Tag: Weissův výběr

Články k tagu

Zlatý věk podcastů

Před nedávnem jsme zde psali o delegitimizační spirále, jež provází střídání moci v Polsku. Poslední týden přinesl další eskalaci. Poslanecký klub PiS v Sejmu schválil rezoluci, podle níž jsou všichni státní zástupci, jež jmenoval či bude jmenovat nový nejvyšší státní zástupce Bodnar, nelegitimní. Rezoluce se soustřeďuje na téma zneužití veřejných prostředků – novým lžiprokurátorům se dává na vědomí, že budou muset vracet všechny služební požitky a budou finančně zodpovědni za škody, které způsobí. „Náklady toho puče neponesou občané.“

„Chci mír“ pro liberály

Senát neratifikoval Istanbulskou úmluvu, což považujeme za správné. Ti, kdo to nepovažují za správné, jsou zklamaní, to se v politice stává a není třeba se jim posmívat a jejich porážku si vychutnávat. Ale čeho si nemůžeme nevšimnout, je to, jak intenzivně a emocionálně se některé vrstvy k úmluvě upnuly a jak je to svedlo ke zcela iracionálnímu uvažování.

Volby a víra

Výměna vlády v Polsku rozhodně není nudná. Ministr vlády odvolal vedení státní televize. Soud ale odvolání odmítl zapsat, protože je to v rozporu s obchodním zákoníkem. Pak zase policie zatkla přímo v sídle prezidenta dva politiky PiS, kteří byli podle ní pravomocně odsouzeni. Ale podle nich ne, protože jim Duda udělil milost. Jenže ta milost zas podle dalšího soudu neplatí. Policie nezatkla ty dva přímo prezidentovi před nosem jen díky tomu, že byl v jiné budově, z níž mu východ zablokoval nepojízdný autobus – prý náhodou. Nejnověji se dovídáme, že nový generální prokurátor oznámil jinému prokurátorovi, že už není prokurátorem a ani jím nikdy nebyl.

Rozhodují hormony

Úřad vysokého představitele pro zahraniční politiku EU, zřízený v dnešní podobě Lisabonskou smlouvou, má neslavnou historii. Původně to bylo prezentováno jako dlouho očekávaná odpověď na klasickou stížnost Henryho Kissingera, že v Evropě není komu zavolat, a zároveň jako odpověď na volání po tom, aby Evropská unie vypadala více jako stát. Volání, jež ovšem bylo omezené jen na politickou třídu a část eurohujerské veřejnosti.

Metro v Gaze

USA dnes těží víc ropy než Saúdská Arábie a ta nedávno zřejmě zjistila, že už nedokáže vládnout jejím světovým cenám. I když žádný jednotlivý těžař nemá dominantní postavení, Saúdská Arábie byla „swing producer“, který si díky své schopnosti rychle zvýšit nebo snížit těžbu některých charakteristik dominantního producenta užíval. Ustupuje tak jeden z důvodů, jimiž bylo zvykem americké angažmá na Blízkém východě vysvětlovat. Za ten druhý, jak vám vždy někdo připomněl, kdybyste na to zapomněli, je Izrael.

Smrt mučitele koček

K těm, kteří sledují válku na Ukrajině, se možná donesla zpráva, že ukrajinské ozbrojené síly zabily Artěma Lavrentěva. Byl to propuštěný trestanec odněkud od Archangelska proslulý tím, že sadisticky mučil a nakonec umučil kočku své matky a postoval o tom na internetu. Byl odsouzen do vězení, odkud byl letos naverbován do války. A teď je po něm.

Byrokracie lidská i nelidská

Je obvyklou stížností, že Česká republika není schopna přitáhnout kvalifikované imigranty. Proto je třeba maximálně přivítat, že Ústav organické chemie a biochemie AV ČR získal ke spolupráci špičkového amerického biologa Davida Sabatiniho. Jenže to přivítání bylo spíš opatrné. Sabatini totiž opustil svá dosavadní bostonská pracoviště – MIT a další dva ústavy – kvůli #MeToo kauze.

