Tag: Historie

Články k tagu

Češi jako politický národ

V určitých kruzích se vede debata, jestli je česká společnost názorově rozdělená (polarizovaná), nebo jenom roztříštěná (fragmentovaná). O co jde? Příznivci teze o rozdělené společnosti vycházejí z dlouhé řady volebních výsledků do Poslanecké sněmovny a tvrdí, že víc než tři desetiletí voliči dávají mandát stále stejným politickým proudům. Říkají, že stálost volebních preferencí a rozdíly v regionech (plus venkov a město) potvrzují sociální a politické preference české společnosti. Vychází jim, že česká společnost není dramaticky polarizovaná, ale přesto tu existují dva pevné voličské a názorové světy. Zjednodušeně se tento jev označuje Česko A a Česko B.

Nechme Slováky jít

Mírové rozdělení Československa bylo něco ve světových dějinách nevídaného. Zatímco na Balkáně se v krvavých orgiích rozpadala Jugoslávie, Češi a Slováci se domluvili na poklidném rozpuštění státu. Odměnou jim byly nějakých třicet let trvající nadstandardní vztahy. Nyní jsou ale obě země na pokraji války, tedy alespoň pokud můžeme soudit z reakcí na ohlášení premiéra Petra Fialy, že přerušuje společné konzultace s kabinetem Roberta Fica. Odůvodnil to rozdílnými názory na klíčová zahraničněpolitická témata, hlavně ohledně konfliktu na Ukrajině.

Proč strany prohrávají s hnutími? (2. část)

Také Edvard Beneš na konci 2. světové války prosazoval a prosadil v Košickém vládním programu (de facto šlo o novou ústavu) nepolitickou, arbitrárně danou redukci stranického systému, totiž aby politické strany byly jen tři a zakotvilo se to v ústavě (nakonec byly čtyři, ale další už vznikat nesměly). Co horšího, na tom přiškrceném stranictví byl ve společnosti patrně většinový konsenzus. Všechna odbojová hnutí už na začátku protektorátu, pravicová i levicová, psala ve svých programech, že se nechtějí vracet k politickému, stranickému systému meziválečného Československa,.

Mnichovské dohody

Mnichovská bezpečnostní konference je nejprestižnější událostí svého druhu. Založil ji v roce 1963 německý aristokrat Ewald-Heinrich von Kleist-Schmenzin, poslední přeživší Stauffenbergova spiknutí proti Hitlerovi. Jeho cílem bylo shromáždit největší bezpečnostní experty, kteří by diskutovali, jak zabránit velkým konfliktům, jako byla druhá světová válka. Prvního ročníku se účastnilo 60 hostů, mezi nimi budoucí německý kancléř Helmut Schmidt a Henry Kissinger, tehdy profesor mezinárodních vztahů na Harvardu. Časem konference nabobtnala a stala se oblíbeným místem pro neformální vyjednávání a zásadní vyjádření.

U hradu mrtvých ve Waldenburgu

Co je tady u vás, prosím, nejzajímavější, najbardziej ciekawe, zeptal jsem se v infocentru na Rynku ve Valbřichu. A slečna mi řekla, že samozřejmě hlavně zámek Książ čili Kněz. To jsem kývl, že samozřejmě, Fürstenstein, ten je nejen zajímavý, ale bardzo piekny, ale myslel jsem tutaj, přímo ve městě… Tak slečna řekla, že zajímavá je radnice a kostel a pak muzeum porcelánu a Stara Kopalnia čili šachta, ze které je taky muzeum, ale ta je taky kousek za městem. A já to všechno už znal.

