Máme šestatřicet let po sametové revoluci a před ní i po ní přece fungovaly správy zeleně, které úpěnlivě pečovaly o naše parkové dědictví. Proč tedy dospíváme často k takto drakonickým řešením? Jak to, že se o parky nestaráme průběžně s náležitou péčí?
Česká politika v roce 2026 směřuje k nestabilitě, varoval v pořadu Echo Prime Time prezidentův poradce a politolog Jiří Pehe. Podle něj se premiér Andrej Babiš ocitne v problémech, pokud jeho koaliční partneři budou pokračovat ve svých provokativních výrocích a sporech. Pehe upozornil na opakování ruské propagandy Tomiem Okamurou a zdůraznil, že Filip Turek si po sporu s Hradem definitivně zavřel dveře k ministerskému postu.
Děda Miloše Hrmy v Hrabalových Ostře sledovaných vlacích byl hypnotizér a všichni okolo si mysleli, že to dělá jen proto, aby se mohl „co nejvíc flákat životem“. Když ale v březnu 1939 překročila vojska třetí říše hranice a začala obsazovat zemi, vyšel starý Hrma vstříc tankům a s usilovným hypnotizérským soustředěním a rukama napřaženýma „stříkal Němcům myšlenku“, aby se obrátili a odjeli domů. Tváří v tvář osamocenému odbojáři se první tank skutečně zastavil a s ním následně i celá armáda táhnoucí na Prahu. Pak ovšem dal nacistický důstojník signál, stroj se dal znovu do pohybu, dědu přejel a „uskřípl mu hlavu“.
Zatímco komunismus patří do muzea a liberalismus se potácí v krizi, fašismus se v dalších a dalších varovných textech jeví jako síla na vzestupu. Nejde přitom už jen o některými komentátory od středu doleva oblíbený argumentační faul „reductio ad Hitlerum“. Stále častěji se v poslední době stává fašismus pojmem, který je prezentován jako klíč k popisu politické reality dneška. Pro dnešního člověka Západu je fašismus (na rozdíl od komunismu) z pochopitelných důvodů synonymem absolutního zla. Není tedy divu, že tento špatně uchopitelný a přitom smrtelně nebezpečný nepřítel vyvolává pozdvižení.
Přelom roku představuje již tradiční příležitost, kdy si lidé dávají novoroční předsevzetí. Ta jim ale většinou dlouho nevydrží. Podle průzkumu celosvětové sociální sítě sportovců Strava se jich nejčastěji vzdávají druhý lednový pátek. V anglofonním světě se tento den nazývá Quitters Day, v češtině dostal název Den slabé vůle a poprvé byl připomínán v roce 2024. V tento den je vhodné povzbudit všechny, kteří selhali ve svých předsevzetích, a pomoci jim zkusit to znovu a nakonec uspět.
Antverpy patří k městům s nejvyšším výskytem kokainu v odpadních vodách a zároveň drží prvenství ve spotřebě léků na uklidnění. Právě tady působí Dirk de Wachter, nejznámější belgický psychiatr a autor knihy Hraniční doba (česky 2023). Antverpy jeho tezi o současné neschopnosti žít bez krajností přepětí a otupělosti ztělesňují exemplárně. Ve své letošní knize Wachten. Een levenshouding (Čekání. Jeden životní postoj) se ptá, jak se vrátit do středního životního pásma.
Intelektuální kultura mých mladických, nezralých let se nesla v duchu vzdorovitého skepticismu – a to k veskrze všemu konvenčnímu, nekriticky masově přijímanému, nedejbože tradicionálnímu. Panovala zde jistá móda neustálého zpochybňování, jakož i soutěživost v tom, kdo dokáže najít další přehlížený příklad nějakého zvyku, který lidé následují s otrockou neuvážeností a bez patřičně kritické reflexe. Byly to časy poněkud bláhového velikášství.
Bylo to někdy v polovině sedmdesátých let, nebylo mi možná ještě ani deset, ocitl jsem se sám pozdě večer doma, a abych se nebál, díval jsem se na televizi, kde i v té době občas běžel nějaký zápaďácký film. Moc jsem mu vlastně nerozuměl: jakýsi spletitý děj snad z Mexika nebo odkud, kníratí chlapíci v sombrerech tam bojovali proti bůhvíkomu, byly tam neuctivé narážky na Angličany a Američany, docela chaos a zmatek, ale zároveň to byl trochu western čili kovbojka, což mě tehdy zajímalo v naději, že tam budou střílečky. Brzy jsem ale už děj, byl-li tam nějaký, nevnímal.
