Tag: Historie

Články k tagu

Vítězství formy nad obsahem

Během této volební kampaně si jen málokdo mohl stěžovat na nedostatek prezidentských debat. Každá ze tří velkých televizí, ČT, Nova i Prima, přinesla jednu prezidentskou debatu před prvním kolem a pak další před druhým. Do toho nejrůznější servery a deníky pořádaly další střetnutí. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš se rozhodl debaty před prvním kolem bojkotovat, přišel pouze na Novu, před druhým kolem dorazil neočekávaně do debaty České televize. Byl to první náznak, že jeho tažení na Hrad je opravdu ve velkých problémech.

Ten pán, co sedával v Café Central

V Café Hawelka bylo plno, ale ne tak plno, aby se tam nenašla nějaká volná židle, což je tak myslím vždycky. Ideální naplněnost omšelé místnosti s uměleckými plakáty na stěně je jedním ze znaků tohoto ležérního klenotu Vídně. Poprvé jsem tam vlezl snad někdy v roce 1991, byl jsem hned okouzlen a zamilován a taky jsem byl rád, že za mě moje rakouská kamarádka, Trauda Z., která se naučila česky, protože Češi měli v Rakousku špatnou pověst a ona chtěla přijít na to proč, zaplatila pivo: u Hawelků není faux pas dát si lahváče, je to původně bohémské doupě a bohémové nemohou sedět jenom u kávy.

Písmák 20. století

„Cítím silný odpor k Vladimiru Putinovi. Nikdo na mezinárodní scéně ve mně nevzbudil takové znechucení od doby, kdy umřel Stalin. I když to není masový vrah Stalinových rozměrů, projevuje stejnou lhostejnost k lidskému životu. A má v sobě i kus stalinského gangsterismu: jeho nohsledi nosí masky a zbraně. Putin také připomíná Hitlera v ochotě využívat bojovné menšiny k rozšíření své moci. Jsem vůči němu příliš paranoidní? Doufám, že ne.“ V dnešní publicistice se to srovnáními s Hitlerem a Stalinem jen hemží, ale když taková slova roku 2014, po ruské invazi na Krym, použil ve svém článku Paul Johnson (1928–2023), měl jednu výhodu: působení obou jmenovaných diktátorů v mezinárodní politice znal ze svého mládí osobně, a měl tedy s čím srovnávat.

Konec antikomunismu v Čechách?

Lidé, kteří Andreji Babišovi víc než soužití s dotačním světem EU vyčítali komunistickou minulost, v poslední době kritizují každý hlas upozorňující i na dosud málo známou předlistopadovou minulost jeho soupeře Petra Pavla. Asi největší nálož v posledních dnech obdržel Michael Kocáb po svém vystoupení na Českém rozhlase. Už delší dobu Pavlovu minulost tematizuje historik Petr Blažek. Naopak herec David Vávra ve prospěch generála oživil formát Alles Gute a nedávno s Milanem Šteindlerem natočil předvolební skeč na jeho podporu. Sestavu Salonu Echa uzavírá ředitel nevládní organizace Post Bellum Mikuláš Kroupa.

Óda na dirndl a klobouk v Badenu u Vídně

Géniové potřebují k zmírňování následků své geniality lázně. Goethe měl Karlovy Vary, kde byl celkem patnáctkrát, a Beethoven měl Baden, kde byl sedmnáctkrát. Goethe to měl ale z Výmaru do Varů přece jenom o kus dál než Beethoven z Vídně, odkud to bylo tři hodiny dostavníkem, dnes to trvá hodinu tramvají, která jede z centra Badenu až k vídeňské opeře – a naopak.

Hašek byl jako rocková hvězda, a taky tak vyhořel

V úterý 3. ledna uplynulo sto let od smrti spisovatele, jenž stvořil údajně nejslavnější knihu české literatury, knihu, kterou zná celý svět a prý si ji pojí s českým humorem a viděním světa. Knihu o osudech jednoho dobrého vojáka za světové války, hrdiny, který se dokonce snad zařadil k základním literárním archetypům – třeba po bok dona Quijota. V Salonu Echa se sešli tři zahraniční bohemisté a překladatelé Švejka do své mateřštiny: Fin Eero Balk, jenž svůj převod vydal v roce 1991, Francouz Benoît Meunier, který svůj uveřejnil v roce 2018, a Angličan Gerald Turner, jenž na tom svém zrovna pracuje.

