Žil byl strom. Dub. Má svého tajemného posla, sojku, která tu a tam ztratí žalud a ten je schopen prorazit si cestu, aby zdobil kraj. Šanci na přežití má zejména v tzv. rozhradách, kde se tak nějak neví, co je čí, a on se ujme. Kdysi právě pomezní stromy určovaly hranice a scházeli se pod nimi sousedé z polí k obědu či jindy k besedě a tak vůbec. Koupíte-li si pozemek a máte strom v hranici pozemku, více, či méně, není tak úplně váš. A je-li vaším sousedem veřejná cesta, které byl strom doprovodem dávno před vaším nabytím, pak je veřejným zájmem. Tím spíš, přesáhne-li osmdesát centimetrů obvod v prsní výšce.

Zdali byl sázen s úmyslem, či vznikl spontánně činností sojčí či jiné nahodilosti, je lhostejno. Lidská společnost se rozhodla chránit své životní prostředí jako celek a to je holý fakt. Stromy a konflikty s nimi jsou popisovány obvykle jako typický příklad syndromu „not in my backyard“, kdy jedinci nejsou ochotni respektovat soužití s jedincem, ačkoli jinak si uvědomují svou zodpovědnost za celek, doma skoro třídí odpad, děti posílají celkem pravidelně do školy a obvykle zastavují na červenou.

Není tu tedy řeč o situaci, kdy si koupíte pozemek, vysadíte si na něm jablko a za pár let zjistíte, že vám nechutná. Tady mluvíme o něčem docela jiném. Dejme tomu, že si koupíte pozemek a v roce 2008 si na něm v malé středočeské vísce postavíte domek. Ten dub už tam je, pěknej mladej vzrostlej, hnedka u cesty. Postavíte si u něj vjezd na pozemek. Trochu mu obagrujete kořeny, ale on to snese. Co čert nechtěl, strom roste jako z vody a jednou se probudíte s tím, že vám strašně vadí. Jeho větev může poškodit váš majetek, bránu, dům, auto, střechu, lidi, cokoli. Listí vám způsobuje škody, protože ho musíte uklidit ze dvora i z okapů. Himl laudon, ten strom mě hněte. Inu, pozvete „odbornou“ firmu, naznačíte a pak se jdete nedívat. Je z toho veliké překvapení: „Jejky, vy jste ale ořezali, to určitě přežije.“

Obec se obrátí na policii ve věci poškození cizí věci neznámým pachatelem a rozjede se kolečko. Doubek byl na pozemku obce, a navíc byl holt už pod zákonem. Pokud ořežete všechny větve a zanecháte holý kmen, těžko to budete vydávat za ošetření dřeviny, zvlášť u vitálního dubu s korunou o průměru 11 metrů. Z odborníků se vyklubou náhodně se pohybující pracovníci neznámé firmy. Policie předá věc komisi pro projednávání přestupků a škoda je vyčíslena na 38 tis. Kč, uložena pokuta 5 tis. Kč s tím, že se poškozená obec má obrátit na soud pro náhradu škody.

Se zdviženým obočím pak sledujeme argumentaci pachatele, který se necítí vinen, jednal v krizové situaci ve větrném počasí, větve znemožňovaly využívat pozemek a měl strach o svůj majetek. Škoda prý nebyla způsobena, protože dřevo bylo předáno obci a strom stále žije. Následuje obvinění obce, že se o strom nestarala. Celá argumentační tíže pak kulhá absencí znaleckého posudku.

Pomiňme situaci, kdy se přiznáte k činu mimořádné brutality vůči stromu a pak se z něho pokoušíte vykroutit snižováním škody cenou palivového dříví. Případ snad skončí na České inspekci životního prostředí, způsobilé konat. Pojďme se podívat na tu škodu z pohledu společnosti, na což nám internetová kalkulačka AOPK nestačí. Snaží se sice zohlednit umístění, ale význam potenciálu vzrostlého dubu v sídelní kaši s dlouholetou perspektivou postihne těžko. Veřejný zájem totiž neurčuje pouze nacenění dřeviny „kdekoli“, ale především v daném čase a místě. O co společnost přišla a kolik bude muset vynaložit prostředků, aby nabyla stejný strom a jeho ekosystémové služby zpět.