Petr Holub - Autor je komentátor serveru Echo24.cz

/

Petr Holub (*1958) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a stáž v Sociologickém ústavu Akademie věd. Jako novinář pracuje od roku 1992, naposledy v denících Aktuálně.cz a MF Dnes, a úzce spolupracuje s Českým rozhlasem. Zaměřuje se na ekonomický rozměr politiky a na změny ve společnosti, které nastaly po pádu komunistického režimu. Žije v Praze a Českých Budějovicích.

Články autora

Utrpení ministryně Schillerové

Nikdy se levicové strany tak nehlásí k biblické moudrosti, jako v situaci, když bojují za zvýšení minimální mzdy. „Hoden je dělník své mzdy,“ prohlásil přece Ježíš podle Lukášova evangelia. Těžko pak mohou jeho radu zpochybňovat podnikatelé, obvykle příznivci pravicových, tedy křesťansky orientovaných stran.

„Zvýšili jsme 300 miliard daní“

Přesvědčit někoho, že bílá je černá, vyžaduje odvahu a vytrvalost. Stejně odvážný musí být premiér, který se chlubí snižováním daní ve chvíli, kdy sněmovnou prohání zákon na jejich zvyšování. Andrej Babiš (ANO) má takovou odvahu a dobrá polovina zdejších občanů mu věří, přinejmenším v listopadovém průzkumu STEM. Těžko pochopit, jak to dokáže, když o tom, že se daně zvyšují už od roku 2014, existují veřejně dostupné informace.

Agrofert tvrdí, že nevydělal při kupónové privatizaci. Archivy říkají opak

V několika úterních a čtvrtečních denících vyšla speciální reklamní příloha „Pravda o Agrofertu“, kde se firma, již premiér Andrej Babiš dočasně zaparkoval ve svěřenských fondech, chlubí svými úspěchy a obviňuje část médií z toho, že o ní šíří negativní a nepravdivé informace. Z faktického hlediska je zajímavý už začátek několikastránkového letáku, kde Agrofert uvádí, že holding byl vybudován na zelené louce a obešel se bez „tunelování prostřednictvím kupónové privatizace“. Toto tvrzení je však zavádějící. Vlastník a zakladatel Agrofertu Andrej Babiš předsedal v letech 1995 a 1996 dozorčí radě privatizační společnosti Zemap-Invest. Ve stejné době získal od Zemapu pod cenou akcie firem, jež vytvořily základ budoucího impéria Agrofert.

Quo vadis, Česko?

Byl to úspěch. Třicet let uplynulo jako voda, Češi a další národy se po pádu komunismu začlenili do spořádaného světa staré dobré Evropy. Jenže teď na obzoru hrozí nová rizika. Populace stárne a tím se otevírají dveře pro nekontrolovanou migraci z východu.

Flamenco nad propastí

Troje španělské volby v uplynulých čtyřech letech skončily patem, protože levice i pravice získaly okolo 45 procent a zbylých 30 až 40 míst ve sněmovně blokují regionální a separatistické strany v čele s Katalánci a Basky. Dnes se volí počtvrté, podle všech předpovědí to skončí stejně, a tak nepřekvapí zjištění agentury CIS, že dvě třetiny Španělů očekávají jejich výsledek s „nedůvěrou“, případně je považují za nudné či jim jsou lhostejné.

Město v plamenech

Nešťastný je pro každého okamžik, kdy se splní jeho přání. To věděli už autoři antických tragédií. Praha se teď může obávat, že se stane „mnohovrstevnatým a úspěšným městem, které snese srovnání s Berlínem, Kodaní nebo Barcelonou“, jak před rokem avizovala smlouva koaličních stran na magistrátě. Jenže velká města se v posledních měsících stávají jevištěm více či méně násilných protestů, které rozvracejí dosud pokojný život obyvatel, a důvodem je právě okolnost, že jde o města „mnohovrstevnatá a úspěšná“.

Proč se Češi zase propadli

Za všechno mohou stavební úřady. Zhruba takové poučení si odnesla veřejnost z publikace Doing Business 2020 od Světové banky, v níž se Česko oproti předchozím letům opět propadlo. Ještě podle tři roky staré studie Doing Business 2017 byli Češi v kvalitě podnikatelského prostředí na světě sedmadvacátí, letos už jim patří 41. příčka. Samozřejmě otázka zní, jestli tento propad zvládlo pár stovek úředníků na magistrátech.

