Helena Koenigsmarková opouští po třiatřiceti letech post ředitelky Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Podařilo se jí dokončit novou stálou expozici, rekonstrukci hlavní budovy i výstavbu nového depozitáře. Mluvily jsme kromě jiného o neformálním spolku ředitelů světových uměleckoprůmyslových muzeí.
Sochař, pedagog a publicista Pavel Karous na sebe upozornil projektem Vetřelci a volavky, který dokumentuje výtvarné umění ve veřejném prostoru z období reálného socialismu. Aktuálními projevy vizuálního umění ve veřejném prostoru se od roku 2018 zabývá v pořadu Predátoři a plameňáci na TV Seznam. Je známým kritikem korporátního umění, přesto nyní zasedá v odborné porotě jednoho z nových developerských projektů.
Slovy norského historika a teoretika architektury Christiana Norberga-Schulze nám umělecké dílo jako imago mundi pomáhá „zabydlet se“ v určitém prostředí. V našem prostoru se však relevantní diskusi o umění ve veřejném prostředí nějak stále nedaří rozpoutat. Celkem v tichosti pak vznikají díla velmi diskutabilní. Takovým je třeba Hrachovina, jež na brněnském Mendlově náměstí vznikla podle návrhu Jaromíra Garguláka. Čtverec se 16 stélami v podobě klíčků, na jejichž vrcholu se lesknou hrášky odkazující na slavné Mendlovy objevy.
Sto let republiky v designu a architektuře. Josip Plečnik: úpravy Pražského hradu, 1921–1934 Roku 1920 byl slovinský architekt vládou ČSR ustanoven architektem Pražského hradu. Až do roku 1934 pak spolu se svým žákem Ottou Rothmayerem intenzivně pracoval na úpravách Pražského hradu. Na raných Plečnikových pracích je zřetelný vliv vídeňské Wagnerovy školy. Secesní tvarosloví však brzy opustil a začal využívat jednoduché monumentalizující výrazové prostředky ovlivněné antikou a ranou italskou renesancí.
S Janem Čapkem, držitelem titulu designér roku ze soutěže Czech Grand Design, o postavení designéra i o jeho environmentální zodpovědnosti. Designblok letos slaví 20. výročí. Co jste dělal v době jeho vzniku? V roce 1998 jsem byl v prvním ročníku v Ústí nad Labem na porcelánu. Vytvářel jsem tehdy takové UFO talíře, které měly dno do špičky a stály na kovových nožičkách na imbusové šrouby. Talíř tak bylo možné různě naklánět, aby se vám do něj nikdo nedíval. Zkoumal jsem hranice možností kombinování porcelánu s dalšími materiály a jednou z krásných variant je právě porcelán s leštěným hliníkem.
Na stém kilometru mezi Prahou a Brnem se v tichosti zrodila zázračná instituce. V Humpolci, v samém srdci Vysočiny, se bývalá továrna na sukno proměnila v zónu pro současné umění nazvanou 8smička. Architekt Luděk Rýzner vytvořil galerijní prostory odpovídající nejmodernějším nárokům, které nepostrádají velmi sofistikované ani hravé detaily.
Původem brněnská firma na výrobu nábytku, dodávky interiérů a svítidel U1 se před časem rozhodla expandovat do Prahy. Potřebovala proto nepřehlédnutelný showroom. Volba padla na smíchovskou administrativní budovu, jež vznikla podle projektu ateliéru Qarta Architektura.
Česká komora architektů vyhlásila třetí ročník České ceny za architekturu. Tentokrát se o titul ucházelo 145 děl, z nichž nyní mezinárodní odborná porota vybrala 33 užších nominací.
Věž bývalé vodárny v pražské ulici Na Výšinách z roku 1888 se dočkala kompletní rekonstrukce podle návrhu ateliéru Petr Hájek architekti. Ve své původní podobě se do dnešních dnů dochovala pouze vodárenská věž, která je od roku 1992 památkově chráněná.
V širším centru Bratislavy, v lokalitě stojící až donedávna zcela mimo zájem developerů, se podařilo zrealizovat ukázkovou konverzi chátrající industriální budovy. Objekt Mlynica byl jako součást areálu Ľahkých stavebných hmôt postaven v 60. letech minulého století. Až do roku 1992 se v něm vyráběly tvárnice, desky a panely z pórobetonu.
