Institut Václava Klause (IVK) neustává v kritice Hospodářských novin a serveru Aktuálně.cz, které o něm nedávno napsaly, že na přelomu 80. a 90. let potají zaslal Sovětskému svazu půjčku v řádu miliard. Institutu bývalého prezidenta vadí, že se média odmítla omluvit, Klaus totiž jejich text považuje za lživý.
V roce 1974, v době, kdy se zdálo, že se svět už nebude měnit a lidé na Východě, kteří někdy pomysleli na svobodu, prostě mají smůlu na věčné časy, uveřejnil, Alexander Solženicyn stať Nežít se lží. Samozřejmě ji uveřejnil v samizdatu, ze kterého ji pak převzal západní tisk, takže se záhy stala světově proslulou. Byl to definitivní důvod k tomu, aby kremelský režim Solženicyna, jenž v roce 1970 dostal Nobelovu cenu, zbavil občanství a rok nato vypověděl ze země.
O kinematografii i literatuře postkomunistických zemí se někdy píše jako o přesycených historií, kritici údajné zahleděnosti do dějin ji popisují jako bezpečnou volbu. A taky vycházení vstříc publiku, které má vstřícně podaná vyprávění o dějinách rádo, dokládá to třeba komerční úspěch próz Aleny Mornštajnové nebo Karin Lednické, filmů Krajina ve stínu a Šarlatán, jež si letos rozdělily České lvy, Nabarveného ptáčete, které posbíralo nejvíc těch cen loni.
Ruský politik Lev Trockij, který zemřel 21. srpna 1940 v nuceném exilu v Mexiku, byl v roce 1917 druhým mužem revoluce.
Zakarpatská oblast na dnešní Ukrajině je lákavou destinací pro české turisty.
Předválečná Společnost národů (SN), jíž dominovaly Británie a Francie, selhala v předcházení konfliktům a nynější systém mezinárodních vztahů je jedním z nejdůležitějších výsledků 2. světové války. Napsal to ruský prezident Vladimir Putin v rozsáhlém článku, který otiskl ruský deník Rossijskaja Gazeta a americký magazín The National Interest. Neúčinnost předválečného uspořádání šéf Kremlu podrobně ilustruje i na osudu Československa. Jako jeden z nejvýznamnějších pozitivních důsledků 2. světové války Putin vyzdvihuje OSN.
Každoroční květnové oslavy vítězství v 2. světové válce probíhaly letos v Rusku kvůli pandemii covid-19 takřka ve ztlumeném režimu. Byla zrušena jak vojenská přehlídka na moskevském Rudém náměstí, tak Kremlem podporovaná společenská akce „Nesmrtelný pluk“, v jejímž rámci se na Den vítězství 9. května tisíce Rusů procházejí ulicemi svých měst s portréty příbuzných, kteří se kdysi zúčastnili bojů proti nacistickému Německu.
Prvního dubna 1970 vyšlo v Rudém právu na první straně oznámení, že hl. město Praha vypisuje soutěž na reprezentativní Leninův pomník, který by měl stát na náměstí Říjnové revoluce, tedy na Kulaťáku, v Dejvicích. Nikoho už nejspíš nenapadlo, že by šlo o apríl – a také o něj ani náhodou nešlo. Majestát Lenina nebyl ani za pražského jara dotčen, ostatně jedno z hesel po 21. srpnu znělo: „Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil.“ Jako by Lenin byl nevinný, nějaká lepší alternativa mordoru z Východu, která by Brežněva pokárala a nechala Dubčeka dělat jeho „dělo“. Lze proto předpokládat, že na blížící se jubileum vůdce světového proletariátu by se dobře připravili i reformátoři, aby dokázali, že právě oni Leninův odkaz tvůrčím způsobem rozvíjejí a v žádném případě nezrazují. Ostatně k Leninovi se potom oddaně hlásil i Gorbačov, byť Lenin by ho zřejmě, vstav z mauzolea, proklel.
Dokonce i 75 let po válce zůstává neznámý osud dvou milionů sovětských zajatců, upozornil ruský list Kommersant. „Nepátrají po nich ani vdovy, ani děti, ale vnuci a pravnuci. Je to bolest, kterou je stále cítit,“ řekl listu Kommersant Viktor Tumarkin z nevládní organizace Memorial, která svého času spustila první databázi s údaji o zajatých vojácích.
