Známý americký herec Alec Baldwin při natáčení westernu Rust v Novém Mexiku nešťastnou náhodou zastřelil kameramanku Halynu Hutchinsovou. Zpráva se rozletěla do světa, především kvůli osobě střelce; třiašedesátiletého Baldwina si především odrostlejší publikum pamatuje z mnoha filmů. A samozřejmě vzbudila morbidní fascinaci. Rozhodně nezapadala do rozšířené představy Hollywoodu coby místa, kde peníze tečou proudem a na každou prkotinu je dobře zaplacený specialista, který má k ruce pár asistentů. Smrtelná nehoda při natáčení filmu Rust ukazuje obrázek značně odlišné filmařské Ameriky. V mnoha ohledech je to obraz skutečně ojedinělý, v něčem ale ilustruje širší realitu soudobého filmového průmyslu.

Práce u filmu může být taky nebezpečná, agentura AP před časem spočítala, že v letech 1990–2016 při natáčení amerických snímků zemřelo 43 lidí a 150 jich bylo zraněno s trvalými následky, mezi ohrožené profese patří – nijak překvapivě – kaskadéři. V dubnu 2002 v Praze zahynul americký kaskadér Harry O’Connor při natáčení akčního filmu xXx, když narazil s paraglidem do mostu Palackého, koncem devadesátých let zemřel člen štábu Johanky z Arku Luca Bessona při nehodě šestikolky během natáčení na Bruntálsku. Před čtyřmi roky se kaskadér John Bernecker zabil při natáčení populárního seriálu Živí mrtví, při pádu z balkonu minul ochrannou matraci a dopadl na beton. Smrtelná nehoda při natáčení westernu Rust je ale v něčem analogická spíš s tragédií, k níž došlo ve státě Georgia v roce 2014. Režisér Randall Miller tam natáčel životopisný snímek Půlnoční jezdec o známém hudebníkovi Greggu Allmanovi. Jedna scéna se odehrávala na historickém železničním mostě, informoval štáb, že toho dne už přes most žádný vlak nepojede, ale kdyby k tomu náhodou došlo, mají lidé minutu na to, aby most vyklidili. A vlak skutečně přijel a v nastalém zmatku zemřela mladá asistentka kamery Sarah Jonesová. Během vyšetřování vyšlo najevo, že štáb neměl povolení pro natáčení na mostě, a proto také byla zásadním způsobem porušena bezpečnostní pravidla (za normálních okolností by byli přímo na place železničáři vybavení vysílačkami, kteří by o přijíždějícím vaku věděli dlouho dopředu). Režisér a další skončili před soudem, nehoda vedla k dalšímu zpřísnění standardů bezpečnosti.

Nedbalost a lhostejnost

Naprostá nedbalost a lhostejnost vůči bezpečnostním pravidlům zjevně byla také příčinou smrtelné nehody během natáčení filmu Rust. Halyna Hutchinsová zemřela proto, že se do pistole, kterou hlavní představitel měl použít při natáčení, dostal jeden ostrý náboj, což je až nepředstavitelná situace. Při výrobě filmů se sice často používají skutečné zbraně nabité slepou municí, předpokládá se ale jejich vícenásobná kontrola, štáb by měl fungovat podle specifických pravidel, když jsou na místě nabité zbraně. Měl by o nich mít dokonalý přehled zbrojíř, jehož úkolem je také konzultovat se štábem způsob vzniku scén, v nichž se střílí, z hlediska bezpečnosti, herci by například ani při natáčení neměli jeden na druhého mířit. Dojem, že se tak děje, vzniká střihem nebo úhlem, v němž dění zabírá kamera. Se zbraněmi, které se při natáčení filmu Rust používaly, si ale někteří členové štábu chodili zastřílet, v jedné pistoli zůstal ostrý náboj. Když si Baldwin, který dostal zbraň s tím, že je bezpečná, před natáčením scény přestřelky zkoušel tasení zbraně, vyšla rána. Smrtelně zasáhla Halynu Hutchinsovou, která v tu chvíli stála opodál nad monitorem a připravovala další záběr pro druhý štáb, prošla jejím tělem a zranila ještě režiséra, jenž stál za ní. Ukázalo se, že lidem, kteří měli zajišťovat bezpečnost při natáčení, zcela chyběly zkušenosti, pro zbrojířku byl Rust teprve druhý film, přičemž ten první dokončila těsně předtím, než se western začal natáčet. První asistent režie, což je při natáčení naprosto klíčová funkce, byl prý už jednou od nějakého filmu vyhozen kvůli zanedbání bezpečnosti. Část štábu krátce před nehodou z natáčení odešla na protest proti pracovním podmínkám (například nepřiměřeně dlouhé každodenní dojíždění) a také kvůli nedostatečnému zajištění bezpečnosti. Alec Baldwin jako herec zřejmě na nehodě nemá podíl. Je ale také jedním z producentů filmu, kteří by měli mít odpovědnost za to, jak to na place vypadá. I producentský tým westernu ale byl velice nezkušený, šest producentů se dohromady podílelo na výrobě devíti filmů. Snímek financovala společnost, jejíž specializací je nabízet investorům účast na filmu, aby ušetřili na daních. Dosud známé informace vykreslují dost nelichotivý a chmurný obraz – levný film, nezkušený (a také proto laciný) štáb, časový tlak, špatná organizace. Výsledkem je tragédie. Smrtelné nehody se střelnou zbraní jsou při natáčení filmů extrémně vzácné – v souvislosti se zastřelením Halyny Hutchinsové se připomínala podobná nehoda, jejíž obětí se stal Brandon Lee, představitel hlavní role ve filmu Crow 2 v roce 1993, tedy před osmadvaceti lety, od té doby podobná situace nenastala. Stav, kdy film či jiné audiovizuální dílo vytváří personálně poddimenzovaný štáb, zčásti tvořený lidmi bez patřičné průpravy, pracujícími na hranici vyčerpání, ale není nijak neobvyklý.

