Tag: společnost

Články k tagu

Je Pán prstenů pravicový, nebo levicový?

V tomto roce uplyne 25 let od okamžiku, kdy se na stříbrném plátně poprvé objevila Středozem. Filmové zpracování Pána prstenů od J. R. R. Tolkiena se stalo světovým fenoménem, považovaným za jeden z nejlepších kinematografických počinů všech dob. Není tedy překvapením, že se studio Warner Bros. rozhodlo nyní v lednu v USA znovu uvést celou trilogii. Tolkien se ale nevrací jen do kin. Stále častěji se stává součástí politického diskurzu. Přesněji řečeno, tolkienovské fanouškovství bývá stále častěji spojováno s „krajně“ pravicovou politikou.

Vaříte si do krabičky? Při vynechání obědových menu Češi ročně ušetří 32 tisíc korun

Češi kvůli dražším jídlům v restauracích mění obědové návyky: část lidí omezuje návštěvy restaurací, vybírá levnější a „osekané“ varianty, jiní si nosí jídlo z domova. Podle ekonomů může člověk, který přejde na domácí „krabičkové“ obědy každý pracovní den, ušetřit při současných cenách zhruba 32 tisíc korun ročně. Zároveň ale platí, že tlak na peněženky může vést i k horším stravovacím volbám – nebo k vynechávání oběda.

Ivana Tykač obhajuje Filipa Turka a kritizuje prezidenta Pavla

Spor o Filipa Turka, jehož prezident Petr Pavel odmítá jmenovat ministrem životního prostředí, vyvolává ohlasy i mimo hlavní politiku. Filantropka a manželka jednoho z nejbohatších Čechů Ivana Tykač ve svém novém příspěvku na platformě NWSLTTR popisuje spor jako symbolický střet „dvou generací moci“ a „dvou pamětí svobody“. Debata podle ní dávno nepůsobí jen jako technický spor o konkrétní personální volbu, ale jako konflikt mezi tím, co nazývá „pamětí poslušnosti a pamětí autonomie“, čímž kritizuje i hlavu státu.

Oči budeme mít, a neuvidíme…

Co když se nakonec ukáže, že záplavou generovaného a věrohodně vypadajícího obsahu se celkově poníží uvěřitelnost i autentických záznamů skutečnosti? Co když nás umělá inteligence postupně povede k něčemu jako kolektivnímu Capgrasovu syndromu? Oči budeme mít, a neuvidíme…„Oči máte, a nevidíte?“ – tato otázka z Markova evangelia nabývá dnes nečekaného významu. Od nepaměti je zrak považován za nejzásadnější z našich smyslů a v medicínské triáži se dodnes řadí mezi kritické funkce pro zachování kvality života.

Narkomafie se dají do pohybu

Je to už přes týden, co Američané unesli venezuelského vůdce Nicoláse Madura a odvezli ho do New Yorku, aby ho postavili před soud. Oficiálním zdůvodněním je jeho zapojení do obchodu s drogami, snaha dostat pod kontrolu venezuelskou ropu a potřeba hájit americké zájmy na západní polokouli. O tom, jaké reakce to vyvolalo v Latinské Americe, jak vážný je problém s drogovou mafií a jestli se lidé bojí dalších amerických intervencí, hovoříme s profesorkou Eliškou Krausovou, která žije v Kolumbii od roku 1968.

Pavlovi a Babišovi věří většina občanů, solidní podporu má i Okamura

Několik měsíců po volbách agentura STEM pro CNN Prima News zkoumala míru důvěry české veřejnosti v nejvyšší ústavní činitele. Prezident i premiér požívají poměrně vysoké důvěry, podle průzkumu jim věří nadpoloviční většina občanů. Téměř třípětinová většina občanů (57%) uvádí, že důvěřuje prezidentu Petru Pavlovi. Premiéru Andreji Babišovi pak důvěřuje rovněž nadpoloviční většina občanů, konkrétně 55% dotázaných. Oba ústavní činitelé mají nyní na české poměry vysokou podporu.