JWST

Před třemi měsíci jsme zde upozorňovali na zašifrované poselství v New York Times. Ethan Watters tam připomněl, jak v 80. letech americká psychiatrie podlehla bludu známému jako „obnovené vzpomínky“ – šarlatánské teorii o tom, že terapií lze obnovit zasuté zážitky z dětství, zejména zážitky sexuálního zneužívání a satanistických rituálů. Autor poukázal na to, jak se nyní na sociálních sítích šíří bludy o rozštěpení osobnosti, ale je nemyslitelné, že by si nevšiml analogie s mnohem rozšířenější sociální nákazou transgenderismu.V jiném textu se nyní klade paralela mezi touto mánií a vlnou lidí trpících bludem, že jsou ze skla. Doslova.

Zemřel konzervativní historik Paul Johnson, autor ceněných Dějin 20. století

Ve věku 94 let zemřel ve čtvrtek 12. ledna britský novinář, spisovatel a historik Paul Johnson. Mezi jeho největší díla patří Dějiny 20. století, Dějiny židovského národa či Zrození moderní doby. Zprávu o jeho skonu po dlouhé nemoci oznámil na twitteru jeho syn Daniel Johnson. Johnson se od mládí zajímal o historii, byl žákem významného historika diplomacie Alana J.P. Taylora.

Chléb, mléko a alkohol

Evropa není jen kontinent, je to především náš domov. Kdy jsme se ale stali Evropany a jaké jsou hlavní rysy této naší identity? Její počátky nalézají archeologové hluboko v pravěku. Zdá se, že mnoho našich zvyků, tradic a chování má své kořeny před víc než sedmi tisíci lety v době počátků zemědělského života evropského lidstva.

Učili nás špionské praxi, říká Andor Šándor v knize o škole, kterou absolvoval i Petr Pavel

Generál ve výslužbě Andor Šándor studoval v osmdesátých letech 20. století stejnou školu pro komunistické vojenské špiony jako Petr Pavel. Na rozdíl od něho však své začátky ve vojenské rozvědce popsal poměrně věcně. Vzpomínky Andora Šándora dokládají, že výroky Petra Pavla o údajné škole pro „výsadkáře průzkumníky“ či budoucí diplomaty se nezakládají na pravdě. Jednalo se výhradně o přípravu operativních pracovníků vojenské rozvědky.

Šťastnou apokalypsu!

Vyberte si peníze z bankomatu, nakupte konzervované potraviny, nezapomeňte si napustit vanu. Kolem půlnoci nevstupovat do výtahu! Tak zněly směrnice v německých novinách Bild před silvestrem 1999. Hovořilo se o hrozícím počítačovém kolapsu, explozi jaderných reaktorů a padajících letadlech. Globální katastrofa se proměnila v ne-událost. Tedy jak pro koho: ve Slovinsku rezignoval úředník, který svými neurotickými výroky rozkolísal tamější ekonomiku.

100 let od atentátu na Aloise Rašína a jedna historická nespravedlnost

Je tomu 100 let, co byl proveden atentát na prvního československého ministra financí Aloise Rašína. Jediný dokonaný atentát na vysokého politika v moderních dějinách naší země se udál 5. ledna 1923 v Žitné ulici v Praze před domem, kde Alois Rašín žil. Na následky politicky motivovaného atentátu provedeného anarchokomunistou Josefem Šoupalem tento pravicový, konzervativní politik, jeden ze zakladatelů naší novodobé státnosti, otec národní měny a hlavní autor směřování hospodářské politiky nového státu 18. února zemřel.

Granátové krůpěje v Třebenicích

Vydlážděná pěšina mezi hroby byla tak namrzlá, že jsem se musel přidržovat náhrobků, abych sebou nepraštil. Navíc stezka znatelně stoupala od kostela nahoru, podél prostších hrobů k několika honosnějším, které zhruba uprostřed rozdělovaly hřbitov zhruba na dvě poloviny: v té starší bylo ještě dost německých nápisů, v té novější už byly jen české. A rozdělovaly je právě ty dvě hrobky, k nimž jsem pajdavě ručkoval.

Nejhorší rok v dějinách

Není žádná nadsázka, řekneme-li, že uplynulý rok patřil k těm horším. Regulérní válka v Evropě, inflace, hrozící recese, energetická krize. Výbušná kombinace, kvůli které řada lidí ráda dala roku 2022 vale. Ani ty předchozí roky, poznamenané pandemií covidu, nepatřily mezi ty nejšťastnější. Nikdy ale není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Například všichni můžeme být rádi, že nežijeme v roce 536, který je podle historiků horkým kandidátem na nejhorší rok dějin.

