Použila vláda v obraně proti koronaviru přiměřené a efektivní prostředky? Anebo to naopak přehnala a přispěla tím ke společenské frustraci i ekonomickému propadu? Odpověď na obě otázky by měly nabídnout vlády prakticky všech zemí a nutno dodat, že tuzemský kabinet Andreje Babiše zpětnou kontrolu svých radikálních kroků neplánuje.

Pouze občas se objeví izolované zprávy médií, které citují nějakou z kontextu vytrženou studii. Častěji se veřejnost setká s novinovými články typu „Prymula měl pravdu“. Seznam.cz v něm citoval pozorování, podle kterých povinné nošení roušek snižuje šíření nákazy o 40 procent. Proto se Čechům vyplatilo, že hned 18. března nařídili povinnost roušky nosit. Článek se v první řadě odvolával na červnovou studii Ústavu ekonomiky práce z německého Bonnu. Experti čtyř různých univerzit v ní zkoumali, jak povinné roušky pomohly potřít koronavirus městu Jena ve spolkové zemi Durynsko. Dřív slavné centrum německé vzdělanosti, kde se univerzita dodnes pyšní jménem Friedricha Schillera, nařídilo roušky už 6. dubna, o osmnáct dnů před celým Durynskem a tři týdny před zbytkem Německa. Experti došli k závěru, že se to Jenským mimořádně vyplatilo. Nejde jen o to, že se počet nových případů po zavedení roušek snížil o 40 procent. Nákaza zpomalila i v ostatních městech Německa, kde ve stejné době vystačili jen s mírnějším omezením sociálních kontaktů, především zákazem větších akcí, ovšem Jena snížila ve třech týdnech od zavedení roušek počet nových případů ve srovnání s jinými městy o 25 procent.

Učinit z toho závěr, že Prymula měl pravdu, nesedí na první pohled, protože ani v Jeně nebyly roušky povinné při jakémkoli překročení prahu vlastního bytu, ale podobně jako dnes v Česku pouze v obchodech a ve veřejné dopravě. Vážnějším nedostatkem je fakt, že výzkum neodpovídá na zásadní otázku. Roušky omezují sociální kontakt a nepochybně posilují efektivitu ostatních opatření, přesto nelze vyloučit, že to s nimi v durynském městě přehnali. Při zpětném pohledu není bilance Jeny oslňující. Místní zdravotníci odhalili za tři měsíce 145 případů na 100 tisíc obyvatel, což je v rámci Durynska podprůměrná bilance. Horší jsou jen čtyři okresy, kde se koronavirus dostal do sociálních ústavů. Další velká sídla Weimar a Erfurt, která s Jenou tvoří trojměstí, jsou na tom i přes pozdní zavedení roušek o poznání lépe. V prvním z nich evidují 106 a ve druhém 65 případů na 100 tisíc obyvatel. Jena hlásí tři oběti na životech, dvakrát větší Erfurt dvě, Weimar žádnou.

Pokud chtěli vědci prokázat, jak se povinné roušky v Jeně vyplatily, pak museli hledat srovnání především v západních spolkových zemích, kde měla nákaza řádově větší sílu. Je pravda, že nárůst nových případů se v dubnu zpomalil v Jeně rychleji než ve zmíněném Erfurtu či Weimaru. Ovšem Jena patřila koncem března k černým ovcím Durynska. Její zdravotníci evidovali desítky nových případů týdně, od začátku dubna však srovnali krok s kolegy z obou sousedních měst, kde byly odhaleny jednotky případů týdně. Logicky byl strmější pokles z vyššího základu. Nedá se vyloučit, že roušky zažehnaly hrozící krizi univerzitního města, nejde to však ani přesvědčivě dokázat vzhledem k tomu, že počet případů poklesl už před šestým dubnem.

Smutek premiéra Ramelowa

Poměry v Durynsku byly od zbytku Německa natolik odlišné, že tamní premiér Bodo Ramelow ohlásil už 23. května konec sociálních omezení včetně povinných roušek. Vysloužil si tím kritiku, že si hraje s ohněm, a obvinění týdeníku Der Spiegel, že jako lídr postkomunistické strany Die Linke sází na nezodpovědný populismus. Ovšem Ramelow reagoval na předchozí reportáže o tom, že sám porušil hygienické předpisy, když se účastnil pohřbu své sousedky. Přitom z dosavadního průběhu epidemie dávno věděl, jak zbytečná je karanténa ve městech, kde se objeví nejvýš jeden případ týdně.

Z příkladu města Jena, kterým chtěli tuzemští novináři podpořit někdejšího šéfa krizového štábu, vyplývá spíše závěr, že „Prymula to přehnal“.