Máme dnes problém rozlišit, co je opravdu důležité a co nikoliv
Co je to vlastně autorita? „Je dobré si to nedefinovat, tím bychom všechny ostatní možnosti vyloučili,“ říká psychiatr a ředitel Národního ústavu duševního zdraví Cyril Höschl.
Vladimír Ševela
Po maturitě učil ve zvláštní škole ve Mšeně u Mělníka. Poté vystudoval češtinu a němčinu na pražské filozofické fakultě, pracoval jako jazykový redaktor v Lidových novinách, pobyl rok v New Yorku, odkud posílal články do různých českých novin a po návratu se začal živit jako novinář na plný úvazek. Prošel redakcemi Mladé fronty Dnes, Lidových novin, Respektu a Týdne.
Články autora
Musí mít recepční v hotelu vysokou?
Návrh na odebrání akreditace soukromé Univerzitě Jana Amose Komenského, přezdívané tiskárna diplomů, opět vyvolal diskusi o úrovni vysokých škol, zejména soukromých, a také o motivaci jejich studentů. Chtějí se skutečně něco naučit, nebo jim stačí pouhý „papír“?
Vražda v hotelu Záhoří
Druhý lednový víkend roku 1935 hustě sněžilo. V hotelu u pražského hlavního nádraží se ubytoval pár mladých Němců. Na recepci se zapsali jako Hans Müller a Edith Kersbachová. „Výjimečně hezká dvojice, skoro jako filmová. Strašně jim to spolu slušelo,“ vypověděla později pokojská.
Jak dlouho už jsme ve válce...
„Svým způsobem jsme už ve válce, ale neuvědomujeme si to nebo si to nejsme schopni připustit,“ prohlásil v únoru na bezpečnostní konferenci v parlamentu Karel Řehka, šéf Ředitelství speciálních sil ministerstva obrany. „Jsme tak trochu podobní lidem na palubě Titaniku. Pod čarou ponoru máme řadu děr, a na palubě se stále tancuje,“ podotkl náčelník Generálního štábu Petr Pavel.
Co změní masakr v Uherském Brodě
Smutným a šíleným rekordmanem v počtu najednou zavražděných lidí se v Česku stal muž, jehož střelba zanechala během krátké chvíle osm obětí v Uherském Brodě.
Bojíte se nazvat věci pravým jménem
Ten problém je dnes příliš velkým soustem už i pro Ameriku, prohlásil na únorové přednášce v pražském institutu CEVRO generálmajor Jakov Amidror.
O frustracích střední třídy. Patříme do ní ještě?
Chudne střední třída, nebo je na tom lépe než kdykoli předtím? Vzdělanci se často přimknou k nejmajetnější vrstvě a snaží se manipulovat společností proti živnostníkům, soudí profesor sociologie. Čtyři odborníci diskutují o snech a nočních můrách středního stavu i o tom, jestli jsou pro něj důležitější finance, nebo volný čas.
Gorbačov zradil, půjdu v jeho stopách
„Když mohl zradit Gorbačov, proč já, diplomatický pěšák, bych nemohl udělat něco podobného?“ Tato slova pronesl Milan Švec, když se svou emigraci snažil vysvětlit několik let poté svému příteli. Zástupce československého velvyslance ve Washingtonu, absolvent moskevského institutu mezinárodních vztahů MGIMO a přesvědčený marxista Milan Švec ovšem obyčejným pěšákem nebyl. Přesto přeběhl na „druhou stranu“. Stalo se tak v květnu 1985, dva měsíce po nástupu Michaila Gorbačova k moci. Ve vedení československé komunistické strany tím způsobil poprask.
Blaho dítěte, peklo rodiny
Nebijte své děti! Rozhodně ne na veřejnosti a nezkoušejte je ani někde na pískovišti jenom „symbolicky“ plácnout po zadku. Nezvyšujte na ně hlas a nenadávejte jim. Nenuťte je dojídat jídlo. Pokud je vezmete na oběd do restaurace, nepopíjejte u toho alkohol. Sladkosti dávejte svým dětem výjimečně, pokud možno jen v sobotu.
Udali bychom ho jako první
Pokud přijede Berlíňan vlakem na pražské Hlavní nádraží a třeba hned vyrazí do okolních ulic, může si připadat jako doma, tedy ve čtvrtích Kreuzberg či Neukölln. Před obchody s halal potravinami kolem Opletalovy ulice postávají muži arabského vzezření, dalšími se to hemží ve směnárnách a holičstvích.
