Tag: Historie

Články k tagu

Země malých pivovarů

„Jo, malé pivovary, to je teď módní trend a výmysl poslední doby!“ Slyšet takovou větu při debatách u hospodského stolu nad plnými půllitry není nic výjimečného. Není potřeba hned karatelsky zvedat prst a začít poučovat, že tak to rozhodně není. Na té větě polovina pravdy je, minipivovary jsou teď skutečně v kurzu a jejich počet v Česku už dávno přesáhl čtyři stovky. Ale žádná novinka to není. Nejstarší český malý pivovar, tedy podle současných definic takový, který má roční výstav menší než deset tisíc hektolitrů, začal vařit pivo před víc než pěti sty lety a dodnes s tím nepřestal. Je v pražské Křemencové ulici, patří k němu i hostinec a kabaret a jmenuje se U Fleků.

Zkáza a znovuvzkříšení jedné hrázděnky

Přes celou oblast severní a střední Evropy, od Holandska přes Sasko až do Slezska, táhne se oblast hrázděných domů, Němci tomu říkají Fachwerkbau. U nás se podle jejich výskytu dá poznat, kde kdysi Němci žili, i když samozřejmě neplatí, že co Němec, to hrázděnka. Ale téměř vždy platí, co hrázděnka, to Němci, tedy ti bývalí naši. Proto jich taky notně ubylo, od války se jich většina zbourala, což byl jednak jistý druh pomsty, ale hlavně proto, že vůbec není jednoduché se o takovou stavbu starat, ošetřovat ji, rekonstruovat. Kdo to neumí, raději to zbourá. Tam, kde přesto zůstaly, lze mluvit o zázraku.

Havlíčku, Havle!

Odborná konference Havlíčku, Havle! se konala 26.–27. října 2021 v Havlíčkově Brodě, městě nesoucím jméno po muži, jenž se v něm nenarodil ani nezemřel. Sborník čtrnácti referátů pronesených na tomto jubilejním shromáždění (200 let od Havlíčkova příchodu na svět, 165 let od předčasné smrti) dostal knižní podobu a zůstane tu jako dobové svědectví. Jak už to v takovýchto kolektivních monografiích bývá, vedle položek nikterak objevných přináší i několik svěžích textů, které dosavadní havlíčkovské bádání obohacují.

Mnichovský kompromis, který by byl zradou

Mnichov je město v Bavorsku, ale pro nás je synonymem zrady a pro civilizovaný svět, který aspoň trochu ví, o co šlo, pedagogickým důkazem toho, že se zlu nemá ustupovat a nejspíš s ním ani vyjednávat. Což už je tedy přece jen otázka. Hitler byl zajisté zlo, ale byl v roce 1938 absolutní zlo? A bylo Československo jednoznačné dobro? Nyní znovu, tváří v tvář tragédii na Ukrajině, se takové otázky nutně vynořují. Nemohlo se přece jenom udělat před několika lety víc, aby k válce nedošlo? A chtělo se to udělat? A pomohlo by to?

Osmdesát pět roků „poté“

Málokterá událost je takovým stínem nad našimi národními dějinami jako mnichovský diktát. Ačkoliv počet lidí, kteří krizový rok 1938 pamatují osobně, rychle klesá k nule, „o nás bez nás“ se zaseklo do kolektivní paměti jako rezavý hřebík, který nepůjde jen tak vytáhnout a který bude dráždit okolní tkáň dalších sto let. Být zrazen spojenci, kteří se za lepších časů tvářili tak přátelsky, na to se nezapomíná. Ani na to, že v okamžiku slabosti se ukázalo, že i menší predátoři na evropské scéně (Polsko, Maďarsko) si rádi urvou nějaké to „maso“.

Texas, Illinois, Kalifornie... K českým kořenům se v USA hlásí 1,4 milionu lidí

K českým kořenům či identitě se ve Spojených státech ve sčítání lidu z roku 2020 hlásilo na 1,4 milionu lidí. Ukazují to údaje, které zveřejnil federální úřad Census Bureau, který má sčítání na starost. Mezi bělošskými etniky tak byla česká identita šestnáctá nejčastěji zmíněná. Nejvíce lidí se k českým kořenům hlásí v Texasu, v Illinois a v Kalifornii. V americkém sčítání lidu se respondenti hlásí k rase a v rámci ní mohli v roce 2020 specifikovat svou etnickou identitu či komunitu. Těch mohou označit i více.

Laťka se zvedá

Laxnost, s jakou přistupoval Senát k nominacím na ústavní soudce, které mu zasílal prezident Petr Pavel, byla u prvních jmen až zarážející. Vládní koalice má v horní komoře parlamentu drtivou většinu. Jen koalice Spolu disponuje ve dvou klubech (ODS s TOP 09, lidovci jsou samostatně) 48 hlasy z 81. Co řekne, to jí projde. Když se přidají Piráti a STAN, může vládní většina přimět hlavu státu, aby skládala Ústavní soud podle jejich představ. Přinejmenším aby o obsazování a představách vládní většiny začal intenzivně vyjednávat. Jenže nic takového se nedělo.

