V říjnu 1971 se v rozvalinách antické Persepole sešla velmi vybraná společnost: králové, princové a emíři reprezentující 27 monarchií, prezidenti a viceprezidenti dalších desítek států. Byli mezi nimi i Ludvík Svoboda a Josip Broz Tito. Bylo zde pro ně připraveno luxusní stanové městečko, stoly přetékaly lahůdkami. Jedla se křepelčí vajíčka plněná kaspickým kaviárem, račí ocásky, pečené jehněčí s lanýži a pávi nadívaní foie gras, pilo se šampaňské a koňak značky Princ Evžen.
Politika dávno není soubojem mezi levicí a pravicí, jak by mohly vyprávět dříve dominantní strany ČSSD a ODS. Lidé se mají dobře a otázky, jestli raději posílit ekonomickou svobodu, aby rychleji rostlo hospodářství, anebo víc přerozdělovat vydělané peníze, už nikoho nevzrušují. O co se tedy vedou politické bitvy? Jako kdyby rozhodovalo podivné slovo identita, které se používá skoro na všechno.
Na olomouckém nádraží vždy zkontroluju, jestli tlupě rozjásaných Hanáků nedošly bochte, které tam jedna folklorní bytost rozdává chase, zatímco jiná ze džbánu rozlévá asi pivo, což je víc hanácké než víno. Nejvíce hanácká je ale slivovice. Ženci mávají nebezpečně nad hlavou kosami, takže už jsou asi napití a v další fázi začnou padat začepené hlavy žen. Na to nádražní sgrafito olomouckého Němce Wilhelma Zlamala, který nebyl odsunut, protože měl českou ženu, hledím, co jsem na světě.
Po pádu Berlínské zdi se zdálo, že socialismus byl definitivně odsunut na smetiště dějin, a to celosvětově. To slovo bylo zdiskreditované nejen ve východní Evropě, v zemích, jež se oficiálně za socialistické prohlašovaly. Ztratilo přitažlivost i v rozvojovém světě. Sovětský blok, jenž se nabízel mnoha těmto zemím jako spojenec a dodavatel vojenské i hospodářské pomoci, najednou neexistoval a s ním splaskl i socialismus jako alternativa. V západním světě byli tou dobou u moci Bush, Thatcherová a Kohl, kteří nelenili a ideologický rozměr pádu komunismu zdůrazňovali.
„Ve jménu Božím sděluji všem statečným muslimům světa, že autor Satanských veršů, textu sepsaného a vydaného proti islámu, prorokovi islámu a koránu, spolu se všemi vydavateli a nakladateli, kteří vědí o jeho obsahu, jsou odsouzeni k smrti. Volám všechny odvážné muslimy, ať jsou ve světě kdekoli, aby je bez prodlení zabili, aby se už nikdo více neodvážel urážet svatou víru muslimů. Kdokoli při této činnosti zemře, bude z vůle Boží mučedníkem. Kéž je s vámi mír a požehnání Alláhovo. Ruholláh al-Musáví al-Chomejní.“
Několik měsíců před vypuknutím aféry kolem firmy Huawei přišel francouzský deník Le Monde s ohromujícím odhalením: Číňané měli pět let každý den vysávat data z počítačů v sídle Africké unie v etiopské Addis Abebě. Monumentální komplex Čína stavěla a dodávala i veškeré IT vybavení a odborníky na kyberbezpečnost. Tato legrace Čínu stála 200 milionů dolarů a bylo bláhové si myslet, že si je na ničem nevybere. Dar Africe, humanitární štěnice.
Za dva roky Německo s definitivní platností vypne poslední reaktory, to víme už od zemětřesení ve Fukušimě z roku 2011. Máme i větší povědomí o riziku blackoutů, které s nárůstem podílu obnovitelných zdrojů také roste. Minulý měsíc ale do této rovnice, na jejímž konci musí být stabilita sítí, vstoupila další neznámá. Uhelná komise povolaná kancléřkou Merkelovou předložila plán-doporučení, které je pandánem odchodu z atomu.
Whisky je nápoj distingovaných gentlemanů a vznešených dam. Kdo by se k nim nechtěl přidat. Kde ale začít? Následující řádky mohou napovědět.
Pravděpodobně je to nejoriginálnější a nejelegantnější památník jednomu muži v téhle zemi, možná v Evropě. Čistá skleněná vitrína, soustava ploch a kovových linií, geometrie světla, prostá průsvitná kostka nad městem, ve dne bílá, v noci svítící zevnitř elektrickými lampami. Vejdete dovnitř a je to napůl tovární hala bez strojů, napůl ordinace hygienické medicíny nebo také funkcionalistický sál krematoria, zásvětní místnost nějakého moderního, přitom archaického kultu.
