Politici se to snaží maskovat snižováním laťky

Tvrdý úpadek českých dětí

Politici se to snaží maskovat snižováním laťky
Tvrdý úpadek českých dětí

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Dnešní děti rozumějí tomu, co čtou, výrazně méně než před patnácti lety. Hůř počítají a mají horší přehled v základních vědách. Oni i jejich rodiče ale zároveň urputně touží po formálních potvrzeních, že dosáhli určitého stupně vzdělání. Po maturitních vysvědčeních a vysokoškolských diplomech. Tím vytvářejí společenskou poptávku na snižování nároků pro získání formálních dokladů o vzdělání. Politici jí ochotně vycházejí vstříc. Proto se už roky donekonečna odkládá povinná státní maturita z matematiky. Místo vzdělané společnosti, která čím dál víc rozděluje země na bohaté a ty ostatní, se snažíme kamuflovat úpadek vzdělanosti.

U jednotné státní maturity z matematiky letos propadlo 22,4 procenta studentů, kteří se k ní přihlásili. A to matematika zatím není povinný předmět a maturují z ní jen ti, kdo si ji vybrali. Řady propadlíků se za poslední rok rozšířily o 0,7 procenta studentů. Čeština u maturity povinným předmětem je. Propadlo z ní 10,4 procenta studentů. Zhoršují se ale i výsledky těch, kdo maturitu udělají. Oproti loňskému roku se mírně snížil podíl žáků, kteří v řádném termínu složili didaktický test z matematiky na jedničku nebo dvojku, a to z 28,7 procenta na 27,6 procenta. Maturantů s trojkou z matematiky je letos 25,6 procenta.

Maturita z matematiky by měla být povinná na gymnáziích a lyceích od roku 2021. Na většině ostatních maturitních oborů se má stát povinnou součástí maturity o rok později. Současný Babišův ministr školství Robert Plaga ale už ohlašuje snahu o snížení laťky. „Tato informace o výsledcích maturit je pro mě dalším důvodem, proč bychom se měli urychleně začít bavit nejen o nastavení maturit z matematiky, ale také o tom, zda povinná maturita z matematiky je smysluplná u všech oborů tak, jak je tomu dnes v zákoně a v nařízení vlády,“ reagoval Plaga v květnu na zveřejnění čísel o propadlících.

U jednotné státní maturity z matematiky letos propadlo 22,4 procenta studentů, kteří se k ní přihlásili. A to matematika zatím není povinný předmět a maturují z ní jen ti, kdo si ji vybrali. - Repro: archiv

Nepřelez, nepřeskoč, hlavně podlez

U maturity z češtiny už Plaga rovnou jedná. Ministerstvo školství před pár dny vydalo novou změkčující vyhlášku. Od jara příštího roku budou mít maturanti o deset minut víc času na test z češtiny a během zkoušky budou nově moci změnit své rozhodnutí a vybrat si jiné téma maturitního slohu.

Tlak ale přichází i z druhé strany. Hledá se viník toho, proč jsou studenti u maturit čím dál slabší. Ukazuje se na kraje, které mají na starosti regionální školství, do nějž patří i všechny střední školy. Hejtmani proto prosazují zpřísnění kritérií hned při vstupu do středoškolských oborů, které končí maturitou. Přijímací zkoušky na střední školy jsou dnes jednotné podle testů státní instituce Cermat. Hejtmani proto chtějí, aby se nastavil minimální počet bodů v testech Cermatu, který otevírá na každém typu školy dveře do maturitních oborů. Školy by ho musely dodržet bez ohledu na to, kolik žáků se jim hlásí. Střední školy dostávají, stejně jako vysoké školy, ze státního rozpočtu peníze za každého přijatého studenta. Proto se jich snaží nabrat co nejvíc, aby plně využily svou kapacitu. Bez ohledu na výsledky studentů. Dochází tak k bizarním situacím, kdy je v silných populačních ročnících vstupní laťka do téže  školy podstatně vyšší než v těch slabých.

Ministr Plaga nejdřív na tlak krajů, do jehož čela se postavila jeho stranická kolegyně z Babišova ANO, šéfka Asociace krajů a hejtmanka Karlovarského kraje Jana Vildumetzová, kývl. Slíbil, že nepodkročitelné vstupní laťky připraví. Pak ale začal couvat. Zvýšení nároků a zpřísnění pravidel je vždycky nepopulární. Rodiče jsou velmi silná voličská skupina. A jak upozorňoval sociolog Ivo Možný (+ 2016), dlouhodobě se zabývající vzděláním: v debatě o školách vždycky rozhodují ti průměrní a podprůměrní. Je jich drtivá většina. Politici tomu tlaku podléhají. Proto přibývá studentů středních a vysokých škol a jejich znalosti a schopnosti zároveň upadají. Česká republika je plná majitelů maturitních vysvědčení a vysokoškolských diplomů. A stále přitom ubývá těch, kdo jsou skutečně vzdělaní.