Nástup streamovacích služeb

Souvisí to s ostrým nástupem streamovacích služeb, který způsobil veliký nárůst audiovizuální produkce. V roce 2010 se na amerických terestrických a kabelových televizích vysílalo 216 hraných seriálů. Loni jich bylo 532, především kvůli poptávce ze strany streamovacích společností. Zajistit za takových okolností natáčení personálně může být docela velký problém, každý aspoň trochu kvalifikovaný člověk může mít práce nad hlavu. To nemusí znít špatně. Jenomže streamovací giganti neplatí zrovna královsky, tvůrci a další navíc na streamu nemají možnost dostávat tzv. reprízné nebo peníze za vysílání filmů v televizi či vydání na pevném nosiči – jiná je situace u titulů vnímaných jako prestižní nebo stěžejní z komerčního hlediska – do takových je třeba Netflix schopný nasypat neskutečné peníze. Ty původní filmy a seriály, které tvoří gros nabídky, tedy všechny ty tuctové thrillery, komedie a podobně, často vznikají dost narychlo. Protože tou nejcennější komoditou při natáčení je čas. Herci i štáb jsou placeni za natáčecí den, stejně jako většina zapůjčené techniky. Je proto běžné, že produkce vyvíjí tlak, aby každý den byl co nejdelší, čtrnáctihodinové směny nejsou nijak výjimečné, někdy těch hodin může být ještě víc. V takové atmosféře může snáz dojít k selhání lidského faktoru. Situaci dál vyhrotila pandemie, která pro streamovací společnosti představovala hotové požehnání, lidé byli zavřeni doma a dívali se na filmy, počet předplatitelů rychle stoupal. Jenomže výroba se v covidové době prakticky zastavila. V současnosti tedy dohání resty z minula, nasmlouvané projekty, které pandemie zastavila, k nim se přidávají novinky. Situace se vyhrotila natolik, že letos na podzim byla poprvé v historii vyhlášena stávka odborového svazu IATSE, který sdružuje filmové pracovníky v technických a dalších obslužných profesích od kamerových techniků po kostymérky. Stávkovat se mělo za zlepšení pracovních podmínek (především počtu hodin denně) a vyšší zaručené honoráře. V letech 2007–2008 v Hollywoodu stávkovali scenáristé, audiovizuální výrobu to úplně nezastavila, ačkoli drhla vskutku mimořádně. Stávka IATSE by jakékoli natáčení zcela znemožnila, hlasování o ní se zúčastnilo 90 procent členů svazu, pro stávku bylo 99 procent z nich. Těsně před plánovaným započetím stávky dosáhl svaz s producentským sdružením předběžné dohody, členové ji ale ještě budou muset schválit.

Vstupenky do vyšší ligy

Covidová a pocovidová doba otevřela větší prostor pro nezávislé filmy, jejich výroba je pružnější, nestojí za ní taková mašinerie jako za velkými produkcemi, je možné ji proto nastartovat rychleji a nabízet filmy kinům, které nemají moc co hrát, a streamovacím společnostem, jež potřebují občerstvit nabídku, jež se v čase pandemie už okoukala. Zdaleka nejde jenom o kinematografii nezávislou – ve smyslu pro velká studia příliš osobitou, uměleckou a podobně. Vzniká velké množství levných thrillerů, hororů, komedií, které třeba nemají velké tvůrčí nebo ani komerční ambice. Autorům mohou posloužit jako vstupenka do vyšší ligy, když mají dobrý ohlas, nemusejí toho ani moc vydělat, aby se vyplatily. A jednou za čas se někomu na tomhle poli může skutečně zadařit, míra návratnosti investic u úspěšných levných hororů je násobně vyšší než u těch největších hollywoodských blockbusterů. Do téhle kategorie filmů zjevně patřil i Rust, konvenční western (kovbojka je výrobně docela laciný žánr a zájem o ni v posledních letech ožívá), příběh starého psance, který zachraňuje svého vnuka, jemuž hrozí smrt za to, že někoho nešťastnou náhodou zabil. V hlavní roli herec známého jména, jehož sláva už ale dost pohasla, taky měl dost průšvihů, kvůli nimž je u některých částí publika neoblíben. Může se před kamerou předvést jako charismatický zralý muž s tváří zbrázděnou časem a jistou rukou na spoušti. Naplnilo se to tím nejhorším možným způsobem.