Na člověka připojeného k sociální síti, zvlášť pokud ho zajímá politika, jako kdyby doléhal celý svět, bez ohledu na faktickou vzdálenost je všechno blízko, všechno se ho týká. V Austrálii někdo vedl do rádia blbé řeči! Studenti malé soukromé univerzity v USA někomu upřeli svobodu projevu! Imám z Kyrgyzstánu má vskutku skandální názory! Z těch fragmentů se skládá obraz „světa na míru“ právě pro něj, dost často je to svět směřující k takové či onaké katastrofě. Možná ale to nejdůležitější se odehrává tak blízko, jak je to jenom možné. Prostředí virtuálního světa si jeho samotného nějak přizpůsobuje.
Žluté vesty zasahují také v českém zdravotnictví. K pouličním protestům ve Francii přirovnává právník Ondřej Dostál akci osmačtyřiceti senátorů, kteří podali stížnost k Ústavnímu soudu a stejně jako francouzští demonstranti vyděsili vládní politiky. „Stížnost je natolik zásadní, že může zbořit celý zdravotnický systém,“ varuje ministr Adam Vojtěch (ANO). Pokud dá Ústavní soud senátorům za pravdu, budou zrušeny veškeré regulace, podle kterých se každoročně rozděluje 300 zdravotnických miliard.
Divadlo Komedie v Praze, únor 2019: hra norského klasika Henrika Ibsena Nepřítel lidu (1882) o lékaři na malém městě, který marně bojuje s místním podnikatelem. Je to adaptace hry na „divokou ekoteroristickou jízdu“, která „nahlíží limity současné liberální demokracie i v ní obsažené fašistické tendence“, jak čteme na stránkách Městských divadel pražských.
Tento časopis vychází ve čtvrtek 14. února, takže kdyby se dostal do ruky Miroslavu Zikmundovi ve Zlíně, už ho nepřekvapí, že se tam na něho něco chystá, i na Valašsku se tomu už možná říká „surprise party“. Oslavu stovky už totiž bude mít za sebou. Ta byla však tak tajná, že mi k ní minulý týden v pátek nechtěli moc říct ani její organizátoři, zlínský spisovatel a právník Josef Holcman a ředitel Muzea jihovýchodní Moravy, mimochodem možná nejhezčího v zemi, Pavel Hrubec.
Trnava, Zvolen, Trenčín, Žilina a Prešov. Dnes to vypadá jen jako seznam slovenských měst, před sto lety to však byla centra krvavých bojů mezi vojáky sotva narozeného československého státu a vojsky maďarskými. Krvavá, nikdy nevyhlášená válka s Maďarskem si za pár měsíců vyžádala skoro tři tisíce padlých a stejný počet raněných Čechoslováků. Zatímco podobu státu na mapě si českoslovenští představitelé vyjednali diplomaticky na mezinárodní scéně, praxe byla jiná.
Ostrov pokrytý džunglí byl po celá staletí na okraji zájmu místních sultánů a rádžů. Na místě dnešní megalopole rostl divoký tropický les. Na pobřeží se uchytil drobný nárůdek rybářů, kteří si občas přilepšili nějakým tím pirátským útokem na neopatrnou loď. O připojení ostrova se sporadicky pokoušel nějaký sousední vladař. Z té doby se zachovala jedna slavná památka, pískovcový kámen (Singapore Stone) pokrytý neznámým písmem. Dnes se ani neví, zda zachycený text je psán sanskrtem, nebo starou javánštinou.
Sicílie svým tvarem připomíná naklepanou kotletu, která je v létě hozená na pánev se žhavým olejem. V jejím těžišti, asi tedy uprostřed ostrova, leží pitoreskní městečko Piazza Armerina a kousek za ním, ve vyprahlém údolí, v němž cvrkot cikád zní do chvění listů cypřišů, stála kdysi luxusní vila. Na cedulích, které k ní ukazují, je napsáno Villa Romana del Casale.
Jak vypadá dokonalá dovolená? Co takhle ležet na karibské pláži, zatímco světoví šéfkuchaři vám připravují vybrané lahůdky a kolem vás korzují top modelky? K tomu všemu večer můžete zajít na rockový koncert a na noc je pro vás připraveno ubytování v koloniální vile. Zařídit tento sen slibovali organizátoři festivalu Fyre. Tisíce mladých lidí se sjely na bahamský ostrov Great Exuma s vidinou nejlepšího mejdanu v životě.
Těžko se najde jiný politik, jehož chování tak vystihuje slavná glosa „Zdroje tu jsou“. Andrej Babiš věnuje celou politickou kariéru pátrání po zdrojích a využívá k tomu veškerý důmysl velkopodnikatele, který je zvyklý shánět peníze na odvážné investiční projekty. Odhalování nových a nových zdrojů je nezbytné, aby aspoň částečně splnil takřka neomezené sliby, díky kterým se dostal až na místo premiéra. Teď se zdá, že poprvé narazil na hranici možného.
Je mnoho věcí, na které jsme si zvykli tak, že už o nich ani neuvažujeme, a přesto za sebou mívají pozoruhodnou staletou historii. Je to třeba čiré sklo, asfalt, hliník či úplně obyčejný led. Na něm v době před vynálezem ledničky záviseli řezníci, pivovarníci a vlastně všichni lidé, kteří celý rok chtěli jíst maso.
