Advokát Bohumil J. Studýnka, který 7. září napsal do přílohy Lidových novin oslavný článek „Andrej Babiš – varianta vůdce?“, byl spolupracovníkem StB, který za totality šířil dezinformace přímo na zakázku sovětské KGB. Dokládá to jeho osobní svazek v archivu bezpečnostních složek.

Státní bezpečnost používala z pohledu běžného čtenáře kódovaný jazyk i v dokumentech označených Přísně tajné. „AO provede Spring,“ poznamenala si tajná policie 10. července 1985. Spring bylo krycí jméno pro Bohumila Studýnku, tehdy vedoucího devizového oddělení Státní banky československé. „AO“ znamenalo „aktivní opatření.“ „Šlo o jakoukoliv činnost s cílem oslabit nebo zmást protivníka, např. šířením dezinformací, kompromitací, vyvoláváním nepokojů nebo demonstrací,“ vysvětluje pojem ve své studii Martin Slávik z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). V krajním případě byly aktivním opatřením i vraždy a atentáty.

Studýnka, který coby agent StB používal také krycí jméno Kamil, ale žádným atentátníkem nebyl. Stal se specialistou na výrobu zcela jiných rozbušek, kouřových clon a startovacích výstřelů. Ty měly spustit propagandistické a dezinformační kampaně. Podle dokumentů 69. odboru 1. správy SNB, tedy vědecko-technické rozvědky, pro kterou Studýnka pracoval, se specializoval na dezinformace ve svém oboru, kterým byla finanční a měnová politika a mezinárodní ekonomické vztahy. „Velmi cenné“ nebo „Všechny úkoly splnil“. Tak hodnotila jeho práci StB v roce 1985.

Spring psal odborné texty, které měly za cíl nenápadně narušit spolupráci mezi USA a západoevropskými státy a vyvolat mezi západními odborníky pochybnosti a nechuť k postupům americké vlády. Zadání je od přímo „přátel“, píše se ve Studýnkových dokumentech na několika místech. „Přáteli“ byli v odborném žargonu StB označováni příslušníci KGB.

Samozřejmě že se autor textů nepodepisoval jako Studýnka. KGB jeho text podsunula svým agentům z řad západoevropských novinářů a ti se články snažili publikovat v některých novinách či časopisech, například v Německé spolkové republice či v Itálii. Některé tamní redakce zakládala a platila přímo sovětská tajná služba. V dokumentech „ideového spolupracovníka“ Springa se ale už nedočteme, kde a kdy zmíněné dezinformace v podobě článků vyšly.

„Podepsal bez váhání“

„Já nic o žádných Rusech nevím. Chtěli po mně občas jen něco napsat. Bylo to součástí mé práce,“ tvrdí Bohumil Studýnka dnes. Před rokem 1989 pracoval kromě státní banky či České pojišťovny například v Prognostickém ústavu. Po převratu byl krátce náměstkem ministra pro hospodářskou politiku, uvažovalo se o něm i jako o guvernérovi ČNB. Pak se stal ředitelem českého zastoupení firmy General Electric a Deutsche Bank, v jejímž ústředí pracoval i jako poradce. Nyní je advokátem a přispěvatelem České pozice, dříve serveru financovaného Andrejem Babišem, která se stala přílohou Babišem vlastněných Lidových novin.

„Já s Babišem mluvil jenom jednou, někdy v roce 1997,“ tvrdí Studýnka. K napsání článku adorujícího současného ministra financí jej prý vyzvala sama redakce LN, ale Studýnka nechce být konkrétní.

Coby jedenatřicetiletý vstoupil vystudovaný ekonom a právník Studýnka do KSČ a o rok později, v roce 1980, získal lukrativní místo ekonoma v pobočce pražské Živnobanky v Londýně. „Přes londýnskou Živnobanku stahovala StB a KGB peníze na své operace v zahraničí,“ upozorňuje badatel ÚSTR Radek Schovánek.

„To nemohu potvrdit ani vyvrátit,“ poznamenává s klidem Studýnka a dodává: „Já jsem se s tím nesetkal. Pokud se něco takového dělo, šlo by to přes ředitele pobočky a jeho náměstka. Ti už dnes nežijí.“

Podle Schovánka je velmi neobvyklé, že člověk, který vyjel na dlouhodobý pobyt na tak exponované místo, jakým byla londýnská Živnobanka, nebyl evidován jako spolupracovník rozvědky. „S takovým případem jsem se ještě nesetkal,“ říká expert z ÚSTR.

