Eseje

Sami mezi nepřáteli

Čtvrtého srpna 1914 vyhlásila Velká Británie válku Německu. Důvodem bylo narušení belgické neutrality, kterou byla ostrovní říše smluvně zavázána chránit. Tím se konflikt mezi evropskými velmocemi, do nějž už byla zatažena Francie, Rakousko-Uhersko a Rusko, stal definitivně světovým. A to znamenalo i boje v koloniích. Německé císařství se do závodu o zisk mimoevropských kolonií zapojilo pozdě. Na americkém kontinentě nezískalo teritoria nikdy, ten byl už příliš pevně rozdělen mezi Anglosasy a Hispánce.

Hi-tech studená válka Západ versus Čína

Miloš Zeman ve svém vánočním projevu ukázal, že není schopen nebo ochoten rozumět tomu, co se kolem něho odehrává. Nebo tomu naopak dobře rozumí a dělá ze svých posluchačů, voličů a občanů státu, jehož je hlavou, hlupáky. Prezident republiky přirovnal aktuální obavy z čínských technologií, symbolizovaných firmami Huawei a ZTE, k úzkostem, které měl komunistický režim z mandelinky bramborové. O ní se snažil šířit fámu, že je to americká biologická zbraň, což byl úchylný výmysl komunistické propagandy.

Tři měsíce v Cambridgi

Na podzim se mi naskytla skvělá možnost vyjet na tři měsíce jako „visiting student“ na univerzitu v Cambridgi. Šéfredaktor mě velkoryse uvolnil z mých redakčních povinností, ovšem s podmínkou, že po návratu napíšu o tom, jak se žije „v doupěti západních progresivistů“. Kdo však očekává hrůzostrašnou reportáž plnou transgenderových osob, neomarxistů a kulturních válek, bude zklamán. Pravda je totiž mnohem složitější.

Kosmický masakr v Libici nad Cidlinou

Průvodčí řekl, že někdo „stopnul vlak“, takže ten, který měl vyjíždět z hlavního nádraží v 9.06, na něm stál ještě ve tři čtvrtě na deset. Další půlhodinu nabral, než jsme dojeli do Běchovic. Za Klánovicemi jsem se podíval z okna a zrovna jsme jeli kolem čehosi, co bylo před dvěma hodinami lidským tělem a teď jeho zbytky ležely roztahané asi na padesáti metrech kolejí. Něco bylo přikryté, ale ten kus nohy s ponožkou nikoli.

Past českých seniorů

Za posledních osm let se v České republice zrodil unikátní fenomén. Jsme jedinou zemí v celé Evropě, která si vypěstovala seniorskou stranu. Ta strana je zároveň nejsilnějším politickým uskupením. Hnutí ANO Andreje Babiše dominuje české politice právě a jen díky tomu, že ho volí víc než polovina českých seniorů. V žádné jiné generaci Babiš tak silnou podporu nemá. Zažíváme tvrdý generační střet. Fenoménu Babišových penzistů si jako první všiml Pavel Ranocha z agentury Kantar, která zpracovává průzkumy volebních preferencí pro Českou televizi.

V režii strany a armády

Kina v Číně lákají narůstající počet diváků a Hollywood často čelí obviněním, že při natáčení svých „trháků“ stále víc zohledňuje spíš čínský než americký trh. „Říše středu“ ale zdaleka nespoléhá pouze na zahraniční produkci, protože kasovní rekordy tam lámou domácí snímky, které nezřídka nesou silné propagandistické poselství čínské armády. Vydává se Čína stejnou cestou jako kdysi sovětská válečná kinematografie?

Jazyk, který olizuje hvězdy

Šedivá oblaka stála blízko horizontu a zdálo se, že se na ně dá sáhnout. Studeně občas pršelo, což by člověk v tom suchém roce bral, kdyby to bylo aspoň pořádně, z nebe a po kapkách. Bylo spíš tak všeobecně mokro a lezavo, jak to ale asi má na Vysočině v říjnu být.

