Tag: společnost

Články k tagu

Matoucí nálepka „true story“

Toto je pravdivý příběh. Tímhle konstatováním začíná mnoho filmů a seriálů, různě formulované je člověk čte na záložkách knih, v posledních letech děl přiřazovaných k tzv. autofikci. Co ale to slovní spojení „pravdivý příběh“ dnes vlastně znamená? Současnost se často popisuje jako „postpravdivá“ doba, v níž vymizela suma společně sdílených fakt a nakonec i pravda v abstraktním smyslu, jako ideál, jehož dosažení se člověk snaží přiblížit. O to víc jsou ale žádány pravdivé příběhy, někdy člověk narazí i na názor, že s jinými než „pravdivými“ není důvod ztrácet čas.

Po atentátu

Když atentátník střílí na politika, jsou jen dvě možnosti. Pokud by Robert Fico zemřel, Slovensko by to oslabilo, vzniklo by mocenské vakuum, politika by se ocitla v chaosu anebo v těsné blízkosti chaosu, pubescentní politici z obou stran by začali hrát vybíjenou, kdo s koho. Jestli Robert Fico přežije, atentát ho navzdory možným zdravotním komplikacím politicky posílí. Získá něco, co žádný politik nedokáže získat volbami, a další vývoj politiky bude určovat on.

VIDEO: „Ostuda Německa.“ Hajlující německá smetánka pobouřila i Scholze

Že budou videa z VIP večírku mladé německé elity zajímat i německé politiky asi před jeho konáním nikdo nečekal. Party v baru na německém ostrově Sylt, kde k tanci hrál světoznámý DJ Gigi D'Agostino, se ale zvrhla k nacistickým oslavám. Kromě pokřikování někteří účastníci i hajlovali, nebo dvěma prsty u horního rtu předváděli knír Adolfa Hitlera. Německá ministryně vnitra Nancy Faeserová účastníky označila za "ostudu Německa". Informují například deník Bild nebo web Deutsche Welle.

Náš slovenský atentát

Česká a hlavně slovenská média po oznámení atentátu na Roberta Fica oněměla. Pokud nepočítáme jejich povinné vyjádření solidarity s vážně zraněným premiérem. Důvodem bylo, že slovenští vládní politici vyhráli interpretační válku o to, „kdo za to může“. Po atentátu si nechali vnutit názor, že existuje kolektivní viník pokusu o vraždu slovenského premiéra. Místopředseda slovenského parlamentu Blaha (Smer) to řekl jasně: Viníkem jsou média.

Nanebevzetí Roberta Fica

Slovenský premiér mi promine, ale tomu, co se děje po atentátu na jeho osobu, je třeba se smát a současně se mít na pozoru. Během několika dní přešlo jeho blahořečení ve svatořečení a každým dnem už musíme očekávat nanebevzetí, a to ještě zaživa. Uzdravení a návrat do funkce Ficovi přejme, tyhle šaškárny kolem jeho osoby ani náhodou. Bývalý poslanec ČSSD a právní expert Trikolóry Zdeněk Koudelka uveřejnil na Blogosvětě článek s příznačným názvem Robert Fico – hrdina demokracie.

Robert Fico neprocházel růžovým sadem

Když se stoupenec jednoho tábora dopustí aktu politického násilí, jsou lidé z druhého tábora vystaveni pokušení dát to za vinu tomu prvnímu jako celku. A tak po atentátu na premiéra Roberta Fica čteme všude na internetu starší výrok opozičního lídra strany Progresivní Slovensko (PS) Michala Šimečky: „Uděláme všechno, aby Fico nevládl.“ V prvních hodinách se šířila vymyšlená zpráva, že pachatel, 71letý Juraj Cintula, je členem Šimečkova PS. Vytýkat politikovi, že chce svému konkurentovi zabránit v sestavení vlády, nelze, to bychom politiku připravili o její podstatu.

Země, odkud se neutíká, má nadějnou budoucnost

Tato debata se výjimečně nekonala v redakci Echa, nýbrž na festivalu United Islands of Prague. Zúčastnili jsme se ho podruhé, jeho tématem byla vymírající Evropa. Nejen o ní hovořili přírodovědec, biolog, básník a spisovatel Jiří Sádlo z Botanického ústavu AV ČR, etnolog Leoš Šatava z FF UK, jenž se zabývá především malými evropskými národy a jazyky, a Adam Horálek, rovněž z FF UK, který zkoumá antropologii stárnutí a národy asijské.

