Facebook jako upír. Anebo služba jako každá jiná

Facebook jako upír. Anebo služba jako každá jiná

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Poté, co Facebook oznámil změnu podmínek ve využívání dat, se zvedla vlna odporu. Mnozí lidé si až nyní všimli, že firma může prodávat soukromé fotografie a jména uživatelů této sociální sítě dalším obchodníkům, a bouří se. O tom, jestli se globální internetové společnosti dají srovnat s přízračným vehiklem jezdícím na lidskou krev, nebo jde o obyčejnou službu, za niž je třeba něčím zaplatit, diskutovali čtyři experti na oblast IT.

O mýtech i málo známých pravdách kolem internetu si v Salonu Echa povídali Petr Koubský, internetový novinář a vydavatel, Václav Mach z firmy Microsoft, tamní ředitel pro vnější vztahy v regionu střední a východní Evropy, Martina Houžvová, advokátka spolupracující se sdružením In Iustitia na potírání trestných činů na síti, a soudní znalec v oboru IT Vladimír Smejkal.

Po oznámení Facebooku se začaly sbírat podpisy, připravují se žaloby o náhradu škody. Má to nějaký smysl, nebo je jedinou možností těch, kteří s podmínkami nesouhlasí, se z Facebooku odhlásit?

Smejkal: Myslím, že je to všechno nesmyslné. Facebook je služba jako každá jiná, není to dodávka energie, sami se rozhodujeme, jestli hodláme do té stoky vstoupit. A pokoušet se podnikatele k něčemu donutit nějakými žalobami je možné ve státech EU, která nemá se zdravým podnikatelským prostředím již dávno nic společného, ovšem vůči celosvětovému fenoménu se sídlem v Americe je to iniciativa vysloveně k smíchu.

Koubský: Facebook je služba zadarmo, takže když neplatím, těžko se dá vymáhat, jak to bude vypadat. Nicméně pokud bude dostatečné množství lidí, kteří nebudou se stávající podobou Facebooku spokojeni, jeho provozovatelé se nad tím možná zamyslí. A za druhé může vzniknout poptávka po jiné službě, postavené za jiných podmínek.

Smejkal: Kdybyste vymyslel nový Facebook, který by nepotřeboval mít uživatele a jejich údaje pro svůj byznys, bylo by to na nobelovku.

Koubský: Záleželo by, nakolik si cením svého soukromí, kterého se ti protestující nyní dožadují. Pokud si necením, abych za ně zaplatil, pak je nemohu dostat; pokud si je cením, je to vyloženě arbitráž k vyjednávání o ceně.

Smejkal: Ještě zajímavější by byla diskuse o tom, že by uživatelé internetu měli být povinně identifikováni a autorizováni.

Koubský: S tím brutálně nesouhlasím.

A co na povinnou identifikaci říká právnička, která řeší případy šikany a dalších útoků přes sociální sítě?

Houžvová: Bez možnosti identifikace osob se těžko vymáhají různá práva – včetně práva trestního. Pokud se na Facebooku zakládají stránky, jejichž obsah je až děsivý – stránka třeba nepokrytě vyzývá k popravě jisté veřejně známé osoby a jejích dětí –, pak se velice těžko poskytuje ochrana, když nevíme, kdo ti lidé vlastně jsou. Nejsem radikálním zastáncem toho, aby se lidé autentizovali všude, kamkoli se pokusí vstoupit, ale ani si nemyslím, že se na kyberprostor nevztahuje právo, jak zněly proklamace z 90. let, které říkaly, že na internetu se vytvoří lepší svobodný svět. To se bohužel nestalo, ukázalo se, že na internetu jsou jen lidi a fungují tak, jak je známe.

Koubský: Jak si ale představujete tu povinnou identifikaci?

Mach: Minimálně jako nějakou jednoduchou dvoufaktorovou autentizaci, která by vyžadovala například telefonní číslo, autentizační SMS nebo by byla provázaná na další kontakt tak, aby byl uživatel dohledatelný. Naprosto běžná je nějaká jednodušší identifikace, která spočívá ve vytvoření jednotného identifikačního mechanismu, jako je například MojeID. Je jedno, jestli je to účet služeb Googlu, Microsoftu, nebo Facebooku. Povinná identifikace by měla – pouze u některých služeb – jasným způsobem vymezit, aby se uživatelé na internetu nechovali zcela anonymně.

