Martin Weiss - komentátor ECHO24.cz

/

Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).

Články autora

Až příliš osobité stavby socialismu

Vynořila se nám speciální kategorie ohrožených budov: významné stavby socialismu. Tím nemáme na mysli přehrady vltavské kaskády nebo nějakou elektrárnu s nejvyšším komínem v republice. Ani unikátní a možná unikátně bizarní, ale celkem vzácné budovy ve stylu čisté sorely z 50. let. Máme na mysli stavby ve stylu moderním z doby pozdější, z 60. až 80. let. Byť se za zachování některých z nich postavil i Klub Za starou Prahu, v rámci snahy o ochranu památek se jedná o velmi specifickou kategorii.

Přátelé, nepřátelé a Miloš Zeman

Poslední dny kariéry Miloše Zemana probíhají neslavně. V médiích běží na pokračování groteskní příběh stanu z Kanceláře prezidenta republiky, který si její vedoucí Vratislav Mynář vypůjčil ke svému lyžařskému vleku. Vláda zrušila územní uzávěry pro kanál Dunaj–Odra–Labe a těžko říct, co je, respektive by bylo potupnější – že odpískala Zemanův vysněný projekt teď, když je ještě v úřadě, anebo kdyby počkala na první den po skončení jeho mandátu.

Demografický digest

V roce 2021 zemřelo v Kanadě, která má 38 milionů obyvatel, deset tisíc lidí asistovanou sebevraždou. Nová pravidla – otevření této procedury teenagerům a duševně nemocným a podobně – toto číslo jistě zvýší. Oděvní firma La Maison Simons loni v říjnu zveřejnila reklamní video oslavující dobrovolnou sebevraždu jisté sedmatřicetileté ženy. Představitel firmy reklamu prezentoval jako příspěvek značky k tomu, „abychom budovali taková společenství, v jakých chceme žít zítra a odkázat je našim dětem“. Reakce na sociálních sítích byla negativní a firma video stáhla, ale vidíte z toho, kde se nachází elitní uvažování. New York Times přinesly minulý týden reportáž o sedmatřicetiletém profesorovi ekonomie na Yaleově univerzitě Yusukem Naritovi

Generál bez komunikačních dovedností

Válka na Ukrajině staví naše vládní a vojenské činitele před nejednoduchou podvojnou úlohu. Musí přesvědčovat veřejnost, že je v našem zájmu co nejvíce podporovat Ukrajinu – aby se válka nepřiblížila k nám. Ale zároveň musí ujišťovat, že se k nám zatím válka nepřenesla. Což mimo jiné znamená, že u nás ještě funguje demokracie se vším, co k tomu patří. Včetně svobody projevu a omezení státní moci dané ústavními mechanismy.

Politický boj o umělou inteligenci

Bruno Maçães se málokdy mýlí tak, jako když napsal minulý týden na Twitteru, že „jestliže chápete web jako masivní encyklopedii, pak ChatGPT je její jednosvazkové shrnutí“. Sice pak pokračuje, že je „zjevně špatná“ a že inteligence, kterou chatu můžete přiznat, není jiná nebo vyšší než „inteligence webu nebo tištěné knihy“, ale omyl trvá. Maçães chatbot přeceňuje a podceňuje zároveň. Jako encyklopedii používáme určité výseky internetu, třeba Wikipedii, ale taky ho používáme ke spoustě jiných věcí. A jazykové modely nejsou encyklopedie.

Pitvy mediálních mrtvol

Nedávno jsme zde psali o zprávě o počínání amerických médií ve věci kontaktů amerického prezidenta Trumpa s Ruskem, kterou zveřejnil specializovaný časopis Columbia Journalism Review. Šlo o jakousi pitvu mediální mrtvoly, neboť z toho, o čem média náruživě psala, se mnohé nepotvrdilo – tělo zemřelo na následky úderů zasazených Muellerovým vyšetřováním, zprávou inspektora ministerstva spravedlnosti, obžalobami zvláštního vyšetřovatele Johna Durhama. Text byl pokusem zrekonstruovat a vydat počet z toho, jak to zavádějící zpravodajství vznikalo.

