Kina v Číně lákají narůstající počet diváků a Hollywood často čelí obviněním, že při natáčení svých „trháků“ stále víc zohledňuje spíš čínský než americký trh. „Říše středu“ ale zdaleka nespoléhá pouze na zahraniční produkci, protože kasovní rekordy tam lámou domácí snímky, které nezřídka nesou silné propagandistické poselství čínské armády. Vydává se Čína stejnou cestou jako kdysi sovětská válečná kinematografie?

Na prvním místě žebříčku filmů, jež v Číně vydělaly nejvíc, figuruje snímek Wolf Warrior 2, kdežto druhé místo obsazuje Operace Rudé moře. Většině diváků na Západě tyto názvy patrně nic neřeknou, ale v komunitě vojenských expertů a fanoušků určité povědomí existuje, jelikož tyto filmy v ní vzbudily zájem. Není divu, protože jde v podstatě o ekvivalent toho, co v USA vznikalo coby „náborové“ filmy amerických ozbrojených sil. Jde o tvorbu, která má podporovat a upevňovat patriotismus a hrdost na vlastní vojáky.

Top Gun, Rambo, Delta Force, Černý jestřáb sestřelen, to jsou některé ze slavných snímků, ze kterých Čína evidentně čerpala. Další pramen představuje tvorba ze Sovětského svazu, jelikož bez ohledu na politiku je třeba přiznat, že velkolepé válečné filmy Rusové prostě uměli a stále umějí. Ostatně i v dnešním Rusku podobné filmy vznikají; připomeňme třeba jen kontroverzní snímek 28 panfilovců, jenž vyvolal hlasité spory mezi historiky, nebo čerstvý film T-34, který, jak název napovídá, se zaměřuje na tankisty.

Většina sovětských a ruských vlasteneckých snímků se zabývá druhou světovou válkou. Také v Číně přišel před časem pokyn produkovat díla čerpající z dějin, a tak se objevila trilogie, do níž náleží tituly Založení republiky (2009), Založení strany (2011) a Založení armády (2017). Jejich výdělky v kinech ani hodnocení u kritiků ovšem rozhodně neodpovídaly tomu, co si od nich vláda, strana a armáda pravděpodobně slibovaly.

Zástupy čínských filmových hvězd a hvězdiček v úlohách historických postav, které pronášejí ideologické fráze, totiž nadchly jen málokoho. Dalším takovým pokusem je snímek Air Strike (2018), kde si Bruce Willis za čínské peníze zahrál amerického pilota, který školí čínské letce v boji proti Japoncům. Na Západě ale film naprosto propadl a neúspěch „korunovala“ potupná skutečnost, že v Číně nakonec do kin vůbec nešel, protože se ukázalo, že během jeho natáčení údajně docházelo k masivním daňovým únikům.

Rozpačité výsledky prvních dvou „zakladatelských“ filmů zřejmě vedly k radikálnímu obratu. Navzdory oficiální snaze totiž vzdálenější historie, respektive její filmové pojetí, zjevně moc neláká, a proto dostala přednost žhavá současnost. Za jednu z prvních vlaštovek se dá považovat film Wolf Warrior. Šel do kin v roce 2015 a vypráví o „neposlušném“ čínském odstřelovači a jeho službě ve stejnojmenné jednotce zvláštního určení.

„Vlčí válečníci“ jsou (údajně) speciálním útvarem čínské armády, který má zkoumat, hodnotit a využívat metody zahraničních elitních sil. Plní svou roli mimo jiné při cvičeních (v podstatě tak jde o ekvivalent amerických Opposing Forces), ovšem děj filmu ho pošle do „ostrého“ boje, když se stane terčem útoku (jak jinak) amerických žoldnéřů. Kromě přestřelek proto čeká na diváka také pořádná várka patetických vlasteneckých proslovů.

