Tag: společnost

Články k tagu

Vyznání monarchistovo

V předvečer vyhlášení výsledků prezidentských voleb, na něž čeká celý svět – a i já kvůli nim budu vstávat v nekřesťanskou hodinu –, je asi nejvhodnější příležitost k tomuto coming outu. Ano, jsem monarchista. Pokud by někoho zajímalo proč, dokážu odpovědět krátce nebo to trochu rozepsat a dopředu se omlouvám, budu se při tom muset zabývat sám sebou, což ve chvílích, kdy je v sázce osud civilizace, záchrana demokracie a kdesi cosi, může kdekomu připadat velmi nepřípadné. No nic.

Stane se z veřejného zdravotního pojištění donucovací aparát?

„Motivovat“ lidi k tomu, aby podstupovali takzvané preventivní prohlídky, se v posledních, aspoň kalendářně, Otázkách Václava Moravce vehementně dožadoval sociolog a člen NERVu Daniel Prokop. Problémy s tím jsou následující. Zaprvé, o žádnou prevenci ve skutečnosti nejde. Prevence nemocí znamená něco úplně jiného než povinné absolvování vyšetření, o které nestojíte, protože to tak vyšlo v tabulkách úředníků, kteří o vás vůbec nic nevědí. Zadruhé, byl by to další klacek k buzeraci obyvatelstva. A zatřetí, ošklivá sestra „motivace“ je „sankce“. Neposlechneš, nedostaneš, nebo dokonce zaplatíš.

O toleranci v rozštěpené společnosti

Nedávno jsem četl v Orientaci (příloha MfDnes) smutnou úvahu o naší názorově rozpolcené společnosti. Když se Amerika nachladí, dostaneme chřipku, říkají Angličané, avšak stín ideologické nenávisti z rozštěpené Ameriky dopadá i na naši mírnou českou krajinu. Lidé spolu kvůli odlišným politickým názorům nemluví, tak jako můj celoživotní přítel, a diskutovat s lidmi postiženými „politickým náboženstvím,” by bylo jako debatovat s jehovisty.

Nové úkoly pro ČT: Výchova k demokracii a informační gramotnost, navrhuje koalice

V novém pozměňovacím návrhu k velké mediální novele přichází čtyřkoalice s další potenciálně kontroverzní změnou. Pokud by totiž návrh prošel přes poslance, ukládal by veřejnoprávním médiím, České televizi (ČT) a Českému rozhlasu, aktivně přispívat k rozvoji demokratické kultury a vést diváky a posluchače k informační gramotnosti.

Řemeslo vrací úder

Jak slovy dělat věci se jmenuje cyklus přednášek britského filozofa J. L. Austina z roku 1955. Knižně vyšly v šedesátých letech. Vliv měly nemalý, nejen ve filozofii. Autor ukazuje, že slovy jen nepopisujeme ani neinformujeme; slovy lze vytvářet nové skutečnosti. Třeba někoho pokřtít nebo oddat. Proti tomu lze máloco namítat. Ovšem občas má člověk z humanitních věd dojem, jako by si jejich zástupci mysleli, že to platí obecně. Slova realitu vytvářejí a mluvení je samo o sobě cenné. Asi se není čemu divit. Přecenění slova mají humanitní vědy vepsané v základech. Problém nastává, když si i zbytek společnosti myslí, že slovy lze dělat věci.

Pohřbívá se ještě v Čechách?

Hřbitovy a pohřby byly vždy odrazem a projevem stavu společnosti. Promítal se v nich stav kultury, mravů, samozřejmě náboženství. Pohřeb byl nejen poslední ceremonií připravenou pro odchod člověka, ale byl jedním ze základních tzv. přechodových rituálů, dovršující život člověka na této zemi. Vypadá to přitom, že tato jistota se z naší společnosti ztrácí. Nikdy nebylo tolik pohřbů bez obřadu, nikdy se tolik nebožtíků neprovázelo na poslední cestu bez jediného příbuzného nebo blízkého. Je to trend, který už nelze popřít, přitom se nezdá, že by ho mohlo něco zastavit. Co to ale znamená? Je to znepokojující, nebo prostě jde o přirozený vývoj?

Proč je důležité, aby v Americe vyhrál Trump

S nadsázkou se občas říká, že Evropané by měli mít právo na účast v nadcházejících volbách amerického prezidenta. Jejich výsledek bude mít dopady nejen na poměry ve Spojených státech, ale ovlivní i běh věcí na starém kontinentě. Naštěstí je to jen čirá fantazie a Evropané na americké volby vliv mít nebudou. Stačí už, že vidíme pokřivený obraz americké společnosti a politiky.

