Tag: společnost

Články k tagu

Člověk směrnicový

Psal se rok 2018 a do letadla nastoupil pasažér s pávem. Muž trpěl fobií z létání a zvíře mu prý pomáhalo překonávat těžké chvíle. Když nevěřícný personál letiště v americkém Newarku zakročil s tím, že středně velký opeřenec nemůže absolvovat let, nevěřil svým uším ani pasažér: proč by jej nemohl doprovodit páv? Muž navíc tasil lékařské osvědčení, podle něhož mu zvíře skutečně umožňuje zvládat stres. Nemohl by bez něho létat. Stroj s pávem nakonec nevzlétl. Ale zástupci letecké společnosti se rozhodli směrnice vylepšit. Na zákaz středně velkých opeřenců skutečně nepomysleli. Jejich chyba.

Zprávy ze psí země

V dobách začátků televize Nova mívala její zpravodajská relace na konci příspěvek ze světa zvířátek, především těch roztomilých, velmi často štěňátek (možná to tak je pořád, ale dlouho už jsem ji neviděl celou). Jaksi náročnější publikum včetně mne z toho mělo legraci – jaký to rozpor s ideálem seriózního zpravodajství, jak nicotnou informační hodnotu takové reportáže mají... Dnes už bych se asi nevysmíval, nanejvýš bych se pobaveně pousmál. Může to být věkem, který člověka může činit vnímavějším vůči prvoplánové štěněcí roztomilosti. Může v tom být ocenění kontinuity, vzácné neměnnosti.

Malá domů, takový pěkný infarkt, osmipivo u Jelínků

Ne nadarmo se říká, že každý spisovatel píše za svůj život jen jednu knihu. Když se pročítáme Štindlovým nejnovějším románem, nevstupujeme s přihlédnutím k jeho předchozím rukopisům do nových tematických prostor. Půdorys knihy je znovu vystavěn na groteskně kulminujícím příběhu outsiderů, kteří se vinou náhody i vlastních rozhodnutí ocitnou na osudové křižovatce svých životů. Štindl zde opět praktikuje až jakési ryze existenční eschatologické vnímání skutečnosti, jehož tíhu ale rozlamuje absurdním vnímáním reality. Časový kolorit románu je pak zasazen do současné postinternetové doby.

Myslím, že táta by mě tam poslal

Čtvrtého října zemřel ve věku devadesáti čtyř let Ivan Klíma, spisovatel ze silné generace šedesátých let, autor ve světě hojně překládaných próz, románů a povídek, člověk velké vnitřní integrity i laskavosti. Pár dní po pohřbu o něm mluví jeho dcera, malířka a nyní již i spisovatelka Hana Bergmannová Klímová, jíž život přinesl do života pozoruhodné muže, jednoho přímo z nebe, kam ho pak doprovodila. Ale popořadě…

Nevhodné vtipy, Hitler i plynové komory. Uniklé zprávy odhalily jazyk republikánské mládeže

Známý server Politico zveřejnil tisíce soukromých zpráv z interní komunikační skupiny některých členů organizace Young Republicans (Mladí republikáni). Z uniklých záznamů podle serveru vyplývá, že se v chatu objevovaly i hrubé a nevhodné výroky o menšinách, náboženstvích i politických odpůrcích. Do značné míry to připomíná současnou aféru kolem Filipa Turka, který se obhajuje tím, že příspěvky buď vůbec nepsal, nebo šlo o nadsázku.

Zůstalo něco z české levice?

Existuje ještě česká levice? Ta otázka se může vnucovat při pohledu na výsledky nedávných sněmovních voleb. Žádná ze stran, které překročily pětiprocentní hranici, se nepovažuje za levicovou. Proč? Je krize zdejší levice jenom lokálním projevem nějakého širšího jevu? Přestává platit tradiční politické rozdělení na pravici a levici? O těch i dalších souvisejících otázkách jsme v Salonu Echa debatovali s publicisty, kteří se tuzemskou levicí dlouhodobě zabývají a jsou jí také ideově blízcí.

