Za posledních deset let se zdvojnásobil počet pokusů o početí v centrech asistované reprodukce, díky umělému oplodnění se u nás rodí pět procent miminek. Úspěšnost roste, do 35. roku mají ženy velkou šanci, že se in vitro fertilizace (IVF) povede, a lékaři si vědí rady i s těmi, kterým už bylo čtyřicet. Ale ve většině případů to chce velké a vysilující úsilí a mnoho párů lačných po dítěti neví, do jakého boje se to vlastně vydávají.

Je to začarovaný kruh, ženy s těhotenstvím vyčkávají, i právě proto, že vždycky nějaká možnost existuje, a do center se dostávají čím dál starší. Tam jim přece vždy pomohou. „Starosti s početím řeší v současnosti každý pátý pár, a to především kvůli odkládání těhotenství do pozdějšího věku. Pokud se dvojice rok neúspěšně pokouší o početí dítěte, je potřeba začít hledat příčinu. Žena by si měla nechat vyšetřit hormonální profil a podstoupit ultrazvukové vyšetření. U mužů je potřeba udělat spermiogram a zjistit kvalitu a počet pohyblivých spermií,“ vysvětluje Jan Lacheta, primář Centra reprodukční medicíny ISCARE.

Reprodukční medicína umí čím dál větší zázraky. U žen do 35. roku má IVF až čtyřicetiprocentní úspěšnost. Podle Jiřího Lachety nakonec pokus o IFV v 90 procentech končí úspěchem, samozřejmě že se nepočítají první pokusy, ale celé snažení, které je na léta. A ve hře je stále něco, co se může zkusit. „Léčba neplodnosti má tři oblasti, první je léčba vlastních vajíček a spermií. Pak přijdou na řadu darovaná vajíčka anebo spermie. A poslední je náhradní mateřství,“ vyjmenovává lékař Štěpán Machač, vedoucí lékař IVF Clinic v Olomouci. „Ve 42 letech je úspěšnost jednoho embryotransferu pouhých pět procent,“ upozorňuje.

Ovšem transferů se dělá kolem 35 tisíc za rok, z toho vznikne čtyři a půl tisíce dětí, takže si můžeme snadno spočítat, jaké martyrium pár čeká, když se rozhodne jít cestou umělého oplodnění. Lenka se svým manželem se nejdřív snažila o dítě přirozenou cestou. S plány počít dítě, které stále nevycházely, se svěřila své gynekoložce, ta jí doporučila IVF. Dnes docela běžná praxe. A čím jste starší, tím spíš vás gynekologové do center asistované reprodukce směřují. A tam mají lékaři co nabídnout. Oproti začátkům umělého oplodnění je to pokrok. Začínalo se ve Fakultní nemocnici Brno v 80. letech, ze sto párů tenkrát jen jedna žena nakonec porodila.

Rozhodnuta udělat cokoli

Ale vraťme se k Lence (33), která nejdřív začala s plánovanými styky. Lékařka sledovala dozrávání folikul, kdy má Lenka ovulaci, a kdy se tedy početí může zdařit. Nestalo se tak a Lenka se svým manželem se rozhodli pro inseminaci, což je proces, který je pro ženu méně náročná procedura než IVF. Lékaři ženě přenesou do těla partnerovy spermie. Lenka absolvovala šest inseminací. Bez výsledku. Na řadu přišla IVF. Z prvního pokusu cyklu Lence lékaři odebrali deset vajíček, oplodnilo se jich osm, do fáze blastocysty došla dvě. Takže měla dva pokusy na embryotransfer. Nevyšel ani jeden. „Začala jsem chodit na fyzioterapii, na akupunkturu, pila zdravotní čaje Ludmily Mojžíšové,“ svěřuje se Lenka, která si našla i psycholožku, aby jí pomohla náročné období zvládnout. Po půlroce Lenka absolvovala druhý IVF cyklus, ze kterého měla opět osm vajíček, oplodnilo se pět a do fáze blastocysty opět došla dvě. Ta se poslala do laboratoře na genetiku. U jejího manžela zjistili tzv. holandrickou dědičnost, která se přenáší na syna, proto jim lékaři doporučili vybrat ženské pohlaví. Úspěch se nedostavil.

Uběhlo pět let od té doby, kdy se pár začal o dítě snažit. Lenka se nevzdávala. Ubíjející bylo, že nevěděla, proč to nejde. „Úspěšnost umělého oplodnění závisí na několika faktorech, včetně věku ženy, příčiny neplodnosti, zdravotního stavu partnerů a typu použité metody umělého oplodnění,“ říká primář Lacheta. Lenka ke svému snažení přidala ještě hormonální jógu a rozhodla se tentokrát pro soukromou kliniku, kde absolvovala třetí IVF. Ale to bylo neúspěšné od samého začátku, už na stimulaci její tělo zareagovalo špatně. Historie se opakovala, opět osm vajíček, oplodnilo se jich šest, ale do fáze blastocysty tentokrát nedošlo ani jedno. Co bylo špatně, Lenka neví. Nepřišla na to, proč to nešlo v prvním centru, ani na to, proč výsledek v druhém centru byl ještě horší. „Někdy centra nespolupracují, je dobré kopírovat úspěch první stimulace, anebo se poučit z neúspěchu předešlého,“ upozorňuje lékař Štěpán Machač z Olomouce.

