S listopadem 1989 je spojena řada konspiračních teorií a legend o všemocných tajných službách, které vše zorganizovaly. Dokud se neotevřou archivy (pokud někdy), lze spekulovat o čemkoli. Dostupné informace a svědectví spíš ukazují, že jak KGB, tak i CIA vývoj událostí nestíhaly a tápaly.

Jan Šolta, v roce 1989 vědecký pracovník Ústavu pro informační systémy, se v úterý 21. listopadu, čtyři dny po studentské demonstraci na Národní třídě, ocitl poprvé v životě na pražském sovětském velvyslanectví. Pozval ho tam prý rada ambasády Oleg Lušnikov, s nímž se znal už od roku 1965, kdy byl tehdejší student MGIMO na stáži na pražské VŠE a s Šoltou chodil občas na pivo.

„Postavil se přede mne, choval se velmi oficiálně a prohlásil, že sovětské vedení dává ruce pryč od současné československé vládní garnitury, uvítalo by prý personální změny do konce měsíce a bude akceptovat každou, i nekomunistickou vládu,“ vyprávěl Šolta o zvláštní listopadové audienci na nedávné pražské konferenci k výročí převratu spolupořádané Evropským parlamentem. Na Šoltovu otázku, co má s tím poselstvím dělat, prý diplomat řekl, že to nechá na svém starém příteli. Šolta prý šel druhý den do Občanského fóra, kde vzkaz předal přímo Václavu Havlovi. „Ten řekl, že ho nezajímá, co bude dělat sovětská, ale jak se zachová naše vláda,“ tvrdí Šolta. Oleg Lušnikov, který dnes pracuje v moskevském Institutu strategických studií, se Týdeníku ECHO slíbil vyjádřit, ale na zaslané otázky nereagoval.

Finta s Lidovými milicemi

Historik Pavel Žáček, jenž mapoval pražské kroky sovětských diplomatů i KGB v roce 1989, tvrdí, že tohle nedoložitelné svědectví nezní zcela nevěrohodně. Komise vyšetřující události 17. listopadu v letech 1990–91 už tehdy podobné výpovědi zaznamenala. Třeba od Jaromíra Novotného, v roce 1989 náměstka podniku Obuv, později velvyslance v Japonsku a dnes poradce českého premiéra pro bezpečnostní otázky. Novotného prý ve čtvrtek 23. listopadu 1989 navštívili ve firmě dva Rusové. Tvrdili, že si Novotného vybrali proto, že byl zetěm Josefa Smrkovského, a také kvůli jeho kontaktům na OF. Novotný vypověděl, že dvojice mu předala následující poselství: „Sovětská vláda není proti zrušení vedoucí úlohy KSČ (…) souhlasí se sovětskou omluvou nám za rok 1968, že pokud jde o armádou (československou), ta že je pacifikována (…) pokud by ze strany Lidových milicí mělo k něčemu dojít, tak sovětská posádka u nás silou proti Lidovým milicím zasáhne,“ řekl tehdy Novotný do protokolu. Sověti prý uvedli dvě podmínky: přechod proběhne v klidu a bez protisovětských vystoupení, zejména do blížícího se summitu Gorbačov–Bush na Maltě. Když se Novotný zeptal, proč se poslové neobrátí přímo na OF, řekli, že jejich vláda nechce, aby to vypadalo jako sovětské zasahování do vnitřních záležitostí jiného státu. Ještě v den návštěvy zašel Novotný do OF a vzkaz předal Věnku Šilhánovi.

Tyto pokusy o předání zásadní zprávy vypadají na první pohled naivně, ale KGB, která na podzim 1989 podle ruských pramenů personálně posílila svou pražskou rezidenturu o několik analytiků, bylo zřejmě jasné, jak by to asi dopadlo, kdyby své zástupce v rozbouřených dnech poslala přímo do OF. A své případné agenty uvnitř OF nechtěla zbytečně předčasně odhalovat tím, že by tlumočili vzkaz Moskvy. Tvrzení o případném zásahu proti LM bylo pravděpodobně jen důmyslné PR, které nemělo reálný základ.