Spolupráci s StB podepsal Spring až po návratu z Londýna, ale „bez váhání“. Tak to  uvedl do zprávy o podepsání „slibu“ jeho řídící důstojník major Laufer. Pak se Studýnka prý sám podrobně rozpovídal o svých bývalých kolezích z Londýna a pracovnících tamní československé ambasády. „Dosti kriticky se vyjadřoval k úrovni a pracovní morálce některých spolupracovníků,“ hlásil Laufer.

Spolupráce s StB pokračovala až do roku 1987, tehdy už Studýnka pracoval pro Prognostický ústav. Za čtyři roky se Spring s estébáky sešel na 57 tajných schůzkách, například v pražských vinárnách U Pavouka, ve Slovanském či Obecním domě.

Akce Tlak

„Přímo se podílel na realizaci AO Tlak na základě požadavku přátel,“ píše rozvědka v jednom ze svých dokumentů. Ve svazcích dostupných v pražském archivu je dokonce zadání akce Tlak napsané v azbuce. Není tu razítko ani podpis, ale podle slovníku a dikce je zřejmé, že tyto „teze“ pocházejí přímo z dílny KGB.

Zmíněná akce Tlak měla podobně jako jiná „aktivní opatření“, nazvaná „Dolarová zbraň“ či třeba „Makar“, „přispět k odhalení imperialistických cílů politiky USA i vůči svým nejbližším stoupencům. Důraz AO je položen na zejména zcela bezohledné ekonomické vydírání, sloužící pouze a výhradně militaristickým a hegemonistickým zájmům a potřebám USA,“ píše se v dokumentech rozvědky. Konkrétní podobu textů nechala KGB v zastoupení StB na Springovi. A ten se zadání kreativně chopil. Konečný produkt se využil třeba jako článek západoněmeckého novináře „nespokojeného s politikou USA“ , někdy jako podklad pro přednášku.

Jednu takovou řeč připravenou Springem přečetl tehdejší předseda Státní banky československé Jan Stejskal na setkání smíšené československé a západoněmecké komise pro průmyslovou spolupráci v Bonnu. Přednáška podle StB mezi Němci vyvolala „živý ohlas“. Rozvědka navrhuje, aby Spring v podobných „aktivních opatřeních“ pokračoval.

Po tom nepátrej

Studýnka svému řídícímu důstojníkovi iniciativně navrhuje, že bude získávat informace i o tehdejším předsedovi SBČS. „Upozornil jsem ho nekompromisně, aby po informacích u šéfa SBČS nepátral,“ hlásí podplukovník Sojka, který se po svém předchůdci Lauferovi stal „orgánem“ ideového agenta Springa.

Komunisté na vysokých pozicích úrovně šéfa státní banky totiž byli z hlediska běžných operací StB nedotknutelní – mimo jiné proto, že s tajnou policií sami úzce spolupracovali, aniž byli oficiálně vedenými agenty.

Před Springovou cestou na kongres Banky pro mezinárodní platby do Basileje si StB například poznamenala: „(Spring) má možnost se setkat se špičkami světového finančnictví a bank, a jak humorně podotkl, bude tak ‚šmejdit‘ pro nás.“ Rozvědka Studýnku v jeho aktivitě tentokrát povzbuzovala a uvedla, že „přátelé“ zajímavé informace „rádi přivítají“, protože Sovětský svaz není členem zmíněné organizace.

„V bance nás bylo tehdy asi pět, kteří měli přístup k informacím Přísně tajné,“ líčí bez emocí Studýnka. „Já jsem si říkal, že se mi to hodí, protože se dostanu k materiálům, které potřebuji k práci.“ Dodává, že se nemá za co stydět, protože „nedělal nic špatného“ a nikomu prý neublížil. „Naopak. Mohl jsem i pomáhat. Napsal jsem třeba přísně tajný materiál, který nedoporučil založení společného československo-australského podniku na těžbu zlata v Mokrsku. Ta by byla pro stát zcela nevýhodná,“ tvrdí Studýnka. O tomto „aktivním opatření“ ale v jeho svazku není ani zmínka.