Tag: psychologie

Články k tagu

Uvařil se sám v sobě, plán měl jasný už měsíce, řekla státní zástupkyně o střelci z fakulty

Bezpečnostní výbor sněmovny ve čtvrtek několik hodin řešil střelbu na Filozofické fakultě UK. A taktéž zprávu Generální inspekce bezpečnostních sborů k policejnímu zásahu. Vystoupila i dozorující státní zástupkyně Jana Murínová, která řekla, že pachatel netrpěl žádnou závažnou psychickou poruchu. Podle psychiatrického posudku měl navíc jasný plán už měsíce před střelbou. „Cítil se odstrčený a neužitečný, potýkal se s pocity křivdy provázenými záští. Uvařil se sám k sobě,“ uvedla státní zástupkyně.

Zlo není duševní choroba

David K., který koncem minulého roku vraždil na pražské filozofické fakultě a v Klánovicích, nezabíjel z ideologických motivů a nebyl nějakým způsobem radikalizovaný, navštěvoval sice psychiatrii, ale nedá se říct, že by byl duševně nemocný. K tomu závěru došli podle Seznam zpráv po několika měsících policejní vyšetřovatelé. Je to závěr, který by neměl nikoho moc překvapit – vrah po sobě nechal jen dopis na papíře, evidentně neměl zájem šířit do světa nějaké specifické, třeba politické, poselství, kdyby chtěl, měl spoustu možností, jak to účinně udělat,

Práce? Hrůza, ale zas ne taková jako zábava

„Když nevydržím pracovat do jedné do rána, nemůžu být profesorem,“ naříkal dvacátník Max Weber (1864–1920), později proslulý sociolog, před svou manželkou Mariannou. Profesorské místo nakonec získal. Nejprve působil od roku 1894 na univerzitě ve Freiburgu a zanedlouho přešel na univerzitu v Heidelbergu. Už v roce 1898 se nicméně ve svých čtyřiatřiceti letech poprvé psychicky zhroutil a po několika dalších kolapsech akademickou kariéru ukončil. Sám Weber spojoval svou nemoc s pracovním přetížením. Biografové bývají z tohoto zhodnocení rozpačití.

Metalová vesta pro tonoucí duše

Situace „stárnoucího bílého muže“ je tak nelehká, ba svízelná, že mu přichází na pomoc píšící psychoterapeutka Iva Hadj Moussa svou knihou Těžké duše. To je samozřejmě řečeno s nadsázkou: Hadj Moussa (to příjmení je od manžela, což tu píšu jaksi pro orientaci, sama je původem z Milevska) je nejen profesní „léčitelkou duše“, ale již, dalo by se říci, zavedenou spisovatelkou. Napsala tři úspěšné prózy, tato je čtvrtá, má své čtenáře a svůj styl, který je účelný, nekomplikovaný, srozumitelný, přímočarý. Psaním se zjevně baví, ale nepíše jen pro sebe, představa, že je její „píšící já“ centrální osou vesmíru, je jí dost vzdálená, naopak typický je pro ni nadhled, odstup a jaksi „zdravá mysl“, což neznamená, že nemá se svými postavami soucit, právě naopak, prostě psychoterapeutka.

Poslední Vernon Subutex, z řecko-perských válek, osobnostní typologie

Vernon Subutex je padesátník odepsaný dobou, jejímuž tempu nechce stačit. Sálá z něj energie vonící přátelstvím, která k němu stahuje frustrované vrstevníky ohýbané tlakem práce, rodiny, politiky, společenských očekávání. Tahle parta opustí Paříž a založí kočovnou komunitu. Dá se ale uniknout?

„Trauma se může projevit až po měsících.“ Jako student přežil střelbu na škole, teď pomáhá těm, co tragédii zažili

Phil Andrew jako student přežil v roce 1988 jeden z prvních útoků střelnou zbraní ve školách ve Spojených státech. Ve městě Winnetka ve státě Illinois ho postřelila psychicky nemocná Laurie Dannová, která následně spáchala sebevraždu. Tato zkušenost pro jeho život byla zásadní. Více než 20 let pracoval pro FBI. Posledních šest let šéfuje skupině Pax, která poskytuje mimo jiné poradenství v oblasti prevence a následné péče po útocích. V rámci své práce navštívil minulý rok i FF UK, kde se účastnil konference o vyjednávání.