Vydrží vláda Andreje Babiše celé volební období? Podaří se jí dosáhnout vyrovnaného rozpočtu a shodnout se na obraně? Jaké jsou další třecí plochy uvnitř koalice? O tom, dále o drahých potravinách, ale také třeba o prospěšnosti chůze v Salonu Echa diskutovala trojice politiků, kteří se dobře znají z hlavního města: zástupce opozice, poslanec a bývalý předseda TOP 09 Jiří Pospíšil, za koaliční Motoristy sobě ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný a rovněž zastupitel Ondřej Prokop, předseda pražského ANO.
„Nejsem tu, protože je dneska dneska – já tady budu, i kdyby dneska bylo třeba pozítří,“ hlásí se hned prvního ledna v osm ráno z tělocvičny šťastně zpocená influencerka, čímž banální tautologii povyšuje na podnětný existenciální příspěvek. Věčná škoda, že její střízlivějící followeři asi ještě nejsou ve stavu ho plně docenit. Zas ale aspoň nepostřehnou tu podprahovou výhrůžku. Ach, první ledne, ty unikavý portále k našim lepším já! Na krajinu sotva dosedl prach ze zakázaných ohňostrojů a již se vzduch tetelí nemístným optimismem. Já osobně mám první ledny ráda.
Evropská komise v návrhu víceletého rozpočtu EU na roky 2028–2034 počítá s výrazným posílením podpory neziskových organizací a občanské společnosti. Klíčovým nástrojem má být nový integrovaný program AgoraEU, který má spojit financování kultury, médií a občanských iniciativ do jednoho rámce. Podle oficiálního popisu má jít o prostor, kde se občané mohou setkávat, tvořit, svobodně vyjadřovat názory a „stát se více vědomi a oceňovat rozmanitost“.
„Mami, kdybys hrála v německém fekálním pornu, řekla bys mi to?“ ujišťoval se svého času nezapomenutelný Cartman ve filmu South Park: Peklo na Zemi. Jasné odpovědi se nedočkal, ale beztak věděl, jak se věci mají. Pro hlavní hrdiny seriálu, kterým je věčných deset let, nebyla návštěva „zakázaných“ stránek žádným problémem. Stačilo odkliknout dialog potvrzující, že jsou plnoletí. Tímto způsobem se na lechtivé portály dostávala více než jedna generace mládežníků, včetně těch, kterým je dnes kolem čtyřicítky.
Kapelu Babyshambles v roce 2004 tvořili zpěvák a textař Pete Doherty, kytarista Patrick Walden, baskytarista Drew McConnell a bubenice Gemma Clark. S výjimkou útlocitné (nebo prozíravé, jak se to vezme) Gemmy, která už se nemohla dívat na Dohertyho drogovou sebedestrukci a skupinu opustila, šlo o tutéž sestavu, jež následně nahrála debutové album Down In Albion. To vyšlo v listopadu 2005, nedávno tedy oslavilo dvacet let od vydání a dočkalo se reedice.
„Nejsem dost“ je stesk, který se roky ozývá v lifestylových časopisech, zpravidla ve výpovědích žen. Společnost prý na ně klade nepřiměřené nároky, ať už jde o krásu, mateřství, či péči o druhé. Nedávno se k těm, kdo „nejsou dost“, připojil i americký historik Augustine Sedgewick. Ve své letošní knize Fatherhood i v nedávném rozhovoru pro Týdeník Echo (Selhávající muži, nemožní otcové, č. 51–52 / 2025) upozorňuje, že stejným pocitem od nepaměti trpí i muži. Vždyť otcovství je přinejmenším stejně nemožná výzva jako mateřství.
Kdyby člověk bral vážně vyjádření představitelů nové české vládní koalice a jejích sympatizantů, nutně by došel k závěru, že v téhle zemi nastaly zlaté časy svobody projevu. Snad nikdy neměla tolik oddaných stoupenců na nejvyšších místech, odhodlaných nasadit všechny síly v boji proti cenzuře. Někdy se ale může zdát, že jejich chápání svobody projevu je, řekněme, účelovějšího rázu. Cenzura a omezování svobody podle něj nastává tehdy, pokud jsou omezovány názory blízké těm mým.
V našem Salonu jsme využili vánočního času, abychom si nadělili dárek: zavzpomínali jsme zde s přítomnými pány na své mládí. Neboť to dávno již ztracené mládí mělo různé podoby a také různé přelomové momenty. K nim patřilo, když jsme se 9. prosince 1980 dozvěděli o smrti Johna Lennona: mně bylo tehdy patnáct a právě mi zabili mého idola na dalších pár let. Mezitím samozřejmě uběhla dlouhá doba, na mnoho věcí již pohlíží člověk jinak a také síla idolů slábne, ale přesto by se asi dalo říci, že na Johnu Lennonovi muselo něco zvláštního být, a to nejen kvůli mým infantilním vzpomínkám.
