17 důstojníků či spolupracovníků StB kolem Babiše

Dobří estébáci se vracejí

17 důstojníků či spolupracovníků StB kolem Babiše
Dobří estébáci se vracejí

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Za normalizace drtil Libor Široký nepřátele socialismu coby kapitán StB. Na začátku listopadu 1989 nastoupil do analytického útvaru. Sbíhaly se u něj všechny později zničené informace, které by pro toho, kdo by chtěl ovládat druhé, mohly mít cenu zlata. V roce 1996 přišel do Agrofertu, kde sedí na klíčové pozici předsedy dozorčí rady. Jeho kolega, špion Jozef Kubů, strávil konec roku 1989 na školení KGB v Moskvě. Donedávna byl vlivným členem hnutí ANO, ale místo na billboardech přenechal kolegyni a další spolupracovnici Andreje Babiše Radmile Kleslové. Bývalé rozvědčici, která měla být pod falešnou identitou vysazena v zahraničí, aby hájila zájmy totalitního režimu.

Týdeník ECHO napočítal celkem 17 bývalých důstojníků či spolupracovníků StB, kteří po roce 1989 byli či stále jsou magnátovi z Agrofertu a ministrovi financí Babišovi nablízku. Na všechny média postupně už upozornila, ale ještě nikdo nedal všechna jejich jména a příběhy, doplněné o další nové informace, vedle sebe. Takové čtení totiž přináší zajímavé a nečekané souvislosti. Počet estébáků kolem Babiše je zarážející.

„Jdu takhle po Václaváku a potkám jednoho vysmátého estébáka,“ vzpomínal na příhodu z poloviny 90. let John Bok, někdejší disident a člen komise, která v roce 1990 prověřovala bývalé zaměstnance StB. „Zeptal se mě, jestli nechci dělat pro jejich firmu, prý bych jim vylepšil image.“ Společnost plná estébáků oficiálně obchodovala šumivými víny, ale ve skutečnosti prý získávala informace z vlády a nabízela je za úplatu dál.

Divoká a amatérská 90. léta jsou za námi. Andrej Babiš, který je v dokumentech StB veden jako její agent, ale nedávno mu jeho řídící důstojníci u soudu dosvědčili, že pro ně ve skutečnosti nepracoval, zmíněnou partičku estébáků obchodující s šampusy s přehledem strčí do kapsy. Založil obří potravinářský a chemický koncern a do vlády se na utajené schůzky nevkrádá bočním vchodem, ale zasedá v ní coby její místopředseda a klíčový ministr financí.

Nic není černobílé, říká špion

Podnikateli Andreji Babišovi s cejchem agenta tajné policie na cestě do nejvyšší politiky pomohla řada důvěryhodných tváří a nové mu teď asistují v dalším vzestupu. V jejich stínu ale nacházíme řadu důstojníků a agentů StB, jejichž koncentrace je větší než kdekoliv jinde. A to se týká jak Babišových firem, tak jeho politického hnutí ANO.

„Nic není černobílé. Tyhle lidi najdete za posledních 25 let kolem více důležitých postav,“ soudí o bývalých kádrech StB bývalý prokurista Agrofertu a také komunistický špion ve Vídni Jozef Kubů, který nedávno odstoupil z kandidátky hnutí ANO, protože jeho minulost příliš propírala média. S Týdeníkem ECHO krátce promluvil po telefonu.

Jistě, měli jsme tu mimo jiné Harvardské fondy v čele s plukovníkem StB Borisem Vostrým a jeho pomocníkem Viktorem Koženým, důstojníka StB Jiřího Čadka z Banky Bohemia nebo předsedu vlády Josefa Tošovského. Jenže Vostrý s Koženým neplánovali vést stát jako svou firmu a někdejší guvernér ČNB Tošovský byl „jen“ premiérem krátkodeché úřednické vlády, navíc informaci o jeho spolupráci s StB zveřejněnou v roce 2007 v MF DNES označil později Ústav pro zahraniční styky a informace (rozvědka) za nepravdivou.

