Petr Holub - Autor je komentátor serveru Echo24.cz

/

Petr Holub (*1958) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a stáž v Sociologickém ústavu Akademie věd. Jako novinář pracuje od roku 1992, naposledy v denících Aktuálně.cz a MF Dnes, a úzce spolupracuje s Českým rozhlasem. Zaměřuje se na ekonomický rozměr politiky a na změny ve společnosti, které nastaly po pádu komunistického režimu. Žije v Praze a Českých Budějovicích.

Články autora

Trik s důchody a nemocenskou

Václav bere dvacet tisíc hrubého a dosud se mu nemocenská v prvních čtrnácti dnech ani trochu nevyplatila. Když pracuje, odvede státu ze své hrubé mzdy daň z příjmu spolu s pojistným a zůstane mu za polovinu měsíce 7800 korun. Pokud onemocní a je odkázán na náhradu mzdy od podniku, má nárok na 3500 korun. Teď se ho zastali vládní poslanci, kteří zrušili pravidlo, že se za první tři dny nemoci náhrada neplatí, a bude mít nárok na 5000 korun.

Konec štamgastů

Nejde jen o to, že kulhá nabídka pohostinských služeb, ale uzavřel se veřejný prostor, kde byli Češi dlouhá staletí zvyklí pěstovat své sousedské vztahy. Po nástupu oligarchy do čela státu se poměry mění nepozorovaně, ovšem na hospodách se to už dá popsat.

Do party deseti nejbohatších

Hlavní vládní strana ANO slibuje, že vrátí Česko do světového klubu nejbohatších. „Jsme průmyslová velmoc, takže máme na co navázat a posouváme se určitě tím směrem na vrchol Evropy,“ řekl předseda Andrej Babiš u příležitosti stého výročí Československa. Stejný cíl vytyčila hlavní opoziční strana ODS. „První republika patřila do skupiny desíti nejrozvinutějších zemí světa. Pojďme vrátit ČR do top 10, mezi deset nejlepších zemí,“ řekl její šéf Petr Fiala. To nelze vykládat jinak než jako návrat starého dobrého nacionalismu.

Podivuhodný byznys profesora Dungla

„Teď mohou zničit každého. V tomhle systému už nemá cenu pracovat,“ zní dnes obvyklý povzdech z prostředí vysokého managementu nemocnic. O budoucnosti zdravotnictví už pochybují ti, kdo z něho po listopadu 1989 vytvořili nejlepší systém v bývalé komunistické zóně, svými výkony srovnatelný se zeměmi na Západě. Neodbytný pocit, že je zdravotnictví nad propastí, vzbudila jediná zpráva na webu iDnes.cz.

Národem shodou okolností

Jsme hrdými Čechy, národem, který se může sebevědomě potýkat s ostatními? Sto let od vzniku novodobého českého státu neexistuje na tuto otázku odpověď. Sebevědomí nechybí pouze tehdy, pokud člověk zůstane uvnitř současných českých hranic a nezajímá se o nic, co se děje v jiných prostorových a časových souvislostech.

Až nás půjdou miliony

Na kraji severočeského panelového sídliště s nepřehlédnutelnou romskou menšinou stojí několik mužů. Kouří, povykují, z rádia hlaholí Michal David. Ještě za ranního soumraku u nich zastaví dodávka, chlapi nastupují a jeden z nich se zajímá: „Jak to platí, na hodinu?“ Zamíří do blízkého okresního města, kde kopou jámy pro rekonstrukci inženýrských sítí.

Devátá vlna EET

Námořníci dávných časů se nejvíc obávali deváté vlny. I když se dokázali vypořádat s vlnobitím, mohla přijít devátá, mnohem větší vlna, která loď spláchla do hlubin. Také tuzemští podnikatelé očekávají další, v jejich případě třetí vlnu, která může definitivně zlikvidovat značnou část jejich stavu, otřeseného již dvěma předchozími vlnami. Ta první zavedla v prosinci 2016 povinnost účtovat na elektronických pokladnách EET v restauracích a penzionech, druhá o čtyři měsíce později v maloobchodu. Třetí a čtvrtá měly zavést on-line kontrolu pro podnikatele ve službách a řemeslníky. Musely však být odloženy na příkaz Ústavního soudu, protože zákon o elektronických tržbách porušuje ústavu. Vládní koalice se však ve sněmovně chystá zákon opravit a povinnost EET zavést ve třetí vlně pro všechny, kdo zatím unikli. Termín dosud není stanoven, bude to zřejmě někdy v příštím roce, šest měsíců po schválení zákona.

ODS se vrací do vysoké hry

Druhé kolo voleb do Senátu vykazuje ještě menší účast než volby do Evropského parlamentu, mocenské poměry proto nezmění. Jak něco takového očekávat od hlasování, při kterém za účasti 16 procent oprávněných voličů rozhoduje třetina republiky? Druhé kolo má jenom symbolickou hodnotu, ovšem v politice hrají symboly klíčovou roli. Tentokrát voliči definitivně rozsekli otázku, kdo bude vyzývatelem ANO v příštích volbách do sněmovny.

