Víte, jaký je rozdíl mezi Dubčekem a Gorbačovem? Žádný. Jenom Gorbačov to ještě neví. I to je jeden z vtipů, které si zapsala do svých kdysi tajných dokumentů americká zpravodajská služba CIA. Proč zajímaly tak mocnou instituci jako CIA vtipy o Sovětském svazu? Pravděpodobně kvůli tomu, že ukazovaly bez obalu každodenní realitu v zemi, která soupeřila s USA o světovou nadvládu.
Je přípustné srovnávat Evropskou unii se Sovětským svazem? Tak se včera nevěřícně tázal web německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. Citoval britského ministra zahraničí Jeremyho Hunta na konferenci Konzervativní strany v Birminghamu, slova, jaká prý by si nedovolil ani (známý eurofob) Boris Johnson. Čtenáři, posuď sám, jestli se Hunt dostal za hranu: „EU byla kdysi založena proto, aby chránila svobodu – tehdy to byl Sovětský svaz, kdo nedovoloval svým lidem odejít. Historická lekce je jasná: pokud evropský klub přeměníte v žalář, touha z něj odejít nepoleví – naopak, poroste a my nebudeme jedinými vězni, kteří ze žaláře chtějí odejít.“
Sedmdesát let musel čekat profesor Ludovít Végh na to, aby se dozvěděl více o osudu svého bratra. Mikuláš Végh roku 1940 uprchl z nacisty okupovaného Československa na území Sovětského svazu, krátce poté byl však zatčen a v prosinci 1941 odsouzen k 5 letům v pracovních táborech. Jeho příběh i osudy více než dvacítky dalších československých židů v letech 1939–1941 popisuje kniha rozhovorů Židé v Gulagu. „Úmrtnost v těch táborech byla zhruba patnáctiprocentní,“ řekl na představení publikace Jan Dvořák, historik Ústavu pro studium totalitních režimů a jeden z jejích autorů.
Před 100 lety, 5. září 1918, přijala z bolševiků složená Rada lidových komisařů v Rusku usnesení o takzvaném rudém teroru. Brutální kampaň věznění a poprav v období rudého teroru připravila podle odhadů historiků v letech 1918 až 1924 o život 200 000 až půl milionu lidí. Ruští bolševici v čele s Vladimírem Iljičem Leninem již v listopadu 1917 svrhli prozatímní vládu a nastolili moc sovětů při události později pojmenované Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR).
Padesáté výročí sovětské invaze do Československa tu vyvolalo docela pestrou debatu na docela hodně témat; dosvědčuje to, že půlstoletému odstupu navzdory je ta událost pořád ještě nějakým způsobem živá, neuzavřená. Lidé se také vyjadřovali k otázce, která může působit až nepřípadně: Kdo nás to tenkrát vlastně okupoval? Nebo přesněji: Byla ta okupace také a především ruská? Jeden by řekl, že alespoň v tomhle bychom po padesáti letech mohli mít jasno.
Padesáté výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československé socialistické republiky bylo připomenuto proslovy, pietními akty a přehršlí článků v novinách. Jejich obsah je vesměs očekávaný. V české literatuře ale existuje i jeden nepříliš známý zdroj, líčící průběh událostí „z druhé strany“. Je jím kniha Můj život v sovětské armádě, kterou už v Británii sepsal Vladimir Rezun pod pseudonymem Viktor Suvorov. Česky vyšla v roce 1996 v nakladatelství Jota.
Ruský neparlamentní opoziční politik Leonid Gozman vyčetl prezidentovi Vladimiru Putinovi, že se na 50. výročí vpádu sovětských vojsk do tehdejšího Československa neomluvil Čechům a Slovákům za potlačení pražského jara. O kritice hlavy státu, byť Gozman Putinovo jméno nevyslovil, informoval zpravodajský server Newsru.com.
Před padesáti lety vjely sovětské tanky do ulic československých měst a rozdrtily naděje československých občanů na reformu zkostnatělého totalitního režimu. Invazi vojsk Varšavské smlouvy, která započala dvacet let tuhé normalizace československého národa, připomenou koncerty, filmy i výstavy. Připomínku zahájí dopolední pietní akt před budovou Českého rozhlasu. Vrcholem pak bude koncert na Václavském náměstí.
