální hrozby umělé inteligence nekonalo.

Mnoho psů a Musk

Řeklo by se, že Elona Muska jen tak něco nezasáhne. Nejbohatší člověk planety zřejmě může subvencovat i Twitter, který si pořídil loni v říjnu za 44 miliard dolarů, prý aby na dobytém území znovunastolil svobodu. Takže když se velké americké firmy jako Warner Bros., Disney, Apple, Coca-Cola a další rozhodnou nezadávat na síti X, jak se dnes Twitter jmenuje, inzerci, může ho to nechat v klidu. Anebo ne a Musk je zranitelnější, než by se zdálo. Čelí totiž nejen bojkotu několika zadavatelů reklamy, jdou po něm i Evropská komise a doma v Americe vláda prezidenta Joea Bidena.

Všichni chtějí to nejlepší pro děti

Státní rozpočet je ve špatné kondici a vláda hasí problémy na všech stranách. Radikální protest lékařů doplnil nevídaný odpor ze strany škol a odborů. A tradičně jde všem jen o dobro dětí a kvalitu výuky. Jak se v tom vyznat? Ač se debata nově rámuje obraty o žácích, studentech a kvalitě vzdělávání, ve skutečnosti jde stále o peníze. Obě strany se shodnou na tom, že systémově regionální školství funguje po mnoha stránkách zásadně špatně. A už roky to ani není žádné tajemství. Zatímco zástupci škol nyní bojují za „udržení“ směru skrze navýšení rozpočtu školství, ministerstvo si našlo svou verzi příběhu, kterým se snaží škrty zdůvodnit

Poslední bitva krále Bibiho

„Hospodin řekl Samuelovi: Jak dlouho ještě budeš nad Saulem truchlit? Já jsem ho zavrhl, aby nad Izraelem nekraloval.“ Tak ve Starém zákoně (1S 16,1) Bůh informuje proroka Samuela, že první král Izraele Saul přišel o jeho přízeň. V moderním Izraeli se nyní situace opakuje. Premiér Benjamin Netanjahu, přezdívaný díky své dominanci v izraelské politice „král Bibi“, je na odchodu. Jestli přišel o přízeň boží, můžeme jen spekulovat, ale z průzkumů vyplývá, že rozhodně přišel o přízeň voličů.

Rodiče na dobu omezenou

Sedmačtyřicetiletá Vanda Jandová bydlící v Mělníku se stará o devítiměsíčního chlapce, kterého zanedlouho bude muset předat další rodině. Je zvyklá. „My si ho brali už s tím, že dítě není naše, jsme teta a strejda, jen loď převážející to dítě z jednoho břehu na druhý,“ vysvětluje Vanda, už čtyři roky evidovaná v registru přechodných pěstounů. Rodin vykonávajících pěstounskou péči na přechodnou dobu je v ČR nyní zhruba 600.

Podruhé do nebes

Zatímco nad širokou hladinou Mexického zálivu se pomalu vynořoval sluneční kotouč, napětí v sále plném inženýrů se dalo krájet. Byla sobota 18. listopadu a kromě zaměstnanců společnosti SpaceX přihlíželo dění na základně Starbase v americkém Texasu i několik milionů lidí z celého světa. Na rampu nacházející se těsně u mořského pobřeží mířila nejen oficiální firemní kamera SpaceX, ale i několik kamer patřících nadšeným amatérům.

Je tu někdo dospělý?

Svědomitý uživatel internetu tam může získat víc než dostatečnou zásobu životních pravd na jednu větu, nejrůznějších – skutečných i fiktivních – citátů skutečných i fiktivních velikánů, neotřesitelných truismů, nad nimiž je možno podumat, pogratulovat si k tomu a poslat je dál. Jednu z těch sentencí, na něž jsem narazil na informační dálnici, jsem si ale skutečně oblíbil. Pochází z Antimemoárů Andrého Malrauxe, francouzského spisovatele, dobrodruha, vojáka a později i politika (byl gaullistickým ministrem kultury). V úvodu své autobiografie Malraux vzpomíná na setkání s venkovským katolickým knězem, který vydával certifikáty o křtu francouzským Židům a později se stal kaplanem partyzánů v pohoří Vercors.

Krmelec Evropy sílí

Snídaně s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou, kde jeho úřad představuje výhled české ekonomiky do příštích dvou let. Reportér České televize se ptá na vysvětlení velmi vysokého růstu daní z příjmů firem. Za prvních deset měsíců letošního roku se na nich vybralo o 47,4 miliardy korun víc než před rokem. Vzestup o 39 procent. Tak prudce neroste příjem z žádné jiné daně. Jen pro srovnání: výběr DPH stoupá proti předchozímu roku jen o tři procenta. U sociálního pojištění, což je vůbec největší příjem státního rozpočtu, je inkaso vyšší o 8 procent. U daně z příjmů fyzických osob o 22 procent.