Z literárního debutu z prostředí moravského filmového festivalu je čtenář nesvůj

Jeden prostý týden

Z literárního debutu z prostředí moravského filmového festivalu je čtenář nesvůj
Jeden prostý týden

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Novela Lukáše Csicselyho Svátek (je to autorův debut) pojednává o jednom týdnu svého vypravěče Marka, stráveném na malém moravském městě v průběhu filmového festivalu. Aby tento čas vyprávění byl zdůrazněn, je text rozdělen do kapitol podle jednotlivých festivalových dní. V tom je první potíž tohoto díla: předpokládá, že popis festivalového dění – byť jistěže porůznu komentovaný – je dostatečně zajímavý, aby utáhl knihu.

Přitom na festivalu se obvykle neděje moc zajímavého: chodí se na filmy, do hospody, za holkama nebo za klukama. Podmanivou atmosféru má taková akce zpravidla pro ty, kteří se jí účastní; navenek je přenositelná stěží. To je případ Csicselyho novely – zachycuje nicotu zvoleného prostředí. Tedy ne pro vypravěče, jenž cítí potřebu se o svůj zážitek podělit (ostatně čtenáře pravidelně oslovuje) a jemuž atmosféra přehlídky přijde dynamická a výlučná. Jistěže by tématem prózy mohla být i ona nicota, úsilí zachytit tíži neměnnosti a výlučnosti jen domnělé.

Leč ani to se nedaří, neboť autor nezvládá přenést pocity takového stavu. Třeba v kapitole věnované druhému festivalovému dni se začíná popisem chování davu ve frontě, jež se beze zbytku snaží dostat na jeden z očekávaných snímků. Csicsely sice nezapomíná na detaily, popisuje rozhodování, kterou stranu fronty si vybrat, popisuje předbíhání, vzájemné ironizování, pošťuchování, nadávky, prosby věnované davem i jednotlivci festivalové průvodkyni, jež po jednom vpouští diváky do sálu. A přestože vypravěč stojí vprostřed této vřavy, působí výsledek nezúčastněně, nikoli tísnivě ani groteskně.

Pak sice následuje poutavé místo: popis sledovaného filmu a pokus o jeho zařazení v současné filmové produkci i o výklad jeho tématu v rámci vypravěčova světonázoru (film zobrazuje mladíka na vsi, který z tamního stereotypu uniká do virtuální reality, kde touží nalézt chybějící přátele, jenže nachází tam stejnou blamáž, jaké je vystaven v reálném světě ve svém okolí; Marka to vede k úvaze o falešnosti a iluzivnosti lidského prožívání světa). Takových míst je ale poskrovnu, protože hlavním tématem novely jsou ovšem nemožné vztahy. Touha po lásce, byť by trvala chvíli, a trávení její nenaplněnosti.

Marek je vlastně další mladý chcípák této doby: hrdina přesycený možnostmi, z nichž je těžké si vybrat a mezi nimiž je náročné nezbláznit se. Festivalový týden je v takovém presu výjimečný a přitažlivý, neboť má řád a tvoří jakousi bazální jistotu, ke které se lze upínat. Proto na něj Marek přijíždí počtvrté, aniž je jeho primárním zájmem sledovat filmy nabízené programem; nikoli, on touží po disciplíně, ta je mu svátkem. Snad proto je obálka knihy vypravena ilustracemi den lahví od piva: jako by pohled kolem dokola byl (de)formován zeleným zákalem dopíjeného půllitru.

Vypravěč Marek je vlastně další mladý chcípák této doby: hrdina přesycený možnostmi, z nichž je těžké si vybrat a mezi nimiž je náročné nezbláznit se - Revolver Revue

Csicselymu se však patří uznat způsoby zacházení s jazykem. Je to tvůrce, který vnímá, že čeština není unifikovaný kód a má různé podoby. Vypravěč například důsledně používá minulé příčestí obecně české (vypad jsem, poohléd jsem se, lek jsem se atp.), užívá zajímavá nezvyklá slova (třeba dívčí oslovení čmafice) nebo předvádí dílčí nešvary osobní mluvy (protahovaná oslovení có nebo šéfé). 

Zároveň se pokouší zachytit v dialozích místní nářečí, jenže protože mu to nejde ideálně, preventivně se omlouvá: „,Si ďaláš prdal, ni? Ťa vídim, tak zapláz a níplaz sa k flaškam!‘ (Mluví tam ale divně, že? Vím, také mi to trvalo, ale zkuste jim tu jejich hatmatilku, prosím, tolerovat.)“ Typické pro autorův styl je potřeba neustálého poodstoupení od vyprávěného, de facto přemíra stylizace. Sice píše v kratších větách a popisy jsou strohé, jak by bylo lze čekat od studenta FAMU, uvyklého vyjadřovat se bez kadeří, současně ale se často pokouší rozvíjet mezivětnými přeskoky, při nichž je třeba hlídat, co se k čemu váže: „Zatínal jsem svaly, uvolňoval je, ale nedařilo se. Vtom mi zamrazilo a tvář ztuhla v škleb. Chtěl jsem se podívat, co tak mrazí, ale škleb se nechtěl hnout. Musel jsem ho použít jako tvář.“

Tady je hra se slovem škleb ještě patrná, o kus dál už ale hříčka vázne: „Opilý adrenalinem jsem se radoval, že jsem přežil pohled obra, ale když pohotovost ustala, zas jsem schlíp.“ Toť popis střetnutí s hloučkem skinů – k ničemu při něm nedošlo, vypravěč se jenom cítil nesvůj. Stejně tak čtenář při setkání s Csicselyho novelou.

Lukáš Csicsely: Svátek. Vydala Revolver Revue roku 2016. 168 s. 210 Kč.

11. února 2017