Kotelna v Libčicích

Kotelna v Libčicích

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

V jednom z meandrů Vltavy na trati Praha–Drážďany založil v roce 1872 Pražský spolek železných hutí výrobní areál Drátovny a Šroubárny. Z jedné strany je obklopen skalnatými útvary nad řekou, z druhé městečkem s barokním kostelem Libčice nad Vltavou. Libčický industriální park v následujících letech patřil k významným strojírenským centrům naší země. Do poloviny 90. let podnik zaměstnával přes 1600 lidí, tedy polovinu obyvatelstva Libčic. Okolo roku 1995 se však počet zaměstnanců snížil na šedesát a podnik začal rychle chátrat, což se projevilo i v životě obce.

Prostor restaurace je otevřen do krovů a doplněn novou dřevěnou galerií se dvěma hmotami domků – jeden slouží jako zázemí personálu a druhý jako salonek. - Foto: BoysPlayNice

Zastupitelstvo města hledalo způsob, jak zachránit půvabnou industriální architekturu. Jeden ze zastupitelů pozval na konzultaci architekta Patrika Hoffmana. Ten se do místa zamiloval a navrhl plán uměleckoprůmyslového areálu, kde by se žilo i pracovalo a zároveň by plnil i rekreační funkce. Pro projekt sehnal investora, který se ale bohužel nedohodl s majitelem areálu. Navíc přišla ekonomická krize, a tak se Patrik Hoffman rozhodl rozjet sám iniciační projekt v podobě rekonstrukce Uhelného mlýna. Realizace bodovala v mnoha prestižních architektonických soutěžích.

foto - BoysPlayNice

Když jsem v roce 2013 místo navštívila, byla jsem uchvácena. Přesto však vyprávění o pokračování projektu znělo jako neuskutečnitelný sen. Nevěřila jsem, že se do neutěšeného industriálního areálu podaří přilákat další nadšence či návštěvníky výstav. Ale podařilo se. Obdiv k industriálu se stal součástí mainstreamu a příklady míst, jako jsou Líbeznice či pražský Karlín, Holešovice nebo Vršovice, ukázaly, že mezi izolovanou umělou satelitní výstavbou a centrem města ještě leží pás opomíjené pražské periferie. V Uhelném mlýně dnes funguje galerie Arto.to, které se daří začleňovat do života obce a na vernisáže se sem jezdí bez problémů i zdaleka, neboť linky předměstských vlaků byly posíleny.

foto - BoysPlayNice

Na konci minulého roku byla dokončena rekonstrukce sousedního objektu Kotelny. Jde o fascinující chrámový prostor s ikonickým komínem opásaným vodojemem. Patrik Hoffman pro rehabilitaci stavby zvolil stejnou strategii jako v případě Uhelného mlýna. Očištěné cihelné zdi v exteriéru i interiéru jsou záplatovány cihlami ze zbořeného přístavku. V restauraci uvnitř objektu jsou nahrubo omítnuté stěny. Veškeré původní prvky jsou vystaveny na odiv – původní dřevěný krov a kovové vazníky, nové hliníkové výplně oken a dveří jsou vsazeny za původní ocelové rámy. Toalety, technologie a další vestavby mají podobu vložených, vizuálně i konstrukčně nezávislých boxů.

foto - BoysPlayNice

Magický systém kouřovodu v suterénu byl zatím jen vyčištěn a prosvětlen skleněnými okny v podlaze. Kotelna se skládá ze dvou částí. Starší severní část s dřevěným krovem byla postavena kolem roku 1880. V důsledku dynamického rozvoje byla kolem roku 1924 rozšířena o novou a vyšší jižní část. Dnes patří severní část restauraci a v jižní části vznikl velkolepý prostor pro pořádání společenských akcí. Fotografové Jakub Skokan a Martin Tůma, vystupující pod jménem BoysPlayNice, přerod Kotelny zdokumentovali pozoruhodným způsobem. Popisují prostor stavby od prvního dojmu s průčelím objektu po jeho skrytá zákoutí. Sledují citlivé momenty konfrontace starého a nového, výměnu materiálů a jednotlivých prvků stavby. Odkazují se k manželům Becherovým, kteří v 70. letech 20. století dokumentovali opuštěné industriální objekty v Německu. Místa se silným geniem loci bez momentálního využití. Jejich fotografie pomohly definovat důležitost míst v kulturním dědictví země.

foto - BoysPlayNice

V Libčicích prochází proměnou celý areál. V blízkosti obou zrekonstruovaných objektů vznikly jasně definované mlatové cesty doplněné zelení. V opuštěných výrobních halách dnes najdeme například výrobu sportovních člunů nebo kvalitního autorského nábytku. Momentálně areál láká k návštěvě skrze výstavu Petry Novákové Ondreičkové Centrum v periferii v galerii Art.to v Uhelném mlýně. Autorka představuje kartonové objekty, obrazy z prořezávané lepenky, zjednodušené záznamy nekonkrétních architektur, segmenty z blízka i z odstupu nahlížených vyprázdněných a opuštěných sídelních struktur.

31. března 2018