Praha třikrát ztracená

„Zmizely po válce, snad s rozvojem města, snad na základě nějakého nařízení, dnes po nich není ani památky.“ Co? Tady konkrétně pouliční pumpy, vlastně stojan veřejného vodovodního řádu v podobě malé pumpičky. Používali je metaři a domovníci při čištění chodníků, zelináři tím myli zeleninu. V zimě zamrzaly a při mrazech se na nich tvořily krápníky. „Ty jsme ulamovali a jedli (spíš cucali – pozn. JP) bez výčitek svědomí, protože jsme byli poučeni, že z pumpiček teče pitná voda.“

Selský stav je základ státu a zdroj prosperity

Nedaleko obce Ždánice na Kolínsku je takový zvláštní pomník složený z pylonů, k němuž vedou dlouhé schody. Pomalu se to rozpadá, ale kdysi to mohlo působit monumentálním dojmem. Kdyby něco mělo symbolizovat, co se stalo se selským stavem v téhle zemi, mohlo by to být tohle. Pomník, který měl do daleka hlásat jeho nevykořenitelnost a nezničitelnost, se rozpadá a nikdo už dávno neví, proč ho tam postavili a k čemu měl sloužit.

Von der Leyenová vzdala hold Nebeské stovce hrdinů z Majdanu

Před deseti lety došlo na Ukrajině k nechvalně proslulým nepokojům, které vedly k pádu proruského prezidenta Viktora Janukovyče. Majdan za svobodu Ukrajiny si vyžádal několik desítek životů a i po desetiletí si ukrajinští obránci hájí své vize a ideály, které tehdy zvítězily. "Dnes vzdáváme hold Nebeské stovce hrdinů - statečným duším, které v roce 2014 obětovaly své životy," připomněla šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová na sociálních sítích.

Nepředstavitelný zjev František Vláčil

Je ještě hodně pamětníků Františka Vláčila, ale jako by už opravdu patřil do úplně jiné epochy. Včera se jeho jméno zařadilo mezi ty, kdo už mají sto let za sebou, což je samozřejmě jen takové symbolické rozhraní, ale vždycky to něco znamená. U osobností, jako je on, zvlášť. Vláčil zemřel na konci ledna 1999, bylo mu necelých pětasedmdesát. Bylo ho možné v osmdesátých a devadesátých letech potkávat na cestě mezi filozofickou fakultou a Klementinem, kam chodil do knihovny, taky se stavoval v hospodách na Starém Městě,

Anko, bubnuj, přijel cirkus NOVA!

Abych parafrázoval klasika: NOVA oponou trhla a změněn český svět. NOVA rozmetala představu, pěstovanou v intelektuálních kruzích, o české kulturní výlučnosti: vedení NOVY velmi rychle zjistilo, co její divák chce, a bez nejmenších rozpaků mu to nabídlo. A ono to fungovalo! O televizi NOVA diskutovali Kristina Žantovská, divadelní dramaturgyně a publicistka, Johana Fundová, autorka knih o 90. letech, Milan Kruml, televizní expert a teoretik, a Jan Vávra tehdejší šéf zpravodajství, nyní publicista a spisovatel.

Kdyby byl Bavorov kousek od Prahy

Čechy odděluje od Bavorska hráz pohraničních hor a lesů, jež byly v dějinách různě průchozí, někdy tam vládl čilý ruch (solná stezka z Pasova do Prachatic), jindy byly téměř nepropustné: v letech 1948 až 1989 dokonce ostnatým drátem a psovody s ostrými náboji střežené. Jsou to dvě země však nepochybně historicky provázené a spřízněné, existuje i teorie o společném původu slova Baiowaria a Boioihaemum, tedy Bavorsko a Bohemie, země kmene Bójů. Značná podobnost napadne ale i pouhého pozorovatele

Je nárůst úzkosti problém?

Dobré názvy to mívají těžké i lehké. Člověk o ně zakopne, hned hlásí námitky, ale nakonec sezná, že na tom třeba něco je. Autor má vyhráno, protože titul vyvolávající tento výkon se v čtenáři usadil. Společnost úzkosti k takovým názvům patří. Čtenář (titulu) skočí do náruče nejsnazší kritice: Ale vždyť ne všichni trpí úzkostmi. Jistě. A není ten název tedy přehnaný? Bezpochyby. Smyslem takové zkratky je přiložit k určitému fenoménu lupu, i za cenu, že zvolené hledisko bude pokřivené. Je přínosné, že Jan Géryk, mladý sociolog, právník a stand-up komik, navíc tematizuje i tento – dnes rozšířený – sklon pojmenovávat společnosti.

