Petr Holub - Autor je komentátor serveru Echo24.cz

/

Petr Holub (*1958) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a stáž v Sociologickém ústavu Akademie věd. Jako novinář pracuje od roku 1992, naposledy v denících Aktuálně.cz a MF Dnes, a úzce spolupracuje s Českým rozhlasem. Zaměřuje se na ekonomický rozměr politiky a na změny ve společnosti, které nastaly po pádu komunistického režimu. Žije v Praze a Českých Budějovicích.

Články autora

500 miliard na účet vnuků

Byla to dosud největší facka, jakou hnutí ANO ve sněmovně inkasovalo. Pro návrh odhlasovat třetí novelu rozpočtu v režimu legislativní nouze zdvihli před týdnem ruce pouze jeho poslanci s jedním sociálním demokratem. S vyhlídkou na neodvratnou porážku nakonec svůj hlas nedal ani premiér Andrej Babiš.

Probuzení v první linii

Devadesát upaličkovaných srdíček předal Klub paličkování ve Fulneku zdravotníkům z blízké nemocnice v Bílovci. Tři měsíce po vypuknutí epidemie dostali tamní lékaři a sestry odměnu za to, že stáli „v první linii“ boje proti neznámé nákaze. V této chvíli však nelze vyloučit, že upaličkovaná srdíčka a jiné pozornosti budou pro tuzemské zdravotníky jedinou odměnou. Vážně hrozí, že přijdou o část svých platů, případně že se jejich nemocnice a ordinace zruší.

Strach horší koronaviru

Po Česku se stejně jako v jiných zemích objevují nová ohniska nákazy koronavirem. Přestávají však děsit jako dřív, protože bývají omezena na nějaký podnik, jakým je například OKD, navíc ve velké převaze jsou nakažení bez příznaků a nemusejí do nemocnice. Proto je namístě bilance, jak zhoubná byla nemoc covid-19 a jak úspěšně se jí Evropa dokázala bránit. Nejen tuzemská vláda audit svých aktivit nenabízí, proto se občané musejí zatím spokojit jen se zprávou, kolik lidí na covid zemřelo. Česko patří k zemím, kterých se epidemie v tomto ohledu takřka nedotkla.

Pozdvižení ve Štrasburku: Už ani euro Babišovi

V Česku vládnou podivné pořádky, pokud jde o to, jak přední politici, a zvláště premiér Andrej Babiš, čerpají veřejné dotace. Nutně to nemusí znamenat největší nepořádek v Evropě, přesto je Česko exemplární případ zneužívání. Deklaraci s tímto poselstvím odhlasoval v pátek většinou 77 procent Evropský parlament.

Roušky nejsou potřeba

Použila vláda v obraně proti koronaviru přiměřené a efektivní prostředky? Anebo to naopak přehnala a přispěla tím ke společenské frustraci i ekonomickému propadu? Odpověď na obě otázky by měly nabídnout vlády prakticky všech zemí a nutno dodat, že tuzemský kabinet Andreje Babiše zpětnou kontrolu svých radikálních kroků neplánuje.

Koronavirus radí Babišovi

Stanout v čele národa v boji proti nebezpečnému nepříteli přináší politikům nezanedbatelný profit, pokud nedají najevo slabost. Proto také kancléři Německa a Rakouska, případně premiéři Nizozemska, Norska, Dánska i Portugalska, překvapivě také Itálie a Švédska posílili v časech koronaviru svou popularitu, někdy docela mimořádným způsobem.

961 milionů ve střetu zájmů

Výsměch nebývá součástí statistických přehledů. Přesto výčet evropských zemědělských dotací pro Agrofert za rok 2019 obsahuje ironickou notu. Holding premiéra Andreje Babiše inkasoval v minulém roce 961 milionů korun, zhruba stejnou částku jako v předchozích třech letech. Tím se připomíná večerní zasedání europarlamentu z 12. prosince 2018, na kterém komisař Günther Oettinger oznámil, že Evropská komise už „nevyplatí žádné dotace“ firmám spojovaným s českým předsedou vlády, dokud se nevyjasní jeho střet zájmů. Co víc, žádné dotace nebyly vyplaceny už od druhého srpna, kdy začala v Evropské unii platit nová, přísnější pravidla.

Nad rozlitým mlékem

Tak dlouho se čekalo, až přijde ta špatná zpráva. V zásadě se čeká už od chvíle, kdy se v českých zemích objevil koronavirus. Dlouhé týdny a měsíce se však dařilo veškerá rizika odvracet. Zdravotníci zabránili, aby infekce vstoupila do ústavů sociální péče, nezaměstnanost se drží blízko předkrizové úrovně, bankrotů ani insolvencí nepřibývá, pád koruny se nekoná a většina hospod zase otevřela.

Co zabíjí, je přehnaná reakce

Při konfrontaci s pandemií koronaviru obstálo Česko i další země západního světa jen do určité míry. Za obranu před neznámou infekcí jsme zaplatili vysokou cenu, míní přední český a světový virolog Zdeněk Hostomský, současný ředitel Ústavu organické chemie a bioechemie, který proslavil jeho předchůdce Antonín Holý.