Hospoda historií

Kauza kolem údajných příspěvků Filipa Turka na síti Facebook je asi první velký český politický incident čistě digitálního charakteru. Dosud jsme byli zvyklí spíš na to, že politiky dohnala nějaká starší událost z reálného světa, typicky spojená s podnikáním, nákupem akcií a podobnými aktivitami. Dnes jde tedy o událost virtuální – a to má některé zajímavé důsledky. Zaprvé, bez spolupráce samotné sítě Facebook bude velmi těžké prokázat autenticitu, pravost toho, o čem se mluví – a to bez ohledu na to, co Filip Turek skutečně napsal či nenapsal, v čemž já sám nemám moc jasno.

Schizofrenického vraha opakovaně pouštěli ven. „Je nezbytné ověřovat, zda zvládá denní režim“

Schizofrenického vraha pouštěla pražská Psychiatrická nemocnice Bohnice na vycházky opakovaně. Nemocnice na svém webu uvedla, že tak testovala, zda je schopný života ve společnosti. Zařízení tvrdí, že muž, který loni v Praze zabil jednoho člověka a tři další napadl, už není nebezpečný. Z poslední vycházky v pátek se ale pacient nevrátil a policisté varovali, že mu po třech dnech přestanou působit léky a může kohokoli napadnout. V sobotu pak policisté muže našli a zadrželi.

Teraz kurwa my!

Vražda Charlieho Kirka měla ten neblahý dopad, že obnažila autoritářské tendence Trumpovy garnitury. Varování ministryně spravedlnosti Bondiové, že bude stíhat „hate speech“, a vyhrožování předsedy Federální telekomunikační komise Carra televizi ABC kvůli show Jimmyho Kimmela nám připomínají, že Trump opravdu není reaganovský konzervativec. Ale i v širším pravicovém ekosystému se objevuje apetit na to, čemu se, když to dělala levice, říkalo „cancel culture“. V čem se tato tendence opakuje a v čem se liší? Cancel culture, jak ji známe, byla mimo jiné podmíněna technologicky.

Jak jsem se 7. října 2023 mýlil

Když před dvěma lety, ráno 7. října, začaly přicházet zprávy, že se něco neblahého děje v Izraeli, byl autor tohoto článku na pravidelném sobotním výletě s přáteli. Účastní se ho různorodá skupina lidí, mezi nimi někdy i ti, s nimiž se autor raději o Izraeli nebaví. Může si jich vážit třeba kvůli jiným věcem, ale jakmile přijde řeč na Izrael, již léta ví, že je lepší rychle přestat. Už dávno je mu jasné, že používají slova a pojmy úplně jinak, než aby to zaručovalo elementární shodu nutnou k nějakému smysluplnému hovoru.

Souboj o zmenšující se koláč

Různé politické kmeny mohou být z výsledku voleb nadšené, anebo zkroušené. Anebo mohou samy sebe přesvědčovat, že mohou být nadšené, či zkroušené. Strany bývalého vládního tábora se mohou utěšovat, že získaly v součtu stejné procento jako minule. Lidovci se těší z pěkného kroužkovacího vinobraní, ódeesáci kvůli témuž skřípají zuby (lidovci si popravdě nenahospodařili o tolik víc než minule, jenže tehdy se všechny případné rekriminace mohly překrýt uspokojením z toho, že jim výsledek přinesl vládu). Piráti se radují, že porazili SPD, přičemž u této metynaprosto není jasné, jaký by měla mít dopad ve sféře reálné politické moci.

