K charakteristikám umělce patří i schopnost „provokovat měšťáky“, tak to aspoň odpovídá romantickému stereotypu nespoutaného tvůrce. Literáti mohou napříště mít s pobuřováním utrum, pokud se udrží a dál do světa rozšíří praxe, k níž v současnosti přistupují největší nakladatelské domy na světě. Soudobý měšťák (myšleno jako zástupce úzkoprsé společenské vrstvy, která má ve společnosti nebo některé její sféře zásadní mocenský vliv) totiž odmítá být provokován.
Seriál České televize Most! ještě neskončil, takže hotový názor na něj je předčasný, i když předpokládám, že definitivní na něj nebudu mít ani potom. Očekávat lze ještě nějaký zajímavý vývoj, i když se zdá, že v posledním odvysílaném díle se jaksi zadrhnul a směřuje k výchovné idyle, kdy všechny „předsudky“ pominou a rozplynou se v harmonii vzájemného respektu. Tipuju na mezirasovou transsexuální svatbu celebrovanou z alkoholu vyléčeným knězem v mosteckém kostele, který se dá znovu do pohybu, možná se vznese a jeho dráha vytvoří na obloze duhu v barvách LGBT... jako most porozumění.
Ten večer, 4. února 1994, tedy před pětadvaceti lety, bylo v pražských ulicích nezvyklé ticho a prázdno. Začala totiž vysílat první soukromá televize ve východním bloku a byl to historický přelom. Já neměl tehdy televizi, takže jsem se na té ulici vyskytoval, možná i trochu demonstrativně jsem šel do hospody: pamatuju si do jaké, tehdy jsme chodili do Velryby v Opatovické ulici, takže tu vzpomínku lokalizuju na obvykle rušnou, tehdy právě ztichlou ulici Spálenou. Většina obyvatel ale chtěla být doma u toho, vždyť začínaly jiné mediální dějiny. A s nimi začínalo natvrdo to, co by se dalo nazvat první polistopadovou „kulturní válkou“.
Dva muži velice rozdílného věku se chvíli koukali jeden druhému do očí a miliony lidí nejen v Americe kvůli tomu dostaly kolektivní hysterák, pro některé z nich to mělo i vážné praktické důsledky. Příběh údajné konfrontace studentů katolické školy v Covingtonu s indiánským aktivistou Nathanem Phillipsem je typická story časů, v nichž se publikum i tvůrci veřejného mínění dostávají do cyklu permanentního pobouření, reflexivních útoků a obrany na sociálních sítích.
Piráti představili svůj nejnovější návrh, jímž chtějí umožnit založení společnosti přes internet za pouhý jeden den. Důvodem pro novinku je nelichotivá pozice České republiky v žebříčku Světové banky, kde se stát nachází na 115. místě na světě v délce založení firmy. Snadněji jde tak založit společnost i v Burkině Faso či Rwandě. Piráti již získali podporu od všech politických uskupení s výjimkou komunistů. „To jsou kroky, které míří k tomu, aby se stát choval k lidem jinak než doposud. Víc jim pomáhal, než je peskoval a kontroloval,“ uvedl místopředseda ODS Martin Kupka.
V moderním polarizovaném světě, kdy se z televize a internetu valí neustálý příliv názorů a informací, se člověku až uleví, když ho přeruší vlezlá reklama, jejímž úkolem je něco mu vnutit. Jenže politika začíná čím dál víc pronikat i do světa marketingu. Posledním příkladem je ani ne dvouminutový spot od firmy Gillette, o kterém od jeho uveřejnění 13. ledna bylo napsáno mnoho slov, natočeno několik hodiny videí a stal se novou frontou v neustálých kulturních válkách.
Noční starosta jako hrdina, který bude po nocích krotit opilce a křiklouny v centru Prahy, nebo pouhý výstřel do tmy a další zbytečná funkce? Praha v týdnu představila Jana Šterna, který má jako noční starosta systematicky řešit problémy nočního života v metropoli. „Celý ten nápad je od začátku úplně mimo. Noční starosta totiž nejvíc připomíná ponocného z předminulého století,“ uvedl místostarosta Prahy 10 Filip Humplík. Ten zároveň považuje za nesmysl myšlenku přesunout bary a kluby z centra města.