Šikmá plocha nevzdělanosti

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) začala v roce 2000 zpracovávat v několika desítkách zemí světa testy PISA. Zjišťuje v nich na stejných otázkách a úlohách znalosti a schopnosti patnáctiletých dětí. Tehdy na tom čeští studenti vůbec nebyli špatně. V matematice měli lepší výsledky než Američané, Němci, Poláci, Izraelci. Dosahovali v průměru 498 bodů. Němci 490, Poláci jen 470. Němce i Poláky jsme za sebou s přehledem nechávali i ve schopnosti porozumět textu. Byli jsme ve stejné lize jako Švýcaři nebo Dánové. Čeští studenti měli 492 bodů, Švýcaři 494. Dánové 497. Dokázali jsme úspěšně soutěžit s těmi nejbohatšími a nejvyspělejšími zeměmi Evropy, přitom jsme dávali do vzdělání méně peněz než ony.

V základním přehledu a orientaci ve vědách tehdy čeští studenti patřili do úplně první světové ligy, která se dostane v testech přes pět set bodů. Češi měli v průměru 511, Britové 532, Finové 538 bodů. Vůbec nejúspěšnější jsou Korejci (552) a Číňané (541). Němci dosáhli jen 487, Poláci 483 bodů.

OECD dělá PISA každé tři roky. A s výjimkou jednoho mírného vzestupu z předchozího pádu v roce 2006 sledujeme trvalý úpadek znalostí a schopností ve všech třech kategoriích. Schopnosti porozumět textu, matematice i vědeckém přehledu. To je úpadek patnáctiletých proti jejich starším předchůdcům. Ještě smutněji to vypadá v mezinárodním srovnání. Zatímco my padáme, jiní jsou stále vzdělanější. Třeba sousední Poláci. Země stále podstatně chudší než my.

V poslední PISA z roku 2015 jsme se propadli ve všech třech disciplínách hluboko pod Poláky, Němce i další země, které ještě v roce 2000 čeští patnáctiletí s přehledem poráželi. Výkon v matematice se za patnáct let propadl z 498 na 492 bodů. Ve schopnosti porozumět textu ze 492 na 487 bodů. Nejprudší je úpadek v základním vědeckém přehledu. Z tehdejších prvoligových 511 na nynějších 493 bodů. Výsledky těch nejúspěšnějších na prvních místech se ve všech třech disciplínách naopak výrazně zlepšují. V roce 2000 patřilo do první ligy (s výsledky nad pět set bodů) dvanáct zemí, byli jsme mezi nimi. Teď je jich osmadvacet. Bez nás.

Setrvalé snižování latěk vede v České republice k úpadku znalostí. Výše popsané body jsou průměr. Nebezpečné je i to, co se odehrává pod ním. Zvětšují se rozdíly mezi dětmi s nejlepšími a nejhoršími výsledky. V té nezdravé atmosféře snižujících se nároků ale zároveň ubývá těch, kdo jsou schopni dosáhnout v testech nejlepších výsledků. A přibývá těch se slabými výkony. Podle toho, jak uspějí v testech, dělí PISA studenty do šesti kategorií. Do dvou nejvyšších skupin se v České republice při posledním testování dostalo jen 14 procent dětí. V Polsku 16, v Německu bezmála 20 procent. Ještě úplně jinak ale vypadá skóre v zemích s nejchytřejšími studenty na světě. V Singapuru se do dvou nejvyšších skupin propracuje skoro 40 procent studentů, v Číně 30, v Japonsku 26 procent. V postkomunistickém Estonsku, které je stále výrazně chudší než my, přes 20 procent.

České školy nejsou místa, kde děti dosahují skutečného, v reálném životě použitelného vzdělání. Jsou to místa, kde se nějak doputuje k formálním dokladům o vzdělání. Ať už je to maturitní zkouška, nebo vysokoškolský diplom. Ty mají stále nižší schopnost vypovídat, že jejich držitel skutečně prokazuje znalosti a dovednosti na úrovni. Snižování latěk, jak to teď předvádí Babišův ministr školství Robert Plaga, poměry dál zhoršuje.

Učební obor automechanik, praktická výuka. - Foto: Profimedia.cz

Krize na severu a západě Čech

Tlak krajů na nepodkročitelné laťky do maturitních oborů je reakcí na tvrdou kritiku na příliš mnoho neúspěšných u maturit, která padá na jejich hlavu. Mezi jednotlivými regiony jsou přitom v úrovni vzdělání obrovské rozdíly. Zrovna Karlovarský kraj, který vede šéfka Asociace krajů Jana Vildumetzová, je na tom podle výsledků u maturit vůbec nejhůř, hned za Ústeckým krajem. Na severu Čech udělají studenti v průměru maturitní zkoušku z matematiky na 43,2 a z češtiny na 44 procent. V Karlových Varech mají u matematiky 46 a u češtiny 48 procent. S velkým náskokem jsou nejúspěšnější studenti z Prahy, následováni Krajem Vysočina, Zlínským a Jihomoravským krajem. Odstup první čtyřky regionů od Ústí a Karlových Varů na chvostu je obrovský.