„Zajatí důstojníci a policisté nacházející se v táborech se pokoušejí pokračovat v kontrarevolučních aktivitách, vedou antisovětskou agitaci. Každý z nich pouze čeká na propuštění, aby se mohl aktivně zapojit do boje proti Sovětům. […] Vzhledem k tomu, že všichni jsou zatvrzelými, nenapravitelnými nepřáteli státu, NKVD SSSR pokládá za nutné: [...] Záležitosti 14 700 […] bývalých polských důstojníků, úředníků, statkářů, policistů, špionů, četníků [...] a vězeňských dozorců […] držených v táborech pro válečné zajatce projednat ve zvláštním režimu při aplikaci nejvyššího trestu – zastřelení.“
Legendární útočná puška AK-47, známá pod názvem Kalašnikov, si díky své jednoduchosti a spolehlivosti získala popularitu po celém světě. Odhaduje se, že „kalašnikovů“, originálů i kopií, vzniklo na 100 milionů kusů. Zbraň se dostala do výzbroje stovky států a mnoha povstaleckých i teroristických hnutí a pronikla i do státních znaků či vlajek některých zemí.
V poslední době se intenzivně připomíná stalinistický hladomor na Ukrajině z let 1932-1933, při kterém zahynuly přibližně 4 milióny lidí.
Pobaltské státy by měly společně vymáhat na Rusku kompenzaci za sovětskou okupaci z let 1940-91. V estonském parlamentu to řekl ministr zahraničí Urmas Reinsalu. „Jsou-li škody, oběti a mrtví, musí existovat i viník,“ řekl ministr. Moskva pobaltské požadavky na odškodnění rezolutně odmítá.
Nechtěl žít ve zlaté kleci, tak se rozhodl utéct na Západ. Tak odůvodňoval sovětský pilot Viktor Ivanovič Bělenko své rozhodnutí ukrást tehdy velice moderní stíhací letoun MiG-25 a přistát s ním v Japonsku. Nejenže tak dosáhl svého cíle, ale také notně poškodil Sovětský svaz. A naopak potěšil americké vědce, kteří tehdy utajovanou sovětskou stíhačku mohli poprvé důkladně zanalyzovat. O Bělenkově útěku ze Sovětského svazu bylo natočeno několik dokumentů, píše BBC.
Slovensko si v těchto dnech připomíná 75. výročí Slovenského národního povstání. Během oslav zmínil předseda slovenského parlamentu Andrej Danko i zásadní organizační úlohu pozdějšího prezidenta Gustáva Husáka. Nad jeho vyzdvihováním se pozastavil i český premiér Andrej Babiš, který jej vnímá především jako symbol normalizace. Málo se však mluví o tom, že se v době povstání Husák zasazoval o připojení Slovenska k Sovětskému svazu.
Britsko-americká televizní minisérie Černobyl vzbudila reakce, s jakými její tvůrci nemohli počítat ani v nejsmělejších snech. Už dlouho se neobjevilo dílo, které by bylo přijato tak jednoznačně pozitivně. Na mezinárodní (no, řekněme „anglocentrické“) Internetové filmové databázi (IMDB) je hodnoceno jako nejlepší televizní seriál vůbec (9,7 bodu z možných deseti), jeho poslední epizodu uživatelé oznámkovali čistou desítkou. Podobně jednoznačné je i recenzentské přijetí. A především o tom seriálu diváci mluví, jsou jím zasaženi. Proč vlastně?
Snahu některých ruských politiků přiznat postavení válečných veteránů účastníkům vojenské invaze do bývalého Československa v srpnu 1968 označila ve středu česká Sněmovna za „odporný pokus legitimizovat okupaci“. Výsledkem může být podle usnesení poslanců poškození vztahů mezi Českou republikou a Ruskou federací.
Jako největší tragédii v dějinách ukrajinského národa označil velvyslanec Jevhen Perebyjnis stalinistický hladomor z let 1932-1933, při kterém zahynuly přibližně 4 milióny lidí. Na úterní konferenci v Senátu proto vyzval obě komory českého parlamentu ČR, aby hladomor uznaly jako genocidu. Již v roce 2007 sněmovna označila řízený hladomor za zločin proti lidskosti. Podle přítomného místopředsedy sněmovny Vojtěcha Pikala (Piráti) připravuje dolní komora parlamentu iniciativ
Generaci, která dospívala v době komunistického režimu, tahle roční doba asociuje také všudypřítomné plakáty a transparenty – na nich podivnou kombinaci šeříků a tanků a číslic 1, 5 a 9, data „slavných májových dnů“. Tanky na obrázcích samozřejmě patřily k sovětské Rudé armádě – osvoboditelce. Moudré velení na vrcholu se Stalinem pokuřujícím fajfku, zapálení komunisté z Fadějevovy Mladé gardy, únavné filmové eposy, v nichž se do jednoho záběru povedlo dostat rekordní množství obrněnců, memorované verše v češtině i ruštině, náležitě pohnuté hlasy učitelů občanské nauky.