Konec máme za sebou

„Helejte se, já už jsem kauzalitu úplně opustil,“ napsal mi v jedné z posledních zpráv filozof, matematik a překladatel Antonín Kosík, syn filozofa Karla Kosíka a literární historičky Růženy Grebeníčkové. Krátce nato, 13. prosince 2025, zemřel. Mohlo by se zdát, že tato věta vyjadřuje smíření s očekávaným koncem. Možná spíš míří k jádru jeho filozofie. Kosíkovo dílo není rozsáhlé: počítáme-li jen knihy, jde o dva tituly – Pospojovaný svět (Prostor, 1997) a sbírku povídek Insistence (Rubato, 2003). Neochota „se zveřejňovat“ byla součástí jeho postoje, stejně jako oddanost fyzickému pohybu. Od těla v pohybu se podle něho leckdy naučíme víc než z četby.

Soucit jako cesta k občanské válce

Můj oblíbený rádce, teolog, dominikán a taky sportovní pilot Józef M. Bochenski (1907–1995) uvádí ve své knize Stručný slovník filozofických pověr takový pěkný případ, jak samo se sebou manipuluje veřejné mínění. V jedné americké věznici došlo ke vzpouře vězňů. Po jejím potlačení zachytili reportéři setkání jednoho vězněného černocha se svou matkou, která ho mohla navštívit ve vězeňské nemocnici. Byla to velmi emotivní a dojemná scéna, fotografie pak vyšly po celé Americe a vyvolaly vlnu sympatií k vězni. Z něj se stal svého druhu hrdina, podepisovaly se petice za jeho propuštění, přimlouvaly se slavné osobnosti.

Rozpadlá Venezuela a její budoucnost

Venezuelský prezident Nicolás Maduro a jeho manželka jsou ve vězení v New Yorku, kam je převezly americké jednotky, které je po úspěšné operaci zatkly v Caracasu. Znamená to, že tím skončil i venezuelský režim, k němuž za časů prezidenta Cháveze upínala naděje západní radikální levice? Jak ta diktatura v současnosti funguje a jak dnešní Venezuela vypadá? O co se režim opírá a jakou má perspektivu?

Čína propadá epidemii samoty. Hitem se stala aplikace Jsi mrtvý?

Epidemie samoty v Číně se stává objektem zájmu tvůrců aplikací. Aplikace Jsi mrtvý? má jednoduchý princip: Každé dva dny se musíte "ozvat" kliknutím na velké tlačítko a potvrdit, že jste naživu. Pokud tak neučiníte, kontaktuje vámi určeného člověka a upozorní ho, že s vámi může být něco v nepořádku. V Číně jde momentálně o nejvíce stahovanou placenou aplikaci a je hitem zejména mezi mladými lidmi žijícími o samotě, píše server stanice BBC.

Camusův boj proti čistému svědomí: Když se násilí cítí nevinné

„Ne láska, ale pomsta je slepá,“ čteme v románu De man zonder ziekte nizozemského spisovatele Arnona Grunberga. Knihu lze číst mimo jiné jako nenápadný hold vzdaný Cizinci Alberta Camuse. Nejde jen o existencialistické ladění, ale i o hluboké souznění s Camusovým myšlením o politice a etice. Český čtenář se s ním může podrobněji seznámit díky výboru Úvahy o terorismu, který koncem roku vydalo nakladatelství Triáda.

Kácíme parky

Máme šestatřicet let po sametové revoluci a před ní i po ní přece fungovaly správy zeleně, které úpěnlivě pečovaly o naše parkové dědictví. Proč tedy dospíváme často k takto drakonickým řešením? Jak to, že se o parky nestaráme průběžně s náležitou péčí? Naše nejstarší zelené pásy byly kdysi sázeny okrašlovacími spolky na zavezených šancích. Od té doby uplynulo 150 let, a logicky by se tedy dalo říci, že je čas na to, vysázet je znovu.