Naše spojenectví je alternativou k ruské dominanci

Andrzej Nowak je jedním z čelných polských expertů na ruské dějiny. V rozhovoru popisuje, proč Rusko zaútočilo na Ukrajinu, odkud se berou Putinovy imperiální ambice a proč Polsko vždy bylo Rusku trnem v oku. Ohledně důvodů, proč Rusko zaútočilo na Ukrajinu, existují dva pohledy. První tlačí takzvaná realistická škola mezinárodních vztahů. Ta vidí svět jako soupeření velmocí a tvrdí, že Rusko zaútočilo, aby chránilo své zájmy. Druhý pohled vidí v ruském útoku pouhý imperialismus. Jaký je váš názor?

Vánočka je vzpomínka na dětství

Pan Karkula byl vdovec a obchod, který měl v Praze, nebyl nijak velký. V předvánočním čase v něm vládl čilý ruch, aspoň tak to líčí v povídce Vánočka Ignát Herrmann. Napsal ji v roce 1918 před prvními poválečnými Vánocemi. Štědrý den se blížil a pan Karkula si liboval, že svému synu Břetislavovi poslal do Amsterodamu bedničku s vánočními dárky. Byly v ní košile, punčochy, kšandy, klobouk, rukavice, tobolky na peníze a doutníky, nákrčníky, brusle, trepky, boty i zimní čepice s ušima.

Vzácné věci jsou v každé době jiné

Co dělalo radost kdysi, je dnes běžná věc. Vánoce v nás vyvolávají nostalgickou náladu a toužíme je mít jako tenkrát. Svíčka s knotem je vždycky víc než elektrická, nejlepší recepty na cukroví a vánočky jsou ty po babičkách, ale s dárky by se návrat do minulosti nemusel vyplatit. Někdejší luxus se s roky proměnil v každodenní samozřejmost a některé dárky dnes působí už úsměvně.

Zabít bílého Ježíše

Pokud jste dostatečně dlouho na Twitteru, je velká šance, že jste narazili na „pravou“ podobiznu Ježíše Krista. Jde o počítačově vygenerovanou tvář muže s olivovou barvou kůže, krátkými tmavými vlasy a vousy a s hnědýma očima. Pravidelně, snad každých šest měsíců, nějaký aktivistický účet tuto podobiznu sdílí se sdělením nesoucím se v rovině „ha ha, vy rasisté jste si mysleli, že Ježíš byl běloch, ale ve skutečnosti vypadal jako obyvatel Blízkého východu“. Na což většina věřících odpoví, že to není žádné překvapení, jelikož Ježíš byl obyvatelem Blízkého východu.

Proboha, co to máte za hodinky!

Doyen české politiky a guru občansky založené části společnosti. Pro mě osobně jeden z nejzajímavější esejistů naší doby, analytik všech možných českých historických malérů, traumat a iluzí, ale snad také posilovatel vědomí, že politika má smysl a že člověk v dějinách nemusí být ztracen. Statečný člověk, spolupracovník (a někdy také oponent) Václava Havla, diskutér, vášnivec, čtenář a manžel paní Drahy. Prostě Petr Pithart, rodák z Kladna a obyvatel pražských Petřin.

Fryderykova duše v Dušníkách

Když jsem kdysi dávno začal jezdit do Polska, chvíli mi trvalo, než mi došlo, co to znamená, když některé město má za svým jménem příponu Zdrój. Ještě teď jsem to musel jedné inteligentní osobě vysvětlovat, ne že by ji to odhalení oslnilo, ale byla ráda. Znamená to překvapivě „lázně“ a vyslovuje se to zdruj. Hezké je také slovo źródło, na které tam často narazíte, neznamená to však, že tam máte jít na oběd, ale že tam tryská pramen, někdy přímo vřídlo.

Kritika v postkritické době

Sociálními sítěmi krouží výrok „Neber kritiku od nikoho, za kým by sis nikdy nešel pro radu“. Hloupost to asi není, ale nejspíš jde stejně o marný výrok, aspoň podle evolučních biologů. Kritika i od člověka, o němž jsme přesvědčeni, že je hlupák, váží víc než pochvala od toho, koho respektujeme. Čím to? Reagovat výrazně na negativní stimuly člověka kdysi chránilo před lecjakou nepříjemností, třeba smrtí. Evoluce zkrátka upřednostňuje ty, kteří pohotově a mohutně reagují na negativitu.

Německé děti táhnou do boje

V Německu pochytali několik desítek lidí především staršího věku, které spojovalo přesvědčení, že hohenzollernská Německá říše, jež byla zrušena po prohrané první světové válce, trvá a že by měla být obnovena. To je na první pohled projekt, který má v současném Německu velkou naději na úspěch, a není divu, že úřady musely s velkou razancí zakročit. To je prosím ironie.

