Druhý lednový víkend roku 1935 hustě sněžilo. V hotelu u pražského hlavního nádraží se ubytoval pár mladých Němců. Na recepci se zapsali jako Hans Müller a Edith Kersbachová. „Výjimečně hezká dvojice, skoro jako filmová. Strašně jim to spolu slušelo,“ vypověděla později pokojská.

Nazítří Müller s blonďatou slečnou vyrazili svým tmavým mercedesem na jih od Prahy. U Štěchovic nasadili běžky a vyrazili do okolí. Lidem, kteří se s nimi dali do řeči, to přišlo trochu zvláštní: někdo jede z Berlína 300 kilometrů, aby si zalyžoval v údolí Vltavy. Pod dvou dnech dvojice přijela k hotelu Záhoří v obci Slapy. Müllera budova zaujala tím, že měla mimořádně dlouhou anténu.

V restauraci Berlíňané narazili na jediného zde ubytovaného hosta. Mluvil také německy, říkal ale, že je československý občan. Nebyla to pravda. Byl to německý emigrant Rudolf Formis, který měl v podkroví hotelu ukrytou vysílačku. První doložitelnou ilegální vysílačku, která se snažila čelit hitlerovské propagandě.

Také lyžař Müller lhal. Jeho pravé jméno znělo Alfred Naujocks, byl důstojníkem německé tajné služby Sicherheitsdienst. Před několika dny ho její šéf Reinhard Heydrich osobně pověřil úkolem: nepřátelský vysílač u Prahy zničit a Formise přivézt živého do Berlína. Když to nepůjde, bude už Naujocks vědět, co je potřeba…

Začalo to v Mariánských Lázních

Naujockse po roce 1945 britské noviny přezdívaly „muž, který začal válku“. Heydrichův operativec s přiděleným komandem vtrhl poslední srpnový den roku 1939 do vysílače v Gliwicích a nechal odvysílat falešnou zprávu, která byla signálem k napadení Polska a rozpoutání nejvražednějšího konfliktu v dějinách.

Svou první „úspěšnou“ akci Naujocks ale provedl čtyři a půl roku předtím v hotelu Záhoří. Byla to už válečná operace? Těžko říct. Zcela jistě ale tehdy v Československu začalo to, čemu se dnes říká hybridní válka. V roce 1933 zavraždila bojůvka henleinovců v Mariánských Lázních německého židovského filozofa Theodora Lessinga, který do Čech jen pár měsíců předtím emigroval. Vrazi poté uprchli do „Říše“.

Hitlerovský režim od začátku své existence spustil proti Československu mohutnou propagandistickou kampaň, která přinesla své ovoce. Západ v září 1938, kdy henleinovci už s otevřenou podporou Berlína stříleli do českých četníků, přistoupil na Hitlerovy argumenty o porušování práv sudetských Němců a souhlasil s anexí pohraničí. Západní veřejné mínění bylo paralyzované. Nemají ti Němci přece jen pravdu? Historie se opakuje. Leckomu tehdejší události možná připomenou to, co zažíváme nyní v souvislosti s Ukrajinou.

Vysílačka, která z nenáviděného „umělého“ státu, Československa, šířila už v roce 1934 zvěsti o koncentračních táborech na území Německa, nacisty pochopitelně přiváděla k nepříčetnosti. Rozhodli se ji za každou cenu zničit.

Hitler se odmlčel

Inženýr Rudolf Formis pocházel ze zámožné stuttgartské rodiny a za první světové války bojoval coby příslušník německého Asien-Korpsu po boku tureckých vojáků na Blízkém východě. Po válce se stal technickým ředitelem stuttgartské rozhlasové stanice. V únoru 1933 přijel do Stuttgartu Hitler a v městské hale přednesl projev, který měl pochopitelně vysílat i rozhlas, tehdy nejmocnější nástroj propagandy. Jenže v rozhodující chvíli vysílač oněměl. Někdo přeřízl kabely k přijímači. A o dva týdny později se na vlnách stuttgartského rozhlasu v „primetimu“ ozvalo: „Nechceme zločince Hitlera!“

Formise vyslýchalo gestapo, ale naštěstí pro něj se nepřiznal. Je možné, že se sabotáží ani nic společného neměl. Po propuštění zamířil bez pasu přes Československo do Turecka. Ale při pokusu o přechod hranic byl zadržen a vrácen do Československa.

