Výměna vlády v Polsku rozhodně není nudná. Ministr vlády odvolal vedení státní televize. Soud ale odvolání odmítl zapsat, protože je to v rozporu s obchodním zákoníkem. Pak zase policie zatkla přímo v sídle prezidenta dva politiky PiS, kteří byli podle ní pravomocně odsouzeni. Ale podle nich ne, protože jim Duda udělil milost. Jenže ta milost zas podle dalšího soudu neplatí. Policie nezatkla ty dva přímo prezidentovi před nosem jen díky tomu, že byl v jiné budově, z níž mu východ zablokoval nepojízdný autobus – prý náhodou. Nejnověji se dovídáme, že nový generální prokurátor oznámil jinému prokurátorovi, že už není prokurátorem a ani jím nikdy nebyl, protože akt, jímž ho v roce 2022 tehdejší generální prokurátor převedl z výslužby zpět do činné služby, byl nezákonný.

Asi jen Věra Jourová věří, že se to úplně všechno děje, protože přesně tak si to žádá zákon, a vůbec ne kvůli tomu, kdo byl u moci tehdy a kdo teď. Ale jak se v tom má někdo při nejlepší vůli zorientovat, když si od žádného z těch rozhodnutí nelze odmyslet, „čí“ je který soudce a který zákon? Je to šikmá plocha, kde akce vyvolává reakci a začátku se už nelze dobrat. A kdyby se ho někdo dobral, tak co? Měly by se všechny úřední akty od té chvíle považovat za „otrávený plod“ a prohlásit za neplatné?

Je to stav, který díkybohu na vlastní kůži neznáme. Ty odbočky na šikmou plochu si lze představit. Co kdyby se třeba v roce 2009 politici rozhodli ignorovat rozhodnutí Ústavního soudu v kauze Melčák a rozpustili by Poslaneckou sněmovnu, jak si to odhlasovali? Co kdyby v roce 2013 nějaký soud zneplatnil Klausovu amnestii? Co kdyby Petr Nečas v červnu 2013 povolal nějakou jinou policejní složku, aby zatkla Šlachtu? Co kdyby se loni premiéru Fialovi nepodařilo vymluvit prezidentu Zemanovi, aby jmenoval s předstihem svého předsedu Ústavního soudu?

Nestalo se to, přestože by se u každého toho případu našel člověk, který si myslí, že se to udělat mělo. Ani Andrej Babiš se nikdy vážně nepokusil zbavit se trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo.

Je to lákavé, když jste skálopevně přesvědčeni, že jste zákonně a morálně v právu. A že vám to může projít. Ale nikdy nezabráníte tomu, aby to vaši protivníci uchopili jako precedent, který jim dává oprávnění, aby se v budoucnu chovali stejně. Teraz, kurwa, my, jak říkají v Polsku. To je jedna z věcí, kterou bychom kopírovat neměli.

Na Tchaj-wanu proběhly volby, jež budily možná větší pozornost ve světě než tam (účast byla nižší než minule, vítěz nedosáhl padesáti procent a 26 procent získal kandidát strany, jež vznikla teprve v roce 2019 z rostoucího znechucení duopolem velkých stran a neřešených domácích problémů, například bydlení). Ale zastavíme se u jedné věci, jíž bylo možné si při této příležitosti všimnout. Tchaj-wan je technologicky vysoce vyspělá země a demokracie je tam stále relativně čerstvá a zároveň je pro ni přímo definičním znakem – odlišuje ji od komunistické Číny, jež chce Tchaj-wan pohltit. A v této zemi se hlasuje papírovými hlasovacími lístky v místě bydliště. Žádná estonská elektronika, žádné korespondenční hlasování.

Ne že by to Tchajwance nenapadlo. Žije jich v cizině přes dva miliony, tedy relativně víc než Čechů. Strana KMT s tím přišla už na počátku století. Ale věc se zpolitizovala. Hlavním argumentem odpůrců bylo těch asi 400 tisíc občanů, kteří žijí v pevninské Číně. Jejich hlasy by mohly být tamní státostranou ovlivněné.

Je to paranoia? Je to politika ovlivněná tím, komu by distanční volby přinesly víc hlasů? Možná. Ale volby konané technologií ověřitelnou prostým okem jsou zkrátka vnímané jako bezpečnější. Můžete říct, že to je jen pocit a víra. Ale celé volby stojí na pocitu a víře – lidé k nim chodí, přestože jejich jednotlivý hlas nic nerozhodne. Takže percepce bezpečnosti je u voleb bezpečnost.

Navíc, jak napsal Adam Růžička, „stávající předběžná skepse ke změně má potenciál důvěru skutečně podrýt, pakliže by to prošlo – a to bez ohledu na to, jestli je ona skepse opodstatněná, nebo ne“.

Takže až vám někdo bude říkat, že lpění na papírových, osobních volbách „patří do 19. století“, připomeňte mu Tchaj-wan.