Tag: společnost

Články k tagu

Radikální názor jako módní doplněk

Docent historie Ivo Cerman je svými oponenty v levicovém prostředí označován jako „chronický nactiutrhač“, „ultrapravicový bloger“ a „proponent označení akademický antisemitismus“. Vysloužil si to soustavným monitorováním protiizraelských aktivit především v prostředí vysokých škol, což pak faktograficky popisuje v článcích, které uveřejňuje na svém blogu na internetu a sociálních sítích. Pro člověka, který ho zná jako autora knih a studií především o osvícenství 18. století, je to možná poněkud překvapivé, ale logiku to má. Jednou z velkých hodnot osvícenství bylo právě odmítnutí antisemitismu jako odporné pověry. Hlavní roli v tom měla hrát víra v čistý rozum.

Piš rukou, mysli lépe

Po leváku Leonardovi da Vinci zůstaly desítky rukopisných svazků – drobné písmo psané obráceně, zprava doleva. Kdo je chce číst, aniž by si přivodil migrénu, musí text zrcadlit. Proč ta podivnost? Částečně šlo o praktičnost: jako levák si při psaní zprava doleva nemazal ještě nezaschlý inkoust. Existují ale i jiné výklady. Nutnost až bolestivě promýšlet vlastní zpětné psaní mohla prospívat tomu, aby si Leonardo to, co psal, lépe zapamatoval. Dnes bychom řekli, že jde o jev, který kognitivní věda popisuje jako „žádoucí obtíže“ (desirable difficulties) – formu učení, při níž mnohdy umělá námaha prohlubuje výkon.

Vánoce jsou tady a s nimi i hrozba terorismu

Začal advent a s ním i adventní trhy. K tradičnímu mixu budování vánoční atmosféry a oslavy konzumu již před pár lety přibyla výstavba fortifikací, kdy se trhy po celé Evropě mění v nedobytné pevnosti. I trhy v Česku jsou v klíčových bodech obklopené zátarasy, kdyby se náhodou někdo rozhodl dupnout na pedál a spáchat masakr. Je to samozřejmě výsledek teroristického útoku v Berlíně v roce 2016, kdy islamista najel autem do adventního trhu a zabil 12 lidí. Minulý rok došlo k podobné události, kdy muž takto zabil šest lidí na vánočním trhu v Magdeburku.

Stranger Things a nostalgie na druhou

Občas i dojatě vzpomenu na to, jak jsme s rodinou vyrazili do kina na první díl Pána Prstenů. Nejstarší dcera z kina odcházela s očima navrch hlavy a hlásila, že by dala milion, kdyby mohla vidět druhý díl hned teď. Samozřejmě si musela počkat, ale netrvalo to tak dlouho. Další pokračování bylo v kinech po roce, za dalších dvanáct měsíců mělo premiéru finále. Neviděli jsme na tom tenkrát nic zvláštního. Ale aby mohla být trilogie uvedena takhle rychle, musela produkční společnost New Line Cinema strašně zariskovat. Souhlasit s tím, že před uvedením první části bude natočena celá trilogie.

Kde je dnes Půlnoční království

V Německu si jedna opoziční strana založí mládežnickou organizaci a vzbudí to vášně. Má nás to v České republice zajímat? Má, jednak jako varování, kam až dnes mohou zajít politické vášně, jednak jako důvod k optimismu, že u nás politika přes všechnu zlou krev a štvaní na sítích zůstává vcelku normální. Podívejme se tedy za hranice. Tou opoziční stranou je Alternativa pro Německo, jejíž mladé křídlo mělo vždycky sklony umisťovat se v pravicové straně na jejím pravém křídle.

O tom, co v nás zůstává

Na začátku osmdesátých let se New York otřásal hudební revolucí a vytvářel překvapivé předobrazy následující dekády. Patřil k nim vzestup hip-hopu i elektronické experimenty, stále ale poháněné punkovou energií, která se jen přesunula z legendárního klubu CBGB do klubu Mudd. V čele studiových pokusů a odklonu od punkového minimalismu stáli Talking Heads. Žádné album předtím neznělo jako Remain in Light: hutná, africkými vlivy nasáklá funková masa prokládaná exaltovanými promluvami a pronikavě vtíravými refrény zpěváka Davida Byrnea.