Nesmiřitelné Slovensko

Každý člověk, který se dostane na hranici života, je tímto fatálním okamžikem nějak poznamenán. Může ho významně změnit. Utvrdit v jeho vidění světa, nebo ho naopak změnit, nebo se navenek nic měnit nemusí a člověk si to odehraje ve svém vnitřním světě. Těžko říct, jak se s atentátem vyrovná nejvýraznější současný slovenský politik a premiér Robert Fico, který přežil útok zjevně frustrovaného a psychicky nevyrovnaného individua. Takových vidíme v historii 20. století mnoho. Jen zřídka za atentátem na politika najdeme organizované spiknutí opozice.

Neřež cizí strom

Žil byl strom. Dub. Má svého tajemného posla, sojku, která tu a tam ztratí žalud a ten je schopen prorazit si cestu, aby zdobil kraj. Šanci na přežití má zejména v tzv. rozhradách, kde se tak nějak neví, co je čí, a on se ujme. Kdysi právě pomezní stromy určovaly hranice a scházeli se pod nimi sousedé z polí k obědu či jindy k besedě a tak vůbec. Koupíte-li si pozemek a máte strom v hranici pozemku, více, či méně, není tak úplně váš. A je-li vaším sousedem veřejná cesta, které byl strom doprovodem dávno před vaším nabytím, pak je veřejným zájmem.

Zakáže Německo vtipy o politicích?

V Německu semaforové koalice se roztrhl pytel s trestními oznámeními samozvané šlechty, které se nelíbí, že si z ní drzý plebs utahuje. Německé vtipy nejsou od toho, abyste se jim smáli, prý řekl Mark Twain. To nebyl jenom aforismus, to byla předpověď. V Německu semaforové koalice se totiž roztrhl pytel s trestními oznámeními samozvané šlechty, které se nelíbí, že si z ní drzý plebs utahuje. Zákon „na ochranu cti politicky aktivních jedinců“ je bohužel dostatečně gumový na to, aby to dovolil. Svobodu slova zatím drží soudy, ale guma praská.

O Novotném bude ODS jednat v červnu. „Jeho vyjádření bylo naprosto za hranou,“ řekl Vondra

Výkonná rada ODS se bude zabývat nedávnými výroky starosty Řeporyjí Pavla Novotného 11. června. O tom, že se nejvyšší vedení možným vyloučením Novotného zabývá informoval deník Echo24 v minulých dnech. Termín jednání výkonné rady nyní upřesnil mluvčí ODS Jakub Skyva. Novotný se stal terčem ostré kritiky v minulých dnech, kdy velmi nevhodně komentoval zdravotní stav dcery Felixe Slováčka herečky Anny Julie Slováčkové.

Amazon proti kapitalismu

Filmová či televizní adaptace počítačové hry byla dlouho prokletý žánr, nevznikalo jich úplně málo, výsledky ovšem za moc nestály. Jediné naděje, které vzbuzoval, bylo úpěnlivé doufání, že třeba jednou někdo nějakou hru zadaptuje dobře. To se změnilo v posledních letech, kdy se produkční společnosti s až manickou energií vrhly na těžení „intelektuálního vlastnictví“, vytváření děl podle předloh, jež lidé dobře znají a jsou ochotny do takových projektů mohutně investovat.

Pohled růžovými brýlemi

Náhoda tomu chtěla, že kauza s odstraňováním Myslbekova Krucifixu na pražské AVU pronikla do médií v době, kdy Akademie zaměstnávala veřejnost ještě další akcí, rochněním se v hlíně obnažené pedagožky Kateřiny Olivové před budovou. Myslím, že je možné zároveň soudit, že s Akademií a některými dalšími institucemi této sféry je něco špatně, něco, co legitimně zraje na zásah veřejné správy.

Pavel Novotný na tapetě

Co nám říká o stavu nejsilnější vládní strany případ Pavla Novotného? Předsednictvo ODS včera řešilo další budoucnost tohoto výrazného lokálního politika, starosty obce Řeporyje, ve straně. Syn zpěváka a baviče Petra Novotného, sám po léta bulvární novinář, je už dlouho nejbarvitější figurou české politiky v širším slova smyslu. Řada jeho neslušných až skandálních postů na sítích nebo i výroků začala vznikat před mnoha lety. Teprve když si teď vzal do úst nemoc dcery hudebníka Felixe Slováčka, narazil ale i ve vlastní straně tak, že to je slyšet navenek.

Podmínkou optimismu je vyhlížení katastrofy

Záminkou pro naši debatu je nedávné dvacáté výročí vstupu ČR do Evropské unie. Na to mohou být různé vzpomínky a různé názory, jež pravděpodobně během našeho hovoru vyplynou. Ale zde půjde o širší perspektivu. O to, kam v dějinách Evropy, našeho kontinentu, EU patří. Evropa byla vždy nesmírně rozmanitý kontinent, který zároveň měl tendenci se slučovat, mohutnět, sílit, chřadnout, slábnout a zase se rozpadat: římské impérium, Svatá říše římská, habsburská monarchie, třetí říše… Možná z druhé strany i Sovětský svaz. No a po druhé světové válce EU, původně nepochybně nadějný projekt, z něhož se stal evropský superstát…

Chceme tak moc?

