Známý americký herec Alec Baldwin při natáčení westernu Rust v Novém Mexiku nešťastnou náhodou zastřelil kameramanku Halynu Hutchinsovou. Zpráva se rozletěla do světa, především kvůli osobě střelce; třiašedesátiletého Baldwina si především odrostlejší publikum pamatuje z mnoha filmů. A samozřejmě vzbudila morbidní fascinaci. Rozhodně nezapadala do rozšířené představy Hollywoodu coby místa, kde peníze tečou proudem a na každou prkotinu je dobře zaplacený specialista.
Nová vláda Petra Fialy se ještě ani nezformovala, a už ví, co bude bez ohledu na program jejím prvním největším úkolem. Odvrátit energetickou krizi, která startuje vlnu obrovského zdražování. Ví, že bez ohledu na to, co si myslí o škodlivosti přerozdělování, bude muset ten prudký růst cen kompenzovat minimálně části společnosti. Kandidát na ministra financí nové vlády Zbyněk Stanjura tvrdí, že tyto kompenzace, ať už ve formě sociálních dávek, nebo daňových slev, dostane víc než 10 procent rodin. Zároveň ujišťuje, že to bude méně než polovina společnosti. Řeč je tedy minimálně o milionu lidí, k nimž zamíří další přerozdělování. Ty peníze, které dostanou, totiž bude muset někdo jiný ze svých účtů zaplatit.
Velká Británie není stát se zdravotnickým systémem, ale zdravotnický systém se státem. Pokud pochopíme tento fakt, pochopíme i nynější britské panikaření z právě probíhající další vlny koronaviru. NHS, jak se britské zdravotnictví nazývá, je posvátná kráva. Založeno bylo v roce 1948 a je v podstatě posledním pozůstatkem poválečných reforem, které se snažily z Británie vytvořit expanzivní sociální stát starající se o občany „od kolébky do hrobu“ a mytický „Nový Jeruzalém“.
Český patriotismus, či dokonce nacionalismus se poslední roky pozvolna probouzí, ale mnoho lidí se za něj trochu stydí, protože jediná skupina, která se k němu veřejně hlásí, je údernější křídlo české pravice. Přesto téměř neviditelně, „zespodu“ se obnovují poutní tradice, jakou je například propojení Blaníku s Řípem. Pokud se na těchto místech roky stavujete, neunikne vám zástup tichých a nenápadných poutníků, často rodin s malými dětmi, kteří téměř v obrozenském duchu 19. století vyrážejí na svá malá setkání s přírodou, mýtem i národním duchem.
Dvě starověké orientální říše před dvěma a půl tisíci let napadly tehdejší židovské státy a odvlekly jejich obyvatele na východ. V roce 2021 tyto události z učebnic dějepisu dostaly nový politický význam, nikoli poprvé. Tentokrát se týkají Iráku a Afghánistánu. Krátce poté, co se hnutí Tálibán dostalo znovu k moci, začalo usilovat o mezinárodní legitimitu. Nový Afghánistán je prý ochoten navázat vztahy s jakýmkoli státem, v výjimkou Izraele.
Ve čtvrtek 7. října polský ústavní soud odpálil právnickou bombu, jejíž nárazová vlna se nyní valí Evropou. Jednoduše řečeno: soud rozhodl, že polská ústava stojí nad evropským právem. To vyvolalo rozzuření v Bruselu, v Lucemburku, kde sídlí Evropský soudní dvůr (ESD), a v polských ulicích. Tam se vyvalily desetitisíce lidí, aby protestovali proti polexitu, kterého se vláda údajně snaží pokoutně dosáhnout.
V řadě varovných zpráv z energetiky ční zpráva o strmém růstu cen kapaliny AdBlue. Řidič dieselového auta sice za litr této příměsi nezaplatí moc, zato si snadno představí katastrofu, od níž nás dnes dělí jen několik zpráv o tom, jak tu či onde AdBlue už není, ostatní řidiči začali příměs nakupovat do zásoby, příměs došla a velká část vozového parku včetně nákladních aut a autobusů prostě nevyjede.