Chcete vidět zlaté prase?

Vánoce za komunismu zachraňoval sníh, který ještě většinou padal. A pak sklon zdejšího obyvatelstva k mystice a pověrčivosti. Já si třeba z raného dětství pamatuju, jak si příbuzní vyprávěli o pánovi, který si v Brně na Zelném trhu koupil z kádě kapra, nechal si ho klepnout, píchnout, vykrvit a zabalit do novin. Strčil ho do kabely, a protože měl slavnostní náladu, zašel to hned zazdít starorežnou, kterých pak bylo ještě víc. Když v noci přišel zmožený domů, položil tašku s kaprem na zem do špajzu a šel spat. Ráno ho probudil děsivý řev jeho ženy. V kabele byl ve zkrvavělém Rudém právu podříznutý novorozenec.

Pyšná princezna: napravená feudálka

Česká filmová či televizní pohádka pro mnoho lidí představuje součást koloritu Vánoc. Navážet se do ní, rýpat se v ní navíc ve sváteční době může působit jako projev „kazisvětství“, snahy nedopřát lidem radost nebo nad nimi aspoň ohrnovat nos proto, že si dovolili ji mít. Inu, co se dá dělat... Obliba českých filmových pohádek, především těch starších, ani nemusí souviset s jejich kvalitami, se zdejší pohádkařskou tradicí, o které se často mluvívalo – spíš může mít jednoduchý, osobní základ.

Lid versus Theresa Mayová

Autor následujícího textu před dvěma měsíci seděl v restauraci s kolegou ze slovenského webu Postoj.sk a s redaktorem německého listu Frankfurter Allgemeine. Slovák vymlouval Němcovi jeho představu, že Británie nemůže opustit Evropskou unii bez nějaké katastrofy, že odejít z EU je v podstatě nezvládnutelný úkol. „Když se za dva měsíce dokázali na rozdělení státu dohodnout Klaus s impulzivním Mečiarem, proč by to za dva roky nemohly zvládnout Brusel a Londýn.“

Maskovaná progresivistická daň

Je to exemplární ukázka, jak prosazuje velmi motivovaná, ideologicky pevně přesvědčená menšina své zájmy. Nová vlna šíření progresivního dobra se jmenuje Koncepce udržitelných financí Evropské unie. Tak jako v roce 1977 donutili politici novou regulací známou jako Community Reinvestment Act (CRA) popřít princip rizika a půjčovat na bydlení lidem, u nichž bylo zjevné, že hypotéky nebudou schopni splácet, teď chtějí donutit banky, aby půjčovaly na „trvale udržitelné“ a „společensky zodpovědné projekty“, které nemají potenciál samy o sobě vydělávat. Pravidla pro to, jak se vykazuje riziko a zisk, se tudíž musí úplně postavit na hlavu přes nové ratingy a zelené úvěry a dluhopisy. Je jsou to nechvalně proslulé sociální hypotéky, které stáhly svět do těžké finanční a hospodářské krize po roce 2008 v nové verzi 2.0.

Za patnáct let nejbohatší v Evropě

Vánoce opět budou rekordní. Dárky a zásoby na svátky se podle obchodníků nakupují už od října a předem je jisté, že tržby maloobchodu překročí za poslední čtvrtletí 300 miliard. Dalších víc než padesát miliard Češi utratí v restauracích a příjmy okolo 130 miliard očekávají obchodníci s automobily. Hranice půl bilionu bude pokořena, užijeme si o čtvrtinu víc než při prvních bohatých Vánocích v roce 2015. Požadavky na konzum připomínáme příběh rybářovy ženy z pohádky bratří Grimmů.

