Byla to dosud největší facka, jakou hnutí ANO ve sněmovně inkasovalo. Pro návrh odhlasovat třetí novelu rozpočtu v režimu legislativní nouze zdvihli před týdnem ruce pouze jeho poslanci s jedním sociálním demokratem. S vyhlídkou na neodvratnou porážku nakonec svůj hlas nedal ani premiér Andrej Babiš.

Bylo to překvapení, lze však snadno vysvětlit. Vláda navrhla zvýšit třísetmilionový schodek rozpočtu o dalších 200 miliard korun, ministryně financí Alena Schillerová si ovšem s vysvětlováním nelámala hlavu. Sněmovně poslala týden před hlasováním čtyři stránky, kde novou půjčku zdůvodnila tím, že se nedaří vybírat daně a že se o 137 miliard zvýší vládní rozpočtová rezerva. Poslanci se urazili. Proces schvalování rozpočtu obvykle trvá měsíce, provází ho důkladná diskuse, tentokrát však byli zákonodárci degradováni do role nedůležitých zřízenců, po kterých se vyžaduje nemyslet. Proto je neobměkčil ani pozměňovací návrh podepsaný samým Babišem, který vysvětlil, do jakých kapitol pošle 100 miliard z rezervy.

Epizoda ze schvalování historického schodku může posloužit jako příklad krize vládnutí v Česku, přesto je pro Babiše maximálně výstrahou, aby nepřepínal strunu. Poslanci sice odmítli schválit pětisetmiliardový schodek během jednoho dne, přesto kluby ČSSD, KSČM i Pirátů nakonec souhlasily s tím, že se to zvládne za čtrnáct dnů. Sněmovna tak byla především svědkem improvizace, s jejíž pomocí se koaliční politici chystají překonat ekonomickou krizi vyvolanou epidemií koronaviru. Doba je vážná, vysvětlují koaliční politici své přešlapy. „Taková bezprecedentní situace, která se stala v Česku, v celé Evropě, v celém světě, tady nebyla sedmdesát, možná sto let,“ řekl v České televizi zpravodaj rozpočtové novely Jan Volný (ANO). Připustil, že snaha ministryně financí prosadit zákon „byla trochu hektická“, nebylo však možné váhat, protože „čekat do srpna znamená, že místo třeba 400 000 nezaměstnaných v měsíci říjnu budeme mít těch nezaměstnaných dvojnásobek“. Dobře mu sekundoval první místopředseda ČSSD Roman Onderka, který hájil letošní deficit 500 miliard stejným argumentem: „Ty peníze musíme napumpovat do té ekonomiky, musíme zachránit zaměstnanost. Protože pokud tak neučiníme, ta krize v tom příštím roce bude daleko větší. A nebude to příští rok o deficitu 300 miliard, ale daleko větším, a to by byla už katastrofa,“ uvedl bývalý brněnský primátor. Také podle ministryně Schillerové zažíváme „naprosto bezprecedentní hospodářskou krizi, která je největší od třicátých let minulého století“, proto není divu, že „nevíme, co bude, když to řeknu nadneseně, za pár týdnů“.

V nepřehledném víru stovek miliard opozice postup vlády tvrdě kritizuje. Jedni považují deficit za příliš vysoký, podle druhých nepomáhá těm, kdo by pomoc skutečně potřebovali, ať už to jsou živnostníci, smluvní pracovníci, malé firmy, rodiny s dětmi, nebo další nízkopříjmové skupiny. Další spekulují, že skutečným cílem podnikatele v čele vlády je pomoci vlastnímu holdingu, případně firmám svých kamarádů, možná za vším stojí úmysl předhodit zadlužené malé firmy žralokům z prostředí velkého kapitálu. Nezodpovězeny zůstávají kardinální otázky, proč musí být schodek právě 500 miliard, jestli bude tato částka stačit a jak velký deficit nás čeká napřesrok, případně v dalších letech. Neví se, jak se budou dluhy splácet, a tak není těžké vyrobit spekulaci, podle níž gigantické půjčky vykolejí rozpočet. Odstranit škody na úrovni bilionů bude úkolem generace čtyřicátníků, případně těch, kdo jsou dnes ještě školou povinní. Cokoli vláda udělá, je špatně a výkřiky o bezprecedentní krizi ztrácejí přesvědčivost.

