Tag: Československo

Články k tagu

„Sověti nás neosvobodili, ale okupovali,“ tvrdí Foltýnův tým. Kalousek se ohradil: Rusákům jsme do chřtánu vlezli sami

Osmdesáté výroční oslavy konce 2. světové války vyvolává diskuzi o roli Sovětů na konci války v Československu i za našimi hranicemi. Česká republika se podle vládního odboru strategické komunikace přidává po bok pobaltských zemí jako je Litva, Estonsko, Lotyšsko, Polsko a Německo. Šéf odboru strategické komunikace vlády Otakar Foltýn pro deník Echo24 řekl, že příspěvek je překladem litevského originálu. "Z pohledu pobaltských států to sedí, ale z pohledu Československá se jedná o okupaci až od roku 1968," upozornil.

Já vám ty ruský tanky nezavolal, říkal po hospodách „nejhezčí prezident světa“ Novotný

Antonín Novotný byl třetím komunistickým československým prezidentem, a to v letech 1957 až 1968. Do čela státu byl zvolen v listopadu 1957 po úmrtí Antonína Zápotockého na přání tehdejšího vůdce sovětského svazu Nikity Chruščova. Novotný vydržel ve funkci až do pražského jara 1968, kdy pod tlakem veřejné kritiky abdikoval. Zemřel před 50 lety, 28. ledna 1975.

Filozof a závan z mělkého hrobu

Články o tom, jak se někdo zapletl s StB, jsou stále ještě vydatným soustem pro mnohé pamětníky – i nepamětníky, kterých bude již pomalu většina. Dalo by se možná mluvit o posledním pachovém signálu, který dávná mrtvola onoho režimu je ještě schopna ze svého hrobu vyslat. Pro mnohé to jsou přitažlivé zápachy a nemohou jim odolat. Před pár dny jeden takový článek vyšel, byl o „šokujícím a zraňujícím“ odhalení významného filozofa Zdeňka Kratochvíla, profesora Přírodovědecké fakulty UK, předlistopadového účastníka poloilegálních i ilegálních aktivit.

Mít srdce jinde není v pořádku

Libuše Jarcovjáková o sobě vždy věděla, že je vynikající fotografka; zbytek světa na to ale přišel až nedávno. Až do konce března 2025 vystavuje v Národní galerii ve Veletržním paláci svou dosud největší retrospektivu (zhruba 500 snímků), do 20. prosince jsou její snímky k vidění i v pražské Fotograf Gallery. Proč si její sláva dala tolik na čas?

Churchill, otec kontroverze

Winston Churchill, muž složitého osudu a nepříliš šťastného monogramu, by před pár dny měl 150 let. Narodil se do světa, ve kterém ještě elektrické žárovky byly pokusnou hračkou techniků, a zemřel v době, kdy lidé létali na oběžnou dráhu. Za devadesát let svého dlouhého života viděl vrchol britského impéria, dvě brutální světové války a pozvolný úpadek říše, která mu byla drahá – nezávislost Indie (1948) byla jen prvním kamínkem v lavině, jež v 50. a 60. letech proměnila dřívější koloniální mocnost v okrajový stát světové scény. Ačkoliv viktorián, dostal Churchill do vínku schopnost krátkého a úderného vyjadřování, se kterou by dnes byl králem všech sociálních sítí.

Historický okamžik. Česko zavírá ruský ropný kohout, po více než 60 letech

Česko nebude žádat prodloužení výjimky ze sankcí na dovoz ruské ropy. Výjimka tak skončí k 5. prosinci a do země přestane po desítkách let proudit ruská, potažmo sovětská ropa. Ropovod Družba byl prvním ropovodem vedoucím po českém území. Až do roku 1989 mířilo tímto ropovodem do Československa až 18 milionů tun ropy ročně. Zákaz dodávek produktů z ruské ropy byl schválen v rámci sankcí, které Evropská unie uvalila na Rusko kvůli jeho agresi vůči Ukrajině, výjimku ze zákazu dostaly kromě Česka také Slovensko a Maďarsko.