V roce 2017 se úspěšný film dočkal pokračování. Wolf Warrior 2 probíhá v podobném duchu, ale tentokrát s daleko větším rozmachem, neboť se odehrává ve fiktivní africké zemi, kde řádí epidemie záhadné choroby a k tomu násilničtí rebelové, samozřejmě opět s podporou žoldáků.

Čínský hrdina, jehož místy směšná „neprůstřelnost“ by přivedla do rozpaků i Chucka Norrise, má tedy práce víc než dost, pokud chce zachránit své domorodé přátele a k tomu ještě čínské civilisty, kteří na černém kontinentu pracují a pomáhají.

S Afrikou proti Západu

Poselství filmu je evidentní. Čína a Afrika jsou spojenci, kdežto západní korporace a žoldnéři jen zabíjejí a drancují. Navzdory hodně naivnímu podání (nebo snad právě proto?) se Wolf Warrior 2 stal zdaleka nejúspěšnějším čínským filmem všech dob, když s rozpočtem asi 30 milionů dolarů vydělal v přepočtu přes 870 milionů dolarů. Není tedy nijak překvapivé, žeby se čínští diváci měli záhy dočkat i třetího dílu.

Filmy o „Vlčím válečníkovi“ nejvíce ze všeho připomínají hollywoodské akční „trháky“ z 80. let, tedy z období vlády Ronalda Reagana, kdy Spojené státy znovu získávaly sebevědomí, které se muselo vzpamatovat z traumatu v podobě války ve Vietnamu. Zcela logicky proto znějí hlasy, že nová vlna čínských filmů ukazuje na obdobný růst sebevědomí Pekingu. Čína již vystupuje jako světová velmoc, jež asertivně prosazuje své zájmy.

Film Wolf Warrior 2 to sděluje opakovaně a názorně. Afričtí rebelové se zdráhají zabít čínské civilisty, protože se obávají odvety, samotná čínská vlajka v rukou hlavního hrdiny způsobuje zastavení střelby a v úplném závěru zazáří čínský pas spolu s prohlášením, že občané ČLR se mohou cítit bezpečně, protože je chrání jejich armáda. Ostatně děj filmu vzdáleně odkazuje na evakuaci čínských civilistů z Libye (2011) a Jemenu (2015), kterou tehdy opravdu efektivně a profesionálně zajistily čínské námořní a letecké síly.

Události v Jemenu se ale dočkaly ještě jednoho zpracování, kterým je také už zmíněný snímek Operace Rudé moře, jenž měl premiéru v únoru 2018. Dočkal se velkých pochval, za něž jistě vděčí i vynikajícímu režisérovi. Hongkongská legenda Dante Lam má na kontě řadu akčních a kriminálních snímků, jež se obešly bez politické agendy, avšak před několika roky poskytl své schopnosti „oficiální“ čínské kinematografii. V roce 2016 měl premiéru jeho film Operace Mekong o boji proti narkomafii v jihovýchodní Asii.

Tento film, který byl k vidění také v Česku, vlastně dramatickou formou líčí události z let 2011–2013. Ozbrojenci na řece Mekong tehdy zmasakrovali třináct čínských rybářů a Čína se pak podílela na sérii akcí s cílem zlikvidovat drogový gang, jenž měl onen čin zřejmě na svědomí. Dante Lam to podal svým „hongkongským“ stylem a vysloužil si chválu také díky opravdu vysoce realistickému zpracování přestřelek.

Jeho mistrovským dílem se ale stala Operace Rudé moře. Pokud se snímky řady Wolf Warrior dají popsat jako „čínský Rambo“, pak Lamův film je jednoznačně „čínský Černý jestřáb“. Lze říci, že jsou to asi dvě hodiny krutého boje ve městech a pouštích, kde čínská námořní pěchota kryje evakuaci čínských civilistů a k tomu se snaží zastavit teroristy, kteří chtějí získat zásobu uranu. Z čistě „řemeslného“ filmařského hlediska jde o povedené dílo, jež se může srovnávat i s tím nejkvalitnějším z dnešní hollywoodské produkce.