V roce 1968 vyšla kniha, která způsobila nezměrné utrpení ve světě. Jmenovala se Populační bomba (The Population Bomb) a jejími autory byli americký biolog Paul R. Ehrlich a jeho žena Anne.V ní varovali před důsledky nekontrolovaného růstu lidské populace. „Bitva o nakrmení lidstva je u konce. V sedmdesátých letech miliony lidí zemřou hlady, a to navzdory jakýmkoli krizovým programům, které budou zahájeny. Nyní již nic nezabrání výraznému nárůstu světové úmrtnosti,“ stojí v knize.
Týden po volbách doznívala radost v táboře překvapivých vítězů (netýká se České pirátské strany), a do té radosti se vkrádalo klepání na dveře. Klepe realita – energetická krize, první krachy dodavatelů plynu a elektřiny, inflace. Zatímco veřejný prostor zaplňovaly spekulace o prezidentově zdraví, nastávající vládní partneři pilně vyjednávali o programu, přičemž od začátku platí, že teprve po dohodnutí koaliční smlouvy se mají závazně dělit ministerstva mezi strany a obsazovat konkrétními politiky. Z tohoto pohledu je času zatím dost.
V září se objevila informace, že britské námořnictvo řeší problém, kam přemístit své nukleární ponorky v případě, že by se od Velké Británie oddělilo Skotsko, kde je nyní i základna pro tato plavidla. Povaha této otázky demonstruje komplikované dilema, ve kterém se postbrexitová Británie ocitla. Na jedné straně chce posílit svou pozici velmoci s globálním vlivem (což podtrhují i ony ponorky jako nástroje jaderného odstrašování), ale na straně druhé musí čelit nepominutelnému riziku vlastního rozpadu.
Dalo by se říci, že změny na trhu nových aut jsou měsíc od měsíce hmatatelnější, bohužel jdou však směrem, který zákazníky vůbec netěší. Důsledky komplikovaného propletence navzájem více či méně souvisejících negativních faktorů, které se potkaly v relativně krátkém období, již nebylo možné ze strany automobilek dál schovávat před zraky koncových zákazníků. Výsledek? Omezení nabídky verzí a motorizací, dlouhé čekací doby a zejména pak výrazný růst cen nových aut, který sekundárně zvyšuje ceny i na trhu ojetin.
Světem financí a politiky otřásá skandál Pandora Papers. Mezinárodní skupina investigativních novinářů získala důvěrné dokumenty, které popisují podezřelé machinace mocných tohoto světa v daňových rájích. Mezi nejznámějšími jmény, která se ve složkách objevují, jsou jordánský král Abdulláh II., prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj, bývalý britský premiér Tony Blair a samozřejmě předseda české vlády Andrej Babiš.
Andrej Babiš těsně prohrál volby s koalicí Spolu vedenou předsedou Občanské demokratické strany Petrem Fialou. Porážku okamžitě uznal. Vítězi pogratuloval, jak se sluší. Dokonce ocenil jeho famózní finiš kampaně, kdy dokázal voliče mobilizovat k velmi vysoké účasti téměř 66 procent. K volbám do Poslanecké sněmovny přišlo nejvíc lidí za posledních dvaadvacet let. Vyšší volební účast byla naposled v roce 1998, kdy Miloš Zeman v čele sociální demokracie porazil Václava Klause v čele ODS.
Po zprávě o tom, že čínský realitní mamut Evergrande nedokáže dostát všem svým závazkům, se v investorské komunitě ozval nervózní šepot. Jde jen o dočasné potíže, nebo se jedna z největších čínských firem předlužila natolik, že ji čeká nevyhnutelný pád? A pokud to druhé – což vypadá pravděpodobněji –, kolik dalších realitních firem padne po ní? Ačkoli 300 miliard dolarů dluhů, které Evergrande nashromáždil, nemá v oboru obdoby, pro jeho menší konkurenty může být smrtelně nebezpečné i podstatně nižší zadlužení.
