ČR vstoupí do globálně těžké doby s výrazně perspektivnější vládou

Začíná nová éra po Babišovi

ČR vstoupí do globálně těžké doby s výrazně perspektivnější vládou
Začíná nová éra po Babišovi

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Andrej Babiš těsně prohrál volby s koalicí Spolu vedenou předsedou Občanské demokratické strany Petrem Fialou. Porážku okamžitě uznal. Vítězi pogratuloval, jak se sluší. Dokonce ocenil jeho famózní finiš kampaně, kdy dokázal voliče mobilizovat k velmi vysoké účasti téměř 66 procent. K volbám do Poslanecké sněmovny přišlo nejvíc lidí za posledních dvaadvacet let. Vyšší volební účast byla naposled v roce 1998, kdy Miloš Zeman v čele sociální demokracie porazil Václava Klause v čele ODS. Tehdy volilo 74 procent těch, kdo na to měli právo. Pak už nikdy tolik lidí k volebním urnám nepřišlo.

Nejvíc to bylo v roce 2006, kdy k rekordním výsledkům dotáhl ODS Mirek Topolánek a sociální demokracii Jiří Paroubek. Svůj hlas tehdy odevzdalo 64,46 procenta oprávněných voličů. Letos to bylo 65,6 procenta. Střet obou předvolebních koalic vedených Petrem Fialou a Ivanem Bartošem na straně jedné s Andrejem Babišem na druhé mobilizoval výrazně více než jakékoli jiné předchozí volby za těch zmíněných dvaadvacet let. To slovo mobilizace, které uvedl do volební kampaně právě v tom roce 1998, kdy byla naposledy vyšší volební účast než letos, Václav Klaus, citoval ve své povolební řeči uznávající porážku Andrej Babiš. „Měl úžasný finiš. Byla to obrovská mobilizace. K volbám přišlo o pět procent voličů víc než minule,“ vyhlásil Andrej Babiš z volebního štábu v sídle Agrofertu na pražském Chodově.

Úspěšná mobilizace půl milionu lidí

Ve srovnání s předchozími volbami ta účast skutečně mobilizační náboj má. Pět procent nezní tak pozoruhodně, jako když se řekne, že volit šlo o 414 tisíc lidí víc ve srovnání s posledními volbami v roce 2017. Tehdy přišlo 60,84 procenta voličů. Když Andrej Babiš poprvé vstupoval do politiky v roce 2013, bylo to dokonce jen 59,48 procenta. V roce 2010 volilo 62,6 a v roce 2002 rekordně nízkých 58 procent. Když vezmeme v úvahu, že každé procento znamená navíc přes 82 tisíc voličů, je zřejmé, že lidé tyto volby považovali za zlomové, důležité a naléhavé.

Protože žádné z veřejnoprávních médií nedělalo aktuální průzkum přímo před volebními místnostmi, přesně zatím nevíme, kdo k té vysoké volební účasti přispěl. Podle toho, že tak výrazně posílila v posledních dnech koalice Spolu, kterou stejně jako druhou koalici Pirátů a Starostů a nezávislých volily spíš mladší a střední generace, dá se odhadnout, že výrazně větší účast, než bývá standard v těchto věkových kategoriích, měli právě oni. Na detailní data si ale budeme ještě muset počkat.

Exkluzivně spolu

Tyto volby skutečně byly referendem o Andreji Babišovi, jeho stylu vládnutí a celé jeho éře. Ještě přesněji: byly o schopnosti opozice sdružené do obou předvolebních koalic K3 a K2 Andreje Babiše sesadit. Podařilo se. Ještě důležitější než to, že koalice Spolu skončila první, skutečně pár desetin procenta před ANO, je skutečnost, že obě předvolební koalice mají společně pohodlnou většinu 108 hlasů. Andrej Babiš nemá s kým vládu sestavit. Kdyby ho prezident Miloš Zeman bez ohledu na výsledek voleb a jasnou většinu znovu jmenoval premiérem, nemá o vládě ani s kým jednat. Jediným dalším uskupením, které se vedle obou předvolebních koalic a Babiše do Poslanecké němovny dostalo, je SPD Tomia Okamury. S Babišem společně disponuje jen 92 hlasy. Ve sněmovně, kde jsou tentokrát jen čtyři bloky, se většiny počítají snadno.

Koalice navíc chytře hned v noci po volbách podepsaly memorandum, že vládnout budou jedině spolu. S Babišem odmítají o vládě jakkoli jednat. V tomto bodě jsme v pondělí 11. října, kdy odchází toto vydání Týdeníku Echo do tiskárny.