Našlapování po střepech v Deštném

Autobus, do kterého jsem nastoupil v Novém Městě nad Metují, projížděl právě Sedloňovem a já se pořád nemohl rozhodnout, jestli vystoupím tady, nebo dojedu až do Deštného v Orlických horách a pak se přes kopec vrátím do Sedloňova, kam jsem chtěl především. Píše totiž o něm ve třetím díle svých Pamětí profesor Václav Černý, a kdo je četl, tomu jen tak ta pasáž z léta 1945 z hlavy nezmizí. Tak jsem si tam naplánoval cestu.

Řecko jedná s Británií o návratu starověkých soch na Parthenon

Řečtí a britští představitelé vedli v uplynulém roce důvěrné rozhovory o návratu do Řecka soch a dalších artefaktů z athénského Parthenonu, které se nacházejí ve sbírkách Britského muzea. Dohoda o starořeckých památkách je téměř hotová, napsal o víkendu řecký deník Ta Nea s odkazem na diplomatické zdroje. Mluvčí řecké vlády k tomu dodal, že nečeká její brzké podepsání. Podle deníku Kathimerini mediální váha tématu stoupá s tím, jak se v Řecku blíží parlamentní volby, jež se uskuteční příští rok.

České korunovační klenoty budou vystaveny v katedrále sv. Víta

České korunovační klenoty budou vystaveny 17. až 21. ledna. Lidé si je budou moci netradičně prohlédnout ve svatovítské katedrále, řekl novinářům vedoucí prezidentské kanceláře Vratislav Mynář. Na stejném místě byly naposledy vystaveny v roce 1955. Vystavena bude ve svatováclavské kapli katedrály i lebka sv. Václava. Klenoty budou vyjmuty z Korunní komory 16. ledna, vrátí se do ní o týden později.

Průlomový nález ve filozofii. Našly se zápisky z Hegelových přednášek

Překvapivý a nečekaný nález rukopisů může změnit pohled na zásadní postavu evropského myšlení, německého filozofa Georga Wilhelma Friedricha Hegela. Profesor Klaus Vieweg z Univerzity Friedricha Schillera v Jeně objevil v mnichovské knihovně přes 4000 dosud neznámých stránek s poznámkami z Hegelových přednášek. Podle univerzitního profesora by nově objevené texty mohly změnit pohled a vnímání této zásadní postavy moderní filozofie Západu, píše britský deník The Guardian.

Zeman se s Hradem rozloučí výstavou klenotů. Budou na „mimořádném místě“

Pražský hrad v pondělí oznámí rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana o vystavení korunovačních klenotů. Oznámen bude termín a také „mimořádné místo“, na kterém se tak stane. Zástupci hradu se vyjádří i k výsledku vědeckého průzkumu Svatováclavské koruny. V tiskové zprávě to uvedl prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Pražský hrad zároveň uvedl, že letos v říjnu byly korunovační klenoty krátkodobě vyzvednuty z Korunní komory katedrály sv. Víta.

Boomeři a jiní strejdové

Současnost je zabydlena bájnými tvory – sněhovými vločkami, starými bílými muži nebo zhroucenými mileniály. Tváří v tvář této mytické tvořivosti se člověku může vybavit pokřik Niklase Luhmanna, německého giganta sociologie. Když mu kdosi vyprávěl o tom, co si lidé myslí, přerušil jej výkřikem: „Jména! Adresy! Ať si to můžu osobně ověřit.“ Výzvu ke konkrétnosti je dobré mít na paměti v době, v níž lidé prý vědí, co si myslí ženy, studenti nebo ti „privilegovaní“ a v níž někoho každou chvíli prohlašujeme za mluvčího generace. K mytickému myšlení svádí zvlášť rétorika generací, v níž se vyžívají politici, veřejní intelektuálové a uživatelé sociálních sítí.

Nerudová, nebo Pavel a neutuchající zjevení Litomyšle

Litomyšl je hlavní město české architektury. Zaznělo už nesčetněkrát. Je to možná fráze, ale je ji třeba čas od času napsat, protože jde o stále platný fakt. Možná poprvé, jak uvádí Petr Volf v přemluvě knihy Nezouvat, prosím, už na začátku devadesátých na nebývalý rozpuk historického města upozornil v textu pro časopis Architekt teoretik umění a architektury Rostislav Švácha. Snad nejvíc je ve spojení s moderní, ale hodnotnou proměnou města jmenován architekt Josef Pleskot, ale v Litomyšli se prosadili i další architekti a jejich ateliéry.