V neděli 26. září měl zbytek Německa opět důvod otevřít v údivu pusu směrem k Berlínu. Obyvatelé města totiž vedle voleb do Německého spolkového sněmu a zemských voleb hlasovali v referendu o vpravdě kontroverzním návrhu, aby městská vláda, tedy senát, převzala od velkých firemních vlastníků typu Deutsche Wohnen, Vonovia, Ekelius či Covivio cca 240 tisíc bytů (asi 15 % berlínského fondu nájemních bytů), tím zmírnila krizi bydlení a omezila prudce rostoucí nájemné. Jde o firmy vlastnící víc než 3000 bytů
Už jen hodiny nás dělí od voleb, ve kterých se má rozhodnout o směřování naší země po další čtyři roky. Podpora tří nejvýraznějších hráčů – hnutí ANO, koalice Spolu a Pirátů se Starosty – se v posledních průzkumech pomalu vyrovnává. Zatímco ANO by muselo při hledání většiny ve sněmovně využít nejméně spojenectví s SPD a komunisty (ti posledně jmenovaní však nemají sněmovnu jistou), dvě opoziční koalice by si podle posledních čísel mohly se štěstím vystačit i samy. Ostatní drobné strany se drží na chvostu, i ty ale v případě úspěchu výrazně zamíchají kartami.
Energetické firmy a politici se modlí za mírné teploty, protože na zvýšení dodávek je už pozdě. To není titulek žádného křesťanského média, ale analýzy finanční agentury Bloomberg. Popisuje jím nastupující energetickou krizi, do níž Evropa svým rozhodnutím odejít od energie vyráběné z uhlí k zeleným technologiím stahuje i zbytek světa. Podíl zelené energie neroste tak, jak si politici naplánovali. Větru ani slunci se poručit nedá.
Každých několik dní se objevují nové studie o koronavirové pandemii, a to nejenom z hlediska nemoci, ale také proměny společnosti i jednotlivců. Ukázalo se třeba, že mnohým lidem, kteří během nemoci na čas ztratili čich či chuť, se obojí časem vrátilo, ale ustanovilo se jinak. Opouštějí dříve oblíbená jídla, pijí jiné druhy vín a ženy si kupují jiné voňavky, než jaké používaly celý život. Jako by se organismus „resetoval“.
Firma Apple, největší výrobce smartphonů světa, si už víc než deset let buduje pověst společnosti, které záleží na soukromí jejích zákazníků. Na rozdíl od Googlu či Facebooku neprodává Apple reklamu, a nemá tak důvod šmírovat všechny pohyby a myšlenky lidí, kteří využívají jeho službu. Apple se několikrát veřejně postavil americkým úřadům požadujícím odemknutí zabavených telefonů (i když nevíme, co se pak dělo v zákulisí) a patřil mezi první technologické giganty, kteří u svých produktů zavedli silné šifrování.
Zvolení Donalda Trumpa prezidentem v roce 2016 mimo jiné znamenalo obžalobu tehdejšího amerického intelektuálního provozu. Otázky, které Trump otevřel a na nichž zvítězil, komentátoři a experti na levici i na pravici neotvírali. Pokud má být jejich rolí zajišťovat oběh myšlenek a zkušeností ve společnosti, tak v tom naprosto selhali. Opakovali staré mantry, a nevšimli si, že už nikoho neoslovují.
Když 15. září vystoupili společně americký prezident Joe Biden a premiéři Velké Británie a Austrálie Boris Johnson a Scott Morrison, aby oznámili zahájení užší bezpečnostní spolupráce, chvíli se zdálo, že média si ne plně uvědomují důležitost okamžiku. Sice referovala o hlavním závěru sešlosti, tedy že Británie a USA pomohou Austrálii získat ponorky na jaderný pohon, ale největší zájem poutala zdánlivá Bidenova zapomnětlivost.
Koronavirová epidemie ukázala, že jen málo evropských i světových politiků, ale i profesionálních institucí a ministerstev zvládalo obor, jenž se roky přednáší na vysokých školách a kterému se říká pravidla krizové komunikace. Při různých přírodních a sociálních katastrofách totiž lidé mají strach, který potlačuje rozumové hodnocení a naopak zesiluje emoce. Potřebují častý kontakt, jednoduchou, průběžnou informaci a upřímnost. Za těchto podmínek spíš odpustí, že se někdo může mýlit, než když mlčí, lže nebo hraje politické hry.