Andrej Babiš má našlápnuto mnohem výš. Ostatně viceprezident prestižního Brookings Institution Darrell West rodáka z Bratislavy ve své právě vydané knize zařadil mezi politicky nejvlivnějšími světovými miliardáři na páté místo, před Ruperta Murdocha či druhého nejbohatšího muže světa Carlose Slima Helúa.

Babiš a jeho podporovatelé namítají: Proč 25 let po sametovém převratu vytahovat minulost? Navíc když StB, alespoň tedy ekonomická kontrarozvědka, s níž se zapletl Babiš, vlastně dělala zhruba to samé jako dnes třeba BIS (Babišova vlastní slova), tedy hájila zájmy státu a šlo jí hlavně o rozkvět země?

S touto interpretací ale historici zabývající se normalizací nesouhlasí a paměť ještě nepřestala sloužit ani mnoha pamětníkům. „Byla to politická policie represivního státu,“ říká historik Tomáš Vilímek. „Když něco bouchlo v továrně nebo se na trati rozbila lokomotiva, tak první, co prověřovali, bylo, jestli do toho nejsou namočené tzv. nepřátelské osoby, lidi z undergroundu nebo chartisté,“ připomíná Vilímek. I tato složka StB se snažila diskreditovat nepohodlné lidi a získané informace používala k vydírání.

Obrana fosfátem

Babišovi věrní ale šíří jiný pohled na historii a slouží jim k tomu například předsedou ANO často opakovaná historka o tom, jak jako pracovník zahraničního obchodu zabránil dovozu škodlivých fosfátů ze Sýrie. Tímto příběhem Babiš pokaždé vysvětluje, jak se dostal do „nevinného“ kontaktu s StB.

„Když jsem byl v 80. letech v Sýrii vymáhat jejich dluhy, nabízeli nám dovoz fosfátů,“ vypráví Bohumil J. Studýnka, tehdy zástupce Státní banky československé. „Obchodní rada v Damašku nás varoval, že na nabídku s fosfáty nemáme kývnout ani náhodou, protože jsou nekvalitní a škodlivé. Prý má tu informaci z tajných zdrojů. No a teď vím, že to bylo od Babiše,“ říká Studýnka, který je v dokumentech StB veden jako její „ideový spolupracovník“ s krycím jménem Spring. Studýnka, který používal také jméno Kamil, na začátku září napsal do přílohy Lidových novin oslavný článek „Babiš, varianta vůdce?“ o tom, jak současný ministr financí před třiceti lety uchránil životní prostředí a zdraví Čechoslováků před nebezpečnou surovinou a dnes je tím nejvhodnějším adeptem na vedení národa do lepších časů.

Agent Spring, po převratu mimo jiné ředitel zastoupení Deutsche Bank v České republice a v posledních letech stálý přispěvatel Babišem placeného serveru Česká pozice, psal různé texty i před rokem 1989. Jak dokládá jeho svazek v archivu bezpečnostních složek, vyráběl texty přímo na zakázku sovětské KGB.

S KGB podle experta z Ústavu pro studium totalitních režimů Radka Schovánka velmi úzce spolupracoval i 4. odbor 10. správy StB, v němž působil šéf dozorčí rady Agrofertu Libor Široký. Měl mimo jiné na starosti organizace ukrajinských nacionalistů, které rozpracovávali přímo Sověti. Široký navíc podle zjištění časopisu Reflex rozjel akci proti rodině herce Martina Štěpánka, který emigroval a později se stal hlasatelem Rádia Svobodná Evropa. Vyjádření Širokého se nepodařilo sehnat, protože je na dovolené.

Rozhodný zákrok proti vojínovi

Přímo v Moskvě pobýval v klíčovém období od října do prosince 1989 na „školení“ KGB pozdější jednatel některých Babišových firem a právník Agrofertu Jozef Kubů. K čemu se tam školil? „K tomu nemám co říct. Když jsem tam odjížděl, netušil, co se bude dít, ani Václav Havel,“ říká Kubů, který coby příslušník I. správy SNB čili rozvědky používal krycí jméno Luňáček. Na minulost Kubů ukázala letos v květnu jako první Babišem vlastněná MF DNES, jejíž šéfredaktorka Sabina Slonková další měsíc redakci opustila.