Zvolíme Zemanova zástupce

Ústava se měnit nebude. O tom rozhodli voliči do třetiny senátních okrsků už v prvním kole. S předstihem před konečnými výsledky je zřejmé, že středopravicoví kandidáti lidovců, Starostů a občanských demokratů budou mít v novém Senátu přes čtyřicet hlasů. Levicově-populistická většina ve sněmovně může přijít s jakkoli radikálním návrhem všeobecného referenda, s jehož pomocí by bylo možné ústavu změnit na trhací kalendář, její případný pokus je však předem odsouzen k neúspěchu. Druhé kolo senátních voleb ještě rozhodne o novém předsedovi horní komory parlamentu, tedy o zastupující hlavě státu.

Volby 2018 aneb Nikdy nevstoupíš do stejné řeky

Vysvětlovat porážku je vždy těžké. „Pan Fiala o nás říká, že jsme levicová strana, a není to pravda. My jsme tu pro všechny,“ reagoval podrážděně šéf strany ANO Andrej Babiš v okamžiku, kdy musel vysvětlovat neúspěch při volbách v Praze a do Senátu. Učinil tak svým typickým nepřímým způsobem, když se distancoval od vlastní volební strategie, při které oslovil levicové voliče, a když zároveň připomněl, že mu jde o to, aby vládl všem, celé zemi.

Opravdu NE

Sám Andrej Babiš hovořil opatrně. „Vypadá to na velký úspěch našeho hnutí,“ řekl v první reakci na výsledky voleb do komunálu a Senátu. Ve skutečnosti utrpěla jeho strana ANO pár nepříjemných porážek a možná přijdou ještě další. Ukázalo se tím, že nic neroste do nebes.

Konkurz na Pavla Béma

Veřejnost ani hráči ve velké politice dosud nevydýchali, že se premiérem stal populista Andrej Babiš a že se ve sněmovně může opřít o většinu, která stojí na extrémních stranách SPD a KSČM. Poražení v loňských volbách do sněmovny ovšem dostali příležitost k reparátu. Už o víkendu proběhnou komunální volby, při kterých se může ustavit alternativní politická reprezentace, plně nezávislá na vládě Andreje Babiše a jeho strany ANO. Karty budou nově rozdány především v Praze, kde se v rovném boji utká o vítězství čtyři až pět stran. Výsledek může být nejen revizí současných politických poměrů, ale rozhodne o budoucnosti každé z těchto stran.

Kde udělalo ANO chybu

Ve volebních kampaních nedělá Andrej Babiš se svým týmem chyby, zní obvyklé přesvědčení. Proto se čeká, že ANO bude suverénní také při víkendových volbách na velkých radnicích, a že tak politická divize Agrofertu získá pevný vertikální rozměr. Jedné chyby se však Babiš tentokrát dopustil. Může za ni zaplatit porážkou v nejdůležitějším letošním hlasování, v souboji o pražský magistrát.

Zpráva o selhání EET

Sám premiér Andrej Babiš se před dvěma týdny opět pochlubil, jak skvěle funguje EET a jak blahodárný bude mít efekt, až se povinnost elektronických pokladen rozšíří z restaurací a maloobchodu na ostatní živnosti. A tento týden se ve zprávě o plnění rozpočtu za tři čtvrtletí roku 2018 znovu ukázalo, že finanční výnos EET je sporný, pokud vůbec nějaký.

Ani rostoucí ekonomika nám nestačí

Žijeme nad poměry a dluh za nás zaplatí příští generace. Při pohledu na návrh rozpočtu na rok 2019, který vláda před týdnem poslala do sněmovny, se opět ozývají obavy, jaké naposledy zazněly během krize před deseti lety. Rozpočet se nafukuje nejrychleji v dějinách České republiky, za rok o víc než osm procent, přitom nejvíc peněz jde na důchody a na platy státních zaměstnanců. Rozpočtové výdaje se zvyšují o poznání vyšším tempem než očekávaný hospodářský růst, který se bude držet u tří procent. Jednoduchá úvaha říká, že takový rozpočet není stabilní a že se může brzy propadnout do nezvladatelných dluhů.

Pomsta Edvarda Beneše

Britský parlament to zažil jenom jednou. „Stáli jsme na lavicích, mlátili do nich programem a křičeli, až nám bylo horko. Byla to scéna nepopsatelného nadšení. Věděli jsme, že mír musí být zachráněn a s ním celý svět,“ popsal událost konzervativní poslanec Henry Channon. „V té vteřině ztratil anglický parlament nervy. Poslanci vyskočili, křičeli a tleskali, galerie burácely jásotem.