Stejně jako MTV přestala být společným kulturním jmenovatelem, přestávají být mainstreamová média společným referenčním rámcem společnosti. Ne proto, že by zanikla, ale proto, že se změnilo prostředí, ve kterém fungují. Do vzniklého vakua nevstupuje chaos, ale korekce. Kyvadlo se vrací. Ne ke starým pořádkům, ale k hodnotám, které byly po léta odsouvány jako podezřelé: odpovědnost, hranice, zdrženlivost institucí, respekt k pluralitě názorů. Říkejme tomu klidně neokonzervativní obrat.
Sedmadvacetiletý Nick Fuentes, sám částečně mexického původu, je lídrem takzvaných groypers, skupiny mladých bílých (převážně) mužů, která nemá ráda Židy, Indy, gaye a hromadu dalších skupin. Groypeři tvoří část trumpovské koalice, ale s jinými jejími součástmi se často dostávají do konfliktu. Fuentes před pár dny dost sprostě zaútočil na manželku viceprezidenta J. D. Vance Ushu, která je Indka, a mezi groypery a zavražděným Charliem Kirkem panovaly tak napjaté vztahy, že v prvních minutách po jeho zastřelení nebylo úplně jisté, zda jej nezavraždil právě nějaký fanatičtější groyper.
Těsně před Vánoci vydal Městský soud v Praze rozsudek, kterého si ti šťastnější z vás v tom pohodovém rolničkovém třeštění možná ani nevšimli. Naopak, pokud to postavíme na hlavu, což je v podstatě jediná rozumná strategie přežití poslední dekády, rozhodně neušel nešťastníkům, kteří si, například v rámci novoročních předsevzetí destruktivního typu, jimž verdikt bohužel dost umetá cestu, dosud marně lámali modrorůžové hlavy nad tím, jak by se dalo rozstřelit legální shromáždění politických oponentů, aniž by z toho měli následky.
S blížícím se koncem roku upozorňuje Policie ČR na nová, přísnější pravidla pro používání zábavní pyrotechniky, psali jsme zde. Novela zákona o pyrotechnice, která vstoupila v platnost od 1. prosince 2025, reaguje na dlouhodobě rostoucí počet úrazů, požárů i škod na majetku. Cílem změn je snížit rizika spojená s pyrotechnikou a omezit nadměrnou hlukovou zátěž, zejména v citlivých lokalitách. Většina větších měst proto veřejnosti nabízí doprovodný silvestrovský program, jako je video mapping nebo koncerty.
Je na to spolehnutí každé Vánoce už dvě desetiletí: veřejnoprávní televize vyrobí na svátky narození Páně několik nových filmů, které jsou v programu označeny jako pohádky. Tím si zajistí svůj obvykle nejúspěšnější program za celý rok, na jehož průměrnou sledovanost dva a půl milionu diváků nedosáhne ani finále StarDance a kterou překoná pouze sportovní přenos, když hraje česká hokejová reprezentace finále mistrovství světa. No a pak je jasné, že přijde dav a rozčílí se, že je nová produkce pitomá a nedá se se starými pohádkami srovnat.
Vypadá to, že se ministerská sága Filipa Turka chýlí ke konci, již setkání Turka s prezidentem mělo po jmenování vlády jen zdvořilostní charakter a teď už bude pro Motoristy čím dál tím těžší vymýšlet nějaké důvody, proč Turka pořád ještě někam nastrkovat. V tiskové zprávě, již po setkání vydal Hrad, byly jen strnulejším jazykem shrnuty výhrady, jež prezident Pavel už dřív formuloval výmluvněji na Facebooku. Některé pozorovatele přitom negativně zaujala věta „Není přitom rozhodující, zda mu byly jednotlivé výroky a činy zpochybňující ústavní hodnoty prokázány, ale to, zda na ně tímto způsobem nahlíží významná část veřejnosti.“.
Zatímco v dějinách náleželi mocní hlupáci většinou mezi příslušníky vlivné kasty, tak v demokracii využívají ke svému vzestupu politické strany a volby, které představují ten vůbec nejmocnější nástroj k dosažení pozice, kde lze nadělat hodně škody. Jeden si musí být vědom toho, že mezi voliči existuje určitá hloupá frakce, která využije voleb k tomu, aby sice nic nezískali, ale aspoň poškodili ostatní. Takový kolektivní čin pak pomáhá vytvářet hloupou skupinu i mezi vrcholnými politiky. Vzestupu hlupáků se dá dobře porozumět, ale jaká je podstata jejich nebezpečnosti?