Česká republika jde volit ve vyhrocené době, kdy se celý svět probírá z roku a půl vypínání společnosti a ekonomiky kvůli pandemii čínského koronaviru. Ve chvíli, kdy se Evropská unie i hlasem českého premiéra Andreje Babiše rozhodla, že covidovou krizi využije k urychlení cesty k bezuhlíkové ekonomice, známé jako Green New Deal (Nový zelený úděl). Ta přináší ve jménu záchrany světa před klimatickou změnou vlnu zákazů a zdražování. Pokud nepřijdou nové technologie, které by tento trend zvrátily.
Nejrychlejší tuzemská inflace za posledních třináct let se stává předvolebním tématem. Řada opozičních politiků, dokonce i někteří ekonomové přisuzují hlavní díl viny za rapidní růst cen vládě. Její fiskální politika měla být v době vrcholící pandemie prý až příliš expanzivní, což nyní působí inflačně. Lidově řečeno, vláda prý až moc rozhazovala, a to v době, kdy byla výroba kvůli pandemii omezena. Takže na málo zboží a služeb je teď až moc peněz, což právě tlačí ceny vzhůru.
Němci jdou 26. září volit. Volby ve Spolkové republice mají samozřejmě pro vývoj Evropy řádově větší význam než volby naše. Tentokrát jsou ale těm českým v jednom důležitém ohledu podobné: jsou tu tři větší uskupení, která kandidují s téměř zaměnitelným programem, a všechno rozhoduje dojem, jaký dokáže vzbudit ten který lídr. Německou velkou trojku představují Zelení (17 procent), Křesťanskodemokratická unie (CDU a CSU, 22 procent) a sociálnědemokratická strana (SPD, 25 procent; údaje pocházejí z politického barometru televize ZDF zveřejněného v sobotu 11. září).
Nejpopulárnějším satirickým pořadem ve veřejném prostoru je pravidelné nedělní Čau lidi, které pro své fanoušky vysílá na sociální síti sdružující dnes už především seniornější publikum premiér Andrej Babiš. Od časů legendární České sody je to nejkomičtější kousek. Kromě fauny, prezentované premiérovými pejsky všeho druhu, aby národ pejskařů věděl, že on je jeden z nich, zde pravidelně vystupují i grafy. Na nich se rozšafnou formou ukazuje, jak už je líp.
Kdybyste někomu koncem 90. let jako posel z budoucnosti pověděli, jak krátká éra po konci studené války bude, asi by vám nevěřil. Doba, z níž dodnes přežívá řada pojmů – globalizace, demokratizace, neoliberalismus –, trvala jen jednu dlouhou dekádu, do 11. září 2001. Od té doby uplynulo už dvacet let, tedy stejně dlouho, jako trvala třeba československá normalizace.
Kdyby byli tři miliardáři, kteří dnes zápasí o dominanci v soukromých letech do vesmíru, žáky druhého stupně základní školy, Richard Branson by byl dlouhovlasý mladík s kytarou, na kterého už ve třinácti letí holky. Elon Musk by byl zase nerd, který mluví ve vzorcích, padají z něho papíry s načrtnutými schématy motorů a ve školní aktovce si nosí žíraviny k výrobě raketového paliva. A Jeff Bezos by žaloval paní učitelce, že ti dva jej nechtějí vzít do svého domečku.
Po letech jsem se vrátil k novele Srdce temnoty anglického spisovatele polského původu Josepha Conrada, poprvé vydané v roce 1902. Je to jedna z nejznámějších anglických próz, během desetiletí byla předmětem zájmu mnoha badatelů interpretována mnoha způsoby – od politického k psychoanalytickému. Ta otevřenost mnoha výkladům jistě je součástí jejího přetrvávajícího magnetismu. Dotýká se také témat, která se právě teď hojně diskutují.
V covidové éře se vzestup průměrných platů výrazně utlumil. Statistici zatím zveřejnili data za první čtvrtletí letošního roku. Ta ukazují, že platy v celé ekonomice se zvedly jen o 3,2 procenta. Průměr ale ukazuje jen velmi málo toho, co se v covidové éře s platy dělo. Skrývají se pod ním velké rozdíly. Zatímco ve většině oborů příjmy stagnovaly, v některých letěly prudce vzhůru.
