KOMENTÁŘ

Poučení z koronavirové krize. Kdy ho vláda napíše?

KOMENTÁŘ
Poučení z koronavirové krize. Kdy ho vláda napíše?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Něco jako náboženská válka se rozpoutalo mezi odpůrci a příznivci plošných opatření proti koronaviru. Na jedné straně je ekonomický útlum i zákaz pohybu označován za pokus zničit demokracii, na druhé straně je popírání rizika spojeného s epidemií covid-19 označováno jako výroba fake news, které ohrožují životy tisíců obyvatel. V obou případech jsou ti druzí v žoldu cizích mocností, nejlépe Číny a Ruska. Pokud spor utichá, pak jenom z toho důvodu, že se protivné strany zakopaly na svých pozicích.

Proto o minulém víkendu překvapilo televizní vystoupení norské premiérky Erny Solbergové, jejíž přísná obrana proti epidemii platila za vzor nebo naopak odstrašující příklad, jak se proti epidemii má či nemá bojovat. „Mnoho opatření jsem asi přijala, protože jsem měla strach,“ uvedla během proslovu, o kterém informovaly evropské deníky. „Bylo nutné zavírat školy? Asi nebylo,“ podotkla. Sice nakonec upřesnila, že utlumit po 12. březnu společenský a ekonomický provoz bylo z hlediska předběžné opatrnosti rozumné, přesto mohli radikální zastánci zákazů považovat její vystoupení za zradu zásadového postoje.

Například rakouská vláda o stejném víkendu seznámila veřejnost s analýzou, podle níž všechna opatření zavedla v pravou chvíli, i když s těmi nejpřísnějšími přišla až dva týdny po Norech. Velký vděk však stejně nesklidila, dokonce známý expert Martin Spranger z univerzity ve Štýrském Hradci označil v deníku Der Standard její zprávu za pochybnou spekulaci.

Pro pořádek lze doplnit, že také česká vláda se svým útlumem veřejného a ekonomického života z 12. března neopomene pochlubit při každé vhodné příležitosti, i když k tomu nemá žádnou analýzu. „Čekal bych, že veřejnost poděkuje, že jsme zachránili tisíce životů, vzpomeňte si, jak to bylo v Itálii,“ shrnul její výklad premiér Andrej Babiš.

Zbytečná přísnost

Nutno říci, že ani premiérka Solbergová, ani profesor v oboru veřejného zdravotnictví Spranger nepřešli na stranu popíračů koronaviru. Snaží se jen opustit radikální a dnes už neudržitelnou pozici, že každé přísné opatření proti epidemii bylo správné, protože zabránilo, aby se v celé Evropě opakoval italský scénář. Proti neznámému nebezpečí bylo třeba zasáhnout a neznalost skutečného stavu je dostatečným vysvětlením, proč vlády zasáhly tak radikálně. Přitom je ovšem zřejmé, že v okamžiku vyhlášení přísných zákazů nehrozil Norsku ani Rakousku italský scénář, který spočívá v tom, že se nedostává lůžek intenzivní péče. Experti se shodnou, že ve chvíli, kdy se ve zmíněných zemích zavřela ekonomika a omezila svoboda pohybu, už nakažlivost koronaviru klesala. V Norsku bylo reprodukční číslo na úrovni 1,1, kdy už se nedá o epidemické vlně mluvit, a také v Rakousku se k hodnotě jedna blížilo. Tento pozitivní vývoj zřejmě zajistily již dříve vyhlášené zákazy velkých shromáždění, a jejich zásadní zpřísnění tedy bylo z velké části neefektivní.

Vážnější je druhý argument, podle kterého bylo očividnou chybou, že se zákazy neuvolnily dříve, pokud možno už počátkem dubna. Ekonom Steinar Holden z univerzity v Oslo, který řídil komisi expertů na vyhodnocení ekonomických a sociálních dopadů vládních zásahů během epidemie, vysvětlil britskému deníku The Sunday Telegraph, že během dubna byly ztráty vyšší než výnosy o 27 miliard norských korun (skoro 70 miliard těch českých), přitom značná část těchto ztrát byla zbytečná. To se týká zvláště zavření škol, které způsobilo ztrátu 6,7 miliardy norských korun.

Česko zatím s analýzou svých opatření proti koronaviru nepřišlo, v každém případě zdejší vývoj epidemie včetně reprodukčního čísla kopíruje Norsko. Ani zdejším politikům nejde vyčítat, že byli zachváceni panikou, když média valila hororové zpravodajství ze severní Itálie. Je možné přimhouřit oči nad jinde nevídanými výstřelky, jako byla povinnost nosit roušky či zákaz vycestování. Není pochyb o tom, že na zastavení epidemie vláda zvolila přehnaně přísnou cestu, epidemii však zastavila a počet obětí omezila, i když o tisících mrtvých navíc při mírnějším postupu není možné mluvit. V každém případě je také na zdejších vládních expertech, aby průběh boje s epidemií zhodnotili a popsali ztráty, které přitom Česko utrpělo.

Splnit tento domácí úkol není samoúčelné, stejně jako samoúčelné nebylo vystoupení norské premiérky v televizi. Připravila tím veřejnost na alternativu, že se koronavirus na podzim ještě jednou vrátí, použít plošná karanténní opatření však při současné úrovni znalostí už nedává smysl.

 

3. června 2020