Houžvová: Tu identitu si ale můžete vymyslet.

Mach: Tu si můžu vymyslet za předpokladu, že provozovatel služby na ověřování identity nedbá. Když se podíváme na zpravodajské servery, do diskusí tam také nemusíte chodit s občanským průkazem, ale jste žádáni poslat důvěryhodná data, ověřitelná v případě potřeby orgány činnými v trestním řízení.

Koubský: Ale když nepodstoupím tuhle proceduru, od čeho všeho mě odříznete?

Mach: Ne od všeho. Ale kdo nepošle například esemesku ze svého telefonu, nebude mít služby s nějakou přidanou hodnotou. Seznam to tak řešil: nebudeš mít stránku Seznamu s neomezenou kapacitou, pokud se alespoň částečně neidentifikuješ. Je to dost soft. Jak řekl jeden bývalý ministr vnitra: Nevadí mi, že jsem odposloucháván, protože kdo je slušný, neměl by se toho obávat.

Koubský: To je ale strašně totalitní věta.

Smejkal: Není, protože my po těch lidech nic víc než soft identifikaci nechceme. Pokud nebudu chtít používat internet pro šíření zpráv, pokud mi stačí, že si budu doma prohlížet pornostránky, tak nebudu muset být identifikován. Tady vidím tu hranici.

Dobré úmysly vedou často jinam, než bylo zamýšleno. Nehrozí svázání internetu coby svobodného prostoru?

Houžvová: Ta presumpce viny je ošidná. Říká: „My tě budeme pozorovat, a když budeš slušný, nemusíš se bát.“ Jenže já tomu pozorovateli umožním, aby mi koukal pod prsty, a pokud se u toho velkého bratra změní definice, kdy jsem ještě slušná a kdy už ne, mohu najednou zjistit, že jsem celý život páchala vlastizradu, a on to o mně ví. To je pro mě strašně rizikové.

Smejkal: Nejnovější trend je, že policie v Británii a v USA prosazuje, aby člověk, který je pouze podezřelý z trestného činu, byl donucen vydat přístupový klíč k zašifrovaným údajům. Toto já považuji za daleko nebezpečnější věc než otázku soft autentizace na internetu. Představu, že za vámi přijdou policajti a řeknou: „Jsi podezřelý z uchovávání dětského porna, naval nám své heslo do bitlockeru. Když to neuděláš, budeš odsouzen, protože jsi nevydal heslo, a tím jsi dokázal, že to dětské porno máš.“

Mach: Nebude odsouzen za přechovávání dětského porna, ale za to, že nevydal heslo.

Je snad někde na Západě nevydání hesla trestným činem?

Smejkal: Jestli nevydání hesla bude trestným činem, tak to se stěhujme někam, kde nemají ani elektřinu.

Mach: Šlo by spíš o nějakou pokutu za nesoučinnost.

Koubský: No, to je tedy opravdu úžasné.

Smejkal: Stále ještě platí ústava a Listina práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být nucen se aktivně účastnit na usvědčení sama sebe. Je otázka, jak dlouho to tam ještě bude.

Foto: Jan Zatorsky -

Pojďme od oblasti kriminálních činů k tomu, s čím se uživatelé internetu setkávají daleko častěji: jejich soukromá data jsou sbírána pro komerční účely. Máme to brát jako službu, nebo jako hrozbu?

Koubský: Máme to brát jako cenu, kterou uživatelé platí za to, že tu službu používají. Všichni k tomu dali souhlas, i když většina o tom ani neví, protože nečtou těch šest stránek podmínek napsaných drobným písmem, jen odklikli souhlas.

Mach: Všichni byli víceméně donuceni ten souhlas poskytnout.

Koubský: Proč donuceni?

Mach: Protože neměli jinou možnost, pokud danou službu chtěli používat. Měli pouze druhou možnost: službu nevyužívat vůbec. V srpnu byla vydaná nová norma ISO 27 018, která upravuje podmínky poskytování cloudových služeb. Certifikovaní poskytovatelé cloudových služeb budou muset jasně a transparentně upozornit uživatele, pokud budou chtít jejich data využívat pro poskytování související reklamní služby. Pokud s tím uživatel bude souhlasit, bude to v pořádku. Poskytovatel by však zároveň měl umožnit, aby srovnatelnou službu mohl dotyčný využívat i v jiném modu, pokud uživatel souhlas k užívání osobních údajů udělit odmítne.

