Zatímco na Západě si tvůrčí člověk život ničil většinou sám, pokud tedy k tomu měl vlohy, v Rusku a jiných komunistických zemích mu ho ničila státní moc. Životopisy velkých Rusů dvacátého století, to je skoro permanentní tragédie a drama. Proto jsou také tak čtivé.
Podívám se na to ráno, odpověděl americký prezident Lyndon B. Johnson na sdělení sovětského velvyslance o chystané invazi pěti států Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Výrok je zaznamenám v dokumentech amerického ministerstva zahraničí, které do češtiny poprvé přeložil a opatřil komentářem Tomáš Smetánka. Kniha Podívám se na to ráno nyní vychází v Edici Echo. „Zaujalo mě, jakou literární hodnotu mohou mít úřední dokumenty," říká Smetánka v rozhovoru pro Echo24.
Během několika let existence Islámského státu do něj odešlo bojovat a žít na sedmdesát Norů, lépe řečeno norských státních příslušníků. Byly mezi nimi i dvě sestry, šestnáctiletá Leila a o dva roky starší Ayan, původem Somálky, narozené již v Norsku, vyrůstající na předměstí Osla, v obci Asker. Dnem jejich odchodu, 17. října 2013, začíná pětisetstránkový dokumentární román norské spisovatelky a novinářky Åsne Seierstad Dvě sestry.
Ve věku třiasedmdesát let zemřela spisovatelka Marta Davouze. V minulosti byla ředitelkou Centra Franze Kafky a zasadila se o stavbu jeho pomníku na Starém Městě v Praze. Bývalá manželka zakladatele televize Nova Vladimíra Železného dlouhodobě žila ve Francii v Bretani. Úmrtí Marty Davouze potvrdilo nakladatelství Mladá fronta a.s., které vydávalo její knihy. Příčinou spisovatelčiny smrti byla rakovina.
Prózy Jiřího Kratochvila se vyznačují zvláštní kvalitou, která není pro každého, ale pro kdysi zasaženého čtenáře mají charakter návykové látky. Tou její originální hodnotou (drogou) je spojení čistého, jazykově průzračného vypravěčství s magicko-realistickými prvky, které tvoří architekturu příběhu.
Ikonická fotografie z 13. června 1936 zachycuje dav hajlujících dělníků při spuštění lodi Horst Wessel v Hamburku. Jen několik jedinců nemá na snímku zdviženou pravici. Jeden dělník však stojí s ostentativně zkříženýma rukama. Němka Irma Ecklerová tvrdí, že „ten, který nehajloval“, je její otec August Landmesser. Jeho pohnutý osud přiblížila ve své knize.
Je přirozené, že nejsilnější škola západní islamologie je ve Francii, které se islám a jeho budoucnost týká ze všech evropských zemí nejakutněji, i když jí další země staré Evropy dýchají na záda. Je tu navíc koloniální minulost, dodávající tamnímu uvažování o islámském světě další, často i osobní rozměr.
Přesně rok po americkém vydání vychází péčí nakladatelství Hesperion i česky kniha, která v USA vyvolala širokou diskusi v konzervativních kruzích. Benediktova cesta (v originále: The Benedict Option), jejímž autorem je spisovatel a komentátor Rod Dreher, se svým názvem vztahuje nikoli k papeži Benediktu XVI., jehož pět let po jeho rezignaci tolik postrádají právě konzervativnější kruhy v katolické církvi, ale přímo ke svatému Benediktovi.
Je konec února 1948. Zaplněným Staroměstským náměstím se prodírá vůz taxislužby a právě probíhající revoluci z něho sledují tři západní agenti, Američan Bud Boots s britskými kolegy Elizabeth Montaguovou a Grahamem Greenem. Šiky dělníků pochodují pod rudými prapory, pušky v rozpálených dlaních, davy zaplavily také sochu Jana Husa.
Svým způsobem je to odvaha a troufalost, zkusit napsat příběh ze života jednoho z nejjemnějších a nejbrilantnějších stylistů moderní literatury, ruskoamerického spisovatele Vladimira Nabokova (1899–1977). Monika Zgustová, česká spisovatelka žijící v Barceloně, se o to pokusila v próze Revolver v kabelce – a výsledek není vůbec špatný.
Ve světě americké pravice došlo minulý týden ke seizmické události. Steve Bannon, muž, kterému byla přičítána záchrana Trumpovy prezidentské kampaně a jenž aspiroval na titul „Trumpův mozek“, je vyřízený. Jeho osud zpečetila kniha Oheň a zuřivost, jeden z nejzajímavějších pohledů do zákulisí americké vysoké politiky, jaký americká žurnalistika v posledních letech vyprodukovala.
Jména vystudovaného sociologa Stanislava Bilera (nar. 1982) si mohl pozorovatel společenského čeření v posledních několika letech všimnout především v souvislosti se satirickou skupinou Žít Brno. Povinností členů tohoto společenství bylo pěstovat sžíravý sarkasmus vyhrocený proti zaostalosti, jejímž je Brno v jejich nesmlouvavých pohledech přímo majákem.
Když vznikla polemika k poslednímu českému knižnímu vydání Knihy smíchu a zapomnění, vycítil jsem příležitost se předvést. Milan Kundera je totiž autor, jemuž jsem věnoval své jediné dvě diplomové práce, a tak se v zástupu jiných považuju za jeho znalce. Byl jsem mu ochoten dát hodně do chvíle, než jsem zjistil, že život je jinde.
