Válku v Rusku vystřídal bolševický rudý teror. Zemřelo při něm až půl milionů lidí

Válku v Rusku vystřídal bolševický rudý teror. Zemřelo při něm až půl milionů lidí

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Před 100 lety, 5. září 1918, přijala z bolševiků složená Rada lidových komisařů v Rusku usnesení o takzvaném rudém teroru. Brutální kampaň věznění a poprav v období rudého teroru připravila podle odhadů historiků v letech 1918 až 1924 o život 200 000 až půl milionu lidí. Ruští bolševici v čele s Vladimírem Iljičem Leninem již v listopadu 1917 svrhli prozatímní vládu a nastolili moc sovětů při události později pojmenované Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR).

Po podepsání Brestlitevského míru v březnu 1918 bolševici rozehnali Ústavodárné shromáždění poté, co v něm nezískali většinu. Znárodnili půdu a velké podniky, v bankách omezili soukromé aktivity a pomocí rudého teroru se začali vypořádávat s opozicí.

Formální záminkou byl atentát eserky (představitelky strany sociálních revolucionářů) Fanny Kaplanové na Lenina 30. srpna 1918. Vůdce bolševiků byl střelbou z pistole Kaplanové zasažen do klíční kosti a z části i do plic. Podle některých současných historiků ale mohl být atentát i fingovaný vzhledem k rozdílům mezi oficiální verzí a úředními dokumenty. Kaplanová byla jen o pár dní později popravena. Kromě pokusu o atentát na Lenina také došlo k vraždám významných bolševických politiků V. Volodarského a Mojseje Urického.

„Veliké množství rukojmí musí být zajato mezi buržoazií a důstojnictvem. Při sebemenším odporu je třeba se uchýlit k masovým popravám… Nesmí se tolerovat žádná slabost, žádné váhání při zavádění masových terorů,“ stálo v dopise, který zaslal lidový komisař vnitra všem sovětům. Hlavním vykonavatelem rudého teroru se stala Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží, známá pod zkratkou Čeka, která byla zřízena krátce po bolševické revoluci, v prosinci 1917. V jejím čele stanul blízký spolupracovník Lenina Felix Dzeržinskij.

„Jestliže nemůžeme zastřelit bělogvardějského sabotéra, jaká je potom velká revoluce,“ obhajoval Lenin znovunastolení trestů smrti a popravy bez soudu. Vedle zatýkání podezřelých osob Čeka vedla i soudní tribunály, jež vynášely rozsudky, a v neposlední řadě spravovala tábory, kam byli odsouzení posíláni. Již v den vyhlášení rudého teroru bylo popraveno devět set rukojmí z vězení petrohradské čeky.

Leninovi bolševici se v době rudého teroru museli zároveň potýkat právě s tzv. „bělogvardějci“, tedy Bílou armádou – jednotkami bojujícími proti komunismu, jejichž cílem bylo znovunastolení císařství. Uvádí se, že v rámci Ruské občanské války zemřelo až 800 tisíc bělogvardějců a až 950 tisíc bolševických příslušníků. Kromě toho měla válka za důsledek také hladomor, jemuž padlo za oběť až 5 milionů civilistů.

,