Slabší povahy je však nutno upozornit, že Dante Lam se nebojí realistického zpracování války v její nejsyrovější a nejbrutálnější podobě. O otevřená zranění, amputace a další ukázky toho, co s lidským tělem udělají moderní zbraně, tedy ve filmu není nouze. Co naopak téměř chybí, to jsou patetické projevy či nepřátelské zmínky o Američanech. Operace Rudé moře totiž sází na podstatně promyšlenější formu propagandy.

Wolf Warrior líčí čínské vojáky jako nezastavitelné a skoro nadlidské bytosti, kdežto Operace Rudé moře realisticky ukazuje tvrdé, ale pořád lidské profesionály. Jsou to prostě vojáci, kteří dostali úkol a ze všech sil se jej snaží splnit, u čehož krvácejí a umírají, ale nikdy nepřestávají vzdorovat protivníkům. V některých chvílích bojují o holý život či o záchranu svých druhů, ovšem na prvním místě pro ně zůstává dokončení mise.

Obdobně profesionální dojem budí i snímek Sky Hunter (2017), který se dá pro změnu popsat jako „čínský Top Gun“. Točí se okolo elitního týmu čínských vzdušných sil, jenž je vyslán do fiktivní středoasijské země s cílem obnovit mír. Diváci tudíž mohou spatřit špičkovou výzbroj čínského letectva, ale moderní techniku akcentují i filmy řady Wolf Warrior a tvorba Danteho Lama. Na plátně se ukazují drony, přesně naváděné zbraně či „chytré“ hodinky, dojde také na kybernetický boj, a dokonce i na ovládání počasí.

Obraz globální velmoci

Procítěné proslovy, vlající rudé vlajky, profesionalita a moderní vybavení čínských vojáků, to vše jsou tedy různé dimenze propagandistického obrazu, který jednoznačně sděluje, že Čína je sebevědomou globální velmocí. V případě řady Wolf Warrior je to propaganda prvoplánová a chvílemi až směšně naivní, kdežto obě Operace a Sky Hunter volí důmyslnější cestu, základní poselství o pozici Čínské lidové republiky však zůstává.

Ačkoli se vyskytují pochybnosti, zda tato kombinace může fungovat, zájem čínských diváků o tyto filmy je obrovský. Také v tom se zrcadlí úspěch amerických titulů podobného ražení. Ostatně Wu Ying, režisér a současně představitel hlavní role, výslovně uvedl, že nemá obavu o úspěch svých děl, protože pokud to zafungovalo v USA, není důvod to nezopakovat v Číně. Vnucuje se pochopitelně otázka, kam hodlá čínský filmový průmysl podle těchto trendů směřovat dál.

Pokud se bude i nadále řídit hollywoodskými vzory, zřejmě se dá očekávat, že se začnou rodit rovněž vlastenecky laděné snímky jiných žánrů, např. sci-fi či katastrofické. V tom případě se dá (bez jakékoli nadsázky) očekávat třeba i jakýsi „čínský Den nezávislosti“, kde čínští vojáci zachrání lidstvo před invazí mimozemšťanů. Ostatně už ve druhém dílu Dne nezávislosti hráli dosti důležitou roli Číňané v globálních kosmických silách.

Takové směřování však bude takřka nezbytně znamenat také převzetí dalšího rysu současného hollywoodského mainstreamu, tedy cynickou orientaci na komerční úspěch. V těchto filmech se patriotismus zpravidla omezuje na obligátní, téměř „povinnou“ vlající vlajku. Čína se snaží kombinovat státní řízení s kapitalismem, takže se zřejmě pokouší udržovat propagandistickou linku filmů a zároveň ziskovost. Aktuální žebříčky návštěvnosti sice naznačují, že se to zatím daří, ovšem toto úspěšné tažení nemusí trvat věčně.