Vůdce smečky

Na titulní stranu magazínu Time se dostali tři rakouští kancléři, Engelbert Dollfuss, Kurt Schuschnigg a Sebastian Kurz. Tuto větu vyslovil koncem dubna ve vídeňském parlamentu jeden z opozičních poslanců a vzbudil tím velké pohoršení. Přirovnal totiž předsedu vlády k politikům, kteří v letech 1933–1938 zavedli režim zvaný austrofašismus. Bylo to neúnosné zvlášť v časech pandemie, kterou kancléř Kurz zvládl za potlesku skoro všech občanů. Opozičník jménem Gerald Loacker své kolegy rozzlobil hlavně tím, že je příliš laciné hledat v kariérách Kurze a diktátora Dollfusse společné rysy. Současný kancléř patří k nejvlivnějším politikům Evropy a jistě by se mohl srovnávat s velkými demokraty.

Sliznice jako cestovní doklad

Brány k zahraniční dovolené se otevírají, dokořán však otevřeny ještě nejsou. Chorvatsko, Řecko, Rakousko, a dokonce Itálie už zvou cizince, aby zachránili skomírající turistický průmysl. Také česká vláda slibuje, že cesty za hranice všedních dnů povolí. K tomu, abychom mohli letos na prázdniny do vzdálenějších destinací, však musí Babišův kabinet splnit jednu nezbytnou podmínku.

Procitnutí v Karviné

Přešlapování vlády nad tématem, kdy ukončit útlum společnosti a ekonomiky, se stává už nesnesitelným. Také se vládní aktivity shrnují pod slovo „rozvolňování“, což podobně jako kdysi obrat „demokratizace“ umožňuje o těchto aktivitách prázdně mluvit donekonečna. O to víc potěší, že ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) učinil krok správným směrem.

Smršť, která odnesla koronavirus

Pár dnů před ukončením nouzového stavu potkala premiéra Andreje Babiše nepříjemnost. Jeho kabinet se pokusil v rámci nouzového režimu protlačit parlamentem zákon, podle kterého mohou ministři přidělovat státní zakázky anonymním firmám bez jakékoli soutěže a kontroly. „Jediný cíl byl to, abychom se připravili na tu druhou vlnu, ale pokud jsou tam nějaké pochybnosti, tak je lepší to vlastně projednávat normálně a nedávat tam na to legislativní nouzi,“ snažil se vysvětlit České televizi, které se podařilo chytit ho na chodbách Strakovy akademie.

Čím přísnější zákazy, tím hůře pro hospodářství

Na ekonomiku přišlo něco jako osudová rána, proti níž se není možné bránit. Ať chceme, nebo nechceme, prožíváme volný pád – a může za to jedině koronavirus. Rozhodně není viníkem vláda, která ekonomiku vypnula, protože jenom chtěla chránit naše životy. Takovou úvahu šíří fatalisté nejen v Česku, ovšem první přesnější data o ekonomických dopadech koronaviru ukazují něco jiného. Záleží na tom, jak se vláda dané země k nákaze postaví.

Lidé se bojí, dokud nosí roušky

Tuzemští zdravotníci zvládli koronavirovou krizi s přehledem, zdejší pacienti našli vždy účinnou pomoc zvláště v těch nejlépe vybavených a největších nemocnicích. Ke třem klíčovým ústavům v zemi patří vedle bohunické nemocnice v Brně a pražského Motola také Všeobecná fakultní nemocnice (VFN) v Praze na Karlově náměstí. Dnes ví snad každý, že právě v tomto špitále poprvé zkusili lék remdesivir. Onkolog David Feltl nastoupil na místo ředitele Všeobecné fakultní nemocnice přesně rok před příchodem pandemie.

Popírači koronaviru

Říká se jim koronakritici, případně koronaidioti. Odsunout je na okraj se však přinejmenším v Německu nedaří. Minulou sobotu demonstrovali v desítkách měst, v Berlíně, Mnichově, Frankfurtu, Kolíně a Stuttgartu se jich sešly tisíce, v menších sídlech jako Cáchy nebo Mannheim stovky. Videa z demonstrací ukazují na transparentech slogany jako „Probuďte se“, „Konec paniky“, „Chceme zpátky svůj život“, „Zastavte zdravotnické fašisty“, demonstranti prý vyzývali kolemjdoucí heslem „Strhněte roušky“.

Až skončí nouzový stav

Vyhlídka, že se zruší nouzový stav, způsobuje zdejším politikům větší bolení hlavy než cokoli jiného. „Až to skončí, tak by si každý mohl dělat, co chce,“ postěžoval si premiér Andrej Babiš, že možná už od 18. května nebude možné občanům nařídit, jak se mají chovat. Jako kdyby citoval italského filozofa Giorgia Agambena (78), který se do debaty o omezení svobody v časech koronaviru zapojil nečekaně nahlas. „Nevidíte snad, jak proti všem slibům mohou zůstat všechna omezení? A že to může být v podobě trvalého výjimečného stavu?“ zeptal se Agamben v jednom ze svých posledních esejů. Upozornil tím, že hlavní dějství koronavirového dramatu má Evropa ještě před sebou.

Starší články