Lenka šla do čtvrtého pokusu, pátý už pojišťovna neproplácí. Cvičila hormonální jógu, brala doplňky stravy, zkusila akupunkturu, zdravě jedla. Protože partnerův spermiogram nebyl úplně ukázkový, lékaři použili i darované spermie, jelo se půl na půl, ale nakonec se ukázalo, že embrya z darovaných spermií nemají šanci na přežití. Čtvrtá IVF vypadala zpočátku nadějně, oplodnilo se deset vajíček, ale nakonec vydržela jen dvě. Lékaři soukromé kliniky Lence doporučili genetické vyšetření vynechat. Zavedli čerstvé embryo a čekali. Devátý den se na Lenčině testu objevily dvě čárky, tedy znamení, že Lenka je těhotná. Nyní má dvouměsíčního chlapečka.

Vypadá to jednoduše, ale...

Celé to utrpení jí za to samozřejmě stálo, ale otázka je, jestli si musela vším popsaným projít. Jenže stěží si mohou doktoři s každým hodiny a hodiny vykládat. Proto se čím dál častěji uplatňuje poradenství. Takovou průvodkyní neplodností a snahou otěhotnět je Alena Dvořáková, která pracovala přes dvacet let v Centru asistované reprodukce. Za ní chodí ženy, které se nemohou vyznat v lékařské terminologii. Transfer, blastocysty, inseminace... Některé páry vyděsí už tato slova. Někdy nastane chyba v komunikaci. Vždy se totiž dá zkusit něco jiného, ženy se dostávají do kolečka dalších pokusů, ale je důležité, aby řekly, co očekávají. „Doktor má jediné zadání, ať má žena dítě. Ale vaše přání může být otěhotnět přirozeně a nechcete do IVF,“ upozorňuje Štěpán Machač. Alena Dvořáková se snaží tyto otázky vykomunikovat.

Například si říct, že by bylo lepší to vzdát. Eva (31) se snaží o miminko také pomocí asistované reprodukce. Nejdřív se chtěla jen poradit, zorientovat, ale následovalo vyšetření, odběr vajíček a první transfer embrya. Nepodařilo se, a tak ji čekal další transfer. Jenže při vyšetření se zjistilo, že Eviny vaječníky jsou v tak špatném stavu, že by se dítě neuchytilo. Bylo potřeba čekat a Eva nechápala, proč proběhl první transfer. Cítila se podvedena. „Klinika chtěla jeden transfer za druhým, ale nikdo nehledal příčinu. Rozhodli jsme se odejít na jinou kliniku a nechat embrya přesunout. Na nové klinice mě čeká hysteroskopie.“ Tento gynekologický výkon, při kterém lékaři prohlédnou celou dutinu děložní, Evě dodává naději. „Máme poslední dvě embrya a doufáme, že po vyšetření to konečně vyjde a budeme úplná rodina,“ doufá Eva. Právě pro ni by se poradenství hodilo.

To v této oblasti nabízí i Anna De Bayas Sanchez na svých stránkách Aboutivf.cz. Podle ní se často stává, že pár má nereálná očekávání od léčby IVF. „Setkávám se také s mylnými informacemi z různých komerčních článků, bulváru či diskusí na sociálních sítích. Komunikace je jedním ze základních pilířů úspěšné IVF léčby. Léčba neplodnosti je často dlouhodobý a finančně náročný proces, který vyžaduje maximální spolupráci ze strany pacienta. Někdy i drobná chyba muže způsobit velký stres už v tak psychicky i fyzicky dost náročném procesu,“ říká paní Sanchez.

Některé ženy nevědí, že umělé oplodnění sice hradí pojišťovna, ale jen do věku 40 let a pouze čtyři pokusy. Ale není to tak jednoduché. Pojišťovna hradí základní výkony u tří cyklů IVF s přenosem embryí. Pokud bylo v prvních dvou cyklech přeneseno pouze jedno embryo, je hrazen ještě cyklus čtvrtý. Umělé oplodnění žena může podstoupit do věku 49 let. Pokud je žena mladá a muž má dobrý spermiogram, přistupují lékaři nejprve k zavedení spermií do pohlavních orgánů ženy, inseminaci, a pojišťovny hradí šest cyklů.

„Snažíme se být co nejvíce flexibilní, nabízíme možnost osobní konzultace s lékařem do týdne, objednání na konzultaci do 24 hodin. Léčba může začít prakticky hned po konzultaci,“ upřesňuje primář Centra reprodukční medicíny ISCARE Jan Lacheta.

A že vám zbudou embrya, vám řekli?

Lence zbývá jedno embryo. Je zmražené, uložené v poliklinice. Časem se jí ozvou a bude potřeba se rozhodnout, zdali je využije, nebo je nechá zlikvidovat. Každá klinika to má jinak.

Například klinika Reprofit se vám ozve po deseti letech, a pokud nejevíte o embrya zájem, má možnost je zlikvidovat. „Naše laboratoř garantuje kvalitu embryí a oocytů po dobu 12 let, u spermií 28 let. Doba skladování však ani u jednoho typu biologického materiálu není omezená, omezující je pouze věk pacientky (49 let). Biologický materiál je skladován v tekutém dusíku, kde nedochází k jeho poškození, rizika dlouhodobého skladování tedy žádná nejsou,“ ujišťuje primář Lacheta.

„Obecně platí, že snaha je tvořit takový počet embryí, aby nevznikala nadbytečná nevyužitelná embrya,“ říká vedoucí lékař kliniky Reprofit Pavel Otevřel. Pár také může embryo věnovat na výzkum. „Ale problém je v tom, že těch výzkumů se neprovádí mnoho, takže je není kam poslat,“ doplňuje Otevřel. Na léčbu jinému páru se málokdy embryo může poskytnout, protože pacienti neprošli tak přísnými vyšetřeními, jakými musejí procházet dárci.

I když udělala medicína v oblasti umělého oplodnění velký pokrok, není dobré na to spoléhat. Racionální přístup by měl mít v některých případech odvahu rezignovat.