Druzí po Michalovcích

V zemi, kde se o větších veřejných investicích už přestalo i mluvit, nemá plán Zlínského kraje obdobu. Poblíž krajské metropole vyroste Nová Baťova nemocnice, postavená podle nejmodernějších parametrů. Monoblok obsahující nejdůležitější zdravotnické specializace a pokoje s maximálně dvěma lůžky hodlá vybudovat nejvýraznější místní politik, lidovecký hejtman Jiří Čunek. „Chceme měnit hranice standardu zdravotní péče a být zakladatelem změny v celé České republice,“ ohlašuje hejtman v dokumentu, který má přesvědčit krajské zastupitele, aby investici za šest miliard schválili. Už v tom je problém. Pro kraj střední velikosti je šest miliard astronomická částka a přitom nemocnici rozměrů, jaké navrhuje Čunek, nelze za takové peníze postavit.

Mezi propagandou a skutečností

Ministerstvo obrany Ruské federace v listopadu 2018 rozhodlo o dodavateli nového bojového vrtulníku. Jde o rozhodnutí vskutku příznačné, protože svým způsobem odráží obavy, které se v ruských ozbrojených silách množí a které se týkají techniky nové generace, kam náleží také například tank T-14 Armata nebo stíhačka Su-57 PAK FA. Ačkoli se většina ruských médií stále předhání v chvalozpěvech, mnozí odborníci tvrdí, že se tyto ambiciózní programy změnily na předražené a v praxi nakonec jen málo užitečné „hračky“.

Kreslení hranice

Československý stát vznikl 28. října 1918, delší dobu však nebylo jasné, jak budou vypadat jeho definitivní hranice. Početné sudetské obyvatelstvo v pohraničí se nechtělo smířit s českou nadvládou, Maďaři na jihu Slovenska také ne, osud Podkarpatské Rusi byl nejistý. V Paříži bojoval za československé územní zájmy ministr Beneš. Celkově byl úspěšný, některé změny se mu však do mírových smluv prosadit nepovedlo.

Francouzský klobouk v Putimi

Putim je starobylá obec jižně od Písku, kam se dá dojít lehce pěšky, jak je známo ze Švejka, kterého z Putimi vedl závodčí na písecké bezirksgendarmeriekommando, kde ho měl předat jako odhaleného ruského špiona. Normálně by to trvalo tak dvě hodiny, jenže se po cestě stavili v hospodě, kam zašli na jedno štamprle, ale těch bylo nakonec dvanáct. Zatímco Švejk byl v rámci svých nadpřirozených vlastností neožratelný, soucitný závodčí, domnívaje se, že Švejk je ruský agent, kterého vede na smrt, se lítostí opil. Když už za tmy vyšli z hospody a vydali se rovnou za nosem do Písku, strážník stále padal do závějí, takže ho Švejk požádal o želízka, kterými ho k sobě připoutal a namol opilého ho pak přitáhl do Písku na stanici.

Proč stejným faktům rozumíme jinak?

Pokud při čtení nebo poslechu ranních zpráv máte pocit, že vás někdo pokládá za idiota, znamená to, že jste dobře integrováni do informačního obrazu světa. Není to vaše chyba, jestliže neumíte rozeznat pravdu od fejku: bude to tím, že na vás již bylo soustavně popracováno. Sdělovací prostředky za to nemohou, že vás mají za idiota, je to jen vedlejší efekt jejich spolehlivého fungování. Představa, že jinak smýšlející smýšlejí jinak jen proto, že nějaké zásadní skutečnosti jim byly záludně utajeny, je přinejmenším naivní.

V Paříži skončila evropská zelená revoluce

Stávkami, demonstracemi, pouličním násilím s rozbíjením výloh a zapalováním aut proslulá Francie zažila v posledních týdnech nejsilnější vlnu protestů od roku 1968. Tři mrtví. Devět set zraněných. Z toho sto padesát policistů. Poškozená ekonomika v jedné z hlavních turistických sezon, kdy do Paříže, jež je nejatraktivnější turistickou destinací na světě, přijíždí značná část z téměř 89 milionů lidí, kteří zemi každoročně navštíví. Zničená Paříž včetně Vítězného oblouku.