Listopad: jak to bylo mimo Prahu

Uplynulo třicet pět let od sametové revoluce a dnes stejně jako v mnoha předešlých letech se ukazuje, že je to jediný státotvorný a občanský svátek v průběhu českého roku, který společnost přijala plně za svůj. O jehož konsekvencích a významu nepřemýšlí, nýbrž který radostně a účastně prožívá. To samozřejmě znamená, že k oslavám patří také nějaká dávka kýče, jemuž se oslavenci neváhají oddat. I to je v pořádku. Ale jako by se celé oslavování zužovalo jenom na Prahu a Národní třídu – jako by to byl svátek enormně pragocentrický. Asi logicky, protože v Praze všecko začalo. A jako by to byl svátek především jedné generace, té nyní prostřední, tehdy studentské.

Prošlo komunistickou stranou šest milionů lidí? Historici dodnes nemají jasno

Ani 35 let od pádu komunistického režimu není podrobně zmapováno, kolik přesně prošlo Komunistickou stranou Československa členů. Ředitel Muzea paměti XX. století - historik Petr Blažek číslo odhaduje na šest milionů lidí za celou dobu trvání strany. Za první republiky přitom masová nebyla, spíše naopak. To, že komunistický režim zažilo několika generací, přineslo závažnější dědictví než období okupace. Blažek to uvedl v dnešním úvodu třídenní vědecké konference na téma (Ne)vyrovnání se s komunistickou minulostí.

Bombu do letadla zříceného na Děčínsku nastražil chorvatský nacionalista

Bombu do letadla jugoslávské letecké společnosti JAT, které se v lednu 1972 zřítilo poblíž České Kamenice na Děčínsku, umístil jeden z pasažérů, chorvatský nacionalista Josip Senić. Vystoupil při mezipřistání a krátce po atentátu byl zavražděn. S odvoláním na švédskou televizi TV4 to uvedla ČT. Při zřícení letadla zemřelo 27 lidí, přežila jedna letuška Vesna Vulovićová. Život jí zachránilo to, že se zaklínila ve zbytku zádi letadla, a pád trosek také zbrzdily větve stromů a prudký svah, do kterého narazily.

„Mnoho rozdělaného, nic hotového“

Zůstává-li v našem povědomí Jiří Kolář (1914–2002), mimořádný a úctyhodný zjev české kultury dvacátého století, víc jako výtvarník než literát, má to vcelku jasnou a pochopitelnou příčinu: díky výstavám máme jeho výtvarný odkaz průběžně na očích; i v těchto týdnech, od 27. září 2024 do 26. ledna 2025, je k vidění aspoň malá kolekce koláží Voilà la femme v pražském Veletržním paláci (kde je Kolář samozřejmě zastoupen i v dlouhodobé expozici 1939–2021: Konec černobílé doby).

Dějiny sovětského bloku jsou plné příběhů lidí, kteří se střetli s vládnoucím systémem, říká historik Blažek

Muzeum paměti XX. století pořádá již V. ročník filmového festivalu Nezlomní a obětovaní v pražském kině Atlas od 5. do 8. listopadu. Letos je program věnován 35. výročí sametové revoluce v Československu a ostatních státech sovětského bloku. Program a vstupenky naleznete na stránkách kina Atlas. Historik Petr Blažek, ředitel Muzea paměti XX. století, v rozhovoru přibližuje, jakou transformací si festival během let prošel a proč je důležité si připomínat události roku 1989.

„Bylo by to potvrzení teorie.“ Průvod 17. listopadu 1989 vedli estébáci

Historik Jiří Suk nemá odhalení projektu „Blaničtí rytíři“, který ve spolupráci s Archivem bezpečnostních složek (ABS) přišel s novými informacemi o událostech 17. listopadu 1989, za úplně převratné. Výsledky nové analýzy dosud nezveřejněných fotografií z průvodu studentů naznačují, že v čele průvodu mohli být příslušníci IV. správy Sboru národní bezpečnosti (SNB), tedy Správy sledování Státní bezpečnosti (StB). Zástupci projektu představili na konferenci v tomto týdnu detaily své dosavadní práce.