Tři body, které rozhodly

Jak jsme se sem dostali? Je několik faktorů, které tyto volby rozhodly. Byly to zcela konkrétní tahy hlavních aktérů: Petra Fialy s jeho koaličními partnery, Andreje Babiše a Ivana Bartoše s těmi jeho. První moment, který byl velkým rizikem, bylo samo spojení do koalic. Bylo riskantní. Byla to reakce na to, že na jedné straně stojí mogul Andrej Babiš a na druhé se hlasy tříští do příliš mnoha stran. Proto se žádná nemůže stát Babišovi soupeřem. Na jedné straně monopol, na druhé ostrá konkurence. Výsledek voleb 2017 to ukazoval jasně, Babiš měl 29 procent. Za ním s obrovským odstupem ODS druhá s 11,32 procenta, Piráti s 10,79 procenta. Lidovci, TOP 09 a STAN těsně nad pěti procenty.

O spojení na pravém středu se kdysi jako první pokusil Mirek Topolánek, když se dohodl se svým přítelem, exlidovcem Miroslavem Kalouskem, že v TOP 09 vytvoří jakési béčko ODS pro ty, pro něž je postklausovská strana nevolitelná. Skončilo to jinak, než autoři zamýšleli. Vzájemná antipatie a nedůvěra mezi tehdejším lídrem ODS Petrem Nečasem a Miroslavem Kalouskem vedly k ostrému střetu na pravici, který ji rozvrátil a vytvořil atmosféru pro nástup Andreje Babiše v roce 2013.

Když už byl Babiš v plné síle ve vládě, začal o spojení na pravici mluvit právě Miroslav Kalousek. Tehdejší předseda lidovců Pavel Bělobrádek mu ale odvětil, že právě on, Kalousek, je největší překážkou takové integrace. Bělobrádek se pak dal do předvolební koalice se STAN před volbami 2017, aby ji rozpustil na poslední chvíli v obavách, že nepřekročí laťku 10 procent, potřebnou pro vstup koalice do sněmovny.

Když preference žádné strany nestoupaly tak, aby to vypadalo na důstojný střet s Babišem, přichází integrační éra. Začínají Piráti a STAN. Průzkumy ukazují, že to spojení dobře funguje a má synergický efekt. Navzájem si neodpuzují voliče a naopak nabírají na tu symbiózu nové. Hipsterská městská strana a ukotvenost lokálních politiků. Třecích ploch, kde by se přímo odpuzovaly a střetávaly, není mnoho. Ivan Bartoš a Vít Rakušan si navíc i lidsky sednou, takže nový spolek působí harmonicky.

Koalice Spolu se rodí obtížněji. Přirozená symbióza mezi konzervativními lidovci a ODS funguje. Už ale ne s progresivistickou TOP 09, která volá po prohlubování evropské integrace, chce přijmout euro a je vstřícná k evropské zelené agendě i progresivním civilizačním tématům, jako jsou sňatky homosexuálů. Strana balancující po celou dobu od voleb 2017 na hraně pěti procent se čím dál víc posouvá od středu doleva.

Vypadá to, že mnohem organičtěji, pokud jde o hodnoty a zájmy voličů, by fungovala středopravá koalice ODS, lidovců a pragmatiků ze STAN – a  na druhé straně víc od středu doleva progresivně otočená koalice Pirátů a TOP 09. Jenže Piráti už jsou dohodnuti se STAN. Nezbývá tedy než do té pravicovější koalice nabrat topku. Průzkumy hodně dlouho, ještě začátkem letošního léta, ukazují, že spojenectví Spolu odpuzuje voliče všech stran. Že součet může být nižší než jednotlivá podpora partají. Že je to koalice odstředivá na rozdíl od dostředivé K2. Už ale není čas nic měnit.

Pandemie čínského koronaviru a neschopnost ji zvládat od loňského podzimu oslabuje Andreje Babiše. Na jaře na vrcholu lockdownů útěk voličů kulminuje. Ani jedna z koalic neumí téma viru uchopit a proti Babišovi se jasně vymezit a nabídnout jasně formulovanou lepší cestu pandemií. Akčnější K2 ale dokáže odlákávat zklamané voliče Andreje Babiše ke STAN. V té chvíli agentura Kantar, u níž si zadává průzkumy preferencí Česká televize, ohlašuje, že preference koalice K2 šplhají až ke 34 procentům a ta se dostává před oslabovaného Andreje Babiše.

Tady přichází další zlomový bod. Babiš se na Piráty zaměřuje jako na největšího soupeře. Dělá si z nich terč a jde po nich. Ví, že mu část voličů utekla ke STAN. Chce je získat zpět tím, že je vyděsí vykreslováním Pirátů jako nebezpečných levicových neomarxistů, kteří chtějí znárodňovat byty, odevzdávat suverenitu do Bruselu, zelenými regulacemi vše zakazovat a soukromé chaty obsazovat migranty. Koncem jara, právě po onom hlášení Kantaru, padne první výstřel této kampaně a jede se ve velkém. Je to jedna z nejúčinnějších negativních kampaní v historii české politiky. Babiš velmi efektivně vykřikuje hesla o zestátňování bytů a migrantech všude, kudy chodí. Piráty vykolejí. Ti znervózní. Začnou dělat chyby. Přestanou hrát svoji hru, která jim nesla podporu voličů. Místo toho se začnou stylizovat do konformních svěracích kazajek a hrát si na to, jak jsou establishmentoví. Ivan Bartoš si staví image na tom, jak umí vyjednávat v Bruselu, scházet se s bankéři a byznysmeny. Piráti přestávají být sami sebou. Babiš triumfuje.