Strašlivé tajemství říše středu

Sympatie k Číně a jejímu režimu český prezident nepředstírá. Miloš Zeman se v říši středu cítí jako doma a létá tam, kdykoli se naskytne příležitost. V základě má být snaha o podporu českého exportu, důležitější však může být, že si ho Čína váží. Počátkem listopadu vystoupil na veletrhu v Šanghaji hned po čínském vůdci Si Ťin-pchingovi, premiéři Dmitrij Medveděv a Viktor Orbán přišli na řadu až po něm. „Cítím se tu jako přítel,“ pochvaloval si podle agenturních zpráv. Tím deklaroval přátelství mladé středoevropské demokracie

Kdyby Beneš nebyl na Hradě

Kulaté výročí mnichovské dohody opět vyvolalo intenzivní diskuse o „Žábách“, tedy o slavné knize, která popisuje scénář úspěšné obrany ČSR. V polovině listopadu se na pultech objevila další originální česká publikace z oboru alternativní historie, a sice sbírka povídek Verschluss. A v televizi sklízí aplaus seriál Muž z vysokého zámku, ve kterém nahlížíme do Ameriky pod nacistickou okupací. Proč vlastně kontroverzní žánr ptající se Co kdyby…? dosahuje takové popularity? Co je na „hře s dějinami“ tak přitažlivého?

George Bush a hvězdná hodina establishmentu

Kontrast mezi Georgem Bushem, zemřelým jedenačtyřicátým prezidentem Spojených států, a jeho současným nástupcem je takovým vtipem, kterým z nás historie dělá blbce. Psát o Bushovi a nepropadnout syndromu, že „všechno je o Trumpovi“, je těžké, stejně jako vyhnout se celému katalogu dalších klišé. Ale není vyhnutí.

Poslední mohykáni v šapitó

Eduard Bass říkal, že správný novinář má o všem vědět něco a o něčem všechno. On věděl, jak známo, všechno o cirkuse. Já se hned přiznám, že nevím o cirkuse skoro nic, zato jsem si jist, že to je obdivuhodná věc a ti lidé, kteří mu zasvětili život, si zaslouží naši úctu. Protože je to kus mizející krásy, byť třeba krásy oprýskané a šminkami zmalované, krásy možná uvadlé, ale krásy, která je poctivá a nedá se ošidit a jen tak nahradit. Bez cirkusů, těch s pilinami, akrobaty, šašky, a ano, s divou zvěří a jejími krotiteli, svět o kus té krásy přijde. To vím zcela jistě.

Síla i slabost říše středu

Každý sudý rok na podzim fanoušci vojenské a letecké techniky zbystří, jelikož v listopadu se v čínském Ču-chaj koná výstava Airshow China. Tato událost nepochybně patří do „extraligy“ v tomto prestižním oboru, což potvrdil i letošní ročník, jenž proběhl od 6. do 11. listopadu. Na návštěvníky čekalo impozantní množství technických novinek, jenže pozorný divák si nemohl nevšimnout četných pozoruhodných paradoxů.

Tvrdý úpadek českých dětí

Dnešní děti rozumějí tomu, co čtou, výrazně méně než před patnácti lety. Hůř počítají a mají horší přehled v základních vědách. Oni i jejich rodiče ale zároveň urputně touží po formálních potvrzeních, že dosáhli určitého stupně vzdělání. Po maturitních vysvědčeních a vysokoškolských diplomech. Tím vytvářejí společenskou poptávku na snižování nároků pro získání formálních dokladů o vzdělání.