Dílo by mělo být lepší než jeho autor

Scenárista, režisér, spoluzakladatel humanitární organizace Člověk v tísni, účastník řady humanitárních misí a v neposlední řadě také pedagog Slezské univerzity v Opavě Petr Jančárek dokončil dlouho očekávaný film Tady Havel, slyšíte mě?. Časosběrný snímek dokumentující poslední tři roky života Václava Havla bude v kinech od 11. dubna. S Petrem Jančárkem hovoříme nejen o Václavu Havlovi, ale také o etických hranicích dokumentaristy či jeho potřebě nevstupovat do děje před kamerou.

Americká muzea zavírají expozice o indiánech

Americké přírodovědné muzeum v New Yorku oznámilo, že uzavře dvě velké expozice, kde jsou vystaveny předměty původních obyvatel. Reaguje tak na nové federální předpisy, které vyžadují, aby muzea získala před vystavením nebo zkoumáním zmíněných předmětů souhlas indiánských kmenů. Informuje o tom list The New York Times (NYT). Muzeum tento víkend uzavřel expozice věnované tzv. Východním lesům a Velkým pláním a zakryl řadu dalších vitrín s předměty z indiánské kultury.

Maďarská strana se připravuje na ukrajinskou porážku, chce anektovat Zakarpatsko

Maďarská krajně pravicová strana Naše vlast by vznesla nárok na západní region Ukrajiny, kde žije asi 150 000 etnických Maďarů, pokud Ukrajina prohraje válku a přijde o státnost. Na konferenci to v sobotu prohlásil předseda strany László Toroczkai, informovala dnes agentura Reuters. Maďarský premiér Viktor Orbán v prosincovém rozhovoru s veřejnoprávním rozhlasem vyjádřil podporu suverenitě a územní celistvosti Ukrajiny.

Horké moře u Brány nářků

Přízviskem „nejbolavější úžina světa“ se dlouho mohl chlubit Hormuzský průliv, námořní cesta, která spojuje Indický oceán s Perským zálivem. Tudy proudí do světa arabské „černé zlato“: ropa vytěžená v Iráku, Kuvajtu a dalších ropných státech. Severní břeh Hormuzského průlivu ovšem patří Íránu, smrtelně znepřátelenému se Spojenými státy americkými, a možnost konfliktu tu visí ve vzduchu už dlouhé desítky let. Na případné uzavření Hormuzského průlivu Íránem se připravovaly jak ropné společnosti, tak válečná námořnictva různých států. Hormuzský průliv má za sebou řadu incidentů.

Vím, že jsem stvořila něco výjimečného

Sešli jsme se na její chalupě, jak říká svému bytu v centru Prahy. „Někdo jezdí odpočívat z domu na chalupu, já jezdím ze svého pařížského bytu sem do pražského,“ směje se Andrea Sedláčková. Běžně se k ní dává přídomek filmová režisérka, ale my jsme se dohodli, že už je možné – obzvlášť poté, co vydala obsáhlou a velmi úspěšnou monografii o malířce Toyen – říkat i psát o ní, že je to spisovatelka.

Kolik lidí se vejde do plynové komory? Kdy ochrneš? Děti dostaly zvrácené úkoly z holokaustu

Bizarní učební projekt, který se zabývá holokaustem a fungováním koncentračních táborů, představil vyučující fyziky na Základní škole v Rosicích u Brna. Školní projekt "Holocaust" určený pro žáky 9. třídy se zabývá způsoby likvidace v táborech, popisuje účinky chemických látek či elektrického proudu na lidský organismus. Kromě toho osnova obsahuje otázky typu: Kolik lidí se vejde do plynové komory? či Jak vysoké napětí v elektrickém vedení dokáže usmrtit člověka?