Jeden z nejpůvabnějších rekreačních objektů, jaké jsem dosud měla možnost navštívit, stojí v drsné krajině Českého středohoří. S minimálními náklady a maximálním využitím místních materiálových i lidských zdrojů zde byla do torza obvodových zdí bývalé stodoly vestavěna jednoduchá dřevostavba.
Poslední a zároveň nejmenší realizací renomovaného ateliéru Pelčák a partner je kaple sv. Vendelína v Oseku nad Bečvou. Momentálně se uchází o Českou cenu za architekturu a do svého výběru třiceti staveb ji zařadila i Marcela Steinbachová, editorka poslední ročenky architektury.
Ve třetím ročníku České ceny za architekturu soutěží 145 děl. Mezinárodní odborná porota z nich nyní vybere užší okruh nominovaných, kteří budou vyhlášeni 31. května. Jména finalistů a držitele hlavní ceny budou známa 19. listopadu. Do soutěžní přehlídky České komory architektů se mohla přihlásit díla realizovaná na území České republiky mezi lety 2013 a 2017.
Krásná a charismatická Dagmar Štěpánová studovala architekturu na ČVUT a řídila se prý rčením profesora Jana Bočana, jenž vedl jeden z ateliérů, že vysoká škola není žádný rychlokurz – včetně stáže v USA studiem strávila deset let. Tři roky po škole nastoupila k Báře Škorpilové do ateliéru Mimolimit, což ji přivedlo k interiérům. Zůstala šest let a v roce 2012 s kamarádkami založila studio Inconginto
Pracujeme tak, aby pod značkou Stempel & Tesař vznikaly krásné, elegantní a originální stavby, které svým uživatelům dokonale slouží do posledního detailu, říkají architekti. Neotřelý a neokázalý dům pro celoroční bydlení mimo Prahu žádali investoři ve chvíli, kdy přišli do architektonické kanceláře Stempel & Tesař.
Vídeňský architekt a urbanista Camillo Sitte, autor zásadního spisu Stavba měst podle uměleckých zásad, ovlivnil urbanistickou podobu řady českých měst (ostatně jeho otec Franz pocházel z Čech). Mezi ně patří Děčín, Liberec, Teplice, Olomouc či Brno a především pak Ostrava. Pro severomoravskou metropoli Sitte vytvořil na konci 19. století koncepci několika čtvrtí (Mariánské Hory, Moravská Ostrava), ale jeho rukopis je patrný hlavně v Přívozu.
Víte, odkud pochází Jägrovo prádlo neboli „jégrovky“? Z jednoho z nejkrásnějších koutů naší republiky označovaného jako brána do Českého Švýcarska. Z Krásné Lípy, před válkou bohatého textilní města, kde dodnes najdete úžasné vily včetně funkcionalistických staveb s prvními pásovými okny použitými na našem území i romantické památky připomínající úspěšné průmyslníky 19. století.
V posledních letech se objevuje řada pozoruhodných architektonických počinů v malých městech. Po bok zázračné Litomyšle se postupně postavily Líbeznice nebo Dolní Břežany. Za pozornost však stojí také vývoj Úsilné u Českých Budějovic či Trojanovic v Beskydech. Za těmito zázraky stojí schopní starostové, dobré zastupitelstvo a pozornost místních obyvatel.
V jednom z meandrů Vltavy na trati Praha–Drážďany založil v roce 1872 Pražský spolek železných hutí výrobní areál Drátovny a Šroubárny. Z jedné strany je obklopen skalnatými útvary nad řekou, z druhé městečkem s barokním kostelem Libčice nad Vltavou. Libčický industriální park v následujících letech patřil k významným strojírenským centrům naší země.
Souznění architekta s investorem vedlo k odvážným experimentům a improvizacím, jejichž výsledkem je administrativně-správní budova společnosti, jež distribuuje a vyrábí betonové směsi. Její spolumajitel se s architektem Davidem Krausem seznámil v roli dodavatele při realizaci jiné stavby a na základě vzájemného porozumění jej oslovil při stavbě sídla své firmy.
Systém výstavby Shell & Core, kdy jsou nemovitosti nabízeny bez finálních úprav interiéru, je stále oblíbenější, a to nejen u nebytových prostor, ale i u výstavby domů a bytů pro běžné bydlení. Tímto způsobem byla provedena i rekonstrukce secesního domu v Praze na Letné, v němž si menší byt zakoupil mladý pár. Konkrétním představám klienta pak byt přizpůsobilo architektonické studio SMLXL, které tvoří Klára Valová a Eva Mohylová. „Nepraktické dispozice, neodborné úpravy a předčasné zásahy developerů, to vše vašim interiérům rozhodně neprospívá. Přijďte za námi dříve, než bude pozdě, rádi vám pomůžeme!“ vybízejí architektky na svých internetových stránkách. Doporučují, aby je zájemci navštívili ve fázi klientských změn, a slibují řešení od stavebních úprav po nábytek včetně autorského dozoru po celou dobu realizace a prověřených dodavatelů.