V roce 1995 vydalo nakladatelství MIT Press dost zvláštní knihu. Jejím autorem byl jistý Phil Zimmermann a obsahovala pouze zdrojový kód v programovacím jazyce C. Massachusetts Institute of Technology, podstatně prestižnější a proslulejší bratříček našeho ČVUT, vydává technické literatury spoustu. Pro laiky bývá obvykle nesrozumitelná, specialisté si v ní ovšem čtou. Zimmermannova kniha byla výjimkou: nebyla totiž určena primárně lidem, ale počítačům.
Pražští radní vybrali tzv. nočního starostu. Stal se jím Jan Štern. Radní zároveň schválili složení komise, která bude nočnímu starostovi pomáhat. Jejím úkolem bude řešit noční život v Praze. Novinářům to v pondělí sdělila radní Hana Třeštíková (Praha Sobě). Štern se podílel na vzniku například kulturního centra Containall. V komisi zasednou zástupci Prahy 1 i městské policie.
V čase kulturní války je legrace vnímaná jako zbraň a debatuje se o ní s odpovídající vážností a zhusta i hysterií. Veřejný život zdaleka ne jenom v Česku přitom nabírá dimenze čím dál většího „bizáru“, který jako kdyby si o zparodování říkal. V nějaké míře se to i děje, z „dělání legrace“ se ale stává v něčem riskantní byznys, obdoba přecházení minového pole. Stačí špatně došlápnout a následky mohou být fatální.
Město s nejvyšší kvalitou života v Česku je Brno. Praha se propadla v žebříčku serveru Numbeo o tři desítky míst níže na sedmadevadesátou pozici oproti minulému roku. Druhé největší město ČR je na žebříčku o osm míst před pražskou metropolí. Brno tak kromě Prahy předběhlo i Chicago, Honolulu nebo Montreal.
Domácích zabijaček prasat, ze kterých si lidé odnáší jitrnice, jelítka nebo škvarky, loni o zhruba 3000 ubylo na přibližně 104.000, odhadlo ministerstvo zemědělství. Před zhruba desetiletím šlo o téměř dvojnásobek ročně. Do tohoto počtu započítává úřad porážky prasat v domácnostech nezemědělců i zemědělců mimo jatka, dodal mluvčí úřadu Vojtěch Bílý. Průměrná porážková hmotnost se meziročně snížila z předloňských 112 kilogramů na zhruba 90 kilogramů.
Sotva se Národní muzeum po několikaleté opravě otevřelo veřejnosti, bude budova na další měsíc zcela vyřazena z běžného provozu. Ke slavnostnímu otevření došlo za velkého zájmu návštěvníků před necelými třemi měsíci během oslav stého výročí založení Česloslovenska. Lidem, kteří chtějí návštěvu muzea stihnout před jeho dalším uzavřením, tak nyní zbývají tři týdny – během února jej totiž čekají závěrečné revize a kolaudace.
Anketu, do jejíhož finále se probojovali například Gustav Husák či Alexander Dubček, provázejí další potíže. Již na podzim byl z ankety vyřazen prezident válečného slovenského státu Jozef Tiso, nyní z ní odstupuje zpěvačka Marika Gombitová. Otázky vzbuzují také slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj, kteří pocházeli z Soluně a navíc jsou v anketě zařazeni jako jedna osoba. Vládní poslanec Anton Hrnko (SNS) zase požaduje, aby ve finále nefiguroval mýty opředený Juraj Jánošík.
Francouzka Jeanne Calmentová, která drží rekord coby nejdéle žijící člověk historie, byla nejspíše podvodnicí, dožila se „pouhých“ 99 let, namísto 122. Myslí si to ruský matematik Nikolaj Zak, ke svému závěru dospěl na základě studia nesrovnalostí v biografiích, rozhovorech, které Calmentová poskytla, fotografiích a dalších záznamech. Upozorňuje na to server Deutsche Welle.
