Tag: recenze

Články k tagu

Barevné sny a jejich konce

Každý, zdá se, má rád film La La Land. Americká kritika se nad ním v podstatě unisono rozezpívala nadšením, snímek režiséra Damiena Chazelleho dostal celkem sedm Zlatých glóbů včetně těch nejprestižnějších kategorií. A vlastně se není moc co divit, mít rád La La Land je docela snadné.

Preventivní omluvy

Krátce po půli loňska vydaná kniha Marka Vajchra Jména příběhu upoutá na pohled svou objemností – a snad proto se k ní prozatím víceméně mlčí. Byla sice koncem roku historičkou Alenou Morávkovou s patřičně reklamním přívlastkem zmíněna, a tedy pochválena v anketě Lidových novin Kniha roku coby „Moby Dick současné české literatury“.

Vzhůru, roboti této země!

První sezona seriálu Westworld skončila úspěšně. Lidé se dívali a vzrušeně o seriálu spekulovali, kritici chválili. Takže happy end, aspoň zatím. Rána na jistotu to ale tedy nebyla. I po skončení první sezony se o Westworldu nedá vynést nějaký definitivní hodnotící soud. Rozhodně je však ten seriál pozoruhodný úkaz.

Dcery, matky a psi

Autorský medailon českého vydání povídkové sbírky Exil turecké spisovatelky Çiler İlhanové ke knize poznamenává, že byla „oceněná European Union Prize for Literature za rok 2011 a doposud přeložená do osmi jazyků“. Jsou to samozřejmě údaje, které lze k autorce nejsnáze dohledat i na internetu.

Z Apalačských hor mezi elitu

J. D. Vance nejenže ve svých třiceti dvou letech napsal paměti, ale uměl jejich vydání dobře načasovat. Ve chvíli, kdy je začal psát, nemohl tušit, že svět lidí jako on – příslušníků bílé dělnické třídy – se stane předmětem intenzivního zájmu politické veřejnosti.

Zahrada, kde zpívají kosi

Designérka Anna Kozová má dva syny a žije ve Kbelích. Má také skvělé nápady, potřebnou dávku občanské iniciativy a nakažlivý úsměv. Školní družina ve Kbelích měla naopak nedostatečnou zahradu. Minulý rok proto Anička iniciovala kultivaci nevyužitého školního pozemku a podařilo se jí nadchnout ostatní rodiče.

Ale čert vem náruživé projektanty

Obrazové zprávy o migrantech různých národností často zahrnují také záběry dětí. Motivace je zřejmá: vzbuzují soucit a větší empatii diváků. A tedy pocit, že si lze představit situaci, v níž se ti nebožáci prchající před válkou či bídou ocitají.

Mirákl musí být spektákl

Film Mela Gibsona Hacksaw Ridge se v kinech objevil zároveň s vítězstvím Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách. A jistým způsobem právě do tohohle kontextu patří. Ve světě filmu je Mel Gibson něco jako Donald Trump na steroidech. Oblíbený terč výsměchu či pohoršení a muž, jehož chování je považováno za skandální.

Česká cena za architekturu má vítěze

Výsledky prvního ročníku soutěžní přehlídky České komory architektů byly vyhlášeny 7. listopadu 2016 v rámci slavnostního galavečera v místě pro nové umění – Jatka 78. První ročník byl otevřen architektonickým realizacím za posledních 5 let. V červnu mezinárodní porota nominovala 63 realizací z celkového počtu 475 přihlášených.

Poslední slova rozmlouvajícího

Rok 2016 byl zarámovaný alby na odchodnou. Na jeho počátku vyšla deska Blackstar Davida Bowieho, umělec zemřel bezprostředně po jeho vydání. Zakrátko po vyjití alba You Want It Darker odešel i Leonard Cohen. Na obou těch albech je přicházející konec velice silně přítomný, zároveň to jsou desky jedna druhé si velmi nepodobné.

Srdce znovu v temnotách

Když před jedenácti lety byl natočen film I Walk the Line, který pojednával výseč života pěveckého i životního páru Johnnyho Cashe a June Carterové, byl to hit. Přitom ten film nestojí za moc, je to standardní vyprávění jednoho problematického vztahu, které končí happy endem.

Sny amerických ztracenců

Skoro tříhodinový film o deprivovaných amerických teenagerech, ve kterém se toho zas až tak moc neděje. To většině publika asi nebude znít jako to nejvřelejší doporučení. A skutečně, film známé britské režisérky Andrey Arnoldové American Honey může být docela vyčerpávající sledovat.