Nic má budoucnost

Na audiozáznamu je slyšet vystoupení začínajícího stand-up komika. Jeho pokusy o legraci v sále nemají žádný ohlas, až ke konci se pár lidí dá do smíchu, zní křečovitě a zní v něm agrese, jako kdyby se ti lidé smáli spíš osobě toho nešťastníka na pódiu než jeho vtipům. Je snadné představit si tu trapnost. Tím amatérským komikem měl být Joshua Jahn. Minulý týden v Dallasu začal střílet na budovu, v níž sídlí tamní rezidentura americké Imigrační a celní služby (ICE). Zavraždil dva lidi, shodou okolností to byli zadržení podezřelí z toho, že jsou v USA nelegálně.

Proč se pořád divíme, že vyhrává Babiš

Zásadní rozpor mezi vnímáním stavu země v centru a na „periferii“ (začíná na polích za Prahou) a zlostná a uražená reakce „centra“ na to, jak Babiš mohl vyhrát s takto vysokými čísly (že vyhraje, bylo myslím zřejmé i v pražských redakcích převládajícího typu). „Babič, toho znám, toho už jste měli,“ zhodnotí můj francouzský manžel znalecky výsledky voleb. „A tady ten je Akamora. Ten už tam byl taky, ne?“ Vidím mu na očích, jak rád by využil nedávno osvojené rčení „odejít dveřmi a vrátit se oknem“, ale udrží se; jako reprezentant národa, jehož první dáma slíbila soudu „obrazovou dokumentaci“, že není prvním pánem, správně vyhodnotí, že náš politický bizár nemá nárok komentovat.

Tajemství v kulisách karikatury

Jedna z postav v nové knize Dana Browna Tajemství všech tajemství se v anglickém originálu jmenuje Golěm. Pro Browna je to příznačné. Vypadá to exoticky a tajemně. Brown tím také poukazuje na podivnou českou diakritiku, jako by říkal: Tam na východě píší a uvažují jinak než my. Zdánlivě zasvěcuje čtenáře do tajného vědění, ukazuje na „správnou“ formu slova golem. Naznačuje své světáctví a znalosti – on ví, jak používat ta záhadná znaménka. A stejně jako většina Brownových výtvorů to nedává vůbec žádný smysl. V české verzi překladatel raději nesmyslný háček nad „e“ odstranil.

Současné vize jsou v zásadě apokalyptické

Letošní volby do Poslanecké sněmovny jsou často rámovány i jako existenční zápas o národní identitu. Nápadný je výrazný morální náboj politické komunikace, například slýcháme, že „teď jde o všechno“ či „o Česko“ – které musíme bránit před ruskými kolaboranty a extremisty. O změnách ve veřejné diskusi, vlivu mytických příběhů, pravdivosti pocitů či o nebezpečném zužování mainstreamu, které může vytlačovat část veřejnosti do „antisystému“, jsme hovořili s českým religionistou Radkem Chlupem, docentem FF UK.

Zmatky na Oktoberfestu: Musel být znovu uzavřen, tentokrát kvůli náporu návštěvníků

Největší pivní slavnosti světa zažívají rekordní návštěvnost a to přes obrovskou drahotu. Oktoberfest 2025, který právě odstartoval poslední víkend oslav piva, musel být v pátek odpoledne znovu dočasně uzavřen a to kvůli přeplnění kapacit areálu. Organizátoři oznámení předali prostřednictvím oficiální instagramové stránky - dle dostupných informací další příchozí už nebudou do areálu Theresienwiese vpuštěni. „Prosím, už nejezděte do festivalového areálu,“ znělo jasné varování

Bývalí zrušení

O Curtisi Yarvinovi jsme před řadou let v Echu psali, ještě když byl znám jen pod svým literárním pseudonymem Mencius Moldbug. Z někdejšího obskurního neoreakcionáře je dnes něco jako alternativní celebrita a lev salonů. Nemluví přímo s Donaldem Trumpem, ale dělí ho jen jeden krok – vídá se s viceprezidentem J. D. Vancem nebo Peterem Thielem. Občas je ochoten někoho „rozdrtit“ ve veřejné debatě a vlastně nepřekvapí, že největší opovržení nechová vůči liberálům, ale k osobnosti, jež mu může konkurovat u jeho publika, a jí je aktivista Christopher Rufo.