Jen ostře kritická slova na adresu Čechů a Slováků našel autor komentáře k 50. výročí invaze Varšavské smlouvy do Československa, který v pondělí zveřejnil krymský server Sevastopolskije novosti. Pokud jde o rok 1968, Sovětský svaz prý invazí bránil jen „to své“. Konzervativní ruský politolog Stanislav Smagin ve zvlášť černých barvách popisuje československou historii, počínaje „hrůzami“, které československé legie v Rusku způsobily rudým i bílým v době ruské občanské války.
Česká televize potvrdila, že vyslyšela výzvu řady diváků, kteří zejména na sociálních sítích žádali o odvysílání mimořádného projevu slovenského prezidenta Andreje Kisky k 50. výročí okupace Československa v srpnu 1968. Činí tak proto, že prezident Miloš Zeman žádný projev nechystá.
Skoro polovina Rusů o vpádu sovětských vojsk do Československa v srpnu 1968, který skoncoval s reformami pražského jara, nic neví. Více než třetina – 36 procent – považuje invazi za oprávněnou, Sovětský svaz si podle nich počínal správně. Vyplývá to z průzkumu ruského nezávislého sociologického střediska Levada, podniknutého podle agentury Unian v předvečer 50. výročí intervence.
Slavný ruský spisovatel Alexandr Solženicyn, který zemřel před deseti lety, 3. srpna 2008, ve věku 89 let, svým dílem odhaloval nelidskost sovětského systému, kterou okusil na vlastní kůži. Hrůzy Stalinských koncentračních táborů naplno odhalil ve svém nejslavnějším díle Souostroví Gulag. Po návratu z nuceného exilu na Západě zpět do vlasti ale bývalý disident a neohrožený bojovník za svobodu vzbuzoval kontroverze svou xenofobií a příklonem k ruskému nacionalismu.
V Československu stále ještě probíhalo pražské jaro, tedy období politického uvolnění. Reformní snahy se ale již měly blížit ke konci. 3. srpna osudného roku 1968 se v Bratislavě konala porada představitelů států Varšavské smlouvy (Bulharska, Maďarska, Polska, NDR, SSSR a Československa), na které byla přijata takzvaná Bratislavská deklarace. Ta zdůraznila, že obrana socialistických vymožeností je společnou povinností všech socialistických zemí a na setkání také sovětské vedení dostalo od Vasila Biľaka do rukou takzvaný zvací dopis, kterým část československých komunistů žádala Sovětský svaz o pomoc s takzvanou kontrarevolucí.
Klement Gottwald, kterého před 70 lety, 14. června 1948, Národní shromáždění zvolilo prezidentem Československa, nesl zodpovědnost za politický vývoj v zemi po roce 1948, za nezákonnosti, policejní zvůli i justiční teror. Čtvrtý československý a zároveň první komunistický prezident seděl na Pražském hradě pět let, životní dráha jedné z osudových postav československých dějin, která má na svědomí mnoho nevinných obětí, se uzavřela v březnu 1953.
V Rusku se na základě tajného vládního příkazu z roku 2014 likvidují písemné dokumenty s údaji o osobách pronásledovaných v éře bolševického diktátora Josifa Stalina.
Českým obětem sovětských represí vznikl v Kazachstánu památník. U města Karagandy jej ve čtvrtek odhalili představitelé českého zastupitelského úřadu. Události se zúčastnily stovky lidí, oznámilo v tiskové zprávě sdružení Gulag.cz. V Kazachstánu byly hlavně v letech 1937-1938 popraveny desítky československých občanů a další stovky prošly místními pracovními tábory.
Náš stát dělá všechno pro to, aby nevznikla nezávislá svobodná historická obec, v níž se mohou historici navzájem kritizovat za pokřivení historické pravdy a mohou i kritizovat stát za propagandistické zneužívání historických faktů.
Jen málo počítačových her získalo v reálném světě takový vliv jako hra World of Tanks, která se stala velikým fenoménem i mimo hráčskou komunitu. Výrazně podnítila zájem o historické obrněnce, což ukazuje mj. nový ruský film Tanky, jenž má premiéru 26. dubna a točí se okolo slavného T-34. O plusech a minusech tohoto vozidla se stále debatuje. Šlo o vynikající design, nebo naopak o přeceňovanou sbírku nedostatků?
Poslední z velkých politických procesů vlády sovětského diktátora Josifa Stalina skončil před 80 lety, 13. března 1938. Takzvaný proces proti jednadvaceti přinesl 18 rozsudků trestu smrti. Poprava někdejších čelných komunistických funkcionářů udělala 15. března 1938 tečku za třetím a posledním monstrprocesem 30. let.