Méně másla a více děl

Na přímou otázku, zda OSN někdy zaznamenala, že se pod Gazou staví tunely, odpověděl 10. ledna mluvčí generálního tajemníka OSN Stéphane Dujarric, že ne. „Zdá se mi, že všechna tato infrastruktura byla vybudována velmi utajeným způsobem,“ vysvětloval. Je to pozoruhodný výkon ve lhaní. Pokud se někdo nechce smířit s tím, že mluvčí generálního tajemníka OSN lže, musí se vypořádat s ještě pozoruhodnějším výkonem ve schopnosti nevidět. Tunely se v Gaze stavějí už dlouho, jejich výstavba akcelerovala po roce 2001 a zejména 2008, kdy Hamás plně uchvátil moc.

Sto let mrtvý Lenin byl největší dadaista

Uplynulo sto let od smrti Vladimira Iljiče Lenina. Což tak si tohoto démona dějin připomenout v lidském tónu? Podle rozšířeného a asi i oprávněného názoru neměl Lenin smysl pro humor. Ono také předpokládat něco takového u zakladatele nejtyranštějšího režimu moderní éry je jaksi nevhodné. Ale pouze tehdy, považujeme-li humor za pozitivní hodnotu, za něco zlidšťujícího. Existuje však i humor černý, ba démonický a právě z jistého pohledu lze říci, že Lenin byl jeho velmistrem, neřkuli géniem.

Zdraví a smysl života

V této době řešíme konflikty, nové nemoci či zdražování energií, takže uvažování o smyslu života se zdá vzdálené a nadbytečné jako nějaká intelektuální libůstka. Pokud na počátku 20. století žilo ve městech kolem 6 % populace, řešit podobné otázky ani nebylo zapotřebí. Člověk se prostě narodil do světa, ve kterém bylo nutné starat se o hospodářská zvířata, včas zasít a dobře sklidit. Duchovní rámec jeho života určovaly církevní svátky a nedělní bohoslužby. V rostoucích městech už člověk nemusel chodit do kostela, ale ani dodržovat lidové zvyky. Osvobodil se od mnoha povinností, ale také se začínal ptát, odkud vlastně jde a kam že to směřuje. Obě světové války končily nejenom bídou a utrpením, ale také otázkou, proč se staly a jaký toto velké ničení mělo smysl.

O jednom odsouzeném domě ve městě v pohraničí

Když někteří architekti mluví o „památkářské diktatuře“, která nedovoluje našim městům svobodný rozvoj, pomyslím vždy na své Kraslice. Své, protože jsem tam několik důležitých let žil, takže to krušnohorské město znám, myslím, docela dobře. Během třiceti let „svobodného rozvoje“ se totiž Kraslice téměř ztrácejí před očima. Z kdysi kompaktního středu města s náměstím s budovami z přelomu 19. a 20. století se postupně vykrajoval dům za domem. Centrum nyní připomíná ústa po razantním dentistickém zákroku.

Jíme u čím dál menších stolů

David Brooks (nar. 1961) je americký konzervativní komentátor a novinář, který mj. působil na univerzitě v Chicagu či Yale. Pro měsíčník The Atlantic napsal v roce 2020 velmi zajímavou (a obsáhlou) analýzu stavu západní rodiny The Nuclear Family Was a Mistake (Nukleární rodina byla chyba). Známe to z rodinných ság a seriálů pokrývajících desetiletí a někteří z nás to ještě pamatují z vlastního dětství: doby, kdy žilo pod jednou střechou pohromadě několik generací. Já sama jsem se do takové doby narodila. Nedlouho po mém narození se musel můj otec vrátit do Bulharska, odkud pocházel.

Ekonomové, kde jste?