Dobrodružné výzvy

O víkendu zaujala internetovou veřejnost reportáž na webu Seznam Zprávy o otevření první provozovny občerstvovacího řetězce Popeyes v Praze. Nabídka pro první tři zákazníky – sendviče celý rok zdarma – není něco zbrusu nového. To, čím reportáž zaujala, byly citáty. „Rozhodli jsme se přijít, protože mi to přijde zajímavé. Milujeme jídlo obecně,“ říká jednadvacetiletý Tomáš. „Mým cílem bylo mít zdarma kuře. Nešel jsem kvůli tomu do školy. Ještě jsem se neomluvil,“ svěřuje se sedmnáctiletý Filip.

S Hitlerem v zádech

Nejznámější debatní pravidla související s Hitlerem jsou dvě. Jedno deskriptivní: s trváním jakékoli stupidní debaty se pravděpodobnost, že někdo vytáhne Hitlera, blíží jedné. A jedno normativní: Ten, kdo v nějaké stupidní debatě jako první použije přirovnání k Hitlerovi, prohrává. Ale co naplat, každý zkušený mediální pracovník ví, že Hitler táhne. Takže pojďme na to.

Přežije tradiční západní kultura v srdci Afriky?

Už to tak vypadá, že Jevgenij Prigožin je mrtev, zřejmě na Putinův pokyn. I když ti nejnezávislejší mezi komentátory by neměli opomenout ani hypotézu, že Prigožinův pilot zkolaboval následkem vedlejších účinků covidové vakcíny. Objevila se na webu RT a je pro ně jako dělaná. Tak či onak bychom si měli zvykat, že pravdu se hned tak nedovíme, že transparentnost státní správy a vládnutí byla jedním z těch dočasných průvodních jevů mylně považovaných za trvalou součást konce dějin.

Ještě dvakrát k Oppenheimerovi

Za socialismu vycházelo ve srovnání s dneškem málo knih. Tak se stávalo, že v jedné generaci se rodinné knihovny často podobaly. Jedna z knih, které se v nich často vyskytovaly, se jmenovala Jasnější než tisíc sluncí a pojednávala o osudech a myšlenkách amerických a německých jaderných vědců. Napsal ji západní autor (Rakušan Robert Jungk) a vyšla ve dvou vydáních, v letech 1963 a 1965, takže z ní čerpaly své představy o vzniku jaderné bomby celé generace.

Mají Piráti nejlepší sex?

Někteří z nás v posledních dnech s překvapením zjistili, že pořad veřejnoprávní televize Nedej se, který považovali za dostatečně zdiskreditovaný již v 90. letech, stále existuje. Protože byl odvysílán jeho díl věnovaný ekologickým extremistům z hnutí Poslední generace, bojujícím za třicítku na pražské magistrále. Slovo „bojující“ zde popisuje podlé metody, za něž by se skutečný voják styděl, a slovo „věnovaný“ zde používáme v doslovném smyslu – je to dar.

Jak se stát Francouzem

Vzpomínáte na jednadvacáté století? Na tu krátkou éru, která přežívá setrvačností ve slovníku, ale ve skutečnosti skončila někdy mezi velkou finanční krizí a brexitem? Byla to doba „užívací nálady“ u nás a triumfu neoliberalismu na Západě. Byla to zlatá doba konzultantů – chytrých lidí, kteří dávali rady, jak nastavit parametry systémů a jak zužitkovat všechny ty rojící se nové nápady (a sami nenesli za nic odpovědnost).

Přítel nebyl na telefonu

Vláda navzdory kritice Národní rozpočtové rady, ale dokonce i navzdory ministru financí schválila obří půjčku 140 miliard korun od EU. Půjde mimo jiné na stavbu větrníků, jež, jak Echo informovalo, minulý týden promoval ministr průmyslu Síkela. Měl argumenty. Jedním z nich bylo, že v Evropě činí elektřina z větru v průměru 17 procent spotřeby, u nás jen jedno. Dalším bylo, že v sousedním Rakousku je instalovaná kapacita desetkrát větší než u nás.

Naše sdílené hodnoty

Sdílíme společné hodnoty – to je fráze, na které se tak nějak usnesli naši činitelé, když mají společné vystoupení se zahraničním představitelem, a moc nevědí, co by řekli. Můžeme třeba sdílet choulostivý úsek dějin, můžeme naopak o vzdálené zemi sotvaco tušit, můžeme mít odlišné zájmy. Ale vždycky jsou tu hodnoty, s těmi neprohloupíte. Tento zvyk musí znalce filozofů jako Nietzscheho a vůbec lidi, kteří něco tuší o tom, jak se pojem „hodnoty“ stal součástí moderního slovníku, dost iritovat. Ale takových je naštěstí málo

Návrat paranoidního stylu

Poprvé to vyhmátl Antonio García Martínez loni v březnu, když napsal článek s titulkem Proč zní Tucker Carlson jako levičák z Berkeley?. Kalifornské Berkeley, sídlo nejznámějšího kampusu univerzity UCLA, je od šedesátých let mytologickým epicentrem amerického radikalismu. García Martínez se tehdy právě vrátil z cesty na Ukrajinu a do Polska a měl na mysli primárně zahraniční politiku. Přístup tzv. nové pravice podle něj charakterizují dva principy.