Jak (ne)mluvit o duševním zdraví?

Duševní zdraví mladých lidí je velké současné téma. Podle mnoha výzkumů se dramaticky zhoršuje, mnozí autoři a specialisté se pokoušejí identifikovat prapříčinu toho všeho. Technologie, přílišná permisivnost současné západní společnosti, nebo naopak tlaky, jimž je v ní člověk vystavován, chmurné perspektivy klimatické změny, války a dalších katastrof, pro někoho třeba i „terapeutická kultura“, která může vést k přehnanému soustředění na vlastní problémy a případně i k jejich zveličování a převádění na různé diagnózy (problému se v Týdeníku Echo nedávno věnovala Tereza Matějčková).

Psychoterapie v podezření

„Dřívější generace nebyly vedeny k tomu, odvést práci samy na sobě. Byly vedeny k tomu, spíš emoce rychle zpracovat a jít dál. Pro nás zpracovat emoce znamená vyřešit je do posledního puntíku,“ říká influencerka Tereza Koubková, reprezentantka mladé generace, v nedávném rozhovoru pro DVTV. Výrok je příznačný pro jev, který ostře podala americká novinářka Abigail Shrierová v nedávno vydané knize Špatná terapie / Proč děti nedospívají? Jakmile se začnete starat o své duševní zdraví, můžete se s ním rozloučit. Jinými slovy, žádná generace tolik nepečovala o duševní zdraví jako ta, již reprezentuje Tereza Koubková

Dokáže les léčit?

Posvátný strom je běžný motiv ve většině starých náboženství. V evropském světě se častěji objevuje již v minojské a mykénské době pozdní doby bronzové, kde byl původně spojován s mateřským, pečovatelským principem, ale později byl mužný dub zasvěcen Diovi a ostatní olympští bohové si rozebrali třeba olivu či fík. O mytologii a mystice stromů existují i v naší literatuře desítky titulů, ani je nepotřebujeme uvádět, protože i to, co jsme zatím o stromech zjistili běžným, vědeckým způsobem, je pozoruhodné a hodné úcty. Jde například o signalizaci pomocí organických molekul, složité sžívání se stromů s houbami i s komplikovaným společenstvím bakterií na listech.

„Řada trans-pacientů jeví známky poruchy osobnosti.“ Únik dokumentů z asociace pro trangender

Lidé podstupující změnu pohlaví si často neuvědomují možná nebezpečí spjatá s hormonální léčbou a operací. Nejhorší je situace u dětí a jejich rodičů. Často opomíjejí dopady sterilizace, doživotní účinky hormonální terapie nebo zvýšené riziko rakoviny. Nejen to, řeší velká část členů Světové profesionální asociace pro transgender zdraví (WPATH) sdružující lékaře a další odborníky.

Je nárůst úzkosti problém?

Dobré názvy to mívají těžké i lehké. Člověk o ně zakopne, hned hlásí námitky, ale nakonec sezná, že na tom třeba něco je. Autor má vyhráno, protože titul vyvolávající tento výkon se v čtenáři usadil. Společnost úzkosti k takovým názvům patří. Čtenář (titulu) skočí do náruče nejsnazší kritice: Ale vždyť ne všichni trpí úzkostmi. Jistě. A není ten název tedy přehnaný? Bezpochyby. Smyslem takové zkratky je přiložit k určitému fenoménu lupu, i za cenu, že zvolené hledisko bude pokřivené. Je přínosné, že Jan Géryk, mladý sociolog, právník a stand-up komik, navíc tematizuje i tento – dnes rozšířený – sklon pojmenovávat společnosti.

Jak dobrý nápad je být sám sebou?

S autenticitou si na intelektuály člověk nepřijde. Obrátí oči v sloup a už oznamují, že ten pojem nemá obsah, tuší v něm ideologický nástroj nebo přízemněji omluvu za to, že se člověk chová jako idiot. Mají pravdu, ale není to celý příběh. Autenticita má natolik dlouhý a pohnutý osud, až jednoho zarazí, že ji zástupci společnosti Merriam Webster a nakladatelství Oxford University Press vyhlásili slovem roku 2023. Copak nám již nenabídla vše, co mohla?