Před nějakým časem uveřejnil architekt Adam Gebrian video, v kterém stojí na Smetanově nábřeží jen kousek od Karlova mostu u pařezu lípy a ptá se: „Chci tak moc?“ Očekává totiž, že někdo přijde a strom vymění za nový v reálném čase. Nebo aspoň v nejbližším možném termínu. Jeho poznámka i očekávání jsou zcela legitimní; ve světě stromů v ulicích probíhá v posledních letech revoluce, jaká tu nebyla víc než sto let. A je škoda, že se odehrává trochu mimo obecnou pozornost. Odborníci se obávají, že by jim veřejnost trochu nerozuměla a všeobecné ochranitelství by dokázalo ochromit jakoukoli snahu po změně.

Konec zločinů na dětech

Asi jen málokterá součást kulturních válek vyvolává takové kontroverze jako otázka transgenderu. Na rozdíl od ostatních, zatím spíše teoretických dopadů těchto sporů se totiž projevuje už i ve společnosti. Od trans žen, které drtí své protivnice ve sportu, přes násilníky, kteří si náhle uvědomí, že jsou ženami, když mají jít do vězení, až přes exponenciální nárůst dětí identifikujících se jako trans, to vše jsou velmi viditelné důsledky transgenderismu. Obzvlášť poslední příklad budí vášně. Zastánci a aktivisté bojující za práva trans lidí tvrdí, že v zájmu dětí je co nejrychlejší změna pohlaví.

Sady Sudet

Krajina mezi Sedlem a Bezdězem je údolí tmelené vodou a rozervané vyvřelinami mezi pískovci. Tři dekády jezdím obdivovat tohle prolínání, které má i etnické a kulturní pozadí mezi Čechy a Němci. Pokud nevíte, o jakém kraji je řeč, zkuste hledat mezi Úštěkem a Doksy. Léta sleduji osud sudetských sadů, které bývaly obvykle vysázeny na zbytkové pozemky svahů, do neoratelných trojúhelníků a jinak nevyužitelných ploch. Drtivou většinu z nich spolkl les, tedy spíš to, co se lesu začíná podobat.

Tajemství synchronizace

V roce 1673 vydal vynikající učenec Christiaan Huygens slavnou knihu Horologium Oscillatorium, která zkráceně řečeno pojednává o konstrukci kyvadlových hodin a jejich matematických základech. Mechanické hodiny té doby totiž neudávaly tak přesný čas, jaký by potřebovali astronomové či kapitáni na dálkových plavbách, kteří podle hodin a pozice slunce zjišťovali zeměpisnou délku. Huygensův vynález pak na další tři století ovládal trh s nástěnnými či věžními hodinami.

Polibek u Kantova hrobu

Lze předpokládat, že i v Kaliningradu si nějak minulý týden připomínali tří sté výročí narození „svého“ filozofa, Immanuela Kanta. Skutečnost, že se právě Kant narodil v tom podivném (post)sovětském městě, je ironií dějin, kterou i on mohl těžko předpokládat, to možná snad jeho kolega Hegel, ale do toho bych se já nepletl, to je věc kdyžtak kolegyně Matějčkové. Ale fakt je, že „jeho“ Königsberg, kterému jsme my říkali Královec, je mimořádným úkazem zániku a konce, je to město Atlantida, nad kterou sice svítí pořád stejné hvězdy, ale to je asi tak všechno, co tam z Kantových dob zůstalo.

Popírat přirozenost vede ke zpátečnictví

Abigail Favaleová, autorka knihy Zrození genderu, kterou před několika týdny vydalo nakladatelství Kalich, kdysi ráda znejišťovala své studenty ohledně jejich identity. Tehdy učila genderová studia. „Co je to muž? Co je to žena? Buďme kreativní! Každý si přece může najít vlastní odpověď.“ Aspoň to nám říká takzvané genderové paradigma, které zpochybňuje existenci přirozeného ženského nebo mužského těla. Dnes zdobí pravou ruku Abigail Favaleové tetování Johanky z Arku. Poté, co prošla konverzí ke katolicismu a stala se matkou čtyř dětí, nepovažuje hvězdy genderové teorie za zdroj inspirace.