Kdo vládne v EU?

Historici si pamatují, že dnešní Evropská unie vznikala jako Společenství uhlí a oceli. Uhlí jsme se vzdali, ocel se už také musí spíš dovážet. Místo toho máme ale Soudní dvůr EU, který v sehraném duetu s Evropskou komisí buduje perpetuum mobile nového mocenského pořádku. Když vstupovaly země střední Evropy v roce 2004 do Evropské unie, jedním z oblíbených motivů liberálních komentátorů byl výsměch konzervativcům, kteří projevovali obavy z možného využití evropských institucí k prosazování kulturních změn třeba v oblasti rodiny.

Když stroje vyčtou i náš světonázor

Ani ne vteřina – a v tom nejpodstatnějším je jasno. Alespoň to říkají psychologové zkoumající, jak reagujeme na tvář. Poctivý? Inteligentní? Dobrosrdečný? Druhého si zařadíme během mžiku. Kultura nás učí, abychom tuto instinktivní reakci nepřeceňovali. Neměli bychom být povrchní; ty skutečně podstatné věci jsou přece neviditelné. Určitý proud liberální politiky to zesiluje: přiznat tělu význam by znamenalo přiznat i rozdíly, které si člověk nezasloužil a nevybral. Potud se zdá, jako by do kultury a politiky sestoupila jedna rovina filozofického dědictví – ta, která zdůrazňuje dualitu duše a těla a tělo prohlašuje za pouhý obal.

„Musel bych se příliš změnit.“ Téměř polovina mužů zvažuje konec s láskou

Mužská role se za poslední desetiletí výrazně proměnila. Muži chtějí být citlivými partnery i oddanými otci, ale tlak moderních očekávání je drtí víc než kdy dřív. Podle britské studie to vede až k sociální izolaci a rezignaci na partnerské vztahy. Stále více mužů se totiž cítí zahlceno tlakem společnosti, partnerů i vlastními očekáváními. Podle amerického vývojového psychologa a autora studie Garyho Barkera stojí muži mezi dvěma světy – tradičními normami a moderními očekáváními. A kombinace obojího je pro mnohé příliš.

Zakázat dětem telefony?

Jedním z prvním myslitelů, kteří psali o nebezpečném vlivu informačních technologií na lidskou psychiku, byl věhlasný švýcarský učenec Konrad Gessner. Ten lamentoval, že čím dál víc lidí je neustále zaplavováno přísunem informací, jenž s sebou nese účinky „matoucí a škodlivé“ pro jejich mysl, a varoval před zhoubnými důsledky pro duševní stav společnosti. Nutno dodat, že nekomentoval společnost jako celek, nýbrž pouze její majetnou a gramotnou menšinu, poněvadž psal ve druhé polovině 16. století a předmětem jeho obav nebyl obsah digitálních médií, ale rozšiřující se produkce tiskařských dílen.

Dilemata pána v hubertusu

Silným hlasem zvolal: „Hubertus! Ten u nás nosil jeden ošklivý Žid. To nemám rád!“ Vyskočil ze sedačky a zavírajícími se dveřmi se protáhl z tramvaje ven. Pořád si nejsem úplně jistý, jestli tahle moje historka stojí za komentování. Ale spíš ano. V relativně pozdním věku mě potkalo jedno „poprvé“. Vlastně se to dalo čekat, zpětně tak může působit skoro všecko. Středeční ráno bylo ukrutně ošklivé. Šedivé mraky nízko nad zemí, šero, jež člověku brání probudit se, vzduch plný vlhkého sněhu a na zemi namrzlá slota, proklouzával jsem jí jak netečný pochroumaný stroj na pokraji rozsypání se.

Čemu věřit, když nevěříme ničemu

Jedna z mých dcer ke mně přišla ve stavu silného rozrušení. Mezi Ukrajinci v Čechách kolují zaručené zprávy o tom, jak jsou teď u nich doma rekrutováni noví branci. Jednotka vojenských četníků vnikne do restaurantu nebo autobusu a perlustruje přítomné muže. Všechny podezřelé ze zběhnutí před odvodem do armády nejprve krutě zmlátí a nato odvezou na frontu, kde brzy padnou, jelikož nebyli vycvičeni. Na venkově prolézají policisté sklepy a půdy, kde se skrývají mladíci, aby je vydali stejnému osudu.