Co po školní střelbě? Papírky na uhry

O strašidelné debatě Týdeníku Echo, v níž šéfka Etické komise Syndikátu novinářů Barbora Osvaldová chtěla ouřední štempl na to, abychom směli o šílenci říkat, že je šílený, většina našich čtenářů zřejmě ví. Ráda bych se zastavila u toho, co Osvaldová řekla potom: že většina lidí své psychické problémy tají, protože se bojí reakce okolí. Naběhnu si na vidle, ale zeptat se musím: Skutečně? Je to opravdu tak? Podle dat zdravotních pojišťoven zveřejněných loni touto dobou trpí depresí nebo úzkostnou poruchou každá desátá žena a asi šest mužů ze sta. Trvalou psychiatrickou péči vyžaduje sedm set tisíc lidí, počty rostou rok od roku, ty poslední strmě.

Zlo si musíme pojmenovat

Radkin Honzák je legendou české psychiatrie a renesančním zjevem s přesahy do různých oborů, samozřejmě včetně tak blízkých, jako je psychologie. Sešli jsme se, aby nám vyložil svůj pohled na situaci, v níž se česká společnost ocitla poté, co student-vrah 21. prosince zastřelil na Filozofické fakultě UK 14 lidí a další vážně zranil. Tentokrát vynecháváme policejní zásah a místo něj se soustředíme na schopnosti a předpoklady české společnosti vyrovnávat se s šokem.

Filozofická fakulta nařídila psychoterapii a zakázala výstupy v médiích

Vedení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze rozeslalo interní zprávu, která doporučuje pedagogům, zaměstnancům i externím spolupracovníkům, aby neposkytovali rozhovory a nechodili do médií. Podle informací deníku Echo24 dostalo velké množství zaměstnanců Univerzity Karlovy, včetně doktorandů e-mailovou zprávu, která jim zapovídá spolupráci s médii a předepisuje povinnou psychoterapii i těm, kteří během masakru na FF UK nebyli přítomní.

Pražské nemocnice propouští raněné z filozofické fakulty. Dál potřebují psychologickou pomoc

Nemocnice propouštějí zraněné při čtvrteční střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jedna žena byla propuštěna po Vánocích z Fakultní nemocnice Bulovka, jiná pak z Fakultní nemocnice Motol, sdělili pro redakci Echo24 zástupci tiskových oddělení nemocnic. Již před vánočními svátky propustili některé zraněné i další nemocnice, v domácím léčení by tak mělo být již deset zraněných ze čtvrteční tragédie.

Co masoví vrazi chtějí a jak je zastavit

Ve čtvrtek Česko zažilo snad nejčernější den své novodobé historie. Šílený střelec na Filozofické fakultě zavraždil třináct lidí. Následující dny a týdny se celá země bude vypořádávat s touto tragédií. Budou se hledat cesty, jak zabránit opakování takového zločinu. Bude do detailů rozpitváván zásah policie. Na internetu se debata přetvoří v kulturní války v americkém stylu, na sociálních sítích se to již děje. Přitom nejlepší taktikou je zachovat se jako Efeští k ničiteli svého chrámu a odsoudit vraha k věčnému zapomnění.

Jak čelit traumatu? Minimum mediální expozice i pohyb, radí psychoterapeut

Přeživší a svědci tragické události, jako je čtvrteční střelba na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, čelí extrémnímu náporu na svou psychiku, který je způsoben prožitým traumatem. Pomoci může například minimalizace mediální expozice, pohyb, ale také cílená snaha svůj stres snížit. Uvádí to psychoterapeut Jan Vojtko. Deník Echo24 zároveň přináší přehled klíčových kontaktů, které souvisí s psychologickou pomocí. Psychoterapeut Vojtko své tipy na zvládání traumatu zveřejnil na sociální síti X.

