KOMENTÁŘ

Zemětřesení ve Visegrádu

KOMENTÁŘ
Zemětřesení ve Visegrádu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Jediné volby, které by stály letos za řeč, se odehrají v listopadu, až budou Američané vybírat svého prezidenta. Zatím se svět musí spokojit s generální zkouškou u našich severních sousedů. Poláci, na rozdíl od Američanů, volí prezidenta ve dvou kolech a v neděli proběhlo první z nich. Druhé se koná za dva týdny a slibuje stejně zásadní převrat – nebo alespoň drama – jako souboj za oceánem. V každém případě zasáhne konečný výsledek polských voleb do zdejších poměrů.

Týden před volbami navštívil Andrzej Duda (48 let), obhajující pozici polského prezidenta, svého kolegu Donalda Trumpa, který obhajuje za čtyři měsíce. Návštěva neměla věcný obsah, oba politici se jen vyfotili, aby přesvědčili potenciální voliče, že mají v globální politice věrné spojence. Tím se ovšem symbolický obsah návštěvy nevyčerpal. Sešli se dva konzervativci, kteří staví na křesťanských hodnotách, hrají na národní notu a svými kritiky, levicovými liberály, jsou považováni za nebezpečí pro demokracii. Sám Duda ovšem není skutečnou hrozbou, tou je z pohledu liberálů šéf jeho strany Právo a spravedlnost Jarosław Kaczyński.

Trump i Duda mají srovnatelné soupeře. V americkém případě se snaží prezidenta svrhnout demokratický kandidát, bývalý viceprezident Joe Biden, jeho polským protějškem se stal starosta Varšavy a kandidát strany Občanská platforma Rafał Trzaskowski (48 let). Donedávna si málokdo myslel, že vyzyvatelé současných prezidentů vůbec mají šanci, ovšem pak přišel koronavirus a ten pozici prezidenta Trumpa i Dudovy strany Právo a spravedlnost (PiS) notně zkomplikoval. Hlava amerického státu působila, že přesně neví, jakou strategii zvolit, a protivníci se chopili příležitosti. Právo a spravedlnost může v polském případě litovat ještě víc. Zvláště prezident Duda se snažil po prvních zprávách o koronaviru hrozbu zlehčovat, pak ovšem jeho strana sáhla v evropském kontextu k neobvykle přísným opatřením. Tím způsobila fázové zdržení infekce a důsledkem je široká frustrace podnikatelského stavu i obyvatelstva. Přinejmenším o tom svědčí červnový průzkum Eurostatu, podle kterého hleděli Poláci vstříc budoucnosti vedle Čechů s nejmenší mírou optimismu v Evropě.

Proto se zvláště levicoví liberálové a příznivci federální Evropy těšili na výsledek prvního kola, protože Dudovým neúspěchem mohl být pokořen Kaczyński, který se pro ně vedle Orbána stal hlavním obrazem nepřítele všeho pokroku. Nakonec s liberály spříznění novináři své zvučné titulky nevyužili, protože výsledek se zdá být jednoznačný a pro ně nepříznivý. Duda v prvním kole získal 43,7 procenta hlasů, Trzaskowski může být spokojen s 30,3 procenta, už vzhledem k tomu, že se do soutěže o prezidenta přihlásil teprve před dvěma měsíci. Předpokládat, že ve druhém kole prohraje politik, kterému v prvním kole chybí k absolutní většině necelých sedm procent, to se ve volbách obvykle nestává.

Třetí rozhoduje

To si mohou myslet zahraniční pozorovatelé, ovšem experti a komentátoři polských médií si tím zdaleka jisti nejsou. Vycházejí ze zkušenosti loňských voleb do parlamentu, které předvedly, jaká pravidla v polské politice rozhodují. Poměrné volby do sněmovny vyhrála strana Právo a spravedlnost, která získala 43,6 procenta a měla šestnáctiprocentní náskok před druhou Občanskou platformou. Zároveň ovšem proběhly většinové volby do Senátu a tam Kaczyńského strana nezískala absolutní většinu, i když jí k tomu výsledek sněmovních voleb kvalifikoval stejně přesvědčivě jako první kolo prezidentských voleb Andrzeje Dudu ke konečnému vítězství. Polsko je rozdělená společnost, jak se dnes s oblibou říká, a její konzervativní voliče důsledně vyluxovala strana PiS. Ovšem v loňských senátních volbách se proti ní spojili všichni ostatní – od liberálů z Občanské platformy přes lidovce, Zelené až k socialistům – a v každém obvodě postavili jednoho společného kandidáta. Strana Právo a spravedlnost prohrála senátní souboje ve všech obvodech, kde ve volbách do sněmovny nezískala aspoň padesát procent, případně tam, kde se opozici nepodařilo sjednotit. Výsledek PiS pod 45 procent v loňských volbách do sněmovny znamenal pro její kandidáty porážku v senátních volbách, které se konaly ve stejném termínu.

Druhé prezidentské kolo bude na ostří nože. Odpůrci Práva a spravedlnosti budou opět jednotní a Trzaskowski by měl podle zavedené logiky vyhrát. Jenže tentokrát se v opozici našla výjimka. Sedm procent hlasů, které kandidátovi PiS chybí, získal v prvním kole Krzysztof Bosak (38 let), kandidát strany Konfederace, která je na rozdíl od všech ostatních od Práva a spravedlnosti napravo. Teď musí Duda spoléhat na hlasy od Konfederace, jejíž voliče však zčásti tvoří ekonomičtí liberálové, jednoznačně odmítající sociální politiku, kterou se Právo a spravedlnost podobá tuzemské koalici ANO a ČSSD. Naopak příznivci sjednocené Evropy okolo Trzaskowského jsou odkázáni na zdrženlivost Krzysztofa Bosaka, tedy politika, který se proti Evropské unii vymezuje mnohem víc než lídři Práva a spravedlnosti.

U Varšavy se bojuje za Prahu

Součástí největšího dramatu středoevropské politiky posledních let jsou i Češi. Česká republika hledá svou identitu jako součást Visegrádu, tedy spolku čtyř zemí, které společně vstoupily do Evropské unie, zároveň si však chtějí vytvořit autonomní prostor, nezávislý nejen na Bruselu, ale především na Berlínu a Moskvě. Proto také Češi spolu s vládními stranami zemí Visegrádu znovu objevují více či méně přesvědčivě své národní kořeny, odmítají kosmopolitní společnost a v Evropské unii prosazují společnou politiku. Jednotu oslabil nedávný pád slovenského premiéra Roberta Fica, kterého nahradila proevropská koalice liberálů. Případný neúspěch Andrzeje Dudy v prezidentském souboji staví také Právo a spravedlnost před perspektivu, že už nesestaví příští polskou vládu. Potom se otřese celý Visegrád.

30. června 2020