Na koalici Spolu naopak premiér vůbec neútočí. Ignoruje ji. Až se její příslušníci skoro urážejí, že je nepovažuje za soupeře a podceňuje je. Má to dva důvody. Prvním je to, že Babiš jde v té chvíli samozřejmě situačně po silnějším soupeři, kterého vidí v lídrovi K2, šéfovi Pirátů Ivanu Bartošovi. Pak je tady ještě druhý. Babiš vidí, jak oslabuje sociální demokracie, kterou ničí svým vládnutím. V koalici Spolu si chce vychovat koaličního partnera do příští vlády. Zvlášť když mu dost pragmatiků z ODS naznačuje, jak moc se bojí Pirátů a že oni by se takovému spojenectví po volbách určitě nebránili. Takže řada lidí z koalice Spolu opakuje, že sice rozhodně nebudou vládnout s Andrejem Babišem, ale s ANO bez Babiše se to nedá vyloučit. Vládní koalice se přece skládají až po volbách a rozumný politik si nezavírá žádné dveře.

Jenže voliči koalice Spolu to vidí jinak. Masivně jakoukoli spolupráci s babišisty, nejen s Andrejem Babišem osobně, ale i jeho lidmi z ANO, odmítají. Je to pro ně zásadní. Průzkumy ukazují, že oni ty volby skutečně považují za referendum o buducnosti země bez Andreje Babiše. Petr Fiala dělá zásadní rozhodnutí. Jasně veřejně říká, že jediný, s kým je připraven vládnout, je koalice Pirátů a STAN. Že sází na jednu kartu a s hnutím ANO, a to ani bez Babiše, se v žádném případě bavit nebude. To je rozhodující bod kampaně. Tehdy nastupuje jednoduché heslo Změna, které se nakonec ukazuje jako to vítězné. Zbavíme zemi Andreje Babiše a spojíme se na to se všemi riziky i s Piráty. Voliči Fialovi uvěří, že to myslí vážně.

V té chvíli je stále hodně nerozhodnutých. Váhají ale jen mezi tím, jestli půjdou volit K3, či K2, nebo vůbec volit nepůjdou. Andrej Babiš to ví, proto zesiluje bušení do Pirátů. Chce odlákat voliče koalice Spolu, aby se vyděsili společné vlády s Piráty, kterou jim právě Petr Fiala naservíroval jako jedinou vládní alternativu. Dosahuje však jiného efektu, než zamýšlel. Voliči se přesouvají od K2 ke K3. A uvnitř K2 nakonec kroužkováním upřednostňují STAN proti Pirátům. Tím se stává ze Spolu volební vítěz a z K2 s velkým odstupem (27,76 versus 15,62 procenta) juniorní koaliční partner. To vše společně s většinou 108 hlasů. Do Poslanecké sněmovny se dostávají jen čtyři piráti. Rodící se vládní koalice je tím vším pevnější a soudržnější, než kdyby skóre mezi oběma partami bylo třeba 22 versus 20 procent.

Likvidace vládních partnerů

Andrej Babiš zároveň společným vládnutím odsune mimo Poslaneckou sněmovnu své současné vládní partnery. Sociální demokraty i komunisty, kterým sebere jejich voliče. Vezme je i Straně přímé demokracie Tomia Okamury, který se mu pro případnou vládní většinu nabízel. Končí ale s horším výsledkem než ve volbách v roce 2017. Babišova kampaň proti Pirátům stála na bytostně okamurovských tématech, jako je obrana proti migraci a odevzdání suverenity do Bruselu. Babiš křičel hlasitěji než Okamura a dokázal mu voliče přetáhnout. Tím si oslabil i posledního možného partnera.

Většina ve sněmovně je jasná. Do těžké doby, kdy všechno zdražuje, ve světě se kvůli lockdownům zhroutily obchodní vazby a chybí řada surovin i zboží a z Bruselu se na nás řítí ještě zdražování zelenými přirážkami, se rýsuje šance, že můžeme mít tu nejpřijatelnější vládu, jaká ze současného rozložení sil mohla vzejít. Snad prezident Miloš Zeman uzná, kde je většina. A novou vládu co nejrychleji jmenuje, aby éru Andreje Babiše ukončila.