Za knihy se loni v Česku utratilo 7,8 miliardy korun včetně DPH, o 300 milionů korun, tedy o čtyři procenta více než rok předtím. Odhadovaný obrat uvedl Svaz českých knihkupců a nakladatelů ve své výroční zprávě. V číslech jsou započteny i tržby za audioknihy a e-knihy.
Po předsedech KDU-ČSL Pavlu Bělobrádkovi a hnutí ANO Andreji Babišovi vydal letos svou knihu i předseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek. Zatímco představitelé obou vládních stran se ve svých publikacích věnovali do velké míry aktuální politice, Kalousek se podílel na knize, která připomíná utrpení katolických duchovních za nacistické okupace.
Redaktor MF Dnes Marek Přibil se stal představitelem jedné z významných vedlejších rolí v politické krizi posledních dní. Ta jeho úloha byla sice rozsahem nevelká, v jiných ohledech ale velmi výživná a Přibil se jí zhostil, když už nic jiného, tak s nasazením.
Geolog a esejista Václav Cílek se dokáže k aktuálním problémům světa vyjádřit nadčasově, s nadhledem, vtipem i s konstruktivní skepsí. I jeho nová kniha je typicky cílkovská: zdánlivě jde o popis velké proměny světa vlivem klimatických změn a migrační vlny, ale ve skutečnosti se soustřeďuje především na to, jak si v životě udržet radost a jak (pře)žít šťastně.
Je víc cest, jak ve světě rokenrolu důstojně zestárnout, jedna z nich je dosáhnout jakéhosi pozdního majestátu. Umělec, který na scénu vstoupil jako mladý divoch a zpustlík, z ní odchází coby bohatou životní zkušeností poučený mudrc, snad až prorok.
Nejvyšší soud odmítl dovolání Národní knihovny, která nesouhlasila s pravomocným rozsudkem o soutěži na svou novou budovu. Výběr vítězného projektu Jana Kaplického před deseti lety napadlo studio HXH architekti (dříve HŠH architekti). Podle nich Kaplického návrh, který ovšem nebyl nakonec realizován, byl vybrán v rozporu se zadáním, což uznal předloni v listopadu odvolací soud a knihovnu odsoudil k třímilionovému odškodnému.
ROZHOVOR SE SPISOVATELEM MILOŠEM URBANEM. Urban nedávno vydal povedenou novelu Závěrka – a dlužno podotknout, že je to knížka, která v jeho tvorbě představuje očividný zlom.
K nejzábavnějším tuzemským autorům jistě patří Michal Šanda. Je to tvůrce, který s každou svou knihou skutečně přichází s něčím jiným než v předešlém svém čísle. Je to autor hračička, zároveň je zřejmý jeho styl montování nepravděpodobných kombinací a nalézání fikce uvnitř reálií.
Svou nejnovější knihu Únava materiálu (což bezesporu je odvážný název, vždyť snadno by šel použít proti svému autorovi coby ironický komentář případného tvůrčího vyčerpání) Marek Šindelka řadí k románům, je to ale spíš novela. Krátký tvar dvou výrazných hrdinů, na jejichž osudy je kladen důraz.
Novela Lukáše Csicselyho Svátek (je to autorův debut) pojednává o jednom týdnu svého vypravěče Marka, stráveném na malém moravském městě v průběhu filmového festivalu. Aby tento čas vyprávění byl zdůrazněn, je text rozdělen do kapitol podle jednotlivých festivalových dní.
Edice Česká knižnice letos – už jednadvacátým rokem – usiluje být průkopníkem: a sice představit soudobý pohled na to, co je to kánon české literatury, a představit ho v precizních edicích, jež převyšují rámec běžného čtenářského zážitku.
Nové televizněfilmové zpracování Vinnetoua jsem se rozhodl oželet z citových důvodů. Jsou věci, které by měly zůstat nedotčeny, když k dokonalosti už není co dodat.
Krátce po půli loňska vydaná kniha Marka Vajchra Jména příběhu upoutá na pohled svou objemností – a snad proto se k ní prozatím víceméně mlčí. Byla sice koncem roku historičkou Alenou Morávkovou s patřičně reklamním přívlastkem zmíněna, a tedy pochválena v anketě Lidových novin Kniha roku coby „Moby Dick současné české literatury“.
Před měsícem syrská armáda za pomoci ruských bomb dobývala východní Aleppo. V médiích jsme byli připravováni na obrovský masakr civilního obyvatelstva – v takovém rozsahu se žádný nekonal, ale tou dobou už média byla jinde. Těsně před pádem Aleppa vyšla v Londýně zásadní kniha Bitva o Sýrii.
Dalo se předpokládat, že při stém výročí narození bude Juriji Brězanovi vydána v češtině nová knížka. Od roku 1989 sice někdejší místopředseda východoněmeckého svazu spisovatelů měl smůlu a z lužickosrbského písemnictví byli upřednostňováni jiní, do té doby ale Brězan patřil k dost překládaným autorům.
ROZHOVOR SE SPISOVATELKOU ALENOU JEŽKOVOU. Když se podívá z okna bytu, vidí na Hrad, a to z nezvyklého úhlu. Z originálního úhlu též píše o pražské, české i moravské historii.
Konec roku v kinech, to není lecjaký čas: je plný příběhů o ženách zachraňujících svět, civilizaci nebo aspoň bojujících s duchy ze záhrobí. Muži na tom jsou podobně, ale na rozdíl od žen jsou taky ústředními postavami příběhů romantických či ryze dojemných.