Občané by se měli vyvarovat nenávisti a lži, domnívá se prezident Pavel

Prezident České republiky Petr Pavel těsně před předáváním státních vyznamenání pronesl projev k národu. Do vedení země by se měly hledat osobnosti, které se zabývají skutečnými problémy a mají vize a plány, nikoli ty, které staví vzdušné zámky a vedou prázdné souboje. V projevu před předáváním státních vyznamenání ve Vladislavském sále Pražského hradu to řekl prezident Petr Pavel.

Slyšet Harrisovou, slyšet Trumpa a zoufat si

O každých volbách říkají účastnící se kandidáti, stranické aparáty, politicky angažovaní občané i média, že jejich význam je až historický, že jsou to ty nejdůležitější volby za posledních x let a podobně. Podobné přesvědčení o amerických prezidentských volbách, které vyvrcholí příští týden, sdílí daleko víc lidí než obvykle a zdaleka ne jenom v Americe, třeba i v Česku. Ovšemže by se pro to našly tzv. objektivní příčiny – ve světě se toho dost děje, zdá se chaotičtější, z toho chaosu by se mohlo něco zrodit, pohled na lidi, kteří na sociálních sítích propadají různým formám davového šílenství, naznačuje, co asi by to mohlo být.

Zimní, nebo letní čas? EU se teprve chystá spor rozetnout

Každoroční změna letního a zimního času vyvolává vášnivé spory. Střídání času je dlouhodobě trnem v oku velké části společnosti a dlouho se tvrdí, že v dnešní době už postrádá smysl. Střídání času by mělo být zrušeno, jelikož už je v rámci úspor energií zbytečné a škodí lidskému zdraví, domnívají se jedni. Řešení ale stále nepřichází a konstruktivní debata se stále odkládá.

Zásadní slovo filozofa. „Bělohradskiánský obrat“

Prožíváme nekonečnou honbu za dezinformacemi. Ty nám totiž rozkládají tu naši liberální demokracii. Honbu na jednotlivé jejich exemply, na jejich množírny, ale hlavně na jejich definici. Když ta bude vágní, jako je dosud, nebudeme moci na ni vypustit psy státní moci – cenzuru a trestní postihy. Ušijme aspoň přibližně přesné skutkové podstaty trestných činů. Nasadili jsme na to štrikování další úředníky na sám Hrad.

Až 40 % Američanů pochybuje o regulérnosti nadcházejících voleb

Zhruba 40 procent Američanů má podle průzkumů pochybnosti o regulérnosti nadcházejících listopadových prezidentských a kongresových voleb ve Spojených státech. Odborník na volební právo a zakladatel nezávislého Střediska pro volební inovace a výzkum (CEIR) David Becker však ujišťuje, že zajištění spravedlivého hlasování nebylo nikdy na lepší úrovni, než je tomu dnes.

O konformistovi

„Kdyby ti řekl, abys vyskočila z okna, tak bys skočila?“ slýchává dítě od rodiče odrazujícího je od nápodoby charismatického spolužáka. Otázka prozrazuje, že rodič toho o lidské psychice, kterou neodhalily teprve sociální sítě, příliš neví. Ale ty sítě bývají ve svých svědectvích obzvlášť přímočaré. Zvlášť děti rády napodobují, co vidí na TikToku. Třeba „blackout challenge“ je vybízí, aby se vzájemně škrtily, ideálně až do bezvědomí, a přitom se natáčely. Není-li poblíž kamarád, lze škrcení a nahrávání zvládnout i samostatně. Prý to dokazuje odvahu.

Chorvati nezapomněli, že je Češi zachránili

Blanka Čechová vystudovala práva, tvůrčí psaní v Oxfordu, s Ladislavem Smoljakem napsala knižní rozhovor, poté se provdala za rybáře z Dalmácie a zůstala žít v Chorvatsku. Oblíbenou letní destinaci Čechů zná jako své boty – a to doslova, jelikož spolu se svými dětmi zemi projela dodávkou a prošla, k několika svým románům o Jadranu loni přidala netradičního průvodce. Jak se na dalmatském venkově cítí pražská intelektuálka?

Ďábel se vrací do Moskvy

V dusném jarním podvečeru se vynořili na Patriarších rybnících dva muži. Pro čtenáře mnoha generací ta věta byla na počátku zkušenosti až iniciační – setkání s velkým dílem světové literatury, jež v nich zanechalo stopu, možná ještě jinou, než člověku přináší setkání s mistrovstvím. Je to první věta románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka, díla vytvořeného v časech strašných represí v Moskvě konce dvacátých a ve třicátých letech. Jeho autor na něm pracoval, jednu verzi spálil.