Ačkoli byl Rus, stál u zrodu československé armády a chtěl před nacisty bránit zemi, jež se mu stala novou vlastí. Generál Sergej Vojcechovský velel legionářům v Rusku a mezi válkami i zemským velitelstvím v Brně a Praze. Jako odpůrce bolševiků byl ale v roce 1945 odvlečen na Sibiř, kde šest let nato, 7. dubna 1951, zemřel v gulagu. Spolek odboje v čele s Gabrielou Havlůjovou si památku připomíná. Sama Havlůjová odhalila před dvěma lety na Sibiři pamětní desku.
Československo se stalo třetím státem, který vyslal svého kosmonauta do vesmíru. Po mocnostech Spojených států a Sovětského svazu se stal Vladimír Remek sedmaosmdesátým člověkem, který se dostal na oběžnou dráhu kolem země. Let československého občana dodnes vyvolává otázky, proč byl vybrán zrovna Remek. Odborníci poukazují na úzkou spolupráci s tehdejším programem Interkosmos, veřejnost v té době viděla skutečnost v manifetaci československo-sovětského přátelství.
Pokud by Česká republika nevstoupila do NATO, z její armády by se stal skanzen a nedostala by se na úroveň, na které je dnes. V souvislosti s blížícím se 20. výročím vstupu ČR do aliance to řekl armádní generál Jiří Šedivý, který v roce 1999 vedl generální štáb české armády. Vojenská pověst české armády je podle něj velmi dobrá, i když se kvůli politickým rozhodnutím zcela nezdařily plánované modernizace. Česku také podle něj chybí politici, kteří mají strategické myšlení.
Kreml v pátek potvrdil snahu rehabilitovat Sovětskou armádu za invazi do Afghánistánu v roce 1979, kterou označil za „internacionální povinnost“, v níž vojáci prokázali nejvyšší profesionalitu, statečnost a sílu ducha. Prohlášení vydané při příležitosti 30. výročí odchodu sovětských jednotek z okupované země podepsal prezident Vladimir Putin.
Americký prezident Donald Trump na středečním zasedání svého kabinetu vyslovil pochopení pro sovětskou invazi do Afghánistánu v roce 1979. Podle Trumpa měli Sověti právo v Afghánistánu být, aby zastavili teroristy, kteří odtud do jejich vlasti proudili.
Za pár dní, přesně 11. prosince, uplyne sto let od narození Alexandra Solženicyna. Těžko očekávat v téhle zemi nějaké větší připomínky tohoto gigantického zjevu, i když přece jen udiví, že Česká televize nezařadila v ten den jediný pořad, kterým by tohoto muže připomněla. Není třeba za tím hned vidět nějaké rusofobní sklony, spíš běžnou ignoranci, zapomnětlivost, opomenutí.
Ruská Státní duma hodlá schválit rezoluci, která bude rehabilitovat Sovětský svaz za invazi do Afghánistánu v roce 1979. Podle agentury TASS návrh rezoluce předběžně schválili účastníci parlamentního slyšení, které se konalo v Moskvě. Podle rezoluce odsouzení invaze, které roku 1989 odhlasoval tehdejší vrcholný sovětský zastupitelský sbor, bylo „historicky nespravedlivé“.
Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) se rozhodl udělit svou letošní cenu v oblasti svobody, demokracie a lidských práv ruskému novináři Alexandru Podrabinkovi, který v 70. letech upozorňoval na psychiatrické násilí v Sovětském svazu. Nyní 65letý disident za to byl odsouzen k vyhnanství na Sibiři a posléze i vězněn. Kromě něj ÚSTR na pondělním ceremoniálu ve Valdštejnském paláci ocení dalších 11 lidí.
Zvláštní komise estonského ministerstva spravedlnosti spočítala škody, které pobaltské zemi v letech 1940-1991 způsobila sovětská okupace. Podle agentury Interfax dosahuje vystavený účet částky 1,2 miliardy eur (přes 30 miliard korun). Místní úřady nevylučují, že budou částku soudně vymáhat.
Víte, jaký je rozdíl mezi Dubčekem a Gorbačovem? Žádný. Jenom Gorbačov to ještě neví. I to je jeden z vtipů, které si zapsala do svých kdysi tajných dokumentů americká zpravodajská služba CIA. Proč zajímaly tak mocnou instituci jako CIA vtipy o Sovětském svazu? Pravděpodobně kvůli tomu, že ukazovaly bez obalu každodenní realitu v zemi, která soupeřila s USA o světovou nadvládu.