Co nejvíc štve muslimy a co „nevěřící“ Evropany
Zní to cynicky, ale zavraždění francouzští novináři nejsou hlavní problém, říká český muslim Petr Pelikán, který se účastnil diskusního Salonu Týdeníku Echo. Většinová společnost má podle něj „plné zuby“ jiných věcí. Například toho, že se čtvrti některých evropských měst mění. Existuje „islámské“ nebezpečí, nebo je to výmysl xenofobů?
Vodka, kaviár, Ermitáž a rakety, nejkrásnější ženy planety
„Americká barevná revoluce a Juščensko byl mezikrok, který prohloubil bídu a upevnil moc oligarchů. Dnes mají demokraticky zvoleného oligarchu hitlera Porošenka, pro něhož je označení za banderovce (podle ukrajinského esesáka Bandery) věcí cti. Myslí si účastníci slaboduché hry s červenými kartami, že tento proces zabrzdí, kdykoli vyjdou do ulic? Až dosadí hitlera, budou smět do ulic jen spontánně jásat. Vazalové USA nejsou na straně vítězů.“
Krádeže dětí: Norsko–Česko 1:1
V posledních měsících to vypadalo, že vztahy Česka s poněkud vzdáleným Norskem jsou v první a zároveň hned největší krizi ve své historii.
Facebook jako upír. Anebo služba jako každá jiná
Poté, co Facebook oznámil změnu podmínek ve využívání dat, se zvedla vlna odporu. Mnozí lidé si až nyní všimli, že firma může prodávat soukromé fotografie a jména uživatelů této sociální sítě dalším obchodníkům, a bouří se. O tom, jestli se globální internetové společnosti dají srovnat s přízračným vehiklem jezdícím na lidskou krev, nebo jde o obyčejnou službu, za niž je třeba něčím zaplatit, diskutovali čtyři experti na oblast IT.
Vinit můžeme jen Vladimira Putina
Matka nového amerického velvyslance Andrewa Schapira Raya Czernerová, která se narodila v pražské židovské rodině, se dostala z protektorátní Prahy v roce 1939 až úplně na poslední chvíli.
Toufarovo tělo objeveno. Ale kde jsou další?
Osudy lidí popravených a umlácených komunisty byly po jejich smrti často podobně dramatické a pohnuté jako za jejich života. Jako by se vrazi báli i mrtvých, a proto se jejich těl snažili zbavit. Jako by chtěli vyvolat dojem, že ti lidé nikdy neexistovali. Různé emoce ale vzbuzují oběti totality i dnes.
Když je člověku dvacet... nemusí mu být vždycky nevolno
Říká se jí generace Y. V Salonu Echa diskutovali čtyři její zástupci o tom, jestli jsou dnešní dvacátníci skutečně tak odlišní od těch, jimž je třicet a víc a kterým by „neměli věřit“. Platí ale ještě o představy a klišé, které si o mladých ti starší obvykle vytvářejí?
Tápání KGB a CIA v listopadu 1989
S listopadem 1989 je spojena řada konspiračních teorií a legend o všemocných tajných službách, které vše zorganizovaly. Dokud se neotevřou archivy (pokud někdy), lze spekulovat o čemkoli. Dostupné informace a svědectví spíš ukazují, že jak KGB, tak i CIA vývoj událostí nestíhaly a tápaly.
Mladí Češi už nevidí Ameriku svých rodičů
Čím víc se v minulosti ztrácí, a tím někdy i relativizuje listopad 1989, tím větší smůlu má i Amerika. Nový americký velvyslanec v Česku Andrew Schapiro na úvod své nedávné pražské přednášky řekl: „Budu mluvit o americkém idealismu.“ Hovořil pak o tom, že bojem proti fašismu a komunismu sledovaly Spojené státy nejen geopolitické, ale i morální cíle. „Dnes je módní se na americký idealismus dívat s cynismem,“ poznamenal.
Odboj anonymů
„Lidi dobře vědí o velkopanském způsobu života naší rudé šlechty v luxusu a nadbytku všeho, jak se přepychově léčí v extra sanatoriích, na něž se musí dřít dělníci, kteří se musí mačkat ve střediscích a ve frontách čekat na vše,“ napsal Miloši Jakešovi, tehdy ještě předsedovi revizní komise ÚV KSČ, v roce 1970 autor anonymu, který se podepsal jako „Žena z lidu“.
Jediný parašutista, který se vrátil
Rudolf Krzák měl štěstí. Z německého obklíčení se dostal na poslední chvíli, když pro něj v listopadu 1944 přiletělo britské letadlo. Během letu z italských hor až do Florencie půlka těla československého důstojníka téměř povlávala v mrazivém podzimním vzduchu.
