Lucie Sulovská

/

Články autora

Naše násilí pácháme na sobě

Ke hře „Naše násilí, vaše násilí“ se už v Česku vyjádřil téměř každý. Představení, v němž Ježíš znásilňuje muslimku a nějaká dobrá žena si tahá z vaginy vlajku, bylo přerušeno hochy z tvrdé pravice, kteří si říkají Slušní lidé, což je poněkud sporné vzhledem k tomu, že přinejmenším někteří z nich mají dost divokou minulost.

Irsko hlasuje o potratech

Irsko čeká v pátek hlasování o potratech a oproti původním předpokladům to bude zajímavé. Tím původním předpokladem bylo, že Irové dodatek ústavy z roku 1983, který uznává právo dítěte na život už před narozením, zruší se stejnou rozhodností, s jakou ho před 35 lety schválili.

Krucifix dolů, Marx nahoru

O trevírském vyvolávání duchů se toho v českých médiích napsalo dost. Filipiky pro a proti, v jejichž rámci se uctívání Marxe stalo novou západoevropskou hodnotou, pro niž bychom měli mít minimálně pochopení, nebo naopak dalším symptomem rozkladu západní civilizace, urgujícím nezbytnost překreslení mentálních map – co je Západ a Postzápad, co je levice a pravice.

Korporace prosí o milost

Proč společnosti s miliardovým obratem padají na kolena před hrstkou aktivistů? Možná se vám to už také stalo. Jste ve městě a potřebujete na toaletu. Vejdete proto do nejbližší restaurace či kavárny, ale tam si vás obsluha všimne a více či méně důrazně vám sdělí, že toalety jsou k dispozici jen pro hosty podniku. Nebo se posadíte, a nic si neobjednáte a obsluha vás požádá, ať odejdete a neblokujete místo platícím zákazníkům.

Bude Nigérie jednoho dne islámská?

Nigérie, to je 186 milionů obyvatel (2016), zhruba na polovinu rozdělených mezi muslimy a křesťany. V posledním půlstoletí rostl rychleji podíl křesťanů – ještě v roce 1963 se k islámu hlásilo 47 procent Nigerijců, k domorodým náboženstvím 18 procent a ke křesťanství 38 procent. Tehdejší domestikovaný islám, bez finančních injekcí ze států Zálivu, zahrnujících i studium imámů na univerzitách v Saúdské Arábii, však neměl mnoho společného s fundamentalistickou podobou stravující dnes část země na severovýchodě.

Za život Alfieho Evanse

Jednou z hlavních myšlenek amerického filozofa Nassima Taleba je „skin in the game“ neboli kůže ve hře. Mimo jiné tvrdí, že tíha rozhodování má spočívat na lidech, kteří nasazují svou kůži a na něž dopadnou důsledky jejich činů. V případě dětí jsou to rodiče, kteří v průměru trpí mnohem víc než experti, když se jejich dětem něco stane. Tento svůj princip Taleb připomněl v souvislosti s úmrtím britského chlapečka Alfieho Evanse.

Dominik Duka, muž středu

Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka se dožívá 75 let. Teď musí podle kanonického práva podat rezignaci do rukou papeže a ten zváží jeho další setrvání na arcibiskupském stolci. Arcibiskupové – a primasové zvlášť – často přesluhují, ale papež František v posledních letech toto pravidlo párkrát porušil, a vždy u hodnostářů, kteří nebyli úplně v linii jeho pontifikátu.

Je dítě z working class míň než královské?

Brit Alfie je nešťastným hrdinou posledních dnů. Narodil se jako zdravé dítě v květnu 2016 tehdy devatenáctiletému Tomu Evansovi a osmnáctileté Kate Jamesové. Mladí rodiče z pracující třídy shledali, že se synkem něco není v pořádku, v pátém měsíci. Obrátili se na dětského lékaři, ten jim ale řekl, že chlapec je pouze líný a opožděný. Doktoři chlapci postupně diagnostikovali bronchitidu, zánět průdušek nebo pneumonii. V prosinci 2016 odvezli rodiče chlapce do liverpoolské nemocnice Alder Hey. Trpěl epileptickými záchvaty, měl křeče každých 5 až 20 minut, některé trvaly i hodinu. Dítěti byla diagnostikována degenerativní neurologická choroba neznámé povahy. O pár dní později lékaři poprvé navrhli odpojení chlapce od přístrojů, ale rodina to odmítla. Alfieho zdravotní stav se pak zlepšil a stabilizoval, podle lékařů však ustrnul na mrtvém bodě.

Scalfariáda. Zrušil papež peklo?

Když před pár dny světové zpravodajské agentury začaly chrlit zprávy o tom, že papež František v rozhovoru s italským žurnalistou Scalfarim zrušil peklo, Vatikán promptně přispěchal s vysvětlením – transkripce papežových slov neodpovídá tomu, co ve skutečnosti řekl. Znovu bylo vše připsáno na vrub Scalfariho kontroverzní metodě – třiadevadesátiletý novinář tvrdí, že rozhovory nenahrává ani si při nich nedělá poznámky, a přesto prý dokáže věrně vystihnout, co mu zpovídaný řekl.

Dnešní JAR, zítřejší Zimbabwe?

Říká se, že chybami se člověk učí, ale lidstvo je nepoučitelné. Jednou z myšlenek, které si už mnohokrát v praxi vyzkoušelo, a nikdy se to nepovedlo, je iluze, že se statky dokáže srovnatelně nebo lépe hospodařit někdo jiný než jejich majitel. Teď se tento návod s mnoha úspěchy na kontě rozhodli otestovat pro změnu v Jihoafrické republice.

Mezi vírou a režimem

Případ čínských křesťanů, kteří v České republice zhruba před dvěma lety požádali o azyl, zatím pro většinu z nich nemá šťastný konec. S médii se teď hovořit zdráhají, mají strach z návratu a perzekuce. České úřady a politici jsou také skoupí na slovo, přestože veřejné mínění údajně zatvrzele xenofobního národa je více na straně čínských křesťanů než proti nim.

Polsko-izraelská válka o slova

Po pádu totalitního režimu v Československu se rozhořel spor tak nicotný, že se nad ním člověk dnes jen pousměje. Slovenští nacionalisté se tehdy dožadovali spojovníku v názvu republiky. Válka mezi Polskem a Izraelem o zákon, který by v praxi zakázal používat pojem „polské koncentrační tábory“ pod hrozbou tříletého vězení, je podobným případem nicotného sporu.

Starší články