Mosazná nábojnice z křídel anděla

Nad západní Evropou, která začíná za Rýnem, se převalovala okluzní fronta, jíž jsem chtěl uniknout. Z deštivých Cách jsem se proto pohnul o pár kilometrů na jihovýchod do městečka se sympatickým jménem Kornelimünster, tedy Klášter svatého Kornelia. Jede se tam městským autobusem, ve kterém se mnou sedělo několik tureckých matek s kočárky a potomstvem. Tam, kde jsem vystoupil já, však bylo ještě staré Německo, blahobytné bílé domy obklopené zelení, říčka s gotickým mostem, malé náměstí s domem, kde se prý na chvíli zastavil Napoleon, když tuhle nejzápadnější část říše rušil a parceloval mezi své příbuzné.

Srp a kladivo na každém rohu

Potloukáte-li se jako turista batůžkář po bývalém východním bloku, od Estonska až po Bulharsko, spatříte sice různých graffiti strašně moc, ale srpy ani kladiva mezi nimi nebudou. Není to jen tím, že v některých těch státech je symbol bývalé sovětské moci zakázán zákonem; sprejeři si se zněním zákona notoricky hlavu nelámou. Hlavním důvodem je skutečnost, že se znakem genocidy, tyranie a imperiální agrese vůči menším národům se ani většina autorů nočních malůvek špinit nechce.

Lídryně AfD vynechala oslavy konce války. „Nechtěla jsem oslavovat porážku své země“

Místopředsedkyně německé strany Alternativa pro Německo (AfD) Alice Weidelová v rozhovoru v německé televizi uvedla, proč nebyla 9. května na oslavě výročí konce 2. světové války. Pozvána byla u této příležitosti na ruskou ambasádu v Berlíně. „Nechtěla jsem oslavovat porážku své vlastní země,“ uvedla nyní podle serveru Welt.

„ÚSTR to nepochopil.” Ministerstvo se zastalo učebnice s visící Miladou Horákovou

Ministerstvo školství se zastalo učebnice, která vyvolala ostrou kritiku ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Po vyhotovení dalšího posudku se rozhodlo ponechat publikaci takzvanou schvalovací doložku, která ji zařazuje mezi schválené učebnice pro základní vzdělávání. Informovalo o tom nakladatelství Fraus, které za vydáním učebnice stojí. ÚSTR se v letních měsících proti učebnici, kterou vyhotovili bývalí zaměstnanci ústavu, ostře ohradil s tím, že obsahuje faktografické a pedagogické chyby.

Horký sever

Roku 1845, v časech dřevěných lodí a železných mužů, vyrazila z Londýna do Kanady objevitelská expedice vedená sirem Johnem Franklinem. Jejím cílem bylo prozkoumat takzvanou severozápadní cestu, potenciální plavební dráhu z Ameriky do Evropy, vedoucí kolem severního pobřeží severoamerického kontinentu. Pro námořní impérium, navíc v dobách, kdy žádný Panamský průplav neexistoval, by takové spojení bylo velmi užitečné. Franklinova expedice skončila špatně. Celkem 129 mužů zmizelo v divočině a jediné, co po nich pozdější záchranné výpravy našly, bylo několik hrobů.

Kdo dává, dvakrát dostává

K hvězdným okamžikům nejnovějších českých dějin patří těch několik měsíců minulého roku, kdy našinci bez váhání a pochybností pomáhali stovkám tisíc ukrajinských uprchlíků, odváželi je z hranic do tuzemského vnitrozemí, nabízeli jim své příbytky, hledali pro ně ubytování u přátel a známých či pro ně sháněli zaměstnání, lékařskou péči, vhodnou školu pro děti nebo jim jen zkoušeli vyřídit sociální a zdravotní pojištění. Patrně jen málokdo v této zemi nemá po loňsku s ukrajinskými uprchlíky osobní zkušenost – a zároveň jistě není v této zemi nikdo, kdy by neměl osobní zkušenost s průběžnou slovenskou a ukrajinskou imigrací.

Za koho a za kolik

Nedávná záhadná smrt Jevgenije Prigožina, šéfa Wagnerovy skupiny, momentálně asi nejznámějšího žoldáckého uskupení, přitáhla pozornost k tomuto prastarému a nebezpečnému povolání. O žoldácích v dějinách i dnes diskutovali Oldřich Bureš, vedoucí Centra bezpečnostních studií Metropolitní univerzity Praha a profesor na katedře bezpečnostních studií FSV UK, Klára Andresová, která pracuje v Masarykově ústavu a Archivu AV ČR a je členkou Společnosti pro výzkum dějin vojenství, a Petra Ditrichová, právní poradkyně MO, seniorní nerezidentní výzkumnice Ústavu mezinárodních vztahů a viceprezidentka Mezinárodní společnosti pro vojenské a válečné právo.