Matthias Matussek je autorem bestsellerů, které se v Německu přestaly recenzovat. Bývalý hvězdný novinář byl před třemi roky – přesněji řečeno od útoků v Paříži v listopadu 2015, které dal do souvislosti s politikou otevřených hranic Angely Merkelové – odložen na pomyslný pravý okraj společenského spektra.
V málokteré evropské zemi se tak změnila nálada k horšímu jako v Česku, informuje Eurobarometr. Hospodářství i poměry ve společnosti se po sedmi letech, kdy všechno šlo nahoru, opět začínají vracet zpátky dolů. O tom nejsou ve zdejší společnosti velké pochyby.
Slova Báby Bungy pronesená dne 30. prosince 2018 na hřebenu Mlžných hor, zaznamenaná jejím podomkem Porfirijem husím pařátem v kozí krvi namočeným na oslí kůži. Slova pravá, nezkreslená, v plnosti zapsaná, otiskem bábina palce stvrzená.
Tohle je článek, který má vyjít na Silvestra, ale bude to o vánočním filmu, který autor viděl před pár dny poprvé – a od té doby má chuť ho doporučit ostatním. Kdyby onen autor byl Američan, měl by toho filmu asi plné zuby, protože ho v Americe každý rok vysílají snad všechny televizní stanice na Štědrý den, jako u nás Tři oříšky pro Popelku, a ty se přece jen také trochu omrzí. Jenže je Čech, tak ho viděl až nyní v archivním kinu Ponrepo, kde se na konci ozývalo v publiku takové to vzlykání, a když pak lidé (bylo to i dost mladých lidí) odcházeli, dávali si navzájem přednost, pomáhali si do kabátů, tvářili se zasněně a je docela možné, že ještě večer poslali něco na charitu nebo aspoň dali stranou chleba, že ho dají srnkám. Takovou moc má ten film.
Horská střediska v Česku zaplnily tisíce lyžařů, kteří zde chtějí strávit konec roku. Na sjezdovkách je až 80 centimetrů sněhu, někde ho v neděli pár centimetrů přibylo. V hotelech a penzionech se dá stěží najít volný pokoj, vzhledem k plnému obsazení středisek tak v některých skiareálech musejí lyžaři u vleků a lanovek počítat s delšími frontami. Celodenní mrazy by do hor mohly přijít ve středu.
Nejznámější antikomunista světa Vladimír Bukovskij (78) žije dnes na okraji anglické Cambridge v půldomku se zarostlou zahrádkou. Několik posledních let pro něho bylo těžkých osobně – nemoci, operace srdce, před níž mu chirurg řekl, že se na 60 procent po operaci už neprobudí, vyšetřování pro údajné stahování „neslušných obrázků“ dětí v domácím počítači – i politicky. Západní svět, do něhož byl před čtyřiceti lety vyměněn za chilského komunistu Luise Corvalána, se podle Bukovského mění k horšímu a rychle v něm ubývá svobody. Náladu mu paradoxně zlepšuje to, co je mainstreamem označováno za nárůst populismu.
Několikasetmetrové fronty, dlouhé hodiny čekání. Davy lidí ještě na poslední chvíli využívají možnost navštívit do konce roku zdarma historickou budovu Národního muzea. Zástup tvoří zájemci všech generací, školáci pro návštěvu zrekonstruovaného muzea využívají vánočních prázdnin. Mezi čekajícími jsou i cizinci. Historickou budovu muzea od jejího částečného otevření 28. října navštívilo přes 200 000 lidí. Údaje o počtu ltěch, kdo do muzea dorazili během vánočních svátků, bude mít jeho vedení k dispozici na začátku ledna, řekla mluvčí muzea Kristina Kvapilová.
Anketa, jejíž výsledky na těchto stránkách předkládáme, chtěla být jiná než obligátní hledání „knihy roku“. Naše respondenty jsme požádali o praktické doporučení, které by čtenářům usnadnilo orientaci v současném chaosu – knižním, myšlenkovém, politickém i ideologickém. Domníváme se, že vědět o nějaké podstatné „povinné četbě“ je užitečné.