Usadil se v Praze. Tam se seznámil s Otto Strasserem, někdejším národním socialistou, který se názorově rozešel s Hitlerem a založil protihitlerovské hnutí Die Schwarze Front. Formis kývl na nabídku, aby do služeb Černé fronty vstoupil coby radiotechnik. V prosinci 1934 se zabydlel v útulném hotýlku Záhoří ve Slapech a z tamní mansardy spustil vysílání. „Celá světová válka nezanechala po sobě tolik zmrzačených za ta čtyři léta, jako jich zmrzačily koncentrační tábory za několik měsíců nynějšího režimu,“ mohli slyšet Němci v Říši na krátkých vlnách.

„Bylo technicky nepravděpodobné, aby nacisté vzdálený vysílač dokázali z německého území zaměřit. Zřejmě měli v blízkosti Strassera informátory, kteří mluvili,“ míní historik Ivo Pejčoch.

Když v půli ledna 1935 přijela do hotelu Záhoří dvojice německých lyžařů, Formisovi to kupodivu příliš nápadné nebylo. Především přívětivá blondýnka ho okouzlila. Vyšel si s párem na vycházku, fotili se.

„Müller“ druhý den oznámil, že ho volají pryč obchodní povinnosti. Ještě tu noc odletěl do Berlína, kde mu podle fotografie a otisků prstů, které tajně sejmul, potvrdili, že jde skutečně o Formise. O týden později se Müller-Naujocks a blondýna objevili v Záhoří znovu. Formis se jich tentokrát stranil. Dvojice totiž přijela ještě s kamarádem. Něco tady nehrálo. 23. ledna odpoledne šel Formis vysílat. Naposledy.

Další vývoj známe jen podle Naujocksovy verze, jak ji v roce 1945 líčil v britském zajetí. Večer, když si myslel, že inženýr není ve svém pokoji, vnikl dovnitř, aby zničil vysílačku. (Netušil, že její hlavní část je v podkroví.) Z Berlína měl k zneškodnění přístroje speciální kyselinu. Chtěl počkat, až Formis dorazí, omámit ho a tajně převézt přes hranice. Jenže Formis byl u sebe a tasil zbraň. Došlo k přestřelce, do pokoje vtrhl druhý agent. Na zemi zůstal ležet mrtvý Formis. Mercedes s lehce postřeleným Naujocksem a dvěma „turisty“ vystartoval k německým hranicím. Mise byla splněna. Černá fronta své vysílání už nikdy neobnovila.

V literatuře o případu se spekuluje o úloze tajemné blondýny. Roman Cílek v knize Mordcentrála X se přiklání k pozdějšímu Naujocksovu tvrzení, že Kersbachová, pravým jménem Käschbachová, byla jeho milenkou, která o skutečném cíli cesty do poslední chvíle nevěděla. „Řekl bych spíše, že Naujocks svou spolupracovnici gentlemansky kryl, aby neměla po válce problémy,“ míní historik Pejčoch.

Během norimberského procesu Naujocks svědčil o svém angažmá v Gliwicích. Ale soudit ho chtěli nejen Poláci. Žádali ho i Dánové za podíl v teroristické operaci skupiny Petr a pochopitelně Češi. Jenže Naujocks za nejasných okolností prchl z internace a živil se pak jako obchodník v Hamburku. Až v prosinci 1965 Krajský soud v Praze stíhání kvůli vraždě Rudolfa Formise obnovil. Čtvrt roku poté přišla z Německa zpráva, že Naujocks, muž, který před lety prodal médiím svůj příběh, který vyšel pod titulkem „Muž, který odstartoval válku“, před několika dny, 4. dubna 1966, zemřel.