„Krize duševního zdraví.“ Léky na předpis jsou větší problém než drogy

Nadměrné užívání léčiv a léků na předpis je v Česku vážnějším problémem než užívání klasických drog. Podle nejnovějšího průzkumu rapidně narůstá především zneužívání hypnotik a experti varují před nákupem na černém trhu a užíváním léků bez předpisu. „Zneužívání, nadužívání či užívání psychoaktivních léků se týká poměrně velké části populace a je příčinou zdravotních poruch a negativních sociálních dopadů na uživatele i jejich okolí,“ uvádí Zpráva o problematickém užívání psychoaktivních léků v ČR.

Neroztáčet kolo úzkostí

Duševní zdraví mladých lidí se prudce zhoršuje. Dochází k tomu v řadě zemí západního světa včetně Česka, dokládají to statistiky a výzkumy, reflektují to články v médiích. Potvrzuje to i krize české dětské psychiatrie. Vedou se debaty o jejích příčinách. Děje se něco s mladými lidmi? Je dnešní západní svět člověku natolik nepřátelský, že kvůli tomu čím dál víc lidí trpí duševní poruchou? Je za tím vším on-line svět? Nemaluje tady někdo čerta na zeď? O tom všem Ondřej Štindl s dětským psychiatrem Janem Lorencem, dětským psychologem a psychoterapeutem Martinem Galbavým a přednostou Psychiatrické kliniky FN v Plzni Janem Veverou.

Drogy, které léčí

Čtyřiatřicetiletá violoncellistka Terezie Kovalová z Prahy si svoje úzkosti a deprese léčí pomocí psychedelických látek pod dohledem terapeuta v jednom terapeutickém centru zcela legálně. V „rauši“ prožívá svůj vnitřní boj. A pomáhá jí to. Už několik let trvá tzv. psychedelická renesance. „Klasická psychedelika se nezastavitelně blíží do klinické praxe a především mají potenciál změnit psychiatrii a psychologii jako obory,“ píše Vojtěch Cink v knize Psychedelika a psychonautika. Zatím se používá ketamin. Ten byl objeven v 60. letech a nejdřív se používal jako anestetikum, při tomto užití překvapil lékaře jeho antidepresivní účinek.

Přišli jste o řidičák? Brzy budete muset podstoupit skupinové terapie

Skupinové terapie budou od ledna povinné pro všechny řidiče, kteří dostali zákaz řízení na rok a půl a víc a budou si chtít o řidičský průkaz znovu požádat. Půjde třeba o řidiče pod vlivem většího množství alkoholu a drog nebo ty, kteří zaviní vážnou dopravní nehodu, popřípadě odmítnou test na omamné látky. O terapiích jako o podmínce pro vrácení řidičáku ale může rozhodnout i soud či státní zástupce. Jak bude vypadat povinný terapeutický kurz pro ty, kteří se budou chtít k řízení po zákazu na 18 a více měsíců vrátit?

Pandemie duševních nemocí

Štěstí a spokojenost se obtížně popisuje. Vědci stále hledají přesnou odpověď, co si pod tou subjektivně prožívanou pohodou přesně představit. Psychologové a sociologové hledají různá měřítka osobní spokojenosti. Dávají se dohromady indexy štěstí, podle nichž se srovnává kvalita života v různých zemích. Na prvních místech zpravidla končí skandinávské země, Švýcarsko, Nizozemsko, Nový Zéland. Jenže řada zemí, kde se lidé považují za šťastné, patří zároveň k lídrům ve spotřebě antidepresiv. Třetí nejšťastnější zemí světa podle World Happiness Index, který dává pro OSN dohromady institut Gallup Poll, je Island.

Psycholog Peterson má za výroky o transgender soudně nařízené školení

Kanadský soud v Ontariu potvrdil, že známý klinický psycholog, univerzitní profesor a spisovatel Jordan Peterson musí kvůli svým kontroverzním příspěvkům podstoupit „školení o sociálních sítích a médiích“. Peterson soudní příkaz, který podalo kanadské Kolegium psychologů v Ontariu, označil za „útok na jeho svobodu projevu“. Akademický orgán navázaný na Torontskou univerzitu se domnívá, že některé Petersonovy příspěvky kritizující transgenderovou ideologii a politická témata, jsou profesním pochybením.