Supermodelka Filip Turek

Nikoli soustavný pozorovatel politické scény ve středu odpoledne zaznamenal vývoj, že Filip Turek tedy ministrem zahraničí asi spíš nebude. Je docela možné, že se to za několik hodin zase změní nebo že se o tom ještě bude jednat nebo že bude ministrem něčeho jiného. Také je možné, že onen nepozorný pozorovatel zprávu nepochopil nebo to byla zpráva takzvaně fejková, která k němu přilétla bůhví odkud. Ale o to vlastně ani tak nejde. Už skoro dva měsíce trvající spor o Turka tomu nesoustavnému pozorovateli připadal spíš nevýznamným než významným, přičemž je pravda, že tak se mu jeví čím dál více věcí z oblasti tzv. politiky, zvláště té domácí.

Dívej se na mě! Je tu i jiné poselství?

Život on-line, především na sociálních sítích, se dnes probírá z mnoha stran, zkoumají se jeho společenské dopady, ekonomické možnosti, jež přináší, způsoby, jimiž je možné proměnit popularitu na sítích v nějakou formu kapitálu. To všechno jsou informace, které dokážou snadno vstřebat lidé jako já, kteří dění na sítích tak nanejvýš sledují, ale moc se ho neúčastní. Těžší může být přiblížení toho, jak intenzivní on-line život mění člověka zevnitř, jeho prožívání nebo cena za úspěch v on-line světě či za snahu o něj. Redaktor Echa Ondřej Štindl o tom mluvil s Jakubem Horákem, Pavlem Novotným a  Antonínem Dolákem

Nejasná zpráva o konci tradičních médií

Při tvorbě vlajkového publicistického programu jedné televizní stanice došlo k vážnému profesnímu prohřešku. To nezní jako charakteristika události globálního dopadu. Jenomže tou stanicí je BBC a ten vážný prohřešek je politické povahy: manipulativní sestřih úryvků projevu Donalda Trumpa na demonstraci ve Washingtonu 6. ledna 2021, kdy vrcholila jeho kampaň proti uznání výsledku „ukradených“ voleb, po shromáždění následoval útok na Kapitol. Při vší spornosti té kampaně samotné i konkrétního projevu tehdy odcházejícího prezidenta, z něhož se citace vybíraly, ho BBC prezentovala naprosto nepřijatelným způsobem.

Zámek v oblacích

Text na webu Page not found s titulkem „Do politiky jsme se vůbec neměli pouštět.“ Co dnes dělají lidé, kteří učili Čechy nenávidět islám se k autorovi tohoto sloupku donesl se zpožděním, takže ho považoval za velmi divný příspěvek k desátému výročí masakru v klubu Bataclan 13. listopadu 2015. Ale text vyšel již 29. října. Takže je jen normálně divný – vždyť nějaká připomínka toho, jak je dobře, že jsme se nestali cílovou zemí islámské imigrace, přichází ze západní Evropy týden co týden. Verdikt dějin je už dost jasný. „Nezvládli jsme to,“ zhodnotil to nedávno německý kancléř Friedrich Merz.

Sociální nákaza jménem transgender

V osmdesátých letech a na počátku let devadesátých se v Hongkongu objevovaly případy mentální anorexie pouze zřídka. A když už, tak měly kulturně specifický projev – hladovějící pacientky jako příčinu nejčastěji popisovaly nechutenství a pocit neustále nadmutého břicha, což je odlišovalo od protějšků v Evropě a Americe, jimž naopak neúměrně záleželo přímo na hubnutí a měly konstantní obavu z nadváhy. Doktor Sing Lee, jeden z předních psychiatrů země, dokonce v té době publikoval odborné studie, kde se snažil pochopit tyto odlišnosti.