Vznik Československa jako dar mocností: Proč stále oslavujeme neexistující stát?

28. října 1918 vzniklo Československo. Tento den je pro nás stále nejdůležitějším státním svátkem, konají se různá shromáždění, prezident republiky uděluje se vší slávou nejvyšší státní vyznamenání a pořádá velkou recepci na Pražském hradě. Přitom stát, který takto oslavujeme, už 30 let neexistuje. Jsme tak asi jediným státem, který oslavuje již neexistující stát. Je to dáno tím, že Československo bylo samostatným státem Čechů a jiných národů po dosti dlouhé době a na prvních dvacet let jeho historie vzpomínáme dodnes jako na éru úspěchů. Máme prostě ve své moderní historii jen málo období, na která můžeme s hrdostí vzpomínat a ke kterým jsme ochotni se vztahovat.

Film pro naši dobu

Jen málokdy se stane, aby nějaký film vstoupil do mimofilmového kontextu tak nápadně jako Vlny, jež nyní vedou žebříček návštěvnosti kin. Není to vlastně dokonalý „režimní film“? V roli producentů figurují sponzoři prezidentské kampaně generála Pavla. Protagonisty jsou novináři, profese, jež je nyní ostřelována populisty. Film je zachycuje při tom, když sehráli historickou roli docela tak, jak to předestírají dnešní experti na strategickou komunikaci a boj proti dezinformacím: předávali veřejnosti důvěryhodné informace, a zamezili tak tomu, aby se ujala okupanty přichystaná dezinformace.

Miluju tuhle Dannyho trapnost

Zanedlouho se bude připomínat stovka Josefa Škvoreckého, tedy sto let od jeho narození. My, jeho čtenáři, na to myslíme, ale ruku na srdce, nejsme si jisti, jestli nás náhodou neubývá a jestli se i Škvoreckému nestalo, že odchází kamsi do zaprášených fošen… O tom debatují literární teoretička Alena Přibáňová, básnířka, prozaička a překladatelka Sylva Fischerová, literární historik a autor zanedlouho uveřejněné Škvoreckého biografie Michal Přibáň, literární editor a hrabalovský badatel Tomáš Mazal a spisovatel Jaroslav Rudiš.

S rebely v kině

Elon Musk, který má velmi nenasytný a impulzivní vztah k informacím, které potkává, minulý týden sdílel na Twitteru kus textu, který zřejmě někde našel. „Dívali jste se na Hunger Games a byli jste na straně rebelů,“ začínal a tato věta se pak opakovala s filmy Hvězdné války, Matrix, Divergence a V jako Vendeta. „Když je to fikce, tak to chápete. Ale když je to realita, v níž žijete, tak to odmítáte vidět,“ pokračuje autor. Text končí slovíčkem „Wild“, které by se zde dalo převést třeba jako „Hustý“. Text, zjevně předkládaný k souhlasení, je pro některé z nás dost iritující. V první rovině už tím, že je to typ výroku, který se vás sugestivně snaží zařadit mezi jakési všechny.

Na vlnách masochistické hrdosti

Je výroční den okupace ze srpna 1968, což znamená, že lidem, kterým tehdy bylo dvacet, táhne na osmdesátku, tehdejší padesátník už nežije žádný. Zároveň to není tak dávno, aby tu nezůstávala silná citová stopa, která je vtisknutá do řekněme kolektivní paměti, jež působí bez ohledu na to, jestli byl člověk přímo u toho. To si je v těchto dnech možné ověřit v biografech při promítání filmu Jiřího Mádla Vlny. Ten film má velmi chatrnou zápletku, celá story s nanicovatým nasazeným technikem, který se stane hrdinou proti své vůli, je chabá, naivní a nelogická, ale vše je jaksi odpuštěno, když se po hodině a půl nad filmovou noční Prahou začnou snášet letadla s tanky

Rusku už vadí i česká videohra o legionářích. Kvůli „zkreslování faktů“ chce zákaz prodeje

Prokuratura v Rusku se snaží domoci zákazu distribuce počítačové hry Last Train Home, kterou vytvořilo brněnské studio Ashborne Games. Hra, která se zaměřuje na příběhy československých legionářů, je podle ruských úřadů nevhodná, protože prý podněcuje nenávist vůči ruské vládě a vojákům Rudé armády. Informoval o tom server Meduza. Proti požadavku se už stihli ozvat i někteří čeští politici.