Jako hadr na holi

České předsednictví EU bylo vyhlášeno za takový úspěch, že se v polovině března zdálo, jako by si je ministr dopravy Kupka pro velký úspěch prodloužil. Svolal do Štrasburku jednání ministrů dopravy několika zemí, které hodlal vést do boje proti automobilové normě Euro 7. Jenže tak to vypadalo jen u nás. Relevantní evropská média psala bez obalu o neomalené německé snaze. Maximálně zmínila, že dalo Německo dohromady koalici spojenců. Kupkovu vedoucí roli všichni pominuli.

Realita, nebo fikce?

Bruno Maçães napsal na svůj Substack povídku odehrávající se na nedávno proběhlé mnichovské bezpečnostní konferenci. Je psána hlasem amerického novináře Alexe, který horkotěžko dorazí do Mnichova, protože zrovna různě po Evropě stávkují zaměstnanci letišť. Konečně je v hotelu, kde se konference odehrává. V malém salonku má domluvený rozhovor s vysoce postaveným evropským byrokratem, s pověstí „člověka s vizí, respektovaným jak šéfy vlád v Evropské radě, tak v Evropské komisi, což vysvětluje, proč byl pověřen dvěma snad nejcitlivějšími agendami v Evropě té doby – nákupem vojenského materiálu a sankcemi vůči Rusku“.

Pitvy mediálních mrtvol

Nedávno jsme zde psali o zprávě o počínání amerických médií ve věci kontaktů amerického prezidenta Trumpa s Ruskem, kterou zveřejnil specializovaný časopis Columbia Journalism Review. Šlo o jakousi pitvu mediální mrtvoly, neboť z toho, o čem média náruživě psala, se mnohé nepotvrdilo – tělo zemřelo na následky úderů zasazených Muellerovým vyšetřováním, zprávou inspektora ministerstva spravedlnosti, obžalobami zvláštního vyšetřovatele Johna Durhama. Text byl pokusem zrekonstruovat a vydat počet z toho, jak to zavádějící zpravodajství vznikalo.

Sdílená postmoderní práce

Pamatujete, jak se v kritických týdnech před prvním kolem zasekla kampaň Danuše Nerudové? Na paškál se znovu či konečně dostaly problémy na její bývalé univerzitě a ona na to nebyla schopna pořádně reagovat. Nejdřív se zapírala před novináři a pak v její komunikaci hodně zněl motiv, že to byla nespravedlnost, která ji postihla, protože je žena. Někomu vadí, že bychom měli první prezidentku, k muži by se ve veřejném prostoru takto nikdo nechoval – tak to působilo.

Based Visegrád

Na sociální síti Twitter si mezi lidmi sledujícími válku na Ukrajině získal značnou popularitu účet @visegrad24. Má 325 tisíc sledovatelů a retweetují ho občas i komentátoři a analytici „ze struktur“. Občas bývá označován za nedůvěryhodný, ale podle dojmu autora tohoto textu nepravdivé informace šíří jen vzácně, ne výrazně častěji než mnoho jiných v mlze války. To označení může být zabarveno spíš tím, že ten účet o sobě neříká, kdo to je. Žádná jména. Sledovatel ovšem snadno usoudí, že válku prezentuje z polského pohledu (rozhodně ne z pohledu zemí visegrádské čtyřky, takový společný pohled není a maďarské pohledy účet pomíjí).

Všechna osobní data budou jednou zneužita

Vzpomínáte na aplikaci Tečka? Nebo dokonce eRouška? Naštěstí asi ne moc často. Byla ovšem doba, kdy někteří u nás a v Evropě žehrali na to, že nedokážeme digitálních technologií k boji proti pandemii využívat, to v Asii že jsou ráznější. Jiní se naopak báli nebezpečí zneužití. Agentura AP teď přinesla investigaci, která na příkladech z několika zemí ukazuje, že to riziko zneužití hypotetické nebylo.