Nick Cave a nesamozřejmost konzervatismu

Časopis Quillette je jeden z těch, které před pár lety Bari Weissová zařadila do „intellectual dark web“, řady volně propojených hlasů, které skutečně spojuje jen to, že stojí proti stávající společenské ortodoxii. Věnuje se převážně politice a vědě. Takže když v něm jeho zakladatelka Claire Lehmannová zveřejní rozhovor s Nickem Cavem, můžete předpokládat, že je nesvedlo dohromady nic víc než to, že Cave měl v posledních letech nějaké konkrétní politické postoje – třeba proti woke kultuře a proti bojkotování Izraele – a že jsou oba Australané.

Jak se vyrábělo spiknutí

V Echu jsme sice o davovém šílenství, jemuž propadla americká média ohledně „spiknutí“ Donalda Trumpa s Ruskem, informovali dostatečně, ale dnes nemůžeme pominout text, jenž v této příšerné epizodě představuje významný milník. Americký časopis Columbia Journalism Review je jakýmsi průběžným pomníkem vlastní důležitosti, jejž si americká novinářská profese buduje. S velkou vážností probírá pravidla a problémy žurnalistické profese. Můžete si ho představit jako jakési Otázky Václava Moravce věnované americkým médiím. Tento orgán nyní přinesl dlouhý rozbor zpravodajství o tzv. Russiagate.

Opatrně se zcivilněním prezidentského úřadu. Forma je někdy obsah

Jedním z motivů, které bylo možné v prezidentské kampani slýchat, bylo, že by se úřad měl zcivilnit. Mluvil o tom zvolený prezident. A když to říkal, měl možná zjištěné, že to lidé chtějí slyšet. Ale je to zřejmě jedna z těch frází, které lidé opakují, protože zní všude, a přitom není jisté, jestli vědí, co tím přesně myslí. Jisté pozůstatky aury výsostnosti a nedotknutelnosti, jež u nás úřad má patrně díky dědictví Rakouska-Uherska a prezidenta Masaryka, jsou zásadním aktivem této funkce a měli bychom se jich zbavovat opatrně.

Googlu dýchá policajt na záda

Google patří mezi těch pár globálních společností, o nichž se říká, že jsou synonymní s internetem. Když si koupíme mobil, běží zpravidla na operačním systému Googlu nebo Applu a je nabitý jejich nástroji. Další firmou této kategorie je Meta, tedy Facebook. Ale jen při hledání na internetu používáme sloveso „vygooglit“, které znamená použití nástroje jedné konkrétní firmy.

Nechte dvoudenní volby na pokoji

Po zdrcující kritice, které ministerstvo vnitra vystavil Nejvyšší správní soud za způsob sčítání podpisů na peticích prezidentských kandidátů, se na ministerstvu zamysleli a přicházejí s kroky k nápravě. Ne, to byl sarkasmus, na ministerstvu kritiku hodili za hlavu. A místo aby řešili problém, který mají, raději se jali řešit jiný, neexistující problém. Chtějí zkrátit volby. Server Novinky to prezentuje jako hotovou věc. „Revoluce ve volbách: Budou jen jeden den,“ oznámily, a to přesto, že se zatím jedná jen o vládní návrh.

Sdílená postmoderní práce

Pamatujete, jak se v kritických týdnech před prvním kolem zasekla kampaň Danuše Nerudové? Na paškál se znovu či konečně dostaly problémy na její bývalé univerzitě a ona na to nebyla schopna pořádně reagovat. Nejdřív se zapírala před novináři a pak v její komunikaci hodně zněl motiv, že to byla nespravedlnost, která ji postihla, protože je žena. Někomu vadí, že bychom měli první prezidentku, k muži by se ve veřejném prostoru takto nikdo nechoval – tak to působilo.