Vzor Krym. Ukousne si Čína kus Ruska?
Rusko úspěšně rozbíjí Ukrajinu, o část území ji už zřejmě obralo definitivně. Západ tomu jen přihlíží. A ještě někdo se dívá. Můžeme na to dát krk, že ten, kdo pečlivě analyzuje, co se letos dělo a děje na Krymu a na Donbase a jak reaguje mezinárodní společenství, je Čína.
Únos, nebo záchrana?
Ve Velké Británii a Skandinávii neunášejí děti teroristé, ale stát, stěžují si kritici tamního systému právní ochrany nezletilců. Jen českým občanům bylo na britských ostrovech od roku 2010 odebráno 139 dětí, které putovaly převážně do tamních pěstounských rodin. Rodičům bylo vráceno jen osm z nich. Letos upoutal pozornost případ dvou malých chlapců, které úřady vzaly před třemi lety české matce v Norsku.
Doněck 2014? Skoro jako Liberec 1918
Den poté, co před 96 lety vznikla Československá republika, vyhlásili sudetští Němci samostatný stát se dvěma miliony obyvatel a hlavním městem Liberec a poté odtržení od Československa deklarovaly nové útvary se sídly v Českém Krumlově, Znojmě a Opavě. Říjen 1918 a následující měsíce byly mnohem dramatičtější, než jak se dnes při oslavách vzpomíná.
Chtěli jsme spolu jenom žít
Před čtvrt stoletím, v noci z 30. září na 1. října 1989, nastupovali šťastní východoněmečtí uprchlíci do prvního z „vlaků svobody“, které je z nádraží v Praze-Libni odvážely na Západ. Do té doby se uprchlíci z Honeckerova poddanství tísnili na pražském velvyslanectví Německé spolkové republiky. Méně známé než příběhy šťastlivců jsou tragické osudy občanů NDR, kterým pokus o cestu ke svobodě nevyšel.
Budu jen tak šmejdit pro KGB
Advokát Bohumil J. Studýnka, který 7. září napsal do přílohy Lidových novin oslavný článek „Andrej Babiš – varianta vůdce?“, byl spolupracovníkem StB, který za totality šířil dezinformace přímo na zakázku sovětské KGB. Dokládá to jeho osobní svazek v archivu bezpečnostních složek.
Dobří estébáci se vracejí
Za normalizace drtil Libor Široký nepřátele socialismu coby kapitán StB. Na začátku listopadu 1989 nastoupil do analytického útvaru. Sbíhaly se u něj všechny později zničené informace, které by pro toho, kdo by chtěl ovládat druhé, mohly mít cenu zlata. V roce 1996 přišel do Agrofertu, kde sedí na klíčové pozici předsedy dozorčí rady. Jeho kolega, špion Jozef Kubů, strávil konec roku 1989 na školení KGB v Moskvě.
Pražská óda na Putina, odborníka z KGB
Vladimira Putina by za prezidenta chtěly tři čtvrtiny Čechů, hlásají na své titulní straně v Praze vycházející ruské noviny Inform Praga. Výsledky ankety, přejaté z českého portálu Parlamentní listy, jíž se údajně zúčastnilo 90 tisíc respondentů, kteří dále uvedli, že neoblíbenějším národem v Česku jsou Rusové, určitě zasluhují pozornost. Mimo jiné i proto, že Vladimira Putina za prezidenta ještě nedávno nechtěli ani pražští Rusové. Alespoň podle výsledků posledních prezidentských voleb z roku 2012 na ruské ambasádě v Praze, kde jasně zvítězil protikandidát Michail Prochorov.
Operace pod černou vlajkou
Rusko stále tvrdošíjně popírá, že na Ukrajině bojují jeho vojáci. Někteří tam sice prý náhodou „zabloudili“ a ti, co se vracejí domů v rakvích, zase zahynuli „na cvičení“ kdesi na ruském území. Začít válku klamem a podvodem není však nic neobvyklého. Historie zná příkladů dost.
Teroristé z RAF v Praze
Na československý konzulát v Západním Berlíně přišel onoho dne roku 1972 muž s černou bradkou. Předložil svůj německý pas a žádal o vízum pro průjezd Československem. „Musíte se oholit, protože na fotce žádné fousy nemáte, pane Baumanne,“ prohodil konzulární úředník. Muž s bradkou strnul. Skutečně se jmenoval Michael Baumann, ale v jeho falešném pase bylo úplně jiné jméno. Baumann byl totiž členem Hnutí 2. června, německé teroristické skupiny, která se později spojila se známější Frakcí Rudé armády (RAF).