Ale co tomu řekne stroj?

Z Karla Janečka se dělá dobře legrace, ale jeho vyřazení z voleb – a ještě dalšího beznadějného kandidáta Karla Diviše – k smíchu není. Dnes už víme o dvou osobách, které existují, kandidátům se podepsaly na petici způsobem, jenž se těm, kdo se s nimi setkali, zdál přesvědčivý, a přesto jejich podpisy nebyly uznány. Jestliže o Divišově vyřazení rozhodlo 116 podpisů, je namístě se zajímat o to, jakým způsobem se vlastně petice prověřují.

Předávkování dobrem

Uplynulý týden nebyl vůbec špatný pro ty z nás, kteří máme podezření, že celý humbuk kolem kryptoměn je omyl a podvod. Krach kryptoburzy FTX a spřízněného obchodníka Alameda Research nám přinesl vše, co jsme si mohli přát. Jejich majitel Sam Bankman-Fried byl donedávna vyhlašován za nového Warrena Buffetta a obdivován za to, že v osmadvaceti má devětatřicet miliard dolarů. Dnes nemá nic a značnou částku, snad devět miliard, postrádají i klienti jeho firem.

Ale bavme se raději o brexitu

Rozhodnout se 7. září napsat knihu a podepsat na ni smlouvu s datem vydání 6. prosince je slušné tempo. Bohužel ne dost rychlé v případě, že tématem vaší knihy je „závratný vzestup Liz Trussové k moci“. Kniha, již napsali dva zkušení britští novináři, je stále naplánovaná k vydání. Propagační text na webu Amazon, kde si ji lze předobjednat, nese stopy chvatného přepisování. Ale zůstala tam třeba slova o „nejdramatičtějším prvním měsíci v premiérském úřadě v poválečných britských dějinách“. Lze dodat, že ani těch zbývajících čtrnáct dní nebylo klidnějších.

Muži, kteří nechtějí safe space

Kde je gay #MeToo? Jsou-li příslušníci sexuální menšiny plnohodnotnými členy společnosti, neměli by mlčet. A ze sexuálního násilí jsou přece obviňováni převážně muži. Pár takových případů bylo. Pochopitelně v Hollywoodu, protože #MeToo je fakticky záležitost celebritních kruhů. Byl „zrušen“ herec Kevin Spacey a zamrzla kariéra režiséra Bryana Singera. Jenže v obou případech šlo o obvinění ze zneužívání nezletilých (i když Spaceyho případ se posléze rozrostl na žaloby zletilých mužů). A to už nějaký čas zahalené hradbou mlčení není; zločiny pedofilních kněží jsou už pár let pomalu to jediné, co ateistickou veřejnost na katolické církvi zajímá.

Jak se řekne estonsky Čecháček?

Americký kulturní, hlavně hudební kritik Ted Gioia disponuje tou zvláštností, že má taky akademický titul MBA ze Stanfordu a v minulosti pracoval pro konzultantskou firmu McKinsey a investory rizikového kapitálu v Silicon Valley. Takže pokud zrovna nemáte náladu na jeho dějiny jazzu, můžete si číst jeho komentáře o kulturním byznysu, jako třeba ten který, nedávno zveřejnil na svém substacku.

Čínská Katyň, nebo čínský Černobyl?

Z ODS se stává strana krajního středu. Dokonce prý „eurohujerská strana krajního středu“, a to svou podporou Green New Dealu. Tvrdí to Zuzana Majerová Zahradníková z Trikolóry, respektive cituje Daniela Vávru. Mně připadá, že se z ní stává spíš strana mdlého středu. Její volební kampaň připomíná spíš nějakou službu typu Kam na výlet než politickou stranu.

Společnost s autoimunitním onemocněním

V první polovině května se produktovod, který zásobuje východní pobřeží USA benzinem, stal terčem kyberútoku, který ho na pět dní vyřadil z provozu a způsobil tak výpadek zásobování benzinem na pumpách. Jak vážný, o tom je těžké si udělat zvenčí představu, protože někteří kritici mají pocit, že americká média se snaží vytvářet dojem, že za prezidenta Joea Bidena se v USA žije lépe, a tudíž zprávy o nedostatku benzinu minimalizovala.