Diverzita je příkazem dne ve státní správě i v ekonomice, narazíme na ni všude, počínaje přáním ředitele naší BIS, aby jeho nástupkyně byla žena, a konče evropskou směrnicí CSRD definující informační povinnosti firem. Jak to dnes často bývá, tato přání a příkazy se neprezentují jen jako politické cíle, jimž stojí v cestě sveřepí mužští šovinisté. Jedním dechem se dodává, že to je zároveň dobré pro fungování organizací a pro byznys. Což se dokládá i studiemi.

Jak to rovněž často bývá, když ty studie dodávají kýžený závěr, nikdo se v nich moc nehrabe. Takže stojí za pozornost, že se teď na dvě někdo podíval a v obou případech zjistil, že jsou to bláboly.

Časopis Econ Journal Watch přinesl text dvou profesorů účetnictví ze dvou docela známých amerických univerzit, UNC-Chapel Hill a Texas A & M, kteří se podívali na několik studií od poradenské firmy McKinsey na téma rasová a etnická diverzita. A zjistili, že na větším vzorku firem za léta 2015 až 2019 se neukazuje žádný statisticky významný vztah mezi diverzitou managementu a finančními výsledky, studie McKinsey není možné replikovat a zaměňují příčinu za následek. „Navzdory imprimaturu McKinsey by se na ně nemělo spoléhat při podpoře názoru, že americké veřejně obchodovatelné firmy mohou očekávat lepší finanční výsledky, když zvýší diverzitu svého managementu,“ uzavírají.

Alex Edman, profesor financí z London Business School, který zdůrazňuje, že některá opatření tzv. DEI považuje za užitečná, se podíval na studii jedné z největších investičních společností na světě, BlackRock, na téma „Zvýšení finančních výsledků investováním do žen“. A zjistil, že neustále mění definice fonačních kritérií, ignoruje, že jako nejlepší v ní vycházejí různé míry genderové diverzity, prezentuje nesmyslné výsledky ohledně diverzity na různých úrovních firmy atd.

Bohužel, jde o typický případ špatné myšlenky, jejíž čas nastal. Je do ní už nainvestováno příliš mnoho fonačního i reputačního kapitálu na to, aby se regulátoři zastavili a zamysleli.

Nemusíte být euroskeptikem na to, aby vám vadila jedna ošklivá vlastnost Evropské unie – že s „novými“ členskými zeměmi z bývalého komunistického bloku se tam zachází jako s občany druhé kategorie. Byť se ten typ lidí, který touží po kariéře v Bruselu, někdy od vlastní země štítivě odtahuje, i tak je to věc elementární spravedlnosti. Dobře to vědí i fanoušci EU, existuje na to tuším dokonce pár let stará studie, kterou organizoval German Marshall Fund. Názor Východoevropana lze odbýt mávnutím ruky, které ani nestojí za vysvětlování.

Východoevropan v tomto pojetí prostě není dost sofistikovaný, nechodil s námi do školy a nikdy si neosvojí fajnovější prvky západní civilizace. Udělal by ostudu, plácl by nějakou blbost, zatáhl by nás do něčeho, co bychom my pak museli žehlit.

No a pak místopředseda Evropské komise Margaritis Schinas v rozhovoru se španělskými novináři plácne, že „Gibraltar je španělský“.

Tento Řek je Evropan, jak má být – má nejlepší evropské školy a celý život pracoval v Bruselu, ať už jako eurokrat, nebo jako europoslanec. Byl mluvčím předsedy Komise Junckera. Bezchybné kvalifikační předpoklady. A pak způsobí mezinárodní skandál, který musí žehlit společným prohlášením španělský ministr zahraničí a místopředseda Evropské komise Šefčovič.

Z podrobností toho rozhovoru, jak o nich informoval web Gibraltar Chronicle, navíc vyplývá, že Schinas je velmi spokojen s tím, že Británie už není v EU.

To si ten člověk nevidí ani na špičku nosu? Co kdyby tam s ním místo úslužně se uchechtávajících Španělů seděl nějaký skutečný novinář, který by se zeptal: „A Katalánsko je čí? A Ceuta a Melilla jsou čí?“

Schinasova kariéra jistě bude bez problémů pokračovat. Podle týchž pravidel, podle nichž nemůže být generálním tajemníkem NATO nikdo z východní Evropy, protože lidé odtamtud mají paranoii z Rusů. Bude jím Holanďan Mark Rutte, kterého si každý může prohlédnout na fotografii, na níž spolu s Angelou Merkelovou, Gerhardem Schröderem a Dmitrijem Medveděvem slavnostně zahajuje provoz plynovodu Nord Stream.