Volby jsou s alkoholem lepší než bez něj

Byly doby, kdy se ve volební dny nesměly podávat alkoholické nápoje, aby opilci nenarušili důstojnost aktu. Zato před volebními místnostmi vyhrávaly dechovky a u vchodu postávali pionýři, kteří voličům kynuli, někdy jim dávali karafiáty a děkovali jim, že jdou volit jejich šťastnou budoucnost: není vyloučeno, že jsem tam mohl být taky, neboť již toho hodně pamatuju – a na odboj a odpor jsem ještě neměl příslušný věk ani pověření. Samozřejmě to žádné volby nebyly, ale o to více byl zdůrazněn jejich řekněme demonstrativní, manifestační a divadelní charakter.

Asi chtějí z mladých nadělat zombíky

Začal školní rok, současně vrcholí volební kampaň. V té se vládní strany mimo jiné pyšnily tzv. Rámcovým vzdělávacím programem (RVP). Změna spočívá v úplném překopání některých předmětů, jako je dějepis, a celkově v redukci znalostí a faktů. Místo drilu si české děti mají ze školy odnášet víc „kompetencí“. Reforma platí od září. Společnou mají soudobí reformátoři představu, že fakta zastarávají, a tudíž je třeba, aby žáci či studenti místo učení nazpaměť věděli, kde se potřebná fakta dají okamžitě nalézt. Nejznámějším kritikem těchto představ je vídeňský filozof – profesor Konrad Liessmann.

Ocenění za odvahu a lidskost: Cenu Arnošta Lustiga získal biochemik Konvalinka

V Míčovně Pražského hradu byla ve středu slavnostně předána Cena Arnošta Lustiga za rok 2024. Ocenění, které od roku 2011 uděluje Česko-izraelská smíšená obchodní komora osobnostem naplňujícím hodnoty odvahy, statečnosti, lidskosti a spravedlnosti, letos získal biochemik Jan Konvalinka. Cenu mu předal prezident Petr Pavel, jenž nad ceremoniálem převzal záštitu, společně s kardiochirurgem a předsedou Výboru Ceny Janem Pirkem.

Tahle země není pro mladý

A co mladí? Mají koho volit? Klasická otázka, která se před každými volbami pravidelně vrací. Tentokrát na ni hledali odpověď Jan Špaček, Marek Prchal, Jan Komínek, Tereza Povolná a Dominik Stein – v debatě o tom, jak oslovit mladé voliče, zda jim dát volební právo už od šestnácti let, ale také o roli influencerů a dezinformací.

Tisíce bytů slouží jen k Airbnb. Sílí hlasy o zákazu, centru Prahy hrozí proměna na „město duchů“

Kolik pražských bytů se pronajímá turistům na Airbnb nebo Booking? Přesná data nejsou, jelikož se trh s byty určenými na krátkodobý pronájem se neustále proměňuje. Nějaká čísla ale můžeme pozorovat v rámci pražského bytového fondu. Ten disponuje až 8200 byty určenými pro ubytovací platformy, které se nachází hlavně v historickém centru metropole. To logicky vyvolává kritiku z řad místních, ale i politiků a realitních insiderů, které oslovil deník Echo24.

Demokracie bez volby

Po roce 1989 byly liberální demokracie a evropská integrace představovány jako přirozený cíl politické transformace – jako rámec, který překonal ideologické konflikty 20. století a sliboval stabilní uspořádání založené na ochraně lidských práv a principech tržní racionality. Tento model byl dlouho vnímán jako neutrální prostor, kde mohou svobodně soutěžit různé politické názory. V konfrontaci se současnými výzvami se však tento obraz stále výrazněji drolí: odhalují se jeho ideologické základy, normativní východiska i institucionální omezení. Odhaluje se nejen křehkost pojmů, které definují náš svět, ale i jejich ideologická funkce.