Láska k únosci jako strategie k přežití. Před 50 lety byl popsán Stockholmský syndrom

Zajímavý paradox lidského chování, kdy rukojmí pod psychickým tlakem pocítí náklonnost k únoscům, tzv. stockholmský syndrom, bezděčně „vynalezli“ bankovní lupiči a jejich rukojmí. Termín posléze vymyslel americký psychiatr Frank Ochberg, který studoval přepadení banky v centru Stockholmu před půl stoletím, 23. srpna 1973. Během pár hodin se tehdy mezi jedním z lupičů a jednou rukojmí vyvinul vztah, který by se dal popsat jako spolupachatelství zamilovaných.

Matička ambivalence

Na to, jak důležitý fenomén označuje, je slovo „ambivalence“ (Ambivalenz) velmi mladé a knižní, vymyslel a zavedl je v roce 1910 úspěšný švýcarský psychiatr Eugen Bleuler, Jungův učitel a autor řady klíčových psychiatrických pojmů, mimo jiné výrazu „schizofrenie“. Právě pro ni měl výskyt ambivalentních myšlenek, prohlášení i konání za typické. Etymologie slova je latinská z ambo – oba a valere – platiti; a v praxi znamená, že dotyčná osoba pociťuje k téže věci zároveň protichůdné city, řekněme, že někoho souběžně miluje i nenávidí a tím se dostává do vnitřního napětí a podivností v jednání.

Nejsou lidi. Zvedněte platy

Česká národní banka (ČNB) ve čtvrtek rozhodla o zmírnění pravidel pro poskytování hypoték. Od července už nebude nutné u žadatelů uplatňovat limit výše splátek dluhu k čistému měsíčnímu příjmu (DSTI). Ostatní pravidla pro hypotéky ponechala bankovní rada ČNB v platnosti. Na tiskové konferenci to řekla členka bankovní rady Karina Kubelková. Poměr výše hypotečního úvěru a hodnoty zastavené nemovitosti (LTV) bude i nadále 80 procent, u žadatelů do 36 let 90 procent.

Ženy, víno a dítě

Na sociálních sítích běhá video od různých žen, kopírující tentýž scénář. Všechny ty ženy tvrdí, že nikdy moc nepily, dokud neměly dítě, pak si lehce rozcuchané s kulisami plínek a rozházenými hračkami nalévají sklenici vína s tím, že jinak se to nedá. Má to být vtip. Jenže realita tak vtipná není. Za rok je na protialkoholní ženské oddělení v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích přijato průměrně 750 žen. „Patnáct procent žen na rodičovské dovolené pije rizikově, tedy víc než jednu sklenici nápoje (0,5 litru piva, 0,2 litru vína, 0,05 litru destilátu) denně a používají alkohol k relaxaci a úniku od starostí,“ říká Olga Pecinovská.

Ve vleku transgenderového trendu

Daniel Black (23) z Havířova před šesti lety přesvědčoval komisi odborníků o tom, že je žena. Přesvědčil. V osmnácti letech prošel operativní změnou pohlaví. V červnu bude muset komisi přesvědčit znovu. Tentokrát o tom, že je muž. Uvědomil si totiž, že ženou není, nikdy nebyl a nikdy už být nechce. Někde se v celém tom kolečku zdravotních vyšetření stala chyba. Daniel je jeden z těch, u nichž se takto zásadní, nevratná operace neměla uskutečnit. Řešit měl totiž úplně něco jiného. „Až později mně byla diagnostikována hraniční porucha osobnosti, deprese, úzkosti,“ vyjmenovává.

Kde se bere odvaha?

Zatímco celá staletí se zabývala osudy odvážných mužů a žen a uvažovala o odvaze jako o jedné ze základních ctností člověka, moderní výzkum se dá shrnout do sotva pár psychologických monografií. Slovo samo se ve svém tradičním významu víceméně vytratilo, ale občas jej slýcháme, třeba když se mluví o odvaze ukázat svou sexuální orientaci nebo investovat do kryptoměn. Podobně bylo v současném jazyce sousloví veřejné dobro nahrazeno slovy veřejný zájem, a to není totéž.