Čtení „Luňáčkova“ svazku ukáže, jak předlistopadová kariéra důležitého muže Agrofertu a nedávné šedé eminence pražské organizace ANO vypadala. K StB byl přijat v roce 1971 a hned v prvním roce služby byl písemně pochválen za „rozhodný zákrok proti vojínu ČSLA, který v dopravním prostředku pobuřoval proti zřízení a KSČ“. Ve svém osobním spise je chválen za naverbování agentů s krycími jmény Voral či Traktor, za získání spolupracovníka v akci Agfa a „rozpracování objektů NSR“. Dotáhl to na majora StB.

Pod krycím zaměstnáním diplomata jménem Josef Luňáček působil Kubů od roku 1979 jako špion ve východním Berlíně a poté ve Vídni. Zvláštní věc se stala v roce 1987. Někdo mu ukradl občanský průkaz – jeho pravý, se skutečným jménem – a vložil jej do obálky a pokusil se doklad poslat na ambasádu USA v Praze. Dopis ale StB zachytila a pokusu o vyzrazení špiona Kubů tak zabránila.

StB referuje také o tom, že Kubů-Luňáček obcházel celní předpisy, vyvážel z ciziny nespecifikované nenahlášené zboží a nutil to dělat i své kolegy. Ti si na to stěžovali, ale prohlásili, že proti Kubů nevystoupí veřejně, protože z něj mají strach. Kubů také zavinil dopravní nehodu, při níž byli zraněni lidé, dostal ale jen důtku. Přes všechny tyto problémy se v roce 1987 stal zástupcem náčelníka 37. odboru. Kdosi nad ním držel ochrannou ruku.

V září 1989 obdržel před odjezdem do Moskvy odměnu 3500 korun (tehdy více než průměrný plat) za přípravu nejmenované akce. V Agrofertu se objevil v roce 1996 – stejně jako Libor Široký, s nímž se dobře znal. A letos jako vlivný člen ANO rozpouštěl „neposlušnou“ místní organizaci hnutí v Praze 1.

„Něčemu jsem chtěl pomoct, ale to vám asi nevysvětlím. Za 25 let budeme dnešní dobu hodnotit jinak,“ odpovídá Kubů na otázku, proč se dal dohromady s Babišem. Tvrdí, že Agrofert i ANO, ze kterého vystoupil, jsou pro něj nyní minulostí.

Nelegálka s lustračním osvědčením

Za pražské ANO nicméně nyní kandiduje Radmila Kleslová, rovněž spolupracovnice Agrofertu, která se ještě pod dívčím jménem Barheldyová stala v roce 1986 důstojnicí v 23. odboru komunistické rozvědky. Šlo o jednu z nejutajenějších součástí StB, její příslušníci se připravovali na vysazení v zahraničí pod zcela vymyšlenou identitou coby takzvaní nelegálové. Kleslová ale tvrdí, že získala negativní lustrační osvědčení.

„Napadají mě pouze tři možnosti, jak se k tomuto tvrzení vyjádřit,“ napsal nedávno Radek Schovánek pro deník ECHO24.cz a pokračoval: „Zaprvé paní Kleslová lže a takové lustrační osvědčení nemá. Pokud ano, vtírá se vzpomínka na odsouzeného Jana Stiesse, který se prokazoval zfalšovaným lustračním osvědčením. Pokud jej opravdu vydalo ministerstvo vnitra, naplnila tím neznámá osoba skutkovou podstatu trestného činu § 329 tr. z. ‚zneužití pravomoci úřední osoby‘.“

V předsednictvu ANO je dále Jan Heřmanský, agent StB s krycím jménem Novák, jehož odhalil už loni týdeník Reflex. Heřmanský, dnes majitel svitavské textilní továrny Svitap, podle svých svazků za normalizace donášel na spolupracovníky ve svitavské firmě Vigona, kde byl za totality zaměstnán.