Psát komentář do médií, který má vyjít na Boží hod vánoční, je politováníhodný úděl. Stejně jako číst si na Boží hod vánoční komentáře v médiích. Nemáme to jednoduché, co si budeme povídat. Nicméně k věci. Vánoční téma. Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Šestatřicet let po revoluci je to heslo pozoruhodně živé, dát ho do titulku by se dalo brát jako tzv. clickbait, snahu vyprovokovat publikum ke klikání, třeba motivovanému nadějí, že pod ním najde něco pobuřujícího, nač bude možné emotivně reagovat, sdílet to s adekvátně vytočeným komentářem.
Papež Lev XIV. při mši na Štědrý večer kritizoval pokřivené hospodářství, které mění lidi ve zboží. V proslovu ve Vatikánu vzpomněl také význam Vánoc pro katolíky a křesťany - že bůh se prostřednictvím narození Ježíše stal člověkem. Pro Lva XIV. jsou letošní Vánoce první, které tráví v čele katolické církve. Ve své homilii papež připomněl příběh z evangelia podle Lukáše o tom, že anděl oznámil pastýřům narození Ježíše v jeslích v Betlémě. "V dítěti Ježíši dává bůh světu nový život - ten svůj," uvedl papež,
Dnes je Štědrý den, kterým vrcholí advent, doba ztišení, soustředění a těšení se. Křesťané si v tento den připomínají blížící se příchod Ježíše Krista, většina lidí má ale dnešek spojený se zdobením vánočního stromečku, slavnostní večeří a rozbalováním dárků pod stromečkem. O půlnoci se pak v mnoha kostelích konají mše, na které přichází i ti, kdo je jinak běžně nenavštěvují. Oslavy Vánoc mají původ v dobách dávno před příchodem křesťanství, v oslavách zimního slunovratu.
V pondělí tedy došlo na seznamovací schůzku Filipa Turka s Petrem Pavlem. I po schůzce prezident setrvává na stanovisku, že nejznámějšího motoristu ministrem (jakoby životního prostředí, ale ve skutečnosti jsou víc ve hře zahraniční věci) jmenovat nebude. Odvolává se na hodnotový řád vymezený ústavou, jemuž prý se Turek ve svých četných kauzách zprotivil. Bylo už do omrzení konstatováno, že prezident je na hraně nebo za hranou ústavy, na jejíž dodržování přísahal. Ale i starší výroky ústavních veličin tu jsou k ničemu, ignorován je tzv. kancléřský princip v české ústavě (...)..
Téměř přesně před třemi lety, mezi svátky, se na veřejnost dostal interní dokument z Úřadu vlády, konkrétně z týmu tehdejšího zmocněnce pro média Michala Klímy, který předkládal akční plán boje proti dezinformacím. Šlo, popravdě řečeno, o dosti nešťastný a nedomyšlený návrh, který mimo jiné počítal se zavedením nového trestného činu, jenž by kriminalizoval šíření dezinformací, a s přijetím zákona, který by státu umožnil blokovat tzv. dezinfoweby.
Margaret Thatcherová by letos měla sto let – a před padesáti lety se stala předsedkyní britské Konzervativní strany. To jsou dvě výročí naráz, měli bychom na ni tedy trochu zavzpomínat. Thatcherová byla ve své době dost netypickou konzervativní političkou. Nepocházela z vysokých kruhů společnosti (její otec byl hokynář) a neměla za sebou žádnou drahou soukromou školu, vypracovat se musela sama. Netrpěla také žádnou nostalgií po právě zaniklém britském impériu a dívala se víc do nejisté budoucnosti než do slavné minulosti, což je jinak na pravicové části spektra dost rozšířený sebeklam.
S časem adventu a vánočních svátků přichází i jisté zpomalení a prostor na to, usebrat se a rozjímat o věcech, na něž není přes rok tolik času. V Salonu Echa jsme tentokrát taktéž odvrátili pozornost od každodenního shonu světa kolem a zaměřili se na téma fundamentální a věčné: na smysl života. Pozvání k diskusi přijala kolegyně z redakce, docentka filozofie Tereza Matějčková, rektor kostela Pražského Jezulátka, bosý karmelitán Pavel Pola a filozofický poradce působící v Ústavu filozofie a religionistiky Univerzity Karlovy Adam Lalák.