Připravte si lékárničku, vodu, konzervy a rádio s bateriemi

Povodně, požáry, zemětřesení, války. Katastrofy, které nikdo z nás netouží zažít, je ale dobré na ně být připravený. Zároveň většinové obyvatelstvo o těchto scénářích nerado přemýšlí a pokusy se na ně přichystat považuje za zbytečné strašení. Izrael je zemí, která díky své geografické poloze a politické situaci má bohaté zkušenosti se zvládáním krizových situací. O tom, jak se na ně připravit a co dělat, jsme hovořili s jedním z tvůrců současného systému izraelské civilní obrany – Chilikem Sofferem.

„Francie má být připravena obětovat své děti.“ Šéf armády způsobil poprask slovy o Rusku a Ukrajině

Francie má být připravena obětovat své děti v možném konfliktu s Ruskem. Zaznělo to ve vystoupení nového francouzského náčelníka generálního štábu Fabiena Mandona. Ve veřejném projevu uvedl, že země má vojenskou i ekonomickou sílu k odstrašení Ruska, chybí jí však vůle přijmout utrpení při své obraně, a to zemi podle něj ohrožuje. Za svá slova se dočkal tvrdé kritiky napříč francouzským politickým spektrem. Informuje o tom například server France24 či agentura AFP.

Havlovská inspirace

Sedmnáctý listopad je příležitost oživit cyklicky se navracející debaty o odkazu toho dne a masovém protirežimním vzepětí, jež po něm následovalo, o tom, kdo ten odkaz ctí a kdo ho špiní a ničí, v čem ten odkaz spočívá. Pro tu část veřejnosti, která se hlásí k původně pejorativnímu termínu „pravdoláskaři“, odkaz toho společně vnímaného prožitku do značné míry splývá s odkazem jednoho z účastníků tehdejšího dění, toho nejviditelnějšího a nejoslavovanějšího – Václava Havla.

Václav Bělohradský vydává knihu Zaslepená společnost. Filozof některé eseje publikoval i v Echu

Filozof Václav Bělohradský přichází s novou knihou Zaslepená společnost: Eseje z doby těsně před koncem. Kniha vychází v rámci edice Sociologické aktuality v nakladatelství Karolinum a nabízí přes 400 stran esejů a filozofických textů, které vycházely i v Týdeníku Echo. Sbírka esejí se zaměřuje na otázky, které Bělohradského dlouhodobě provázejí: jaká etika a politická kultura odpovídají antropocénu – věku, v němž lidstvo nese odpovědnost za planetu Zemi.

Potíže s publikem

Český fotbal zažívá jakousi komunikační krizi. Její průběh je v něčem příznačný, není to jenom fotbalová věc, fotbal je vzrušující tím, že se v něm dá vidět jakási zhuštěná, a když se zadaří, tak strhující metafora života, platí to i v tomhle ohledu. Česká reprezentace se dostala do konfliktu s vlastními fanoušky. Měla sérii hodně špatných utkání, nejenom výsledkově, ale i projevem, snad i duchem. Završily ji prohra na Faerských ostrovech, po níž byl odvolán trenér Ivan Hašek, a přípravné utkání se San Marinem, podle žebříčku FIFA nejhorším týmem Evropy, který Češi zdolali 1:0, dalo by se říct se štěstím.

Byl to 17. listopad, nebo jen dohrávka voleb?

Fakt, že v naší části bývalého Československa je 17. listopad státním svátkem a dnem volna, zatímco na Slovensku slaví svůj Den boje za svobodu a demokracii normálně v práci, byla tendence vykládat jako důkaz lepšího sžití Čechů s demokracií a svobodou. (Slováci koneckonců toho času mají premiéra, který 17. listopad 1989 coby mladý komunista podle vlastní vzpomínky ani nezaregistroval.) Kdybychom se ale omezili na dění v centru Prahy, kam se tradičně české oslavy Listopadu soustředí, neubrání se člověk myšlence, že volno v práci je součást problému.

17. listopad a druhá revoluce

Připomněli jsme si výročí 17. listopadu 1989, které je spojeno s revolucí s poetickým přívlastkem sametová. Revoluce bývají povětšinou krvavé, plné násilí a třísek z káceného lesa. Naše revoluce, která přinesla pád totalitního režimu vyznačujícího se vládou jedné strany, vynucováním jednoho názoru, pronásledováním a kriminalizací lidí s jinými postoji, zničujícím centrálně socialistickým řízením ekonomiky (které usilovalo o rovnost, ale ve skutečnosti přinášelo nespravedlnost), se ale odehrála bez násilí, na což jsme, nebo aspoň jsme bývali pyšní.

