Stanout v čele národa v boji proti nebezpečnému nepříteli přináší politikům nezanedbatelný profit, pokud nedají najevo slabost. Proto také kancléři Německa a Rakouska, případně premiéři Nizozemska, Norska, Dánska i Portugalska, překvapivě také Itálie a Švédska posílili v časech koronaviru svou popularitu, někdy docela mimořádným způsobem.

Zdejší vládní politici opakovaně deklarují, že v boji s epidemií patříme k premiantům, přesto obliba koaličních politiků i jejich stran zůstává na úrovni před příchodem nákazy. Pokud se to v Evropě někomu přihodí, přinejmenším to znamená, že nedokázal využít příležitost.

Tento fakt Češi dlouho neznali, protože si agentury pro výzkum veřejného mínění s jedinou výjimkou vzaly dlouhé koronavirové volno. Teprve o minulém víkendu se ohlásily dva výzkumné týmy, konkrétně Kantar a STEM, a výsledek je jednoznačný. Podle Kantaru zůstává ANO na jednatřiceti procentech, oba jeho koaliční spojenci, ČSSD a KSČM, si dohromady drží deset procent. Obdobné to je v případě agentury STEM. Proti počátku března přidala Babišovu hnutí ve volebním odhadu, zlepšení však vzniklo výpočtem, při kterém se ke zjištěným preferencím přičetly hlasy od nerozhodných voličů a nevoličů. V preferencích ANO získalo 22,5 procenta, stejně jako počátkem března, oba blízcí spojenci spadli dohromady z dvanácti na jedenáct procent.

Nehybnost tuzemské scény v probíhajícím volebním období je unikátní. Babiš společně se sociálními demokraty získal ve volbách asi 45 procent hlasů a od té doby se v součtu nic nemění. Vedle toho má něco mezi pěti a deseti procenty hnutí SPD, které v případě potřeby Babiše také podrží. Zároveň to znamená, že pět stran tzv. demokratického bloku má k dispozici zbylých 45 procent.

Nic nám neuškodí (ani nepomůže)

Obraz nezměnila Babišova několikaměsíční neschopnost sestavit vládu, zpráva o únosu jeho syna ani rostoucí ceny v obchodech. Pevné jádro voličů, ve kterém dominují penzisté, se nenechá zviklat. Pokud někdo z nich odejde, stane se voličem ČSSD nebo KSČM, aby se časem zase vrátil zpátky. Někteří radikálnější voliči středního věku přecházejí v krizových dobách k SPD, ale ani v jejich případě to nebývá nadlouho. Z pohledu premiéra to je šikovný model, protože ani při největším maléru mu příznivci neutečou dost daleko, aby je promyšleným marketingem zase nedostal zpátky.

Pro ANO je nepříjemné, že to platí i z opačného pohledu. Babiš může předvést jakýkoli výkon, složit vládu, zvýšit důchody anebo zachránit zemi před koronavirem, přesto mu už podpora neporoste. Brát může jedině od svých více či méně formálních partnerů. Ovšem pokud to s přebíráním voličů přežene, přijde o spojence, za které v této chvíli nemá náhradu. Může ho uklidnit, že 45 procent voličů opozice nemá k dispozici tak silného lídra, aby se mu postavil v přímém souboji, zároveň si však může být jist, že jejich hlasy nikdy nedostane. Nezbývá než spoléhat na to, že současná nehybnost přes všechny maléry ještě chvíli vydrží.

Koronavirus byl příležitostí, kterou schopný politik typu rakouského kancléře Sebastiana Kurze nebo norské premiérky Erny Solbergové s přehledem využije, aby zvýšil podporu o deset procent. Jediný zisk Andreje Babiše spočívá v poznání, že jeho populismus má nepřekročitelné hranice. V případě nutnosti může přebrat voliče komunistů, sociálních demokratů i okamurovců, ovšem zároveň se bude muset poohlédnout po nových partnerech. Přestane premiér útočit na ODS, Piráty nebo lidovce? Pak bude zřejmé, koho si vybral za příštího parťáka.