Oslnivý žvanil ChatGPT

Možná jste i vy v posledních týdnech podvědomě zaznamenali zvýšení zájmu o umělou inteligenci, i když se o ni jinak vůbec nezajímáte. Způsobil ho ChatGPT. Je to internetový chatovací program, v němž si můžete povídat s umělou inteligencí. Umělá inteligence zaměstnává již dlouho určitý typ lidí, v posledních letech i profesionálně – do tohoto oboru se lijí velké peníze a přičítá se mu strategický význam. Ovšem pro laickou veřejnost to zůstávalo dost vzdálené. Slýchávali jsme o strojovém učení, dovídali jsme se o specifických aplikacích, třeba o strojovém rozpoznávání obličejů, o samořídicích autech nebo o šachových programech.

Nejsou bradavky jako bradavky

Před několika lety se tomuto časopisu přihodila drobná nepříjemnost. Facebook suspendoval jeho účet. Příčinou byla fotografie rakouské zpěvačky Conchity Wurst, na níž byly vidět bradavky této nebinární umělkyně. Což bylo v rozporu s uživatelskými podmínkami Facebooku. A zároveň trochu bizarní, že se to přihodí právě u textu informujícího o progresivistické ikoně. Nyní se nezávislá dozorčí rada společnosti Meta, mateřské firmy Facebooku, rozhodla vnést do problému jasno. Doporučila, aby na Facebooku a Instagramu bylo možné zobrazovat bradavky – ale jen u někoho.

Babiš a Okamura se nikdy neměli rádi

Předem medializovaný pokus o návštěvu kostela, Jezulátko v kapse, slabost pro astrologii – tyto dřív nepříliš viditelné akcenty Babišovy kampaně napovídají snahu zasáhnout jeden specifický segment voličů. K výčtu můžeme přiřadit i Babišův pokus o zorganizování předvolební akce v náchodské kavárně Al Capone. Asi nepochybíme, když odhadneme, že jde o lidi, kteří moc pravidelně k volbám nechodí, ale zato jsou příležitostně docela manipulovatelní. Právě na ně může mířit Babišův vyjadřovací styl v debatách, jenž byl výstižně přirovnán k zesnulé populární televizní věštkyni Jolandě.

Based Visegrád

Na sociální síti Twitter si mezi lidmi sledujícími válku na Ukrajině získal značnou popularitu účet @visegrad24. Má 325 tisíc sledovatelů a retweetují ho občas i komentátoři a analytici „ze struktur“. Občas bývá označován za nedůvěryhodný, ale podle dojmu autora tohoto textu nepravdivé informace šíří jen vzácně, ne výrazně častěji než mnoho jiných v mlze války. To označení může být zabarveno spíš tím, že ten účet o sobě neříká, kdo to je. Žádná jména. Sledovatel ovšem snadno usoudí, že válku prezentuje z polského pohledu (rozhodně ne z pohledu zemí visegrádské čtyřky, takový společný pohled není a maďarské pohledy účet pomíjí).

Babiš zkouší vyvolat strach z uniformy

V měsících před volbami někteří lidé v tzv. demobloku, třeba prezidentský kandidát Pavel Fischer a další, hleděli vyvolat nedůvěru vůči Petru Pavlovi tvrzením, že by prezidentem neměl být voják. Teď na jimi nakypřenou půdu zkouší sít Andrej Babiš, když hned na první várku billboardů po prvním kole umístil slova: „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat. Ne voják.“

Sošný Pavel, akční Babiš

Warren Harding býval redaktorem místních novin v Ohiu, když na něj narazil jeden tamní politický machr, dnes bychom řekli lobbista, Harry Daugherty. Zaujalo ho, jak nesmírně pohledně a důstojně Harding vypadá – ladně, mužně, vyrovnaně, „římsky“ – to byly přívlastky, jež lidi při pohledu na něj napadaly. Prý by si mohl obléci tógu a vstoupit na jeviště při produkci Julia Caesara. Daugherty ho nasměroval na politickou kariéru a pod jeho vedením se Harding stal senátorem. „Od té doby, co se potkali, neopustil Daugherty myšlenku, že by z Hardinga byl ,skvělý prezident‘.