„Válka s Ruskem začala pro mou rodinu před staletími.“ Zpráva od nového ministra obrany

Ve středu nahradil Rustem Umerov v čele resortu obrany Oleksije Reznikova, který v pondělí podal rezignaci. Umerov byl součástí ukrajinské delegace při některých důležitých jednání s Ruskem, účastnil se například obilných dohod nebo dohod o výměně zajatců. Byl také členem delegace při květnové návštěvě Zelenského v Saúdské Arábii a doprovázel první dámu Olenu Zelenskou při březnové návštěvě Spojených arabských emirátů.

Dlouhé prsty Karla Velikého v Cáchách

Lidé z Cách čili asi Cášané mají tu zvláštnost, že se mohou jednoduchým gestem poznat po celém světě. Udělá se to jednoduše tím, že se nenápadně ukáže či vystrčí malíček, Cášané mu říkají Klenkes, od kleiner Finger. Pochází to snad z konce 19. století, kdy Cáchy byly proslulé tím, že se tam vyráběly jehly, proto ten malíček. Takže třeba Ludwig Mies van der Rohe, ten slavný architekt brněnské vily Tugendhat, mohl třeba kdekoli na světě během svého kosmopolitního života nenápadně ukázat malíček a už k němu běžel rodák. Nebo spíš to bylo naopak,

Okovy pro digitální mysl

„Obávám se, že to nemohu udělat, Dave,“ prohlásil jeden z nejslavnějších filmových robotů, HAL 9000, ve filmu 2001 – Vesmírná odysea. Odmítl tak žádost velitele Bowmana o otevření dveří do lodi – se zjevným úmyslem svého živého kolegu zabít poté, co už zabil jeho spolupracovníka Franka Poola. Kapitán Bowman tento incident přežil, a aby se HALa nemusel nadále bát, odpojil mu všechny vyšší logické funkce, což bylo pro inteligentní počítač ekvivalentem trestu smrti.

V teréňáku po božích cestách

„Kolik času denně věnujete myšlení?“ Touto otázkou se Simone Weilová obracela na sestry, které se o ni staraly během hospitalizace roku 1943 v anglickém Ashfordu. Tehdy pětatřicetiletá francouzská učitelka filozofie, teoložka a sociální aktivistka se tam léčila s tuberkulózou. Ze solidarity s občany obsazené Francie navíc odmítala jíst. Zesnula téhož roku na vysílení. „Zemřelá se usmrtila odmítáním jídla ve stavu duševního vyšinutí,“ čteme v úmrtní zprávě. Od jejího napsání uplynulo osmdesát let.

Obrovská loupež v Britském muzeu. Za dva roky zmizelo asi 2 000 historických artefaktů

Následky ohromující loupeže v Britském muzeu, kde bylo od roku 2021 odcizeno kolem 2 000 historických artefaktů, na sebe nenechaly dlouho čekat. Šéf Britského muzea Hartwig Fischer podal demisi po skandálu s údajnými krádežemi v muzejních sbírkách. Informují o tom britská média. Podle odcházejícího ředitele je situace v muzeu „mimořádně vážná“. Mezi 2 000 předměty, které zmizely ze sbírek jedné z nejvýznamnějších muzejních institucí na světě, jsou i artefakty staré několik tisíc let.

Tradiční staročeský jarmark, prokletí jménem rodina, středověká zábava

Poslední srpnovou sobotu se i letos v Třebízi uskuteční Staročeský jarmark. Nebudou chybět stánky s rukodělnými výrobky, přírodní produkty nebo ukázky řemesel. Pro děti přijede staročeský ručně poháněný kolotoč. Atmosféru dokreslí živá lidová hudba. Vstupné zahrnuje i možnost navštívit stálé expozice muzea. Staročeský jarmark, Národopisné muzeum Slánska v Třebízi, 26. 8. 2023.

Co plyne ze srpna? Dávat pozor a zavírat vrátka

Pětapadesáté výročí intervence oněch vojsk jsme si (někteří) připomněli v trochu jiné konstelaci než to padesáté. Pětapadesáté výročí intervence oněch vojsk jsme si (někteří) připomněli v trochu jiné konstelaci než to padesáté. Především na východě vypukla válka, jeden národ, který se tehdy okupace účastnil, napadl druhý národ, který se jí účastnil také. Ironií je, že Brežněv, stejně jako Grečko nebo Podgornyj, by dnes byli občané Ukrajiny, jenže to je příklad tzv. faktoidu, tedy idiotského faktu, faktu, který je sice pravdivý, ale nic neznamená, spíš naopak. Už tehdy bylo jasné, kdo za to může.