Ta rychlost nás překvapila

Po tomto oťukávání se nakonec sovětským emisarům přece jen podařilo dostat až k Havlovi, který v rozhovoru s Karlem Pacnerem z roku 1996 vyprávěl, jak se v revolučních dnech tajně sešel ve vinohradském bytě s „jakýmisi šéfy KGB či něčím takovým“. „Oni se mě ptali, jestli až se u nás změní poměry a my se dostaneme k moci, jestli budeme nepřáteli Sovětského svazu, nebo přáteli. Říkal jsem, že chceme být přáteli s každým samo sebou,“ řekl Havel.

Michail Gorbačov dal svému politbyru už dřív během roku 1989 jasně najevo, že SSSR má svých starostí nad hlavu a na další držení pevných opratí v satelitech nejsou síly ani prostředky. Sovětský prezident se na konci listopadu připravoval na historický summit s Georgem Bushem na Maltě (2. a 3. prosince), kde plánovali ohlášení konce studené války. Případné protisovětské demonstrace v Praze či násilný průběh převratu by se Moskvě vůbec nehodily. Ať už platí, či neplatí verze, že KGB měla nějaký podíl na průběhu událostí 17. listopadu, například v marné snaze dosadit do čela státu perestrojkové komunisty, v dalších dnech bylo klíčovým zájmem SSSR evidentně to, aby „sametová revoluce“ nehrála s výraznou antisovětskou kartou. A to se podařilo. Teprve potom mohla KGB rozvíjet své další plány, ale to už je jiná, polistopadová kapitola.

V listopadu '89 ale tápala i ambasáda USA v Praze. „Byli jsme překvapeni, že ta změna tehdy přišla tak rychle,“ tvrdí Clifford Bond, který působil na velvyslanectví jako rada přes politické otázky a nyní o svých zkušenostech mluvil v pražském Americkém centru. Třeba z depeše poslané tehdejší velvyslankyní Shirley Temple-Blackovou 18. listopadu vyplývá, že demonstraci konanou den předtím její spolupracovníci považují sice za mimořádnou událost, s nějakou revolucí ale zatím nepočítají. V depeši se uvádí, že další vhodná příležitost pro demonstraci se naskytne až 8. prosince k výročí smrti Johna Lennona, nebo dokonce až 16. ledna při vzpomínce na Jana Palacha. Přitom už o víkendu po událostech na Národní třídě se v centru Prahy shromažďovaly tisíce lidí a v pondělí přišlo na Václavské náměstí 150 tisíc demonstrantů.

I depeše z dalších dnů ukazují, že vývoj byl vždy o dost napřed před analýzou diplomatů. „Probíhala čilá komunikace mezi americkou a sovětskou ambasádou,“ připustil dokonce Bond při návštěvě Prahy na dotaz Týdeníku ECHO. Bond, který nyní působí na ambasádě v dalším městě s horkou půdou, Kyjevě, s úsměvem dodal: „Rusové se snažili zjistit, co se děje, a snažili se také pomoct naší ambasádě, aby zjistila, co se děje.“

Clifford Bond už nevysvětlil, jak taková pomoc vypadala, možná to byl jen pokus o černý humor. V listopadu 1989 (podle některých zdrojů ale až v prosinci) se totiž šéfem operací CIA v Československu stal Aldrich Ames, který v té době už čtyři roky působil v americké zpravodajské službě jako krtek KGB. Moskva tedy musela mít o tom, co vědí a dělají v Praze Američané, velmi dobrý přehled. V Kremlu ale zřejmě byli zklamaní, že jejich úhlavní protivníci na tom nejsou, pokud jde o orientaci v překotném dění, o mnoho lépe. Ames zůstal šéfem čs. odbočky do dubna 1990, poté ho stále nic netušící šéfové z Langley převeleli jinam. Špion byl zatčen teprve v roce 1994 a dnes si v USA odpykává doživotní trest.

„Pokud někdy slyšíte, že za vším je CIA, není to vždycky pravda,“ usmívá se někdejší disident a pozdější český velvyslanec v USA Alexandr Vondra. Zřejmě má pravdu. A o KGB to platí jakbysmet.