Cestovatelka v krajině zločinu

Jeden z protagonistů dokumentárního filmu Petry Nesvačilové Zákon Helena ho prý po jeho zhlédnutí označil za „ženskou gangsterku“. Netuším, jestli to ten pán, obyvatel velice maskulinního gangsterského polosvěta, myslel jako pochvalu. V nějakém ohledu ta charakteristika ale je výstižná.

Znovu objevený drahokam

Osudem nakladatele, chce-li svou práci brát vážně, je pinožení. Pátrání po autorech, kteří ještě nebyli objeveni nebo na které, ať už z jakéhokoli důvodu, bylo zapomenuto. V tom se nakladatel podobá na skauty amerických sportovních soutěží.

Jak děti měnily svět

Internet a Iggy Pop toho na první pohled nemají zrovna moc společného, na druhý asi taky ne. Obě ta slova začínají na „I“, tím by se to mohlo vyčerpávat. A ono ne, někdy se ty souvislosti na nečekaných místech prostě objeví, když dojde k tomu správnému náhodnému spojení. Tím byl festival dokumentárních filmů v Jihlavě.

Touhy za půlí pouti

K výrazným vlastnostem písní Richarda Müllera vždy patřila zpěvákova připravenost v případě potřeby zastřít hlasem slova: mohou být zřetelná, ale zrovna tak neslyšná a jakoby schovaná. To když je třeba snesitelně uzpívat prostoduchý slogan, který se vymkl a zůstal nedotažen v polovičatosti.

Anthropoid: osvěta jaksepatří

Sledování nového britsko-českého snímku Anthropoid, který zpracovává přípravu na atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, samotné jeho provedení i následný boj o pravoslavný chrám svatých Cyrila a Metoděje, vystavuje tuzemského diváka jistému nepohodlí.

Allenův návrat do Café Casablanca

Ve velkém knižním rozhovoru s Ericem Laxem Hovory o filmu říká Woody Allen, že vždy vycházel z toho, že jeho diváci jsou chytřejší než on. Proto se nikdy nerozpakoval použít ve svých filmech učené, složité a inteligenci vyžadující narážky a vtipy, protože vždycky věřil, že je pochopí.

Dýchaj, dýchaj, Mordechaj

Spisovatel Norbert Frýd patří spíš k pozapomenutým než známým českým tvůrcům. Přitom je to škoda, protože jeho život kopíroval podivuhodně přesně život této země v určité výseči minulého století: v 30. letech psal písňové texty pro divadlo E. F. Buriana a byl redaktorem filmového studia Metro-Goldwyn-Mayer.

Obcování s pamětí

Jsou věci a umělecká díla, ke kterým netřeba nic dodávat. Hodně lidí se shodne na tom, že k takovým zdařilým kouskům patří western Sedm statečných. Ikonický, zásadní, výjimečný, originální, neopakovatelný – lze si k němu dosadit libovolný superlativ, protože jeho hodnocení je arbitrární, shodují se na něm všichni.

Masochismus je v Rusku realismus

Ještě víc než napínavý (pak dosti předvídatelný) děj se do popředí dostávají časté otázky, které si kriticky myslící menšina příslušníků onoho úžasného národa klade snad po celou jeho moderní historii. Proč to na Rusi dopadá všechno tak špatně? Proč si děláme ze života takové peklo?

Úskalí žánru

Karol Sidon se nedávno do zdejší literatury vrátil ceněným románem Kde lišky dávají dobrou noc (respektive prozatím dvěma úvodními díly ohlášené tetralogie). Učinil tak pod pseudonymem Chaim Cigan, pod nímž by se byl skrýval bůhvíjak dlouho, nebýt načapán jedním z kritiků. I přes odhalení, s nímž dle svých slov nepočítal tak brzy, u pseudonymu setrvává a vydává pod ním novinky.

Indiáni, gangsteři a kadeřnice

To nejlepší v televizi v roce 2015 přišlo nakonec. Druhá řada seriálu Fargo je, myslím, nade vším, co se letos vysílalo. Její hlavní autor Noah Hawley dokázal to, v čem spektakulárně pohořel scenárista Temného případu Nic Pizzolatto. Svůj loňský triumf nejenom zopakovat, ale přidat k němu ještě něco navíc.