Koubský: To je vůči poskytovateli legální požadavek?

Mach: Ano, je legální požadovat to po tom, kdo bude chtít splnit podmínky standardu ISO 27 018.

Smejkal: Ale normy ISO a další technické normy jsou právně nezávazné.

Koubský: Spíše jde o to, aby uživatel na první pohled viděl, kde taková možnost je a kde není.

Smejkal: Tak to je v pořádku, ale velice bych se naježil, kdyby se to objevilo v nějakém nařízení EU. Ale počítejme, že to tam do pěti let bude.

Nedávno jsem někomu přes Facebook posílal zprávu, že se chystám do jistého města v zahraničí, a druhý den mi začala chodit reklama na zájezdy do stejného místa. Místo potěšení, že mi někdo chce usnadnit cestu, jsem se zděsil: oni čtou mou soukromou korespondenci!

Houžvová: Facebook je neplacená služba a vy si musíte uvědomit, že ti lidé, kteří zajišťují, aby to vypadalo tak úžasně, musejí být z něčeho placeni. Je to strašné množství dat, k jejichž zpracování potřebují speciální techniku, takže na to někde peníze získat musí. Když kolovala informace, že Facebook bude placený, zvedla se obdobná vlna nevole jako proti pravidlům, která mají začít platit teď od ledna. Takže uživatelům se nelíbí, že by za tu službu měli dávat peníze, které mimo jiné jdou na vývojáře Facebooku, a zároveň se zdráhají umožnit poskytovateli najít jiný způsob výdělku, který si on najít prostě musí.

Smejkal: Lidi už nechtějí dát nic, myslí si, že existuje společnost, kde budou pečení holubi lítat do pusy. Onehdy dávali film Upír z Ferratu: když jste tím autem chtěli jezdit, museli jste si nechat odčerpávat krev. To je srovnatelné s Facebookem, protože uživatel si musí vybrat. A já myslím, že uživatelé Facebooku jsou hloupí, když odmítají zpoplatněnou verzi, protože zpoplatnění by tam udělalo značný pořádek.

Mach: Nesouhlasím s tím, že by už chtěli všechno zadarmo. Oni by chtěli, aby bylo jasně odděleno to, co oni si myslí, že je soukromé, a aby to bylo soukromé. Aby to Facebook nezneužil pro reklamní sdělení, když si s někým píšu one to one. Zároveň lidem nevadí, že budou sledovat nějaké reklamní sdělení, pokud s tím souhlasili. Myslím si, že je velmi nešťastné, pokud Facebook jde do obsahu mých soukromých zpráv a roztrhávají se obálky mých dopisů jen proto, aby mě lépe zatřídil.

Budeme tedy v potýkání se s „upírem“ sociálních sítí tahat vždy za kratší konec?

Koubský: Mluvíme tady o patologii sociálních sítí. Ta existuje, ale 99 procent provozu s ní nemá nic společného. To je normální komunikace mezi lidmi, nezávazné breptání, věci, které jsou v rovnováze. Můžeme říkat, že lidi jsou hloupí, když se zbavují soukromí, ale subjektivně tam nikdo problém nevidí. Takže nebylo by dobré, aby to vyznělo, že celý Facebook je jedna obrovská lumpárna a že tři miliardy jeho uživatelů jsou idioti. To prostě není pravda. Facebook je v zásadě takový, jaký si ho uděláte. Můžete si tam nastavit, s kým chcete a nechcete komunikovat. Spousta lidí to bohužel neumí – a pak se jim do života derou osoby a jevy, které tam nechtějí mít. Je to stejné jako s každým jiným sociálním prostředím: pokud chodím do hospody plné řvoucích idiotů a necítím se tam dobře, měl bych tam přestat chodit. Facebook je sdružení milionů takových hospod, každá je úplně jiná.