Pumpujeme jako Němci

Koaliční politici mají pravdu v tom, že se těžko hledá referenční rovina, podle níž by bylo možné postup tuzemské vlády hodnotit. Sami však nabízejí řešení. „Němci byli vždycky mým vzorem. Ti do ekonomiky pumpují miliardy hlava nehlava,“ prozradil rozpočtový expert ANO Jan Volný. Vláda Angely Merkelové rovněž minulý týden schválila druhý dodatek k rozpočtovému zákonu, kterým zvýšila deficit na 218 miliard eur, částku odpovídající ročnímu ekonomickému výkonu Česka, aby s její pomocí překonala dopady koronavirové krize. Aktualizace rozpočtu ovšem zabírá 238 stran, které obsahují detailní přehled, do jakých kapitol a podkapitol jsou nové výdaje zařazeny. Nechybí ani výklad o tom, v jakých termínech budou příští dluhy splaceny. Pro potřeby laické veřejnosti je doplněna desetistránková tisková zpráva, kde jsou zachyceny hlavní oblasti, do kterých peníze půjdou. I tato zpráva je podrobnější než dokumentace české vlády pro parlament. V Německu očividně nevládne hektická atmosféra, i když „pumpují hlava nehlava“.

Zdejší vláda nemá štábní kulturu, o tom nemůže být pochyb. Přesto srovnání se západním sousedem ukazuje, že ve své improvizaci pomáhá ekonomice stejným způsobem jako Němci, a v některém ohledu může být dokonce efektivnější.

Přehledný plán kancléřky Merkelové si už vysloužil polemiku prestižního výzkumného ústavu IfW z Kielu. „Balíček obsahuje ve velké míře opatření na podporu konzumu. Achillovou patou německého hospodářství však není kupní síla obyvatel. V této chvíli jde o to, převést většinu podniků přes příští, ještě velmi nejisté kvartály. Lépe jim pomohou přímé platby než oklika přes soukromou spotřebu,“ uvedl šéf oddělení prognóz Stefan Kooths. Německá vláda v novém balíčku skutečně Bundestagu navrhuje, ať mimo jiné v druhém pololetí sníží obě sazby DPH na 16 a 5 procent, platí rodinám jednorázový bonus 300 eur na dítě, zvýší slevy na dani pro samoživitelky na dvojnásobek, tedy na 4000 eur, atd. Tím podpora konzumu dosáhne 50 miliard, tedy až čtvrtiny nákladů z celkové vládní pomoci. Druhou čtvrtinu dostanou zdravotníci na boj s epidemií, další čtvrtina má zachránit zvlášť malé firmy a zbytek jsou investice do příštího vzestupu. Míří především do nových technologií, jakými jsou automobily na alternativní pohon či digitální síť 6G.

Stejně přehledně nelze popsat strategii, kterou zvolila Babišova vláda. Pokud by si však dal profesor Kooths práci, pak by zjistil, že rozdělení pomoci v tuzemsku odpovídá jeho požadavkům. Z pětisetmiliardového balíčku připadá rovněž po padesáti miliardách na boj s koronavirem a na investice, ovšem v korunách. Stejnou částku dostanou obce a kraje, leč nejméně 250 miliard zamíří k podnikům. Zbytek tvoří automatický výpadek daní a na podporu konzumu se dostane jen 15 miliard v podobě ošetřovného a zrušení daně při nákupu nemovitostí. O tom, že vláda přes veškeré proklamace zanedbala podporu spotřeby obyvatelstva, je přesvědčen šéf Českomoravské komory odborových svazů Josef Středula. Na rozdíl od liberálního ekonoma z Kielu s tím ovšem nesouhlasí: „My vlastně těm, kteří záchranný balíček ve finále zaplatí, nepomáháme vůbec v ničem, a to jsou občané České republiky,“ upozornil odborář v České televizi.