Češi zase budou nejnemocnější v Evropě

Karenční doba je obrovská nespravedlnost, která musí skončit, prohlásila poslankyně Kateřina Valachová (ČSSD). Tento výrok je evergreenem sociálně smýšlejících politiků od roku 2009, kdy bylo zavedeno pravidlo, že za první tři dny nemoci nedostává zaměstnanec žádnou náhradu. Teď nastala doba, která volání socialistů více naslouchá, proto údajná nespravedlnost skončí v červenci 2019. Teď tedy ještě zbývá otázka, jestli to je rozumné.

V Lánech Bannonovi nevěří

Návštěva Steva Bannona u Miloše Zemana nedopadla dobře. Český prezident sice bývalého poradce svého amerického kolegy přijal, přesto se rozešli chladně. Důvodem bylo, že se neshodli na hodnocení celní války mezi Spojenými státy a Čínou. Věcně tato zpráva důležitá není, přesto vystihuje jeden z důvodů, proč je tak těžké, aby se politici radikální či populistické pravice, podle Bannona „nová elita Evropy“, dohodli na společném postupu například při jarních volbách do Evropského parlamentu.

Volby zdravého rozumu

Při procházce ulicemi jakéhokoli většího města se člověk nemůže zbavit dojmu, že se stranám kampaň do komunálních a senátních voleb vymkla z rukou. Na jedné tramvajové zastávce straší čtyři vysoké panely, na každé ve fotolabu upravené tváře nebo postavy opakující v různých variantách „posuneme naše město dopředu“. O kus dál je z velkoplošných billboardů pozorují jiní lídři, o nichž až do začátku kampaně nikdo neslyšel. Pak přijede tramvaj polepená dalšími tvářemi a hesly, a uvnitř v tramvaji jsou zase. Jak daleko jsou tyto propagační artefakty vzdáleny realitě, lze měřit tím, jak vyprázdněný je obsah jednotlivých hesel. Jednou slibují mladí mužové, že vás nakopnou, jindy svůdné ženy nabízejí, že budou sloužit. Někdy se objevují nabídky slibující jakési neurčité, zato všeobsáhlé dobro, občas vyjádřené magickou formulí „budeme investovat“.

Zemský ráj to na pohled

Ve světě omezených zdrojů si člověk málokdy může splnit všechna přání. Blízko takovému ideálnímu stavu se ovšem dostali tvůrci státního rozpočtu na rok 2019 v čele s premiérem Andrejem Babišem. Teď stačí, aby rozpočet schválila vláda a potom sněmovna. Zřejmě půjde jen o formální souhlas a k opravdu závažné debatě nedojde. Ministři zdvihnou ruce do konce září, poslanci mají čas až do prosince. Přece není možné protestovat proti návrhu, ve kterém mají zvolení zástupci lidu příležitost rozdělovat tak velké množství peněz, že mohou splnit snad každé přání svých voličů.

Zhoršená naděje dožití

Nemocnice v odlehlých regionech zpívají před komunálními volbami labutí píseň. Místní politici se voličům zapřísahají, že v té jejich nemocnici akutní péči udrží, po volbách však už nebude důvod zakrývat skutečný stav. Není slušné ohrožené nemocnice jmenovat, i když jich může být okolo dvaceti. Pochybovat o jejich budoucnosti znamená přispět k jejich zániku. O konci některých se ovšem už mluví úplně otevřeně. V Sušici dosud přežívá interní oddělení, z nabídky akutní péče je však poslední, protože nedávno se tam zastavil provoz chirurgie. Plzeňský kraj přispívá deseti miliony ročně na to, aby 24 hodin fungovala chirurgická ambulance, to však lze považovat za předvolební populismus. Jeden chirurg může mít službu, jakýkoli těžší případ stejně musí poslat o třicet kilometrů dál do Klatov.  Nemocnici provozuje soukromá společnost Penta, která se ještě snaží zavést program jednodenní chirurgie. To by však znamenalo vozit pacienty až z Prahy.

Ještě silnější stát. První rozpočet premiéra Babiše

Konečné znění rozpočtu na rok 2019 projedná vláda už zítra a zřejmě na něm mnoho nezmění, maximálně dodrží tradiční rituál a odloží jeho schválení o týden. Projednání rozpočtu bude slavnostní událostí, protože půjde o první rozpočet premiéra Andreje Babiše. V pozici ministra financí sice už čtyři připravoval, neměl však k tomu úplně volnou ruku, jako má v této chvíli. Nový rozpočet může přinést novou kvalitu.

300 miliard na ulici

Úterní verdikt Ústavního soudu žádá první zásadní změnu zdravotnického systému od roku 1992. Požadavek, ať se správní a dozorčí rady zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven vybírají jinak, nevypadá při pohledu zvenku dramaticky. Rozjíždí však dominový efekt, po kterém ve zdravotnictví nezůstane kámen na kameni.

Starší články