Nejdřív Babiš, pak kůrovec

Část lesa je vykácená, na zbytku stromů šedne jehličí. Na kopci brzy nezbude žádný porost. Nejde o krajinu v Nízkém Jeseníku, kde kůrovec hospodaří už několik let, ale o pahorkatinu na Havlíčkobrodsku. Vysočina je dnes dalším regionem, kde dřevokazný brouk způsobil kalamitu. Postupně se přidávají další, vedle Beskyd také hraniční oblasti s Rakouskem a Bavorskem nebo Příbramsko. Lesníci propadají vizím nastupující katastrofy. Namísto lesů zůstanou ve většině republiky holé svahy, případně porosty mrtvých stromů. Pozemky už nebude možné znovu zalesnit, protože se ztratí podzemní voda a půda podlehne erozi. Odnesou to především smrky, které tvoří víc než čtyřicet procent zdejších porostů, odumírají ovšem také borovice nebo jasany.

Salcburská sonáta pro malého Vlčka

Salcburk je bílým marcipánem obalená sladká koule s pistácií uvnitř. Je to bílý nugát vtisknutý mezi tři kopce: Mnišský, Kapucínský a Šibeniční, mezi nimiž teče z Alp namodralá řeka Salice, německy Salzach. Po ní se od antiky, ale vlastně ještě dřív, na evropský jih i sever vozila sůl, která se těžila v bohatých slujích Solné komory, toho tajemného horského okrsku, kde Keltové vytvořili kulturu zvanou halštatskou a jež pak vystřídali Markomani a jiní Germáni, s nimiž na začátku našeho letopočtu vedli Římané války zvané markomanské, při nichž jim posloužil opevněný tábor s tržní osadou Iuvavum, jejíž jméno nahradil asi v osmém století jasně znějící Solný hrad, Salzburg, Solnohrad.

Bledý jezdec, bledý kůň

Nejhorší ozbrojený konflikt dosavadních moderních dějin byl sotva u konce, když přišla další rána. „Tito muži vykazují zprvu příznaky zcela běžné chřipky. Když jsou dopraveni do nemocnice, rychle se u nich rozvine ten nejagresivnější druh zápalu plic, jaký jsem kdy viděl. Dvě hodiny po přijetí mají na tvářích tmavě hnědé skvrny a o několik hodin později začínají modrat, nejprve kolem uší, pak se cyanóza šíří po celé tváři. V tu chvíli už je smrt otázkou hodin. Je to strašné. V průměru máme stovku mrtvých za den. Došly nám rakve a těla se začínají vršit na hromadách.“

Hyeny a čápi

Andreje Babiše chce za premiéra devadesát poslanců a dalších osmnáct ho ve funkci dokáže minimálně strpět. Takový je výsledek pátečního hlasování o nedůvěře menšinové vládě ANO a ČSSD. Zřejmě ještě důležitější jsou výsledky průzkumu, podle kterého Babišovi věří 37 procent voličů. Pocházejí převážně z jeho vlastního hnutí, jsou tam i příznivci komunistů a v menší míře také sociálních demokratů a SPD, informovala agentura TNS Kantar. Znamená to, že nejméně třetina občanů Andreji Babišovi věří, ať udělá, co udělá, a nic na tom nezměnil ani další skandál napojený na Čapí hnízdo, tedy dosud nevysvětlený případ zavlečení Babišova syna na Krym.

Prohraná válka, nevyhraný mír

Civilní vláda v císařském Německu nenápadně skončila 13. července 1917, kdy odstoupil říšský kancléř Theobald von Bethmann-Hollweg. Neučinil tak dobrovolně, byl k odstoupení donucen. Poslední civilní politik skutečně řídící německou vládu se stal nepohodlným pro generály Hindenburga a Ludendorffa, protože nesouhlasil s režimem totálního válečného hospodářství. Jeho následovník, neznámý ministr Georg Michaelis, už vojákům žádné vážné překážky nekladl. V dějinách Německa stojí u jeho jména jediná poznámka „první nešlechtic v kancléřském úřadě“, ale faktická moc se s jeho nástupem definitivně přestěhovala do generálního štábu. Na rozdíl od Bethmanna-Hollwega jej generálové ani nemuseli odposlouchávat, tak byl spolehlivý.

Zpět na hlavní stranu