JWST

Před třemi měsíci jsme zde upozorňovali na zašifrované poselství v New York Times. Ethan Watters tam připomněl, jak v 80. letech americká psychiatrie podlehla bludu známému jako „obnovené vzpomínky“ – šarlatánské teorii o tom, že terapií lze obnovit zasuté zážitky z dětství, zejména zážitky sexuálního zneužívání a satanistických rituálů. Autor poukázal na to, jak se nyní na sociálních sítích šíří bludy o rozštěpení osobnosti, ale je nemyslitelné, že by si nevšiml analogie s mnohem rozšířenější sociální nákazou transgenderismu.V jiném textu se nyní klade paralela mezi touto mánií a vlnou lidí trpících bludem, že jsou ze skla. Doslova.

Nástup institucionalizovaného spinu

K demokratické politice patří už dlouhá léta to, pro co existuje anglické slůvko „spin“ a jeho odvozeniny („spin doctor“ atd.). Pojem pocházející tuším z tenisu znamená, že prezentujete nějakou zprávu či soubor faktů takovým způsobem, s takovými akcenty a kontextem, aby to vyznělo dobře pro vás. Není to, přísně vzato, hezké. Cílem tu rozhodně není nezaujatě informovat veřejnost. Ale přiměřeně inteligentní a zkušený člověk chápe, že je to nevyhnutelné a nelze to zakázat ani vykořenit. Důkazem toho, že to tak lidé chápou, je třeba trvalá popularita britského seriálu Jistě, pane ministře.

Všechna osobní data budou jednou zneužita

Vzpomínáte na aplikaci Tečka? Nebo dokonce eRouška? Naštěstí asi ne moc často. Byla ovšem doba, kdy někteří u nás a v Evropě žehrali na to, že nedokážeme digitálních technologií k boji proti pandemii využívat, to v Asii že jsou ráznější. Jiní se naopak báli nebezpečí zneužití. Agentura AP teď přinesla investigaci, která na příkladech z několika zemí ukazuje, že to riziko zneužití hypotetické nebylo.

Prezidentské volby – vizitka průměrnosti

Spousta slavných a úspěšných lidí dnešního světa pochází ze zemí, které moc nefungují. Pokud tam přímo nezuří občanská válka, spojujeme si je s korupcí a útlakem, přičemž to není nějaká naše nafrněnost – mnozí obyvatelé těch zemí to důrazně dosvědčují. A přece tu jsou íránští filmoví režiséři, ruští IT podnikatelé, maročtí šéfové farmaceutických firem.

Elvis žije

Možná si vzpomenete, jak se před minulými prezidentskými volbami šířily na sociálních sítích vtipy na způsob: Pokud chcete volit Miloše Zemana, tak k prvnímu kolu chodit nemusíte, stávající prezident podle ústavy postupuje do druhého kola automaticky. Snad každý chápal, že je to vtip, a ne vážně míněný pokus ovlivnit výsledek voleb. Na to by asi člověk šel jinak, než že by se snažil zmást své přátele, kteří beztak Zemana volit nebudou. Ne tak v USA, kde FBI prosívala internet a podobné vtipy, často ze zcela bezvýznamných účtů, posílala Twitteru k řešení. Twitter je řešil tak, že je většinou mazal.