Po Novém roce vznikne v Praze nová úřednická funkce takzvaného nočního starosty. Ten by měl zklidnit noční život v hlavním městě, dohlédnout na dodržování nočního klidu a řešit problémy, které noční Praha přináší. O novince informovala pražská radní pro kulturu Hana Třeštíková (Praha Sobě). Uskupení Praha Sobě, které v Praze vládne spolu s Piráty a Spojenými silami pro Prahu, šlo s nápadem na nočního starostu už do komunálních voleb.
Na zažívání potrápené nestřídmou konzumací vánočních dobrot radí lékárníci živočišné uhlí a léky na pálení žáhy. Jako prevenci doporučují každodenní pohyb. Při kocovině z alkoholu varují před léky na bolest s paracetamolem, mohou mít nežádoucí účinky jako zvracení či zimnice. Bolesti hlavy zabrání dostatek vody před spaním. V tiskové zprávě o tom informovala Česká lékárnická komora (ČLnK).
V úterý je Boží hod vánoční, první a pro křesťany nejdůležitější vánoční den. Připomínají si narození Ježíše Krista. V kostelích se stavějí betlémy, tradiční jsou i vánoční hry, připravované většinou jako pásmo scén z příběhu o Ježíšově narození a koled. Boží hod vánoční je vedle Božího hodu velikonočního neboli Zmrtvýchvstání Páně největším křesťanským svátkem v roce.
Prý je to Olivier, ale kdoví, jak se to s tou legendou ve skutečnosti má. Možná za bramborovým salátem žádná ušlechtilost a noblesa není a je to zkrátka jen salát. Vánoční čas však přeje romantickým příběhům, tak proč si nedopřát i ten bramborový. To prý jistý francouzský kuchař, usazený v carském Rusku, připravoval z pokrájených vařených brambor, zeleniny a majonézy salát pro moskevskou smetánku. Pojmenoval ho Olivier a pod tímto názvem si ho Rusové dopřávají dodnes. Jeho variace se pak rozšířily po celé Evropě, tedy prý.
Těžební společnost OKD začne 27. prosince vyplácet peníze určené na podporu rodinám horníků, kteří zemřeli při čtvrtečním důlním neštěstí. Nejprve půjde o okamžitou sociální výpomoc ve výši několika desítek tisíc korun. ČTK to řekl mluvčí společnosti Ivo Čelechovský. Další peníze ve výši až 240 000 na osobu žijící ve společné domácnosti se budou vyplácet později. V podzemí Dolu ČSM ve čtvrtek při výbuchu metanu a následném požáru zemřelo 13 horníků, dalších deset utrpělo zranění. Mezi mrtvými je 12 Poláků a jeden Čech.
Protestní hnutí francouzských žlutých vest získalo v Česku i jinde v Evropě nemálo sympatizantů, vidí v něm „autentický“ protest proti odcizeným evropským elitám a vůbec krizi evropské politiky. Hlas lidu, který si uchoval zdravý rozum a bouří se proti shora naordinovanému šílenství. Někteří z těch fanoušků jsou u nových oblíbenců ochotni přehlížet pouliční excesy, které by u politických protivníků považovali za důvod reakce ve stylu generála Pinocheta. Může za tím být uvažování ve stylu „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“, přičemž tím nepřítelem je v dané situaci vágně definovaný evropský politický establishment. Může za tím taky být zaměňování symptomu choroby za její léčbu.
Trump, brexit, italská Liga Mattea Salviniho. Teď divoké hnutí žlutých vest ve Francii. Stejný trend, stejné kořeny, jen různé projevy. To, co sledujeme napříč vyspělým Západem, je tvrdá revolta širokých společenských vrstev proti elitám, které uvízly ve svých umělých, ideologických, progresivistických světech. Ztratily schopnost vnímat zájmy a problémy širokých společenských vrstev. Ztratily schopnost vést. Elita, která nemá důvěru širokých společenských vrstev, přestává být elitou. Stává se zdegenerovanou pseudoelitou, proti níž se společnost dříve či později vzbouří. Ta revolta má různé projevy.
