Bylo to setkání s pro mě doposud neznámou podobou zla, děsivou, a taky fascinující, snad i legrační. Spousta dalších chlapců a děvčat, kteří tehdy na přelomu 70. a 80. let s očima navrch hlavy sledovali klasický britský seriál Já, Claudius podle knihy Roberta Gravese, na tom jistě byla podobně. Všichni tam nosili tógy, kuli pikle, jeden druhého vraždili, aby získali moc nebo sex, z nenávisti i z plezíru.
Minisérii Sedmilhářky (Big Little Lies) prohlašují už teď někteří recenzenti za nejlepší televizní seriál letošního roku. Možná bych se v tom ohledu trochu krotil, ale i tak – je to pozoruhodné dílo. Příběh žen, vyprávěný z větší části muži, v něčem velice feministický, což čtenářům tohoto týdeníku možná nebude připadat jako to nejvřelejší doporučení.
ROZHOVOR SE ŠLECHTICEM FRANTIŠKEM KINSKÝM. Možná nečekaným hitem televizních obrazovek je seriál Modrá krev, jenž zachycuje nejnovější osudy zdejších starých šlechtických rodů.
Pozornost, která se v posledních týdnech věnuje seriálu České televize Bohéma, aby bylo náležitě zdůrazněno, co všecko je v seriálu špatně nebo aspoň rozporně, je fascinující. Ne proto, že by se nepatřilo na něco takového jako na zajímavost poukázat. Ale patří se na to právě jen poukázat jako na zajímavost pro srovnání, pro uvedení věcí na publicistickou míru.
To nejlepší v televizi v roce 2015 přišlo nakonec. Druhá řada seriálu Fargo je, myslím, nade vším, co se letos vysílalo. Její hlavní autor Noah Hawley dokázal to, v čem spektakulárně pohořel scenárista Temného případu Nic Pizzolatto. Svůj loňský triumf nejenom zopakovat, ale přidat k němu ještě něco navíc.
Protože za některé opusy může produkce téže ženy – Kamily Zlatuškové –, je rozhovor právě o Zlaté mládeži, o typech pořadů, které se vysílají v Norsku.
Ze seriálu Pozůstalí (The Leftovers) se ve druhé sérii stalo výrazné a soustředěné dílo, prošel proměnou ze zajímavého excentrického úkazu ve strhující a suverénně provedené vyprávění, které má své jasné opodstatnění (alespoň soudě podle prvních částí, které v Česku odvysílala HBO).
Ve filmu, v televizi, kde zrovna začíná další řada Živých mrtvých, v obrázkových knihách (zombie volá po tom, aby byl vyobrazen), ve městech čas od času probíhají šprýmovné zombie pochody.
Cynická legrace v prazvláštní kombinaci s melodramatem, mile toporné mystérium a další úkazy letní seriálové sezony. Na nová pokračování osvědčených kusů taky dojde – včetně druhé sezony Temného případu, jež se co do schopnosti přivodit frustraci může směle měřit s úpalem.
S až nepřiměřeně velkým očekáváním zasedly davy k televizím, začala druhá řada seriálu Temný případ.
Pátá řada mimořádně populárního seriálu Hra o trůny skončila, přišel čas sčítat ztráty. Byly početné, ve smyslu doslovném i přeneseném. Čtenářům neznalým světa seriálu se dopředu omlouvám. Přiblížit ho začátečníkovi na ploše, která by výrazně nepřesahovala rozsah jednoho ročníku Týdeníku Echo, je prakticky nemožné.
Je to už čtyřicet let, co se na československých obrazovkách poprvé rozsvítila ta jistým způsobem ikonická znělka. Po silnici vinoucí se malebnou českou krajinou kráčí uniformovaná postava s kufrem.
Seriál Kancelář Blaník je hit poslední sezony. Jeho sledovanost stoupá, stejně tak vzrůstá počet šiřitelů jeho hlášek. Na konci března začne jeho třetí řada, která může, a nemusí být poslední.
Hrůza oslav letošního stoletého výročí začátku první světové války je v jistotě, že v 21. století odteď každá větší událost bude mít právě „stoleté výročí“. Dál totiž pohodlí paměti nesahá, takže zůstáváme v očekávání permanentního, paradoxně právě takřka stoletého večírku, umožňujícího jen malou šanci vysmeknout se povinnému, nadosobnímu a víc než míň organizovanému dojetí.
Třeskl poslední výstřel, po čtyřech letech vysílání se uzavřel seriál Impérium: Mafie v Atlantic City (Boardwalk Empire). Pozoruhodné dílo, plné silných a někdy vynikajících jednotlivostí. Autorskému týmu kolem Terrence Wintera se ale nepodařilo naplnit možná nepřiměřená očekávání, jež byla s projektem spojována. Jejich zárodek dost možná byl už v samém konceptu díla.
Seriál Pozůstalí, jehož první sezona právě končí na HBO, je zvláštní dílo. Je to alibistická charakteristika, uznávám. Těžko ale popsat jinak sérii, o níž se po devíti částech dá jen s obtížemi (pokud vůbec) říct, jestli je dobrá, nebo ne.
Americký seriál Rectify je tiché dramatické dílo, ve kterém rezonují existenciální otázky způsobem, jenž je přímočarý a sdělný a přitom ne „pravdařský“. Čas v něm plyne zvolna, v každém okamžiku jde ale jistým způsobem o život.