Když jsme ještě věřili ve svobodu projevu

Kdyby vám někdo před patnácti lety řekl, že se ve vládních útrobách rodí myšlenka podporovat stem milionů ročně soukromá média, řekli byste mu, že se zbláznil. Na něco takového se tehdy u nás ani v Evropě nehrálo. Byly tu veřejnoprávní televize a rozhlasy jako historicky vzniklý případ sui generis a pak tu byla nezávislá média. Každý chápal, že mezi nimi má být důstojná vzdálenost. Když se počátkem devadesátých let rozšířila spekulace, že má být nějaká frekvence a studiový objekt využit ke zřízení „vládní vlnky“, každý to samozřejmě chápal jako nepřijatelné.

Týden vlastních gólů

Uplynulý týden byl v naší prezidentské kampani štědrý na vlastní góly. Zapomeňte na nějaké programové body či na pojetí výkonu pravomocí prezidenta a podobně. Nešlo o události, kde bychom hledali komentáře ústavních právníků, ani by nám nepomohla žádná volební kalkulačka. Byly to projevy či kroky, kdy kandidáti bezděky vyjevili svou povahu. A skutečně dodávají váhu bonmotu „začínám se obávat, že prezidentské volby asi vyhraje někdo z trojice Babiš, Nerudová, Pavel“.

Bůh vidí všechno, i Lydii Tár

Od filmového průmyslu se dnes často žádá, aby produkoval víc „relevantních“ děl. Přesto se opakovaně proderou k úspěchu filmy elitářské, i z tak exkluzivního a se západní tradicí spjatého prostředí, jako je svět špičkové vážné hudby. I toho, kdo říká, že chce vidět příběhy obyčejných lidí, ve skutečnosti tak jako odjakživa přitahují příběhy lidí výjimečných.

Císař střídá teology

Došlo na výměnu vězňů mezi USA a Ruskem, k níž se už dlouho schylovalo. Obchodníka se zbraněmi Viktora Bouta za basketbalistku Brittney Grinerovou. Rusové prý chtěli vyměnit ještě Vadima Krasikova, agenta FSB, který v roce 2019 zastřelil v Berlíně gruzínského Čečence, přičemž ho označili jeho skutečným jménem, a ne falešnou identitou, na níž do té doby trvali.

Příběh pro Danuši Nerudovou

Z favoritů prezidentských voleb má silný příběh jen Petr Pavel. Pokud byste měli dělat zajímavý nepolitický rozhovor a poslechnout si zážitky, k nimž se dostane jen málo smrtelníků, určitě budete chtít na prvním místě jeho. Andrej Babiš příběh má, jen co je pravda, ale potřebuje o něm pokud možno mlčet. Proto nechce chodit do debat. Jenže kdykoli generál zabrousí od příběhu do politiky, začnou jeho odpovědi být fádní, generické, naučené. Mohl by je psát GPT chat. A Danuše Nerudová?

Ale co tomu řekne stroj?

Z Karla Janečka se dělá dobře legrace, ale jeho vyřazení z voleb – a ještě dalšího beznadějného kandidáta Karla Diviše – k smíchu není. Dnes už víme o dvou osobách, které existují, kandidátům se podepsaly na petici způsobem, jenž se těm, kdo se s nimi setkali, zdál přesvědčivý, a přesto jejich podpisy nebyly uznány. Jestliže o Divišově vyřazení rozhodlo 116 podpisů, je namístě se zajímat o to, jakým způsobem se vlastně petice prověřují.

Zvláštní přitažlivost nadávání na Američany

Komunisti sem tam museli snést i satiru, jak napsal kolega Jiří Peňás v souvislosti s pozdvižením nad nejnovějším protestsongem Jarka Nohavici. Na druhou stranu ovšem ten názor, který dodává Nohavicovi v očích jeho věrných tu atraktivní vzdorovitost – že v Evropě o všem rozhodují válkychtiví Američané –, komunisté snášet nemuseli, ten šířili. Má pozoruhodně vytrvalý kořínek. A zřejmě nějakou speciální kulturní přitažlivost. Protože pokud mu někdo zcela vážně věří, tak pro oči nevidí. Čemu tu Američané vládnou?

Novější články Starší články