Moderní kaktus ve věcném podání

Americká gotika Granta Wooda je jeden z nejznámějších obrazů dvacátého století, přitom je, jak jen může být, „nemoderní“. Jsou na něm s dokonalou precizností zobrazeni dva američtí venkované, farmář s dcerou (není to manželka, jak se mnoho lidí domnívá), on drží vidle, ona se dívá přísně, za nimi je arkýř s „gotickým“ oknem, celé je to velmi puritánské, zároveň jaksi mystické a také trochu groteskní. Obraz je z roku 1930, v té době v Evropě vládne v umění avantgarda, Picasso, Dalí, surrealisté, abstrakce a za dvacet let se „nejameričtějším“ obrazem stanou cákanice Jacksona Pollocka.

Zemřel československý válečný veterán Charles Gad Strasser, bojoval i u Dunkerque

V pondělí 10. června zemřel veterán československé armády druhé světové války Charles Gad Strasser, bylo 97 let. O jeho úmrtí dnes informovalo ministerstvo obrany v tiskové zprávě. Strasser, který v 17 letech dobrovolně vstoupil do československé armády ve Velké Británii, se účastnil bojů u Dunkerque a byl členem československé delegace tribunálu soudícího válečné zločince v Norimberku. V minulém týdnu se ještě v Normandii účastnil 80. výročí vylodění spojenců.

Český historik

V požehnaném věku 91 let skonal 27. dubna v Lomnici nad Popelkou významný český historik Robert Kvaček. „Český historik“ je sousloví, které si nechal dát na parte a které vystihuje jeho působení a životní dílo. A to nejen proto, že nepěstoval příliš intenzivní styky se zahraničními historiky, které jsou samy o sobě skvělá věc, možnost tříbit si mozek. Kvaček byl český svým vědeckým zájmem.

Kvůli zabitým na hranicích půjde k soudu v Praze komunistický plukovník

Státní zástupkyně obžalovala plukovníka Pohraniční stráže Jana Muzikáře kvůli zraněním a usmrcení několika lidí při snaze o přechod československé hranice v době komunistického režimu. Viní ho ze zneužití pravomoci úřední osoby. Muzikářovi hrozí až desetiletý trest vězení. Uvedla to ve středu Česká televize (ČT) a napsal server iROZHLAS.cz, kterému to sdělil advokát pozůstalých Lubomír Müller. Obžalobu státní zástupkyně Katarína Kandová podala 2. dubna u Obvodního soudu pro Prahu 1.

„Za zhoršení vztahů může pouze Fico.“ Přes hranice dál létají vzájemné narážky

Slovenský premiér Robert Fico (Smer-SD) schytal kritiku za svůj výrok, že tuzemská vláda hrubě zasahuje do slovenských vnitropolitických věcí. Premiér se domnívá, že tuzemští politici se rozhodli obětovat cenné slovensko-české vztahy a připomněl, že Československo už neexistuje. "Na Pražském hradě si stále neuvědomují, že Praha už není hlavním městem Československa," uvedl Fico. Proti premiérovým slovům se ohradil europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) s tím, že vztahy mezi Českem a Slovenskem nejsou na bodě mrazu.

„Odpor bude brutálně potlačen.“ Před 85 lety padli Čechoslováci do rukou Německé říše

Přijetím mnichovského diktátu koncem září 1938 skončila v Československu éra první republiky, kdy velká část pohraničí připadla Německu, v říjnu abdikoval prezident Edvard Beneš, kterého vystřídal šestašedesátiletý právník Emil Hácha. Takzvaná druhá republika však přežila necelý půlrok. Německým cílem byla úplná likvidace československého státu a ta přišla 15. března 1939 spolu s německými okupačními vojsky.