Mach: Znám spoustu i mladých lidí, kteří svůj profil zrušili, protože na Facebooku nechtěli fungovat. Ale zároveň znám celou řadu lidí, kteří si facebookovou stránku zřídili jen proto, aby si zkontrolovali svou digitální stopu. Já si totiž nemusím zřídit vlastní facebookovou stránku, aby tam moje digitální stopa byla. Jiní lidé mohou dát na Facebook mou fotografii z nějakého večírku, označí ji s cílem mě poškodit a já se budu cítit dotčen na svých osobnostních právech, protože nechci, aby tam ta fotka figurovala. Když jsem na Facebooku, přijde mi zpráva, že jsem na té a té fotce, a pokud chci, mohu to označení zrušit. Když na Facebooku nejsem, moje digitální stopa tam vzniká a žije i beze mě a já to nemohu ovlivnit.

Nedávno se v médiích objevil případ novinářky, které sanfranciská internetová firma vyhrožovala zveřejněním podrobností z jejího soukromí, které předtím od ní získala coby od klientky. Není v množství dat, které o nás internetové společnosti sbírají, to největší riziko?

Mach: Právě proto na internetu scházejí některá regulační opatření. Neříkám taková, která by internet svázala, ale která by stanovila jasná a transparentní pravidla jeho užívání. Existují miliony nakažených počítačů, zapojených do botnetových sítí, které lze využít k útoku a zahlcení zpravodajského serveru nebo k vyřazení nějaké služby. Existují botnetové sítě cílené na krádeže čísel kreditních karet a jejich přeprodávání. Další mapují stisky kláves, aktivují videokamery a kradou uživatelská jména a hesla. Proti těmto kriminálním jevům je třeba aktivně bojovat.

Pořád ale nevíme jak.

Koubský: Kdy jste se naposledy legitimovali? Já dnes dopoledne, když jsem ověřoval podpis na jedné listině. Legitimujeme se, když žádáme nějakou specifickou službu, ale nelegitimujeme se, když vstupujeme do metra, do hospody. Když jdu po ulici, jsem absolutně anonymní a nikdo neví, kdo jsem. A je téměř jisté, že tam jsou zloději, takže by bylo dobré, aby každý nosil na krku cedulku, podle níž by se vědělo, co je kdo zač. Praktické by to bylo, ale naše pojetí občanských práv, které se na Západě vyvinulo, tomuto velmi silně odporuje a pokládá to za nepřijatelné. Internet je zrovna takové prostředí jako ta ulice. Kvůli tomu, že někdo krade, má být 99 procent lidí připraveno o své soukromí? To jsme zpátky u toho argumentu, že slušný člověk se nemá čeho bát, ale tenhle argument já odmítám. To je zásadní přehodnocení západních liberálních svobod. Takže aby každý nosil nějaký identifikační náramek, zatím není přijatelné. Obávám se ale, že politický tlak na zavedení něčeho podobného bude sílit. A povinná identifikace na internetu tuhle diskusi posouvá tím neliberálním směrem.

Mach: Souhlasím s tím, že politická vůle se vyvíjí v čase a legislativa odpovídá dané společenské poptávce. Byla období, kdy legislativa nebyla úplně liberální. Vzpomeňme například na Benešovy dekrety, kdy se kyvadlo spravedlnosti vyklonilo úplně jinam. Období po září 2001 bylo další z příkladů, kdy spravedlnost a ochrana osobních svobod šla stranou. Údaje zveřejněné Snowdenem mají za cíl kyvadlo vychýlit zpět… Naše diskuse je o tom, kde se to kyvadlo ustálí. Na jedné straně je úplně liberální pohled – internet je svobodný, dělejme si na něm, co chceme, a na druhé straně jsou požadavky těch běžných 99 procent uživatelů, kteří říkají: Nám v jádru nevadí, když někdo oprávněný a v případě nutné potřeby bude vědět, že na této IP adrese jsem byl já, protože já z ní nepáchám žádnou trestnou činnost.

Koubský: To je jen tvoje domněnka, že těch 99 procent s takovým postupem souhlasí jen proto, že na internetu nedělá nic nelegálního.

Houžvová: „Nedělá nic nelegálního“ podle současných definic. Pozor, to se může brzy změnit.

Koubský: Je naprosto nepochybné, že i na Západě roste poptávka po pevné ruce. Kolem sebe to vidíme a v kontextu této diskuse to tak vnímejme.

12. prosince 2014