Už starověké státy vybíraly poplatky a daně. Bez příjmů se neobejde žádný režim, ať už je to absolutní monarchie se Synem Slunce sedícím na zlatém trůně, nebo oligarchie benátských kupců. Podstatnou otázkou vždy bylo, co zdanit a jakým způsobem.
Na jaře roku 1990 jsem se ocitl v bavorském klášteře Rohr na setkání mládeže, které tam léta organizoval opat Opasek, do roku 1989 z pochopitelných důvodů jen pro mládež exilovou. Bylo to první setkání po Listopadu, mládež už tam nebyla tedy jenom exilová, zato dosti undergroundová, takže jsme se tam za klášterní peníze po večerech opíjeli, proto jsem se raději po dvou dnech ráno vytratil a jel s pár markami v kapse obhlížet krajinu.
Minulý rok američtí středoškolští matematici slavili nesporný úspěch. Tým USA vyhrál mezinárodní matematickou olympiádu potřetí za čtyři roky. Narušili tak dlouhodobou dominanci Číny, jejíž tým mezi lety 1989 a 2014 získal 19 titulů. Čtyři roky od té doby jsou pro Čínu nejdelším obdobím bez výhry právě od roku 1989. (V roce 2017 zvítězila Jižní Korea.)
Už za čtyři měsíce bude vyřazena z provozu Evropská unie. Nezničí ji vnější nepřítel, rozpadne se zevnitř v důsledku květnových voleb do Evropského parlamentu. Takový je smysl varování třiceti evropských spisovatelů a filozofů z minulých dní. Eurovolby před pěti lety vyhrál ve Velké Británii odpůrce jednotné Evropy Nigel Farage a výsledkem byl brexit. Teď v řadě dalších zemí zvítězí Farageovi nástupci a záhy se brexitová epidemie rozšíří po celém kontinentu. Co se začalo stavět po válce, skončí v troskách.
Měli rozjeté kariéry, často ve vysokých státních pozicích, jenže poté nastal zlom. Přišlo stíhání kvůli obvinění ze závažných korupčních kauz, v jednom případě se objevilo nařčení z pedofilie. Až po mnoha letech zazněly osvobozující rozsudky. Oběti však musely prožít řadu let pod tlakem vyšetřování policie, části médií a především celé veřejnosti. Dodnes se tito lidé vyrovnávají s kariérními, zdravotními i sociálními následky, které je budou často provázet až do konce života.
Na počátku byla dioda, elektrotechnická součástka se dvěma elektrodami, katodou a anodou. Zapojíme-li ji do obvodu jedním směrem, proud hladce prochází, kdežto v opačném směru je téměř nevodivá.
Dva muži velice rozdílného věku se chvíli koukali jeden druhému do očí a miliony lidí nejen v Americe kvůli tomu dostaly kolektivní hysterák, pro některé z nich to mělo i vážné praktické důsledky. Příběh údajné konfrontace studentů katolické školy v Covingtonu s indiánským aktivistou Nathanem Phillipsem je typická story časů, v nichž se publikum i tvůrci veřejného mínění dostávají do cyklu permanentního pobouření, reflexivních útoků a obrany na sociálních sítích.
Nedávné zavedení nové emisní normy WLTP a neutuchající masivní tlak na další snižování emisí nutí automobilky do výroby vozů, po kterých zákazníci zrovna netouží. Budou elektromobily spasiteli, nebo hrobníky automobilového průmyslu?
Je to dostatečně děsivé, aby z toho měl člověk hrozný pocit i teď, když je ta možnost nejspíš zcela vyloučená. Probudit se v hrobě, ve vlastní rakvi! Otevřít oči do tmy a uvědomit si strašnou skutečnost. Ach, běda! Pravděpodobně by člověk v takové situaci vyřkl něco horšího: Pohřbili mě zaživa! Zemru děsivou smrtí znovu, nyní již doopravdy, a nikdo se o tom nedozví! Snad až po letech vykopou můj hrob, naleznou podivně zkroucenou mrtvolu se stopami hrozného zápasu. Možná si toho všimnou, ale mně už to nebude nic platné. Ach, může být něco strašlivějšího?
V moderním polarizovaném světě, kdy se z televize a internetu valí neustálý příliv názorů a informací, se člověku až uleví, když ho přeruší vlezlá reklama, jejímž úkolem je něco mu vnutit. Jenže politika začíná čím dál víc pronikat i do světa marketingu. Posledním příkladem je ani ne dvouminutový spot od firmy Gillette, o kterém od jeho uveřejnění 13. ledna bylo napsáno mnoho slov, natočeno několik hodiny videí a stal se novou frontou v neustálých kulturních válkách.
Když vojáci Rudé armády přišli 27. ledna 1945 (Mezinárodní den obětí holocaustu) do vyklizeného tábora Birkenau-Auschwitz, byl Bełżec už zase zapomenutá díra v hlubinách „krvavé země“ na hranici sovětského záboru východního Polska, ze kterého se stala sovětská západní Ukrajina. Trvalo pak několik desetiletí, než se jméno Bełżec dostalo do povědomí jako jedno z těch hrozných míst.