Nechme Slováky jít

Mírové rozdělení Československa bylo něco ve světových dějinách nevídaného. Zatímco na Balkáně se v krvavých orgiích rozpadala Jugoslávie, Češi a Slováci se domluvili na poklidném rozpuštění státu. Odměnou jim byly nějakých třicet let trvající nadstandardní vztahy. Nyní jsou ale obě země na pokraji války, tedy alespoň pokud můžeme soudit z reakcí na ohlášení premiéra Petra Fialy, že přerušuje společné konzultace s kabinetem Roberta Fica. Odůvodnil to rozdílnými názory na klíčová zahraničněpolitická témata, hlavně ohledně konfliktu na Ukrajině.

Proč strany prohrávají s hnutími? (2. část)

Také Edvard Beneš na konci 2. světové války prosazoval a prosadil v Košickém vládním programu (de facto šlo o novou ústavu) nepolitickou, arbitrárně danou redukci stranického systému, totiž aby politické strany byly jen tři a zakotvilo se to v ústavě (nakonec byly čtyři, ale další už vznikat nesměly). Co horšího, na tom přiškrceném stranictví byl ve společnosti patrně většinový konsenzus. Všechna odbojová hnutí už na začátku protektorátu, pravicová i levicová, psala ve svých programech, že se nechtějí vracet k politickému, stranickému systému meziválečného Československa,.

Selský stav je základ státu a zdroj prosperity

Nedaleko obce Ždánice na Kolínsku je takový zvláštní pomník složený z pylonů, k němuž vedou dlouhé schody. Pomalu se to rozpadá, ale kdysi to mohlo působit monumentálním dojmem. Kdyby něco mělo symbolizovat, co se stalo se selským stavem v téhle zemi, mohlo by to být tohle. Pomník, který měl do daleka hlásat jeho nevykořenitelnost a nezničitelnost, se rozpadá a nikdo už dávno neví, proč ho tam postavili a k čemu měl sloužit.

Po československé „Domobraně“ jde policie. Na protivládní demonstraci hlídkovali v uniformách

Vojenská uniforma české armády, včetně hodnosti a státní vlajky, a na hlavě černé barety. Tak vypadala stráž pod pódiem, z kterého v pondělí před sněmovnou řečnil organizátor „ukradeného“ protestu nespokojených zemědělců Zdeněk Jandejsek. Nešlo však o příslušníky vojenské policie, jak by barva baretu napovídala, nýbrž o členy samozvané „Národní domobrany“. Spolek Jandejskův protest podpořil a připojil se k zemědělcům.

Nepředstavitelný zjev František Vláčil

Je ještě hodně pamětníků Františka Vláčila, ale jako by už opravdu patřil do úplně jiné epochy. Včera se jeho jméno zařadilo mezi ty, kdo už mají sto let za sebou, což je samozřejmě jen takové symbolické rozhraní, ale vždycky to něco znamená. U osobností, jako je on, zvlášť. Vláčil zemřel na konci ledna 1999, bylo mu necelých pětasedmdesát. Bylo ho možné v osmdesátých a devadesátých letech potkávat na cestě mezi filozofickou fakultou a Klementinem, kam chodil do knihovny, taky se stavoval v hospodách na Starém Městě,

Rozhovor s Putinem je senzací internetu. Mluvil o Ukrajině, Muskovi i Československu

Rozhovor amerického novináře Tuckera Carlsona s ruským prezidentem Vladimirem Putinem budil kontroverze už poté, co bylo oznámeno, že vzniká. Zájem o něj pak potvrzují vysoká čísla sledovanosti napříč všemi platformami, jedná se totiž o první Putinův velký rozhovor se zahraničním novinářem od začátku války. Ruský prezident ve zhruba dvouhodinovém rozhovoru odmítl, že by Rusko bylo na Ukrajině poraženo, nebo že by mohlo napadnout další země Evropské unie, velkou část rozhovoru pak mluvil i o historii