Prezidentův poradce: Babišovu vládu ohrožují koaliční spory. Turek si zavřel dveře

Česká politika v roce 2026 směřuje k nestabilitě, varoval v pořadu Echo Prime Time prezidentův poradce a politolog Jiří Pehe. Podle něj se premiér Andrej Babiš ocitne v problémech, pokud jeho koaliční partneři budou pokračovat ve svých provokativních výrocích a sporech. Pehe upozornil na opakování ruské propagandy Tomiem Okamurou a zdůraznil, že Filip Turek si po sporu s Hradem definitivně zavřel dveře k ministerskému postu.

Naivita ve jménu obranyschopnosti

Děda Miloše Hrmy v Hrabalových Ostře sledovaných vlacích byl hypnotizér a všichni okolo si mysleli, že to dělá jen proto, aby se mohl „co nejvíc flákat životem“. Když ale v březnu 1939 překročila vojska třetí říše hranice a začala obsazovat zemi, vyšel starý Hrma vstříc tankům a s usilovným hypnotizérským soustředěním a rukama napřaženýma „stříkal Němcům myšlenku“, aby se obrátili a odjeli domů. Tváří v tvář osamocenému odbojáři se první tank skutečně zastavil a s ním následně i celá armáda táhnoucí na Prahu. Pak ovšem dal nacistický důstojník signál, stroj se dal znovu do pohybu, dědu přejel a „uskřípl mu hlavu“.

Fašismus, kam se podíváš

Zatímco komunismus patří do muzea a liberalismus se potácí v krizi, fašismus se v dalších a dalších varovných textech jeví jako síla na vzestupu. Nejde přitom už jen o některými komentátory od středu doleva oblíbený argumentační faul „reductio ad Hitlerum“. Stále častěji se v poslední době stává fašismus pojmem, který je prezentován jako klíč k popisu politické reality dneška. Pro dnešního člověka Západu je fašismus (na rozdíl od komunismu) z pochopitelných důvodů synonymem absolutního zla. Není tedy divu, že tento špatně uchopitelný a přitom smrtelně nebezpečný nepřítel vyvolává pozdvižení.

Dnešek láme novoroční předsevzetí. Druhý lednový pátek je pro většinu lidí kritický

Přelom roku představuje již tradiční příležitost, kdy si lidé dávají novoroční předsevzetí. Ta jim ale většinou dlouho nevydrží. Podle průzkumu celosvětové sociální sítě sportovců Strava se jich nejčastěji vzdávají druhý lednový pátek. V anglofonním světě se tento den nazývá Quitters Day, v češtině dostal název Den slabé vůle a poprvé byl připomínán v roce 2024. V tento den je vhodné povzbudit všechny, kteří selhali ve svých předsevzetích, a pomoci jim zkusit to znovu a nakonec uspět.

Společnost bez neštěstí, ale s přebytkem diagnóz

Antverpy patří k městům s nejvyšším výskytem kokainu v odpadních vodách a zároveň drží prvenství ve spotřebě léků na uklidnění. Právě tady působí Dirk de Wachter, nejznámější belgický psychiatr a autor knihy Hraniční doba (česky 2023). Antverpy jeho tezi o současné neschopnosti žít bez krajností přepětí a otupělosti ztělesňují exemplárně. Ve své letošní knize Wachten. Een levenshouding (Čekání. Jeden životní postoj) se ptá, jak se vrátit do středního životního pásma.

Zdar novým začátkům zkraje kalendáře!

Intelektuální kultura mých mladických, nezralých let se nesla v duchu vzdorovitého skepticismu – a to k veskrze všemu konvenčnímu, nekriticky masově přijímanému, nedejbože tradicionálnímu. Panovala zde jistá móda neustálého zpochybňování, jakož i soutěživost v tom, kdo dokáže najít další přehlížený příklad nějakého zvyku, který lidé následují s otrockou neuvážeností a bez patřičně kritické reflexe. Byly to časy poněkud bláhového velikášství.