Zaostávání ústeckých a karlovarských škol ukazují také testy PISA. Třetina žáků v těchto regionech skončila na nejnižším stupni. „Interpretují údaje několika známých životních situací vyžadujících nízkou úroveň poznání,“ popisují schopnosti na této úrovni autoři testů. „Jsou schopni využít nějaké z jednoduchých zdrojů dat v málo souvislostech a umějí popsat nějaké velmi jednoduché vzájemné vztahy.“ Těch, kdo zvládnou testy PISA na nejnižší úrovni, je v celé České republice 13,7 procenta. To není ani poloviční hodnota proti severu a západu Čech. Žádné další kraje tak vysoký podíl slabých žáků nemají.

Studijní talenty naopak sbírají Praha a Jihomoravský kraj. Zatímco ale Praha zůstává na špičce i co do úspěšnosti maturit, na Brněnsku jsou maturanti úspěšní jen lehce nadprůměrně. Za zmínku stojí také Vysočina a Zlínský kraj. Když pomineme víceletá gymnázia, která jsou doménou velkých měst, dosahují středoškolští studenti nejlepších výsledků – přinejmenším v češtině – právě tady.

Velmi výraznou roli hraje, na jakých školách děti studují. Výsledky těch, kdo absolvovali gymnázia, jsou u maturit výrazně lepší než u studentů, kteří završí maturitou studium na středních odborných školách. Právě v Ústeckém kraji je gymnazistů méně než ve všech ostatních krajích. Naopak na Karlovarsku, které má podobně špatné výsledky jako severní Čechy, však studuje na gymnáziích skoro stejný poměr dětí jako na Zlínsku nebo na Vysočině, kde naopak dosahují nejlepších výsledků.

Kadeřnice s maturitou? Proč?

Největší potíže a taky největší různorodost je na odborných středních školách. Na nich ve všech krajích včetně Prahy studuje přes 40 procent studentů. Do této skupiny patří i všechny možné učební obory, které jsou zakončeny maturitou. A je otázka, jestli třeba na středních školách zaměřených na řemesla, techniku nebo umění je potřeba, aby jejich absolventi, kteří nechtějí dál pokračovat ve studiu na vysokých školách, maturitu skládali. Skvělý truhlář, krejčí nebo kadeřník pro úspěch ve své profesi maturitu nepotřebuje. Potřebuje ji až krejčí, který se rozhodne jít studovat třeba návrhářství a design na výtvarnou vysokou školu. Například jedna z nejúspěšnějších a nejvíc obsazovaných českých hereček Aňa Geislerová nezastírá, že maturitu k úspěchu ve své profesi nikdy nepotřebovala. A s přehledem předčí zástupy svých kolegů s diplomy z DAMU.

Víc než snižování latěk je potřeba začít rozlišovat, v kterých profesích je maturita, garantující určitou minimální úroveň znalostí z jazyků nebo matematiky, nutná a kde je zbytečným formálním papírem, který stejně žádnou úroveň znalostí a schopností nezaručuje.

V touze po tom papíru hraje výraznou roli i to, jak ho společnost vnímá. Stále je považován za vstupenku k jistější pracovní kariéře. Ti, kdo maturitu mají, najdou práci snáz než ti bez ní. Podle aktuální studie OECD Education at a Glance dosahuje v České republice zaměstnanost mezi mladými lidmi z generace 25 až 34 let, kteří mají maturitu, 82 procent. Jako v jedné z mála vyspělých zemí je dokonce vyšší než u vysokoškoláků, kde pracuje 80 procent z nich. V sousedním Německu naopak vydělává 83 procent mladých s maturitou a 87 procent vysokoškoláků. V Polsku 77 procent těch, kdo mají maturitu, a 88 procent majitelů univerzitních diplomů. Ve Francii je skóre 74 versus 87 ve prospěch vysokoškoláků.

Touha po maturitním vysvědčení je proto u studentů i jejich rodičů přirozená. Skončit bez maturity, to budí dojem existenčního ohrožení. Mezi mladými lidmi, kteří ji nemají, pracuje ve věku 25 až 34 let jen 54 procent z nich. Ve většině evropských zemí je to podobné. Pokud se ale bude maturitní laťka dál snižovat a znalosti studentů dál upadat, stane se postupně formálním papírem, který nikdo nebude brát moc vážně.

Snižování laťky je šikmá plocha do společnosti nevzdělanosti a pseudovzdělanosti. Jedinou cestou je vytvořit ve školách podmínky, aby se zlepšila úroveň znalostí. Podmínkou jsou jasně daná přísná kritéria jak při vstupu na střední školy, tak při jejich absolvování. Pro řadu dětí to bude znamenat, že třeba budou muset na základních i středních školách strávit víc let a některé ročníky opakovat, aby byly schopné se přes vysoko nastavené laťky dostat. V zemích, které vedou ve světových žebříčcích znalostí studentů, to není nic unikátního.

30. listopadu 2018