Na další spolupracovníky StB v řadách ANO ukázala ve zmíněném květnovém vydání MF DNES. Členem předsednictva hnutí je bývalý důvěrník StB Pavel Elias. Důvěrníky tajné policie byli i někdejší šéf hnutí ANO v Praze 10 a 15 Petr Jetmar, z nějž se StB snažila coby vedoucího hudební skupiny Step získávat informace o „závadové mládeži“, a Zdeněk Říčař, o němž se uvažovalo jako o lídrovi hnutí v Praze 1. Dalším z řady důvěrníků StB kolem ANO a Agrofertu je František Janů, který podle nedávného vyjádření samotného Babiše přivedl do jeho firmy právě zmíněného špiona Kubů.

Důvěrník je nejnižší kategorie spolupracovníka StB, který spolupráci nepodepsal, a má tak dnes nárok na negativní lustrační osvědčení. Záleželo na jednotlivci, jak důvěrný vztah s totalitní policií měl. Třeba o Pavlu Eliasovi se v MF DNES píše, že podle svého svazku spolupracoval dobrovolně a přinesl řadu zajímavých poznatků.

Spisy a miliony se ztratily

Jak byl kdo za minulého režimu aktivní, a to nejen ze zmíněných důvěrníků, by mohl vědět právě šéf dozorčí rady Agrofertu Libor Široký. Na začátku roku 1989 totiž začal pracovat v analytickém odboru StB, v němž se koncentrovaly všechny informace z kontrarozvědky, které byly později zničeny. To, že bývalí důvěrníci Zdeněk Říčař, který v hnutí ANO aspiroval na důležitý post, poskytl hnutí ANO jako sponzorský dar milion korun a Elias tři čtvrtě milionu, s tím nemusí souviset.

Podle týdeníku Euro byl Babišovým lobbistou na Slovensku bývalý špion v Rakousku, podřízený Jozefa Kubů Pavol Dobiaš. Slovenský časopis Týždeň zase spočítal, že po roce 1989 úzce spolupracovalo s Babišem v různých firmách před odchodem do Česka celkem sedm agentů StB – včetně Babišova bratra Alexandra, který působil v orgánech Agrofertu a Poĺnochemu. Šlo o Romana Karlubíka, Stanislava Rudého, Jozefa Wallera, Mikuláše Rakovského, Edgara Hauga a Vladimíra Bartoše. Většina z nich pracovala před převratem podobně jako Babiš v PZO Petrimex a poté spolu vedli stejnou firmu či třeba zasedali ve vedení Poĺnochemu. Někteří ze jmenovaných vědomou spolupráci s StB popřeli.

Co to zvláštní souručenství bývalých vysokých důstojníků StB a jejich donašečů kolem hvězdy české politiky spojuje? Jak ukazuje historka Johna Boka z úvodu, ti první vědí, že nejcennější komoditou jsou informace, často i velmi nestandardně získané. A ti druzí jsou si možná vědomi toho, že ti první určité informace mají nebo je mohou mít. K vydíratelným může patřit i sám „vůdce“ Andrej Babiš – víme, že velká většina jeho spisu se kamsi ztratila.

Ztratily se či byly skartovány i záznamy, které dokumentovaly, jak StB před rokem 1989 naložila s miliony získanými „operativní činností“. Ukázalo se například, že „provize“ čili úplatky, jež vyplácely zahraniční firmy pracovníkům PZO, kteří byli ve skutečnosti agenty StB a odevzdávali je do pokladny tajné policie, po roce 1989 zmizely neznámo kam. Estébáci je patrně stačili před převratem uložit na zahraniční konta. A po revoluci možná hledali ty nejschopnější mezi sebou či mezi svými agenty, kteří by peníze dokázali co nejvíce rozmnožit.

Před necelým čtvrtstoletím se říkalo: v podnikání estébákům zabránit nemůžeme, jejich případný zájem o politiku přece vyřeší lustrační zákon. Dnes se vracejí do veřejného života a přesvědčují nás, že to s námi myslí dobře.

19. září 2014