Poslední archetypální žena zanikajícího světa

Bylo to někdy v polovině sedmdesátých let, nebylo mi možná ještě ani deset, ocitl jsem se sám pozdě večer doma, a abych se nebál, díval jsem se na televizi, kde i v té době občas běžel nějaký zápaďácký film. Moc jsem mu vlastně nerozuměl: jakýsi spletitý děj snad z Mexika nebo odkud, kníratí chlapíci v sombrerech tam bojovali proti bůhvíkomu, byly tam neuctivé narážky na Angličany a Američany, docela chaos a zmatek, ale zároveň to byl trochu western čili kovbojka, což mě tehdy zajímalo v naději, že tam budou střílečky.

Škrtat, zlevnit jídlo… a hlavně chodit po schodech!

Vydrží vláda Andreje Babiše celé volební období? Podaří se jí dosáhnout vyrovnaného rozpočtu a shodnout se na obraně? Jaké jsou další třecí plochy uvnitř koalice? O tom, dále o drahých potravinách, ale také třeba o prospěšnosti chůze v Salonu Echa diskutovala trojice politiků, kteří se dobře znají z hlavního města: zástupce opozice, poslanec a bývalý předseda TOP 09 Jiří Pospíšil, za koaliční Motoristy sobě ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný a rovněž zastupitel Ondřej Prokop, předseda pražského ANO.

Smrt předsevzetí v éře pozitivity

„Nejsem tu, protože je dneska dneska – já tady budu, i kdyby dneska bylo třeba pozítří,“ hlásí se hned prvního ledna v osm ráno z tělocvičny šťastně zpocená influencerka, čímž banální tautologii povyšuje na podnětný existenciální příspěvek. Věčná škoda, že její střízlivějící followeři asi ještě nejsou ve stavu ho plně docenit. Zas ale aspoň nepostřehnou tu podprahovou výhrůžku. Ach, první ledne, ty unikavý portále k našim lepším já! Na krajinu sotva dosedl prach ze zakázaných ohňostrojů a již se vzduch tetelí nemístným optimismem. Já osobně mám první ledny ráda.

Další miliardy eur na hodnoty: EU chce přes neziskovky učit občany „oceňovat rozmanitost“

Evropská komise v návrhu víceletého rozpočtu EU na roky 2028–2034 počítá s výrazným posílením podpory neziskových organizací a občanské společnosti. Klíčovým nástrojem má být nový integrovaný program AgoraEU, který má spojit financování kultury, médií a občanských iniciativ do jednoho rámce. Podle oficiálního popisu má jít o prostor, kde se občané mohou setkávat, tvořit, svobodně vyjadřovat názory a „stát se více vědomi a oceňovat rozmanitost“.

Ukaž tvář, občane

„Mami, kdybys hrála v německém fekálním pornu, řekla bys mi to?“ ujišťoval se svého času nezapomenutelný Cartman ve filmu South Park: Peklo na Zemi. Jasné odpovědi se nedočkal, ale beztak věděl, jak se věci mají. Pro hlavní hrdiny seriálu, kterým je věčných deset let, nebyla návštěva „zakázaných“ stránek žádným problémem. Stačilo odkliknout dialog potvrzující, že jsou plnoletí. Tímto způsobem se na lechtivé portály dostávala více než jedna generace mládežníků, včetně těch, kterým je dnes kolem čtyřicítky.

Spatřit jaguářího žraloka

Kapelu Babyshambles v roce 2004 tvořili zpěvák a textař Pete Doherty, kytarista Patrick Walden, baskytarista Drew McConnell a bubenice Gemma Clark. S výjimkou útlocitné (nebo prozíravé, jak se to vezme) Gemmy, která už se nemohla dívat na Dohertyho drogovou sebedestrukci a skupinu opustila, šlo o tutéž sestavu, jež následně nahrála debutové album Down In Albion. To vyšlo v listopadu 2005, nedávno tedy oslavilo dvacet let od vydání a dočkalo se reedice.