Doing Business 2020: Vysvědčení lenosti

Za všechno mohou stavební úřady. Zhruba takové poučení si odnesla veřejnost z publikace Doing Business 2020 od Světové banky, v níž se Česko oproti předchozím letům opět propadlo. Ještě podle tři roky staré studie Doing Business 2017 byli Češi v kvalitě podnikatelského prostředí na světě sedmadvacátí, letos už jim patří 41. příčka. Samozřejmě otázka zní, jestli tento propad zvládlo pár stovek úředníků na magistrátech.

Zneužil Šaroch pravomoc?

„Pokud neodpoví na otázky, pak se musí připravit na návštěvu státního zástupce.“ Tak zní obvyklá mediální fráze, když se významná osobnost pokouší zamést skandál pod koberec. V Česku teď dostala modelová situace paradoxní rozměr. Dotyčnou osobností je Jaroslav Šaroch, který je sám státním zástupcem, a navštívit ho tedy musí některý z jeho kolegů. Důvodem k návštěvě je možný konflikt s paragrafem 329 trestního zákoníku o zneužití pravomocí úřední osoby v případu Čapí hnízdo.

Nebojte se, každý dostane svůj důchod

Synonymem důchodů se stává slovo katastrofa, které v souvislosti s penzemi zaznívá stále častěji. Opozice přesvědčivě argumentuje, že nadšenými výkřiky o zvyšování důchodů nezabráníme krizi, která nastane po roce 2030, až do penze nastoupí generace „Husákových dětí“. Stejně razantně to ovšem hodnotí exekutiva. Svého času ministr financí důchodce varoval, že penze brzy skončí, teď ministerstvo práce a sociálních věcí plánuje reformu, aby systém zachránilo před nejhorším. Jenže právě v tom je největší nebezpečí. Raději ať se systém úplně zhroutí než zažít ještě jednu důchodovou reformu.

Čím dražší, tím pomalejší

O prázdninách mělo dojít k dlouho očekávané události. V nově dokončeném Ejpovickém tunelu mezi Rokycany a Plzní začal státní investor SŽDC (Správa železniční dopravní cesty) testovat vlaky na rychlost 200 kilometrů v hodině. „Je to jeden z prvních kroků,“ řekla tehdy mluvčí Radka Pistoriusová a píchla tím do vosího hnízda nejen v komunitě šotoušů, tedy milovníků železnic. Plán na zrychlení vlaků je největším investičním programem Česka, který ročně pohltí 15–20 miliard korun.

Podzim patriarchů

Polský vůdce Jarosław Kaczyński dokázal totéž co dřív jeho maďarský kolega Viktor Orbán. V nedělních volbách získal o šest procent hlasů víc než minule a obhájil absolutní většinu v parlamentu. Pro opozici to znamená naplnění nejhorších snů, při nichž se národ zřekne demokracie a dobrovolně předá veškerou moc autoritářskému vládci. Může to však znamenat i něco jiného.

Měsíc, kdy do Česka přišla krize

Zprávy o srpnovém stavu českého průmyslu nechaly většinu ekonomů chladnými a není divu. Přece jen jde o letní měsíc, který není třeba brát úplně vážně. Přesto se stal křižovatkou, za níž Česká republika vstupuje do krizového období. Tím pochopitelně vzniká otázka, jak hledat cestu k nové prosperitě.

Hypotéka, u které pořád rostou splátky

Hudba se ztišila, na stole se vrší hrací známky, šustí bankovky. Důstojní pánové při těle zvyšují nonšalantním pohybem už tak astronomické sázky. Při této hře někdo zbohatne a jiný z kasina odejde jako žebrák, přesto každý dává uvolněným úsměvem najevo, že právě on je budoucí vítěz, který drží nejlepší karty. Kdo z hráčů blufuje a kdo první ztratí nervy, se ukáže během chvíle.

Cimrman na dopravě

Italský vědec a publicista Genaro Castelli z Neapole přirovnal nedávno Cimrmana k sopce, která svou činností zasypala sama sebe. Citovanou větou chtěli tvůrci Divadla Járy Cimrmana divákům přiblížit ohromnou invenci a energii „největšího českého génia“ a také vysvětlit, proč ho svět nedocenil. Stejnými slovy by dnes šlo ocenit práci Ředitelství silnic a dálnic. Staví se čím dál víc, podle výroku expertů ministerstva dopravy je dnes rozestavěno nejvíc silnic a dálnic v historii, konečný efekt se však prakticky blíží nule. Definitivně to prokázal plán ministerstva dopravy, jak se bude do dálnic investovat v příštím roce. Návrh ještě musí schválit sněmovna.

Starší články