Soudkyně brněnského krajského soudu Dita Řepková minulý týden připravila náročné chvilky nejednomu konzumentovi médií. Případ potyčky se smrtelnými následky, k níž došlo loni v létě na Brněnské přehradě, byl jakýmsi Rorschachovým testem pro nejednoho komentátora z lidu. Osmatřicetiletý muž se bránil proti přesile mladíků, jež předtím napomenul za jejich hulvátské chování v tramvaji. Jednoho z nich přitom nožem zabil.

Muž byl inženýr, neurvalí mladíci Romové. Konstelace, u níž určitý typ lidí má rychle jasno. Šlo z právního hlediska o to, zda jednání muže splnilo podmínky nutné obrany. Rozhodní zastánci pořádku pravidelně dávají najevo, že naše spravedlnost nám ji často upírá, protože zákony a právo tvoří humanisté, kteří ničemu nerozumějí (zájemce o tematiku si může pročítat množství materiálů třeba na webu Zbrojnice.com; pokud si snad obhajování nutné obrany spojuje s „toxickou maskulinitou“, může se tam seznámit i s případem ženy, jež se bránila svému alkoholickému druhovi, zranila ho a trvalo šest let, než justice její právo na nutnou obranu uznala).

Jenže na Brněnské přehradě byl ten, který se bránil, Ukrajinec.

Co teď? K nějakým střetům mezi Ukrajinci a Romy u nás už v posledním roce došlo a jistý typ lidí najednou začal zjišťovat, že měl vlastně Romy vždycky rád.

Už v průběhu soudu státní zástupce pod vlivem dokazování překvalifikoval obžalobu z vraždy na zabití a soudkyně Řepková nakonec Romana Rohozina osvobodila.

Jedním z těch, na které byl ten Rorschachův test asi příliš, byl předseda Rady ČTK David Soukup. „Šlo o zabití, samozřejmě,“ napsal na sociální síti X, dřív Twitter. „Můžeme diskutovat o tom, zda bylo úmyslné, či neúmyslné, ale zprostit někoho viny za smrt člověka? Tak to se může stát opět jen v Brně.“

Jde, myslím, o selhání, jež by si člověk dozírající na veřejnoprávní tiskovou agenturu neměl dovolit. Patří k dobrému tónu nezpochybňovat rozsudky soudů, i když to žádný předpis nezakazuje. Jednak proto, že kdyby lidé přestali poslouchat soudy, tak to můžeme zabalit. A jednak proto, že když se lidé do té kritiky pustí, často vyjde ihned najevo, že jsou naprosto nekvalifikovaní. Jako v tomto případě.

Definice zabití podle paragrafu 141 trestního zákoníku totiž začíná slovy „Kdo jiného úmyslně usmrtí…“ a dál už nemusíme citovat na to, abychom viděli, že měl pan Soukup raději mlčet.

Předseda zároveň podlehl dalšímu obvyklému zmatení. Zabití nebo vražda jsou normální slova přirozeného jazyka. Jenže zároveň to jsou názvy přesně definovaných trestných činů. V momentě, kdy je z nich někdo obviněn, tak, jsme-li osoba v zodpovědném postavení, musíme ho přestat nazývat pachatelem takových činů. Protože v trestním řízení platí presumpce neviny. I kdybychom třeba viděli na videu, jak někoho zabil, nemůžeme ho nazývat vrahem, ale jen obviněným nebo obžalovaným. Zejména seriózní média a tiskové agentury v tom jsou zpravidla jednoznačné.

Na obranu pana Soukupa lze aspoň říci, že není právník. Jistě si vzpomínáte, jak po ruském vpádu na Ukrajinu vojenské zpravodajství bez jakéhokoli zákonného podkladu vyzvalo správce a poskytovatele internetu k zablokování „proruských webů“. Jeden ze zablokovaných webů, AC24, se nyní od firmy T-Mobile Czech Republic, která ho zablokovala, domáhá odškodnění. U prvoinstančního soudu web neuspěl, ale odvolací Městský soud v Praze rozhodnutí zrušil a odůvodnění nevyznívá pro T-Mobile moc dobře.

„Tvrdí-li žalovaná (T-Mobile), že některá z výše popsaných výjimek ze zákazu blokace byla v případě žalobkyně (AC24) dána, pak musí takovou skutečnost zcela konkrétně ve vztahu k žalobkyni odůvodnit a prokázat. Žalovaná coby nadnárodní společnost, disponující odborně vzdělanými manažery i právníky, nemůže s úspěchem tvrdit, že byla v omylu či v dobré víře ohledně závaznosti uvedené žádosti NCKO (složky vojenského zpravodajství), neboť již z její formulace jakožto žádosti o spolupráci jí muselo být zřejmé, že nejde o závazné rozhodnutí státní správy,“ čteme tam například.

Takže je možné, že „ruští dezinformátoři“ budou nakonec odškodněni. A to T-Mobile nezastupuje někdo jako pan Soukup, ale JUDr. Tomáš Sokol.