Sovětská společnost si sice ještě na desítky let udržela totalitní charakter, smrtí sovětského diktátora Josifa Stalina ale před 65 lety, 5. března 1953, skončila jedna z nejtragičtějších epoch v dějinách lidstva. Vlastním jménem Josif Vissarionoviče Džugašvili vládl neomezenou mocí od roku 1927 a podle mnohých odhadů se stal jedním z největších zločinců 20. století. Podle odhadů byly popraveny v stalinských čistkách, zahynuly v obávaných pracovních táborech (gulazích) nebo v občanské válce a podlehly hladomoru v 30. letech desítky milionů lidí.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) označila za zavádějící dokument odvysílaný Českou televizí o Stalinově muži Lavrentijovi Berijovi, který prováděl ve 30. letech na jeho rozkaz stranické čistky a stál za deportací kavkazských národů. Berija je vyobrazen v lepším světle díky vyzdvihování jeho předností, například organizačních schopností. RRTV to považuje za bagatelizaci jeho zločinů a žádá nápravu.
Odvoláním tehdejšího prezidenta Československa Antonína Novotného z funkce šéfa komunistické strany, tedy prvního tajemníka ÚV KSČ, a zvolením Alexandra Dubčeka na jeho místo 5. ledna před 50 lety prakticky začalo tzv. Pražské jaro. Pokus o „socialismus s lidskou tváří“ však v srpnu 1968 zastavila invaze armád Varšavské smlouvy vedených Sovětským svazem a v Československu začalo dlouhé normalizační období.
Tomáš byl můj ročník, studovali jsme spolu na VŠE Praha na konci padesátých let, i když každý něco jiného
Bylo to před pěti lety v Petrohradě na tramvajové zastávce u Finského nádraží, pod Leninovým pomníkem, kterých je v tom městě pořád ještě plno. Tenhle připomínal, že tady Lenin vystoupil 3. dubna (16. 4.) 1917 po deseti letech v exilu z vlaku, do kterého ho před týdnem posadili v Curychu Němci. V jedné kapse čepici, kterou si koupil ve Stockholmu, měla štítek a měkký okraj, takže se do té kapsy dala strčit, říkalo se jí pak „leninka“.
I do českých médií se propracovala esej americké etnografky a profesorky genderových studií na univerzitě v Pensylvánii Kristen R. Ghodseeové, která na stránkách New York Times popisuje blahý sexuální život socialistických žen.
Sovětská válka v Afghánistánu začala 24. prosince 1979. Osmdesát pět tisíc vojáků 40. armádního sboru bylo přepraveno buď letecky Antonovy An-22, nebo pozemními cestami a během prvních dvou dnů obsadili velká města a strategické body. O tři dny později speciální jednotky dobyly bez většího odporu prezidentský palác v Kábulu.
Sovětská a ruská zpěvačka Tamara Miansarovová, která si vydobyla slávu i v komunistickém Československu písní Pusť vsegda budět solnce (Ať nám vždy slunce svítí), zemřela ve středu večer v Moskvě ve věku 86 let. Oznámila to dnes ruská média s odvoláním na manžela zpěvačky, houslistu Marka Feldmana. Podle něj byla jeho choť před týdnem hospitalizována kvůli zápalu plic.
Za největší historickou osobnost považují Rusové komunistického diktátora Josifa Stalina, kterému historici přičítají miliony obětí, v očích veřejnosti je však stále považován za strůjce válečného vítězství. Za Stalinem, jehož jméno v průzkumu nezávislého střediska Levada vyslovilo 38 procent dotázaných, následovali na děleném druhém místě současný prezident Vladimir Putin a básník Alexandr Puškin, oba shodně s podporou 34 procent. Další příčky patřily vůdci bolševické revoluce Vladimíru Iljiči Leninovi a carovi Petru I.
Volha bývala v komunistickém Československu symbolem vyšší třídy, papalášů, ale i elitních složek Veřejné bezpečnosti. Legendární auto sovětské výroby se přestalo před necelými deseti lety vyrábět, automobilka GAZ ale uvažuje o návratu značky. Nešlo by ovšem už o luxusní limuzíny, značku Volha by nesly spíše prostornější dodávky.
Ve věku 84 let v sobotu ve Spojených státech zemřel slavný ruský básník a prozaik Jevgenij Jevtušenko. S odvoláním na autorova blízkého přítele o tom informovala agentura TASS. Jako spisovatel poststalinské generace byl jedním ze symbolů doby tání v 60. letech 20. století. Nebál se kritizovat tehdejší vládnoucí komunistických režim a v roce 1968 protestoval proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.
