KOMENTÁŘ

Může za to Gorbačov?

KOMENTÁŘ
Může za to Gorbačov?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Zemřel Michail Gorbačov. Kdo může být ještě dnes dojat? Svět je už tak daleko a je tak jiný. A Rusko je tak jiné! I když to je otázka. Bylo tehdy za Gorbačova Rusko jiné? A bylo tehdy vůbec Rusko, když to byl Sovětský svaz? Co se to tam na východě vlastně převaluje na všechny časy za monstrum? Vždycky z něj šel strach a vždycky byli rozumní lidé raději, když se převalovalo co nejdál.

Ale za Gorbačova přece jen ten strach trochu povolil a chvíli se zdálo, že by Rusko mohlo být takovou trochu složitější a neohrabanější, ale přece jen jaksi normální zemí, které se nebude nutné tak bát. Byl tenhle pokus „znormalizování“ Ruska reálná naděje, nebo od začátku iluze a nesmysl? A co o tom vypovídá to, že právě tenhle náznak „znormalizování“ považuje většina Rusů za nejhorší období dějin? Snad i horší než Stalinovu krutovládu, která vlastně Rusko v jejich pohledu posílila?

Sovětský svaz byl v polovině 80. let strašlivým kolosem, který se zdál nepovalitelným – a opravdu na ty věčné časy. A Gorbačov chtěl, aby byl dál tím kolosem a na věčné časy. Ale kolosem výkonným, fungujícím, moderním: v tom byl utopistickým komunistou, možná jedním z posledních věřících, že to je možné. Přitom viděl, že je to celé shnilé, skomírající, zkorumpované, ošuntělé a k tomu ještě věčně opilé. Gorbačov přes svou vysokou inteligenci věřil zjevnému nesmyslu, že je možné monstrum reformovat a zachránit. Kdyby tomu nevěřil, možná by v nějaké polomrtvé podobě existoval Sovětský svaz dál.

Gorbačovova zásluha spočívala především v tom, že se mu vlastně nepodařilo podniknout, oč se velmi upřímně snažil. Gorbačov prohrál a jeho úsilí skončilo debaklem. Jeho „perestrojka“ byla pozoruhodným dramatem, jež mělo rysy grotesky, absurdity i heroismu. Gorbačov chtěl zachránit řád tím, že demontoval jeho opěrné sloupy, následkem čehož se systém zcela zřítil. Možná že jiný typ vůdce by kolem sebe zuřivě kopal, a když by viděl, že jde ke dnu, snažil by se tam stáhnout ostatní. Gorbačovův stát šel ke dnu, ale on dal ostatním svobodu. Díky tomu se i v téhle zemi, ba právě v téhle!, dalo pak žít třeba tak, že na to člověk může v dnešních časech s úžasem vzpomínat.

Díky tomu člověk, který to zažil, bude vzpomínat na Gorbiho s dojetím a vděčností. A s údivem, jak to všechno pak pokračovalo dál.