Bez touhy není nic

Pokud jste ten film ještě neviděli, určitě jste o něm slyšeli. Amerikánka vtrhla po extatickém premiérovém týdnu do kin a vyráží i na mezinárodní kolbiště. Její protagonistka už zdolala dětský domov, pěstounskou péči i pasťák – to vše v době, kdy proti ní stál i totalitní režim tehdejšího Československa. Vizuálně a obsahově výjimečný, důležitý film Amerikánka o jedné cestě za svobodným dospělým životem přivedl na svět režisér Viktor Tauš. Jeho Amerikánku přímo inspirovala dívka, kterou potkal v 90. letech na ulici.

Člověk druhému do hlavy vidí

„Potřebuji přesně vás,“ říkala mi paní do telefonu, když mě zvala do debaty. Prý shánějí člověka hájícího stanovisko, jež mi v rychlosti předestřela. Namítla jsem, že si nic podobného nemyslím. „Ale ano, máme na to data,“ poznamenala. Asi měla na mysli, že firma, od níž pozvánka dorazila, si udělala rešerši, projela mé výstupy a seznala, že jsem jejich člověk. Nedomluvily jsme se. Trvala jsem na tom, že si myslím, co si myslím. Možná z principu. Zčásti měla paní asi pravdu. Na příhodě není nic pobuřujícího. Každý zve do debat lidi s očekáváním, že budou herci sebe samých. Všichni pracujeme s tím, že druhého známe, že je tudíž předvídatelný.

Írán čeká na svého Gorbačova

Od začátku října, kdy Írán vypálil na Izrael zhruba 200 balistických raket, se čeká na slibovanou izraelskou odpověď. Jde o poslední kolo dlouhé izraelsko-íránské války, většinou vedené skrytě, ale nyní stále víc veřejně. O důvodech íránsko-izraelského nepřátelství, ale také o budoucnosti íránského režimu a náladách v íránské společnosti hovoříme s íránsko-americkým historikem a novinářem Arashem Azizim.

Vyblednutí

„Vládne čas, ne car,“ praví staré gruzínské přísloví. Je pozoruhodné sledovat, jak jsou dřívější činy, záslužné i ohavné, v průběhu času pomalu zaváty prachem zapomnění. Ač si při pohřbech i po velkých událostech vždy slavnostně slibujeme, že „nikdy nezapomeneme“, praxe za tím, co by duch snad chtěl, poněkud pokulhává. I právo ostatně zná instituci promlčení (ještě lépe zní německé Verjährung – od Jahr, rok, cosi jako převrstvení léty), byť vražda je zdánlivě pořád vraždou, i po pěti stech letech. Co se jen v historii na každém čtverečním metru země událo rekovných, ušlechtilých, strašlivých i odporných činů, počítáme-li jenom ty lidské, na které se vztahují naše etické představy (a co teprve těch udávených hrabošů a aktů obětavé hraboší mateřské lásky!).

Nastal čas na eutanazii? Británie žije těžkým dilematem

Ve Velké Británii se očekává významná debata o legalizaci eutanazie a asistovaného umírání. Návrh zákona, který by terminálně nemocným osobám v Anglii a Walesu poskytl právo zvolit si konec svého života, bude v příštích dnech představen v britském parlamentu. Momentálně lze eutanazii v Británii trestat jako vraždu i doživotím, uvádí BBC. Zatímco zastánci argumentují právem na důstojné a autonomní rozhodování o vlastním životě, odpůrci vyjadřují vážné obavy.

Dantovo peklo s diskotékou

Film Amerikánka režiséra Viktora Tauše není jednoduché nějak definovat. Normální divák k tomu také nemá důvod. Ale kdybychom se o to tady přece jen pokusili, tak je to sociálněkritický snímek z prostředí dětského domova za socialismu, do kterého někdo, tedy tvůrci, nakapali odvar z námelu, prostě nějaký derivát kyseliny lysergové, tuzemské verze LSD. Zasazení do období asi osmdesátých let a do totalitního Československa je vágní a neurčité, i když nutné, aby nějak „fungovalo“ v příběhu.

Žižka nebyl barbar, bojoval za ideály a svoji spásu, míní historik

Navzdory některým aktuálním interpretacím nebyl husitský vojevůdce Jan Žižka vrahem a zločincem, ale mužem, jenž nezlomně bojoval za ideály husitství, ale i možnost vlastní spásy, kterou v nich nacházel. Pro hnutí byl naprosto zásadní, protože bez jeho vojenských vítězství by se s husity nikdo nebavil. V zaplněné Betlémské kapli v Praze to dnes ve své přednášce při příležitosti 600 let od Žižkovy smrti řekl historik a přední odborník na husitství Petr Čornej.