Mezi ideály a malostí

„Nejsem dost“ je stesk, který se roky ozývá v lifestylových časopisech, zpravidla ve výpovědích žen. Společnost prý na ně klade nepřiměřené nároky, ať už jde o krásu, mateřství, či péči o druhé. Nedávno se k těm, kdo „nejsou dost“, připojil i americký historik Augustine Sedgewick. Ve své letošní knize Fatherhood i v nedávném rozhovoru pro Týdeník Echo (Selhávající muži, nemožní otcové, č. 51–52 / 2025) upozorňuje, že stejným pocitem od nepaměti trpí i muži. Vždyť otcovství je přinejmenším stejně nemožná výzva jako mateřství.

„Vítězství“ svobody na Slovensku

Kdyby člověk bral vážně vyjádření představitelů nové české vládní koalice a jejích sympatizantů, nutně by došel k závěru, že v téhle zemi nastaly zlaté časy svobody projevu. Snad nikdy neměla tolik oddaných stoupenců na nejvyšších místech, odhodlaných nasadit všechny síly v boji proti cenzuře. Někdy se ale může zdát, že jejich chápání svobody projevu je, řekněme, účelovějšího rázu. Cenzura a omezování svobody podle něj nastává tehdy, pokud jsou omezovány názory blízké těm mým.

Představ si, Johne, že jsi na nebesích

V našem Salonu jsme využili vánočního času, abychom si nadělili dárek: zavzpomínali jsme zde s přítomnými pány na své mládí. Neboť to dávno již ztracené mládí mělo různé podoby a také různé přelomové momenty. K nim patřilo, když jsme se 9. prosince 1980 dozvěděli o smrti Johna Lennona: mně bylo tehdy patnáct a právě mi zabili mého idola na dalších pár let. Mezitím samozřejmě uběhla dlouhá doba, na mnoho věcí již pohlíží člověk jinak a také síla idolů slábne, ale přesto by se asi dalo říci, že na Johnu Lennonovi muselo něco zvláštního být, a to nejen kvůli mým infantilním vzpomínkám.

Další hvězda padá k zemi

Stejně jako MTV přestala být společným kulturním jmenovatelem, přestávají být mainstreamová média společným referenčním rámcem společnosti. Ne proto, že by zanikla, ale proto, že se změnilo prostředí, ve kterém fungují. Do vzniklého vakua nevstupuje chaos, ale korekce. Kyvadlo se vrací. Ne ke starým pořádkům, ale k hodnotám, které byly po léta odsouvány jako podezřelé: odpovědnost, hranice, zdrženlivost institucí, respekt k pluralitě názorů. Říkejme tomu klidně neokonzervativní obrat.

Test Nickem Fuentesem

Sedmadvacetiletý Nick Fuentes, sám částečně mexického původu, je lídrem takzvaných groypers, skupiny mladých bílých (převážně) mužů, která nemá ráda Židy, Indy, gaye a hromadu dalších skupin. Groypeři tvoří část trumpovské koalice, ale s jinými jejími součástmi se často dostávají do konfliktu. Fuentes před pár dny dost sprostě zaútočil na manželku viceprezidenta J. D. Vance Ushu, která je Indka, a mezi groypery a zavražděným Charliem Kirkem panovaly tak napjaté vztahy, že v prvních minutách po jeho zastřelení nebylo úplně jisté, zda jej nezavraždil právě nějaký fanatičtější groyper.

Policie smí nechat radikály řádit

Těsně před Vánoci vydal Městský soud v Praze rozsudek, kterého si ti šťastnější z vás v tom pohodovém rolničkovém třeštění možná ani nevšimli. Naopak, pokud to postavíme na hlavu, což je v podstatě jediná rozumná strategie přežití poslední dekády, rozhodně neušel nešťastníkům, kteří si, například v rámci novoročních předsevzetí destruktivního typu, jimž verdikt bohužel dost umetá cestu, dosud marně lámali modrorůžové hlavy nad tím, jak by se dalo rozstřelit legální shromáždění politických oponentů, aniž by z toho měli následky.