Někdy musí být hůř, aby bylo lépe

Jedna stará čínská historka má v sobě spoustu moudrosti: Farmáři uteče kůň. „To je ale neštěstí!“ litují ho sousedé. „Štěstí, neštěstí, kdo ví,“ odpoví jim farmář. Druhý den se kůň vrátí a přivede s sebou dva další divoké koně. „To je ale štěstí!“ – „Štěstí, neštěstí, kdo ví.“ – Další den si farmářův syn vezme jednoho divokého koně na projížďku a spadne z něj, přičemž si zlomí nohu. „To je ale neštěstí!“ - „Štěstí, neštěstí, kdo ví.“

Nepatřit nikomu a ničemu. Mít svobodu myslet

Představme si situaci, ve které jsou lidé, kteří nechtějí nikam patřit. Nechtějí se podřídit diktátu doby, diskurzu. Zařadit se a být zařazen. Chtějí svobodně myslet, klást si různě těžké otázky a hledat na ně odpovědi. Bývá to obtížné, nejtěžší v přelomových, krizových dobách, které vyžadují jednoznačné odpovědi a jasné postoje. Tlak na jednoznačnost zvyšuje rychlost šíření informací umocněné existencí sociálních sítí, pro něž je požadavek jednoznačnosti charakteristickým rysem. Rezistence vůči jednoznačnosti ale nemusí být projevem slabosti, alibismu, absencí hodnot, ale projevem myšlení.

Hranice, ale ne Hollandové. Proč multikulturalismus nefunguje?

Kariéru satirika Konstantina Kisina zásadně postrčilo vystoupení, které se nekonalo. Studentská organizace, která ho pozvala na jistou londýnskou univerzitu předvést stand-up, po něm totiž chtěla nejprve podepsat „dohodu o chování“. Smluvně vymahatelný závazek, že bude dělat jenom „milou a respektující legraci“ a neraní ničí city zejména v obzvlášť citlivých kategoriích, jejichž seznam studenti, tyto pilíře, majáky a kanárci v dolech naší budoucnosti, promptně přiložili.

„Trauma se může projevit až po měsících.“ Jako student přežil střelbu na škole, teď pomáhá těm, co tragédii zažili

Phil Andrew jako student přežil v roce 1988 jeden z prvních útoků střelnou zbraní ve školách ve Spojených státech. Ve městě Winnetka ve státě Illinois ho postřelila psychicky nemocná Laurie Dannová, která následně spáchala sebevraždu. Tato zkušenost pro jeho život byla zásadní. Více než 20 let pracoval pro FBI. Posledních šest let šéfuje skupině Pax, která poskytuje mimo jiné poradenství v oblasti prevence a následné péče po útocích. V rámci své práce navštívil minulý rok i FF UK, kde se účastnil konference o vyjednávání.

Čí je Kryl?

Mladí komunisté si nedávno připomněli nedožitých osmdesát let písničkáře Karla Kryla (1944-94). Nebylo to poprvé. Už v devadesátých letech Kryla pozitivně hodnotil předseda KSČM Miroslav Grebeníček a jeho písně často hrálo internetové komunistické rádio. Nešlo o náhodu. Když se v září 2022 ustavilo protestní hnutí lidí pravidelně demonstrujících na Václavském náměstí, odkazovali se jeho řečníci nejčastěji právě na Kryla. Sám jsem byl svědkem absurdní situace.

Podle většiny lidí Česko přijmulo více ukrajinských uprchlíků, než je schopno zvládnout

Většina lidí si myslí, že Česká republika přijala více uprchlíků z Ukrajiny, než je schopna zvládnout, uvažuje tak 58 procent lidí. Podle zhruba třetiny je situace přiměřená a pět procent zastává názor, že Česko přijalo méně uprchlíků, než by mohlo zvládnout. Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), jehož výsledky agentura tento týden zveřejnila. Ministerstvo vnitra na začátku dubna oznámilo, že v ČR je nyní kolem 339 000 běženců z Ukrajiny s dočasnou ochranou.

Mosambik je příjemnější než Praha, Kapské Město je děs

Před třiceti lety začala genocida ve Rwandě, jeden z nejhorších zločinů v historii Afriky, který na Západě zabetonoval představu kontinentu jako brutálního a zaostalého místa. Afrika, včetně Rwandy, se od té doby přece jenom značně změnila. Právě o tom, jaká je dnešní Afrika, debatovali Ondřej Horký-Hlucháň z Ústavu mezinárodních vztahů, Bohumil Doboš z Institutu politologických studií FSV a Martin Loužecký z neziskovky Skate World Better.

Zamilovat se do železnice

Kultovní, nostalgické, omamné a vábivé. Takové jsou železnice, které lákají tisíce nadšenců milujících vlakovou romantiku. Milovníci železnic, takzvaní šotoušové, nejsou jen ti, kdo riskují život tím, že se fotografují s vlakem mířícím přímo na ně, ale i ti, kdo dokážou postavit věrohodný model železnice či nějakou tu opravdovou zachránit před zánikem.