Divadelní klub ve sklepních prostorech Kolowratského paláce na Ovocném trhu v Praze se dočkal rekonstrukce, pod kterou je podepsán ateliér SAD ve spolupráci s investory, rodinou Kolowrat-Krakowských. Architektům se podařilo zachovat určitou míru autentické omšelosti a skrze moderní prvky rozehrát témata odkazující k životu slavného automobilového závodníka a filmového magnáta.
Příkrý severní svah v historické části Všenor býval zahradou prvorepublikové vily. Po majetkovém oddělení na něm zůstal jen novobarokní altán s kruhovým schodištěm. Kouzlo pozemku s bujnou vegetací převážilo nad obavami z jeho špatné orientace a složité morfologie. Odvážní investoři jej koupili a oslovili špičkové architekty Jána Stempla a Jana Jakuba Tesaře, kteří kromě práce ve vlastní architektonické kanceláři vyučují na Fakultě architektury ČVUT v Praze a věnují se publikační činnosti. Stojí mimo jiné za dvoudílným bestsellerem 99 domů, jenž mapuje nejlepší rodinné domy postavené v uplynulých šesti letech v České republice.
Stavět a zařizovat domy lze i bez architektů. Ostatně většinová výstavba je toho nejlepším důkazem. Málokdy je ale výsledkem dům opravdu dobrý. Třeba takový, který by dokázal vytěžit maximum z malé parcely, zároveň působil elegantně až étericky a v interiéru si vystačil s prostými materiály, jimž patřičnou noblesu vtiskne dokonalé zpracování detailu.
Venkovnímu bruslení poslední zimy moc nepřejí, a tak se skupina soukromých investorů rozhodla vybudovat v Praze-Strašnicích nový zimní stadion se dvěma ledovými plochami. Během deseti měsíců získali stavební povolení (což je s ohledem na stav výstavby v metropoli považováno za malý zázrak) a do roka od poklepání na základní kámen byl stadion otevřen.
Na základě předchozí spolupráce na svém pražském bytě oslovil investor architektku Lenku Míkovou a ukázal jí rozpadající se chalupu se stodolou uprostřed kouzelné jihočeské louky. Loni na jaře byla po čtyřech letech dokončena rekonstrukce a rodina nyní na venkově tráví mnohem více času, než původně plánovala.
Qarta je velkou architektonickou kanceláří, kde přes dvacet lidí pracuje na desítkách projektů zároveň. Některé se na chvíli zastaví, jiné naopak znovu ožívají. Projekty jsou různé velikosti – od celých budov po drobnější interiéry, a to včetně designu vybavení. Z téhož ateliéru pochází architektonické řešení kreativního prostoru SmetanaQ i restaurace nedaleko pražského Masarykova nádraží nazvané La Bottega Linka. Oba prostory se veřejnosti otevřely před rokem a oba mají podobnou atmosféru.
Organická stavba, která svým půdorysem evokuje tvar srdce, vyrostla na okraji nesourodého satelitu Havlíčkova Brodu. Když člověk přijíždí, nic mimořádného by v místě nečekal. Srdcový dům si však na svažité koncové parcele vytváří vlastní svět, aniž navenek vystupuje arogantně.
V rámci celkové regenerace vyrostlo na českobudějovickém sídlišti Máj z 80. let dvacátého století také komunitní centrum. Spolu s poštou, spořitelnou a plánovanými multifunkčními budovami tvoří místní centrum s tržištěm. Architekti z bratislavského studia SLLA Architects stavbu pojali jako živoucí otevřenou strukturu.
Přemýšlela jsem, jaký dům či interiér se nejlépe hodí pro vánoční čas. Volba nakonec padla na showroom designérky šperků Janji Prokić, jenž byl nedávno otevřen na Uhelném trhu v Praze – v raně barokním domě, který se prý původně jmenoval U Vlčího hrdla a postavil si ho hlavní alchymista Rudolfa II., což k tajemné Janje sedí. Narodila se v srbském Bělehradě a od devíti let žije v Praze.