Bylo nás pět

Bylo nás pět, ale teď už jsme čtyři, i když se tváříme, že jsme stále v plném počtu. Takhle by se dala charakterizovat situace uvnitř vládní koalice. Ono se však něco podstatného stalo, takže i opozice bude muset najít jinou nadávku pro současnou vládní sestavu, protože „pětikolka“ prostě už není a nebude. Každá vláda má svůj nesmazatelný styl a způsob fungování. Ta dnešní byla založena na tom, že Petr Fiala byl především nekorunovaným šéfem pětikoalice, následně lídrem volebního uskupení SPOLU a teprve někde na konci předsedou ODS. Provoz vlády založil na podobných principech, jako když stál v čele brněnské fakulty a univerzity.

„Bohatí jsou ve Francii stigmatizování“. Rostou obavy, že kvůli daním opustí zemi

Plány francouzské vlády na vyšší zdanění bohatých by mohly některé z nich přimět k odchodu z Francie. Další lidé s velkým majetkem by pak mohli přehodnotit své plány usadit se ve Francii. S odvoláním na finanční a daňové poradce to uvedla agentura Bloomberg. Vyšší zdanění bohatých je součástí širšího plánu francouzské vlády na zlepšení stavu veřejných financí. „Bohatí jsou ve Francii čím dál více stigmatizováni,“ uvedla odbornice na daňové záležitosti Xenia Legendreová z právnické společnosti Hogan Lovells.

Závislost je krajní forma lásky

Proslul veselými knihami o smutných věcech. Třeba o tom, jak nějaký čas strávil v dětském domově, nebo o tom, jak žil pod jednou střechou se svým otcem, strýci, babičkou a alkoholem. V češtině nedávno vyšla kniha Mít a být. Pojednává o posmrtné klinice. Projdeme jí všichni: staneme se jejími pacienty, jakmile bude po nás. Naším úkolem bude odvyknout si žít. Komu se nezadaří, spadne do toho znovu. Vrátí se do života a bude žít navlas stejný příběh. Pak zas odvykačka, dokud nepochopí, že nicota je menší zlo než jako blbeček opakovat svůj nevyvedený život. S belgickým spisovatelem Dimitrim Verhulstem jsme mluvili na uměleckém festivalu Fall.

Němci se letos nejvíce bojí rostoucích cen a migrace, uvádí studie

Němci mají letos největší obavy kvůli stoupajícím cenám a následkům migrace. Vyplývá to ze studie, kterou ve středu v Berlíně představila pojišťovací společnosti R+V Versicherung. Podle ní je ale průměrný strach ve společnosti ve srovnání s předchozím rokem o něco nižší. „Lidé vnímají aktuální vývoj skepticky,“ uvedl hlavní autor studie Grischa Bower-Rabinowitsch. Pozitivní zprávy o vývoji inflace, která je nyní v Německu na nejnižší úrovni od února 2021, podle něj Němce neuklidnily..

Kameruňané si myslí, že jejich prezident je mrtvý, vláda to popírá

Paul Biya, nejstarší úřadující prezident na světě, je podle přesvědčení mnohých Kameruňanů mrtev. Vláda to popírá a tvrdí, že hlava státu se těší dobrému zdraví a momentálně pobývá v Ženevě, píší média. O prezidentovi je dlouhodobě známo, že je nemocný. Přesné informace o jeho zdraví však veřejnost nezná. Kamerunská vláda tento týden vydala prohlášení, ve kterém ujišťovala, že prezident je živý a zdravotně v pořádku. V prohlášení označila lidi, kteří spekulují nad možným skonem 91letého prezidenta, za „zlomyslné“.

Bob Dylan ve službách „náčelníka“

Třikrát za sebou v Praze koncem minulého týdne koncertoval Bob Dylan, uctívaný písničkář, nositel Nobelovy ceny za literaturu a jeden z nejvýznamnějších světových umělců posledních desetiletí. Co třiaosmdesátiletý hudebník v Praze předvedl? Jaká je tvorba jeho pozdního období a co vlastně Dylana jako tvůrce definuje? V Salonu Echa o tom redaktor Ondřej Štindl mluvil s anglistou a editorem českých vydání Dylanových textů Petrem Onuferem, nakladatelem a předním „dylanologem“ Michalem Plzákem a hudebnicí Zuzanou Barincovou.