Ani při srovnání rozpočtového schodku v roce 2020 se Česko německým měřítkům nevymyká. Spolková republika plánuje deficit šest procent HDP, který odpovídá očekávanému ekonomickému propadu vinou koronakrize. Babiš teď navrhl schodek, který je relativně o polovinu větší, i to však odpovídá očekávanému výpadku národního hospodářství. Ve střední Evropě existuje pouze jeden způsob, jak se bránit dopadům krize, a říká se mu stabilizace hospodářství pomocí státního rozpočtu. Využívá ho každý, ať už vzorným byrokratickým postupem, anebo v proudu nečekaných improvizací.

Proroctví místopředsedy Onderky

Zbývá jediná otázka, na kterou ve své čtvrtletní analýze upozornila Národní rozpočtová rada: Vydrží tuzemský rozpočet takový náraz? V Německu panuje v tomto ohledu optimismus. Po letošním schodku necelých šesti procent HDP se Němci příští rok dočkají ještě tříprocentního deficitu a nejpozději roku 2023 už bude možné začít s odbouráním nových dluhů. Tvrdí to aspoň institut IfW, který stejně jako návrh nového rozpočtu předpokládá, že část letošní pomoci bude čerpána ještě napřesrok. Žádný ze zdejších politiků, úředníků ani akademiků se prozatím neodvážil nahlas předpovědět deficit 2021. Pokusily se o to pouze odbory známé dobrými ekonomickými prognózami. Podle jejich expertů se ani zdejší záchranný balíček nepodaří utratit a letošní schodek dosáhne 400 miliard, stejnou částku čekají v příštím roce. Státní dluh v Německu vyroste podle IfW za dva roky o deset procent a pak se začne snižovat. Náklady tedy budou poloviční proti tomu, co musela táž kancléřka zaplatit za překonání finanční krize po roce 2008. V Česku s dosud minimálním dluhem 30 procent HDP se mohou podle černého scénáře Národní rozpočtové rady zvýšit závazky o dalších 20 procent do roku 2022 a zlepšení nelze předpovědět ani později. Proto hrozí, že dluh vyroste ještě víc než při minulé recesi.

Stejně jako donedávna automobily mají západní sousedé rozpočet, který leccos vydrží. O tom českém se to po sedmileté vládě levicově-populistické koalice nedá říci. Kondice veřejných financí se podle Národní rozpočtové rady zhoršovala už v posledních dvou letech před krizí. Varovný je i podrobný přehled záchranných opatření proti koronaviru. Obecně lze balíček chválit pro jeho pomoc podnikům, ovšem jednotlivé položky zpochybňují jeho efektivitu, protože se týkají běžného provozu. Z koronavirového balíčku se budou platit opatření na boj se suchem i povodněmi, vytáhnou se z něj peníze na opravy silnic II. a III. tříd, na které se v rozpočtu zapomnělo, další miliardy zaplatí staré dluhy nemocnic, pomůže se majitelům lesů v boji s kůrovcem, potravinářům při produkci domácích potravin, ministerstvo financí dostane náhradu za ztracené výnosy DPH, které chtělo získat novelou daňového řádu mezitím zametenou pod koberec. Papír snese při návrhu rozpočtového schodku jakékoli číslo, zatím však chybí vyhlídka, že se peníze vrátí, i kdyby současná ekonomická krize nakonec bezprecedentní nebyla. Řečeno s místopředsedou Onderkou: „Když to nebude příští rok o deficitu 300 miliard, ale daleko větším, bude to už katastrofa.“