Česko si připomíná 17. listopad: Pieta, demonstrace i celodenní program v ulicích

Česko si v neděli připomíná Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva, letos už šestatřicet let od sametové revoluce. Největší pozornost tradičně přitahuje pražská Národní třída, kde se od ranních hodin střídají pietní akty, kulturní program i politické debaty. První z nich začal už v 9:00 u Hlávkovy koleje, odkud se studenti přesouvají na hlavní místo vzpomínky k pamětní desce na Národní třídě. Slavila ale i další města včetně Brna, Ostravy i Českých Budějovic.

Co by o BBC napsal Miloš Macourek? A o České televizi?

Miloš Macourek napsal pohádku o holčičce, které se nic nelíbilo. Ani mrkev ve špajzu, ani šaty s puntíky, ani zubní kartáček, a dokonce ani její maminka. A protože se jí nic z toho nelíbilo, vzala gumu a vygumovala to. Vygumovala ze světa mrkev, šaty, kartáček i maminku. Vedení BBC sice Miloše Macourka ke své vlastní škodě nečetlo, ale se světem zachází, jako by v zrovna této konkrétní pohádce leželo od rána do večera.

Zabraňme úplnému vynulování základních myšlenek listopadu 1989

Několik dní před 36. výročím revolučního okamžiku 17. listopadu 1989 jsem mluvil na velkém mezinárodním kongresu ve švýcarském Luganu o dnešní Evropě, resp. Evropské unii. Jak bylo ode mne očekáváno, a asi hlavně proto, jsem tam byl spolu s bývalým šéfem Evropské komise Romanem Prodim pozván jako jeden ze dvou hlavních řečníků, mé vystoupení bylo vůči dnešní EU vysoce kritické. Přesto byla významná část mého projevu otištěna v hlavním regionálním deníku Corriere del Ticino.

Očistná moc peněz

Kognitivní disonance je jeden z těch psychologických pojmů, jejichž použitím neprohloupíte, chcete-li v konverzaci vypadat chytře. Značí schopnost držet se nějakého přesvědčení, i když se ukáže, že je v rozporu s fakty. Je užitečný i v politické psychologii, třeba pro popis těch komunistů, kteří věřili v sovětský experiment i po stalinských procesech, někteří i po paktu Molotov–Ribbentrop, někteří i po Chruščovově projevu na XX. sjezdu a hrstka to dokázala i po invazi do Maďarska v roce 1956.

Ten, kdo prý už nerozuměl světu

Když se Dominik Duka vrátil v roce 1982 z vězení, bylo to o trochu dřív než jeho spoluvězeň Václav Havel. O něm se tehdy v prostředí disentu roznesla zvěst, že na Borech došel k náboženskému probuzení. Dokonce že se z něho prý stal katolík. Vliv na to měl mít právě Dominik Duka, který se tam shodou okolností s Havlem setkal a – dalo by se asi říct – spřátelil. Když se čerstvě propuštěného kněze Havlova manželka Olga zeptala: „Takže Vašek přestoupil na víru?“, Dominik Duka s „nadcírkevně všelidským úsměvem“ odpověděl: „Ono to, paní Olgo, nebude tak horké.“

„Na příští olympiádu v národních, ne německých barvách.” Šťastný se ostře pustil do olympijské kolekce

Český olympijský výbor nedávno představil novou módní kolekci pro Olympijské hry v Itálii, které se uskuteční příští rok. Sadě dominují výrazně tmavší odstíny českých národních barev. A bílá ustupuje zlaté. Zatímco český olympijský výbor mluví o inspiraci italskou módou a sportovci si kolekci pochvalují, nový poslanec Boris Šťastný se ostře vymezil. Barvy na kolekci označil za německé. Ppokud Motoristé obsadí pozici ministra sportu, čeští sportovci na olympiádu odjedou v českých národních barvách.