Až se jednou budou psát dějiny globalizace, klíčové místo v nich bude zaujímat rok 2022. Právě v jeho druhé půli byl v USA schválen a prezidentem Joem Bidenem podepsán tzv. Inflation Reduction Act (IRA), který v roce 2023 postupně začal vcházet v život. A teprve se zpožděním si významná část pozorovatelů ekonomického dění uvědomila jeho dlouhodobé fundamentální důsledky pro celý svět. V případě IRA nejde jen o komicky nepřesný až ironický název této rozsáhlé legislativy, neboť o snižování inflace v něm v nejmenším nejde, to spíš o ochranářství, daňové pobídky, přímou podporu amerického průmyslu a též částečně cenové stropy či dotace, to vše zabaleno do hávu boje s klimatickou změnou.

Fico se poklonil u hrobu Husáka. „Z jeho odkazu žijí dnešní generace,“ uvedl poslanec Danko

Slovenský premiér Robert Fico a dva místopředsedové slovenské sněmovny, Ľuboš Blaha a Andrej Danko, položili věnce a kytici k hrobu posledního komunistického prezidenta někdejšího Československa Gustáva Husáka (1913-1991), u kterého se trojice politiků také poklonila. Nahrávku z pietní akce zveřejnil Danko, jenž je také předsedou vládní nacionalistické Slovenské národní strany (SNS).

VIDEO: Česko-slovenský tým archeologů objevil 3000 let staré mayské město

Česko-slovenský archeologický tým loni objevil na severu Guatemaly v provincii Petén jedno z nejstarších mayských měst s téměř 3000 let starou historií. Archeologové využili při přípravě expedice mimo jiné i výstupy z leteckého snímkování a při následných vykopávkách odhalili paláce, sochy, pozůstatky rituálů, astronomické observatoře a další objekty. Nálezy pomohou odkrýt neobjasněné a rozhodující fáze mayských dějin, uvedli zástupci Nadace Neuron, která výpravu finančně podpořila.

Jako chůze po hraně

Slova jsou jak prošlé léky, poznamenala postava z románu Učitel dějepisu od Terezy Brdečkové, a když se člověk začte do úvodu ke knize O útěše / Jak žít s nadějí v temných časech od kanadského historika Michaela Ignatieffa, nemá pocit, že by to byla česká záležitost. I Ignatieff si všímá, že západní svět odrostl víře, aniž by vrostl do něčeho nového. Dokud je dobře, není to problém. Člověk si vystačí s každodenní moudrostí, blízkými lidmi a fungujícími institucemi. Ale nemusejí to být ani národní katastrofy, stačí těžké časy a sebejistota je pryč.

Cestou k orlické hrobce

Při cestovních hovorech s Karlem Schwarzenbergem jsem se snažil vyhýbat tématu smrti, protože bylo zřejmé, že se blíží. Nemyslím, že by to kníže neunesl, to vůbec ne, ale právě proto, že jí rozuměl jako katolík a jako člen rodu, kde smrt představuje vždy nějaký historický milník, o ní nemluvil naplano. Když se v říjnu jeho stav zhoršil, řekl mi v nemocnici, že ví, že se přiblížil ke konci, ale hned začal mluvit o něčem jiném. Jednou jsem ho ale pobavil, když jsem mu vyprávěl o svém otčímovi Janovi, jenž je v pětadevadesáti letech stále čilý a plný různých zájmů: třeba sepisuje spisek o mariáši.

Globální patologie dorazila do Prahy

Dlouho se zdálo, že řádění hromadných střelců je jev, který se České republiky netýká. Zprávy o masových vraždách většinou přicházely zpoza hranic, většinou z USA, ale někdy i z bližších krajin. Česko sice zažilo vraždu několika lidí v Uherském Brodě a v ostravské nemocnici, v obou případech ale šlo o duševně narušené jedince s historií předchozích problémů. To útok na Filozofické fakultě UK odpovídal schématu známému právě ze Spojených států

Vstříc „strašnému roku“?

Skončivší rok 2023 byl hrozný a není moc důvodů věřit, že by ten, který před pár dny začal, mohl být o moc lepší. V zásadě takový celkový dojem mohl člověk získat z „prorockých“ textů, jichž se touhle roční dobou vždycky urodí víc než dost, v podstatě stejně působila i mnohá vyjádření „neexpertů“ na sociálních sítích i jinde.