Trump jako beranidlo

Vražda Charlieho Kirka kromě toho, že potvrdila vyhrocenou polarizaci americké veřejné debaty, názorně ukázala v Evropě opomíjenou skutečnost: záběry na stovky mladých lidí, kteří se účastnili fatálního setkání s konzervativním influencerem na univerzitě v Utahu, připomínají, že Amerika se ocitla ve zlomovém bodě posledních několik let probíhající bouřlivé debaty o sobě samé, své identitě a budoucnosti. A také, že hnutí MAGA, u nás pohrdavě redukované na „burany z Alabamy“, je prostředím, které mnoha Američanům nabízí promyšlené, ucelené a intelektuálně přitažlivé odpovědi na tyto otázky.

Peněženka s monogramem AB

Třetina voličů v letošních sněmovních volbách váhá až do poslední chvíle – postarají se o překvapení? Jak do preferencí Spolu promluví ostrý závěr kampaně a televizní debaty? Pomůže Pirátům kauza Dozimetr? Dokáže se hnutí ANO přiblížit rekordnímu výsledku ODS z roku 2006 (35,38 procenta hlasů)? A kdo bude černým koněm voleb?

„Nebyl úplně nejchytřejší,“ zhodnotil Pohlreich svůj výrok. Účast ve volbách si rozmyslí

Známý šéfkuchař Zdeněk Pohlreich stále váhá, zda se zúčastní nadcházejících voleb. Původně se nechal slyšet, že kvůli zklamání ze současné vlády volit nepůjde, jak uvedl opakovaně a to i v několika podcastech. Jeho výrok ale vyvolal silné reakce nejen veřejnosti, ale i influencerů a politiků. Že si svou volební účast rozmyslí, řekl Radiu Impuls.

Bude atentát na Charlieho Kirka nakonec příběhem o odpuštění?

Bezprostředně po vraždě Charlieho Kirka, 31letého konzervativního aktivisty a vlivné osobnosti americké mladé pravice, se mohlo oprávněně zdát, že Spojené státy stojí na okraji propasti eskalujícího politického násilí. Bylo nasnadě vidět paralelu mezi atentátem Kirka a zabitím George Floyda v roce 2020, jenž se stal mučedníkem levice a zmobilizoval hnutí Black Lives Matter. Tehdy následovaly masové protesty, jež se pravidelně zvrhávaly v násilné nepokoje, vandalství, strhávání soch a rabování; řada měst nad demonstracemi ztratila úplně kontrolu.

Pohlreich odpálil rozbušku. Češi řeší, jestli má vůbec smysl jít volit

Známý kuchař Zdeněk Pohlreich se možná poněkud nečekaně stal nositelem debaty o tom, zda je v demokracii legitimní možnost voleb ignorovat. V médiích poslední dobou několikrát oznámil, že se letošních parlamentních voleb nejspíš nezúčastní, protože si „politickým vývojem nechce kazit náladu“. „Tentokrát se voleb určitě nezúčastním, protože moje znechucení tou taškařicí, které se říká předvolební kampaň, dosáhlo takové úrovně, že jsem si to pro sebe vyhodnotil, že je nejčistší se na tom vůbec nepodílet,“ uvedl v rozhovoru Čestmíra Strakatého.

Vývoj Česka kritizuje více než polovina lidí. Mírně víc než loni

Se směřováním České republiky není spokojeno 55 procent občanů. Podíl takto smýšlejících po loňském mírném poklesu na 53 procent se tak opět vrátil na úroveň roku 2023, plyne z dnes zveřejněného průzkumu agentury STEM. Že věci nejdou v zemi správným směrem, si myslí zejména příznivci opozičních a mimoparlamentních stran, tedy ANO, SPD, Stačilo! či Motoristů sobě. Naopak nejspokojenější jsou s vývojem voliči koalice Spolu, hnutí STAN a Pirátů.