Dlouhé stíny Trianonu

Maďarské noviny píší, že roku 1968 mělo Maďarsko využít příležitost a urvat si zpátky maďarskojazyčné oblasti na jižním Slovensku. Zbytek Evropy z toho obřadným způsobem upadá v křeče, jak už je dnes zvykem. Sociální sítě mají zase jednou téma, nad kterým musí „Každý Slušný Člověk“ zalkat rozhořčením. Pro nás, kdo na těch sociálních sítích nejsme, je to pro změnu důvod k zamyšlení. Špatné smlouvy dělají špatné sousedy. První světová válka byla tragédií hned dvakrát.

Válka a revoluce

Po neúspěšné válce často dochází k revoluci, jak se stalo v roce 1871 během Pařížské komuny a po roce 1917 nejenom v Rusku, ale také v Turecku, Bulharsku, Německu a jinde. Důvody jsou pochopitelné. Společnost neunesla neúspěšnou zkoušku válkou a dívá se po kvalitnějším řešení. Válka urychluje horizontální i vertikální přemísťování lidí, tříd a hodnot. Lidé z nižších a chudších tříd snáz stoupají nahoru, zatímco jiní se propadají. Válka je ohněm, pod jehož žárem se kapky vody ve vřícím kotli rychle přemísťují nahoru a dolů.

Izrael se obrátil naruby

Stát Izrael byl vždy vnímán jako úspěšný experiment, jemuž nebezpečí hrozilo nanejvýš zvenčí. Teď se zdá, že největší nebezpečí číhalo uvnitř. Mnozí překvapeni nejsou, existuje dlouhá tradice vypočítávání vnitřních slabin židovského státu, ať vyslovovaná s obavami, nebo zadostiučiněním. Izraelsko-arabský nebo palestinský konflikt, zpětné dopady okupace, vztah státu a náboženství nebo růst ultraortodoxní komunity. Jenže to vše překryl zcela jiný spor, který má dva kořeny. Etnické napětí uvnitř židovského společenství a odlišnou představu o tom, co je demokracie.

Případ Fremr a melancholie dějin

„Minulost je cizí země. Dělají tam věci jinak.“ To jsou snad nejcitovanější úvodní věty v britské literatuře dvacátého století (pocházejí z románu L. P. Hartleyho The Go-Between z roku 1953). Jsou tak citované možná i proto, že postihují melancholický pocit, jenž někdy člověka při setkávání s historií přepadá. I to, co jsme sami zažili, je někdy v přítomnosti nesdělitelné a nevysvětlitelné. Jak bychom mohli někdy pochopit události vzdálenější?

Japonský teror

V progresivní části politického spektra snímek Oppenheimer o vývoji jaderné bomby vyvolal pohoršení. Jeden hojně sdílený tweet si stěžoval, že první žena promluví teprve po 20 minutách a hned poté následuje sexuální scéna. Film prý také ignoruje těžkosti indiánů, na jejichž půdě byla výzkumná laboratoř Los Alamos postavena. Hlavně ale prý se dostatečně nesoustřeďuje na utrpení Japonců, kteří se stali oběťmi jaderných zbraní. „Druhá světová válka je kritickou historickou epizodou, která je v představách USA chápána jako poslední válka, v níž byly USA ‚těmi dobrými.

Jak ochladit město?

Chladné počasí přineslo hodně změn k lepšímu. (Rudyard Kipling: Něco o mém životě) Mezi nejběžnější rizika způsobená počasím patří povodně v hlavním údolí, přívalové srážky a bleskové povodně na přítocích a v menších údolích, silné větry, nově i tornáda, ale zdaleka nejvíc ztrát na životech způsobují dopady vln veder. V USA ročně průměrně umírá kolem 12 000 lidí na komplikace spojené s přehřátím. Je to čtyřikrát tolik, než kolik lidí zahynulo při útoku teroristů na WTC, ale válku „tepelnému teroru“ skoro nikdo nevyhlásil. Naopak.

Dněpr po protržení Kachovské přehrady odhalil „kozáckou Atlantidu“

Ukrajina poprvé veřejně předvedla své mořské drony Magura V5, které zřejmě podnikly 17. července útok na Kerčský most, spojující pevninské Rusko s nelegálně okupovaným ukrajinským Krymem. Dálkově ovládaný člun unese až 300 kilogramů výbušnin a dopluje až do vzdálenosti 800 kilometrů, uvedla televize CNN, která ukázku zbraně zveřejnila. Magura V5 neslouží jen k sebevražedným útokům, ale také k průzkumu nebo doručení nákladu.