Na celkovém pojetí objektu je patrné, že architektům je svět kulturních akcí s důrazem na film velmi blízký.

Kino nekino

Na celkovém pojetí objektu je patrné, že architektům je svět kulturních akcí s důrazem na film velmi blízký.
Kino nekino

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Ve třetím ročníku České ceny za architekturu soutěží 145 děl. Mezinárodní odborná porota z nich nyní vybere užší okruh nominovaných, kteří budou vyhlášeni 31. května. Jména finalistů a držitele hlavní ceny budou známa 19. listopadu. Do soutěžní přehlídky České komory architektů se mohla přihlásit díla realizovaná na území České republiky mezi lety 2013 a 2017. Oproti prvním dvěma ročníkům vzrostl počet projektů dokončených teprve v předchozím roce – letos jsou téměř dvě třetiny realizací z roku 2017. Novostavby převládají nad rekonstrukcemi a patří jim rovněž přibližně dvě třetiny z přihlášených projektů. Polovinu přihlášených děl tvoří rodinné a bytové domy, rezidenční komplexy, chaty i chalupy. Pouhé dvě stavby přihlášené do letošního ročníku přehlídky vzešly z architektonické soutěže s potvrzením regulérnosti od České komory architektů. Jednou z nich je přestavba kina na multifunkční kulturní zařízení v Plané.

Objekt původního kina, stojící v městské památkové zóně, byl postaven v letech 1958–1959 v rámci akce Z a během let prošel mnoha úpravami. „Nové dispoziční řešení nahlíží na objekt jako na soustavu samostatných, na sobě nezávislých, avšak propojitelných provozů a zároveň se snaží zachovat výraznou osovost charakterizující celou budovu. Kinosál s fixní elevací nahradily navzájem slučitelné dva sály s podlahou v jedné výškové úrovni. Na hlavní vstupní prostory z náměstí navazuje foyer, v jehož prostorách se vedle všech nutných servisních místností našel prostor i pro kavárnu a šatnu. S foyer přímo sousedí menší sál, tzv. black box, s kapacitou minimálně 30 míst k sezení, který umožňuje propojení s kavárnou nebo hlavním sálem. Velikostí, technologiemi i provozní vazbou na servisní křídlo skladů a šaten pro účinkující je velký sál centrem kulturních možností,“ vysvětluje architektka Simona Ledvinková z kanceláře XTOPIX architekti, s. r. o. Sál je vybaven elevovatelnou podlahou a technickým balkonem. Díky novým francouzským oknům získal přirozené osvětlení a propojení s venkovním dvorem. Výškový rozdíl sálu a terénu je řešen terasou a schodištěm, jež vytváří pomyslný amfiteátr určený k venkovním akcím. Směrem do náměstí je objekt otevřen zvětšenými okenními otvory a fasádu s původním členěním i profilací říms zdobí zrestaurované původní sgrafito krasojezdkyně. Duch doby je akcentován i dalšími detaily – například retro svítidly včetně oblíbených „bruselských mís“. Na celkovém pojetí objektu je patrné, že architektům je svět kulturních akcí s důrazem na film velmi blízký.

Skleněná plastika v salónku je vytvořena z původních světel kina. - Foto: archiv
Zvětšenými okenními otvory a obnoveným závětřím se otvírá směrem do náměstí a stává se „výkladní skříní“ objektu. - Foto: archiv

 

12. května 2018